Vlakem do Brém a Hannoveru v Západním Germanistánu

Už párkrát, když jsem slyšel lidi mluvit o včasné jízdence do nějakých dálav, měl jsem chuť ji vyzkoušet. Jenže nikdy se chuť nepřetavila v reálné činy. Až doteď. Naordinoval jsem si přes 14 hodin vlakem za víkend. 

Souprava ICE v modelové železnici na drážďanském nádraží

Na start víkendu mám budíček nastavený na sympatických 4:30 ráno. Inu, někdo si umí užívat volno. V 6:32 mi to jede z Hlavního nádraží. Před sedmou tam ještě chcípl pes, tak si zásoby na cestu musím nabrat z domova. MHDčko vyjde tak, že na Hlavní nádraží přijíždím vlakem linky S9. Nač jezdit metrem?

Berliner přijíždí. Dneska ho táhne lokomotiva Linda.

Kupé uvnitř

Souprava EC 178 Berliner odjíždí přesně na čas. Dokonce má připojený i jídelní vůz. Po celou dobu jede víceméně poloprázdný. Ačkoliv mi před odjezdem přišla SMSka informující o omezeních na trati a možném zpoždění, do Berlína dorážíme na čas v 10:41.

Berlín ale ještě není ani zdaleka můj konečný cíl. Tady mám jen přestup a na něj papírově pouhých 9 minut. Najít to správné nástupiště je kumšt. Mezi nástupišti a na začátku haly nejsou žádné informační panely, jen tištěný jízdní řád informující, že ICE 650 odjíždí z nástupiště č. 5.

Souprava ICE

Na nástupišti na displeji svítí, že vlak bude mít 10 minut zpoždění. Dostávám zvláštní pocit hrdosti smíšený s hořkostí. To, že České dráhy někam přijedou včas a německé pozdě, se moc často nestává. Vlak ICE byl přitom jedna z motivací, proč se na tuto cestu vydat. ICE je zkratkou pro Intercity-Express a jedná se o německý rychlovlak jezdící až 300 km/h.

ICE uvnitř s 250 km/h na displeji

Ve výsledku na trati z Berlína do Hannoveru zahlédnu na displeji aktuální rychlost 250 km/h. Víc to ale vlak nedává. Souprava je jednopatrová s řadou vagónů a mezi nimi i s restauračním vozem. Celou cestu někdo prochází a ptá se pasažérů, zda si dají kafe. Otázka do pléna: To je zdarma? Kafe nepiju a nějak jsem si nevšimnl, zda za to ostatní platí.

Souprava ICE při přestupu v Hannoveru

Patrová souprava IC

IC uvnitř

V Hannoveru vystupuji a mám čtvrthodinu na přestup. ICE mezitím zpoždění smazal. Čeká mě hodina vlakem IC 2430. To už rychlovlak není, nýbrž obyčejný vlak InterCity s rychlostmi do 150 km/h a větším počtem zastávek. Soupravy, s nimiž jezdí, se podobají českým City Elephantům. Taky jsou patrové a u sedaček nechybí ani zásuvka. Tu jsem v ICE nenašel ani pod sedadlem.

Moje víkendová trasa. Co tečka, to přestup.

Brémy
V 13:50 vystupuji v Brémách. Opravdu podle jízdního řádu. Až jsem sám překvapený. To jsem nečekal. Je doba oběda, tak se jdu podívat, co seženu k snědku. Vyhrává to novo-německá kuchyně od Semíra s kebabem v pita chlebu. Na hambáče, čínu ani klobásu s hranolky plnými oleje chuť nemám.

Nádraží v Brémách

Vydatný německý oběd

Vycházím z nádraží a je to tu jako někde v Dauhá nebo Addis Abebě. Ne ani tak počasím jako počtem návštěvníků ze Středního východu a Afriky. Tolik pohromadě jsem jich viděl naposledy u nich doma. Venku je něco přes dvacet a sluníčko začínají zastiňovat dešťové mraky. Ještě něco přes ulici v Rewe dokoupím k pití a jsem připraven vyrazit do centra. Němci jsou magoři do ekologie. Proto kupuji tetrapacky, neboť ty jsou zatím bez pfand (zálohy). Zítra bude zavřeno a nikdo to ode mě nevykoupí. Vtipné je, že Müller Milch či džusy v PETkách jsou stále nezálohované. O plechovkách to však bohužel neplatí.

Hlavní nádraží v Brémách

Do historického centra to je jen pár set metrů. Zatahuje se. Vypadá to fakt na déšť. Jen prolétnu centrem a pak dojdu k hostelu. Aspoň to byla prvotní myšlenka. Padají první kapky. K nim se přidává vichr. Schovávám se do katedrály St. Petri Dom Bremen. Uvnitř je velká, prostorná, s pěknými vitrážemi, ale tak seversky a protestantsky strohá, až z ní jde chlad. Moc se tu neohřeju. Před třetí nás vyhání.

Bremer Rathaus

Bremer Rathaus vlevo, předním socha Rolanda, St. Petri Dom Bremen vlevo

St. Petri Dom Bremen uvnitř

Skrz kryté pasáže probíhám na druhý konec centra k Southend Hostel, než začnou padat trakaře. V těch pasážích mají celkem bordel, větší bordel jak někde na Balkáně. Německo už není to, co to bývalo. Hostel splnil požadavek na to "mít místo, kde na 1 noc složit hlavu", ale nic víc. Být tu déle, nejspíš bych zatnul sekeru do prasátka a šel jinam. Sice v něm je čisto, ale na jeden pokoj s 10 posteli je jedna koupelna spojená se záchodem dohromady, poměr podivínů a uprchlíků k normálním hostům je 9 : 1 a vybírají extra poplatek 3 € za povlečení, kterým se na svém profilu na Bookingu nechlubí, aby si uměle snižovali cenu a získali tak nefér výhodu nad konkurencí.

Domshof před deštěm

Domy na Marktplatzu těsně před deštěm

Počasí je jak někdy v dubnu. Tak čtvrthodiny po check-inu na mě okny pokoje pomrkává sluníčko. Nenechám se dvakrát pobízet a vyrážím na průzkum města. Deštník si pro jistotu beru s sebou. Přes Obernstraße přicházím opět ke katedrále. Naproti ní se nachází zdobná Bremer Rathaus. Z její druhé strany vedle kostelu Unser Lieben Frauen se nachází sousoší, jež je symbolem města - jestli Google Maps nekecá, tak oficiálně se jmenuje Die Bremer Stadtmusikanten. Přes den ho pořád někdo okupuje. Jinak tohoto osla, psa, kočku a kohouta stojícího na sobě můžete najít v různých dalších stylizacích i jinde po městě.

Katedrála z Obernstraße

Die Bremer Stadtmusikanten

Přímo před radnicí se nalézá asi nejhezčí historická část města - Bremer Marktplatz, náměstí, podél kterého je spousta starých měštěnských domů. Uprostřed něj je socha Bremer Roland z 15. století. Když se dáte na jih ulicí Böttcherstraße, nad branou uvidíte zlatou plastiku a v ulici řadu červených cihlových domů evokující staré hanzovní město. Po pár krocích dojdete k řece Vezera. Přímo na břehu stojí Evangelische St. Martini Gemeinde a na nábřeží kotví několik lodí. Večer je zdejší náplavka velice populární.

Böttcherstraße

Přejdu přes most na zdejší ostrůvek plný červených cihlových domků. Obloha se zatahuje a začíná foukat. Ještě než stačí přejít most zpět, spouští se liják. Jeho nejhorší část přečkávám v St. Johann Kirche, Bremen. Jeho zajímavostí je židovská hvězda v průčelí. Déšť ustává a opět vykukuje slunce. Procházím na východní okraj centra, kde se nachází zdobná Stadtbibliothek Bremen a přes ulici od ní Kunsthalle Bremen, před kterou je auto-variace na symbol města. Podél vodního kanálu jdu zptáky. Na jednom z jeho břehů stojí i větrný mlýn Mühle Am Wall, v němž sídlí restaurace. Nohy mám uchozené a je mi teplo, vracím se na hostel se převléknout. Tam naměřím rekord, jak dlouho se někdo dokáže sprchovat - hodinu!

Landgericht Bremen prostřed

Stadtbibliothek Bremen

Automobilové sousoší před Kunsthalle Bremen

Nábřeží řeky Vezery

Když se setmí, vydávám se kouset kouknout se na salsa party. Či si to aspoň myslím. Místo sice existuje, ale je komplet mrtvé. Hudba prakticky není slyšet, uvnitř stavební nepořádek a jeden tancující pár. Lomím to opět ke katedrále. Udělám pár nočních fotek. Na to, že nebylo ani devět, celé centrum je vylidněné, nikde ani noha a když, jedná se o novopečené Němce s ne zrovna přátelskými pohledy. Zvednu hlavu výše a vypadá to, že se zase blíží déšť. My to zvládnem'. Beru to zpátky přes kryté pasáže a posledních pár metrů už utíkám ke vchodu. Zemi skrápí hustý déšť.

Katedrála v noci

Radnice v noci

Die Bremer Stadtmusikanten v noci

Ráno vstávám v šest. Dělám check-out a přes Bremer Marktplatz to uhýbám k nádraží. Tam vybavím snídani. Nádraží bývá jediné místo, kde v Německu mívají obchody otevřeno i v neděli. Pár set metrů od něj na hlavní je autobusová zastávka, odkud mi to v 7:30 pojede na Hannover. Na to, že se jedná o půlmilionové město, nemá žádné autobusové nádraží a zastávka nemá valnou úroveň. Autobusák s zeleným autobusem přijíždí včas, avšak to má na háku má v píči, tak to parkuje na vedlejším nástupišti, než se píše na jízdence.

Od lidí vymetená pasáž po šesté ráno

Marktplatz

Holubi poletující před kašnou Neptunbrunnen

Variace na Die Bremer Stadtmusikanten

...

Flixbusem v Německu nejezdí zrovna bohatí lidé a je to poznat na skladbě pasažérů, mezi nimiž nejsou snad žádní domorodí Němci. Jede se hodinu a půl. Dálnice z Brém do Hannoveru je prakticky jedno velké staveniště a celou dobu se jede krokem.

Tip: V rámci mého itineráře by se dal jet i úsek Brémy-Hannover na včasnou jízdenku. Stačí si ji koupit z Brém do Prahy. Povinný vlak je jen ten z Drážďan a přestup je tak či tak v Hannoveru. Do Hannoveru tak můžete vyrazit dřívějším vlakem, vyhnout se tak Flixbusu.

Hannover
Hannover je ve srovnání s Brémami město - má už vlastní autobusové nádraží. To je hned vedle vlakového. Tam to jako na jediném místě žije i v neděli. Mají tam i supermarket Lidl, který je otevřený i navzdory neděli. Fronty na pokladny tomu odpovídají a nejsou zrovna malé. Pod nádražím se nachází i zdejší parodie na metro. Všude mají značky s piktogramem "U-Bahn". V centru to v podzemí vypadá jako metro. I vozy tak vypadají. Jen nehraje to jejich číselné značení připomínající spíš tramvaje. Po pár stanicích, když souprava opustí centrum, vyjede na povrch a jezdí tam jako tramvaj - stejný typ zastávek, stejný způsob křížení se silnicí. Jen ty soupravy spíš připomínají metro.

Nádraží v Hannoveru

Před nádražím si opět připadám jako někde na Blízkém východě. Jak to jen napsat politicky korektně? Spousta Arabů a Turků v tradičních úborech a také dost původních obyvatel Afriky. Někteří z nich vás jdou i přátelsky přivítat v Hannoveru a při té příležitosti vás požádat o nenávratnou půjčku. Stačí ujít jen pár set metrů a jsem v centru. To je země nikoho. Na to, že je pozdní dopoledne, nikde nikdo. Maximálně sem tam nějaká zbloudilá skupinka Novo-němců, co není u nádraží.

Staatsoper Hannover nedaleko Kröpcke

Na náměstí Kröpcke přemýšlím, čím si vysloužilo svou proslulost. Nemůžu na nic přijít. Snad jen, že kus vedle je opera (Staatsoper Hannover). Mé další kroky vedou k Marktkirche Hannover. Kolem tohoto kostela se rozkládá několik uliček s původními hanzovními domy z červených cihel. Na kostelu mě na první pohled upoutává obrácený pentagram na jeho věži. Kostel je uvnitř zase protestantsky strohý. Žádná bohatá výzdoba se nekoná. Nastává Mission Impossible: Buy Souvenir. Nikde v centru nemají žádné suvenýry. Jediný obchůdek je zavřený a funguje jen od pondělí do soboty 11:00-18:00. Něco málo posléze najdu až na nádraží.

Marktkirche Hannover

Kolem kašny na Holzmarktu procházím k ruinám Aegidienkirche. Ten se zemí srovnala 2. sv. válka při náletu v roce 1943. Byl ponechán tak, jak je, jako memento. Kus od něj je poslední zajímavost v centru - budova Neues Rathaus (Nové radnice). Její vnitřní prostory pod obrovskou kopulí jsou přístupné i o víkendu. Univtř najdete dva modely města - jeden současný a druhý před rokem 1939. Za radnicí se rozkládá park Maschpark s jezírkem. Nikdo v něm není kromě pár emigrantů doplňující místní kolorit.

Aegidienkirche

...

Neues Rathaus

Zbývají mi ještě čtyři hodiny. Na Aegidientorplatz, kupuji za 5,6 € celodenní jízdenku a nasedám do místního pseudo-metra. Vystupuji na zastávce Herrenhäuser Gärten. Mají tu zámek, kolem kterého se rozkládá slavná zámecká zahrada. Sluníčko si opět hraje s mraky na schovávanou. Zahrada je fakt velká, plná fontán a živých plotů. Dokonce tu mají i umělý vodopád a grottu. Grotta je pojatá moderně je plná barevných střípků. Stal se z ní jeden ze symbolů města. Fontány stříkají jen do poledne.

Zdejší wannabe metro

Je to metro nebo tramvaj?

Některé stanice vypadají na německo zajímavě.

Herrenhäuser Gärten

...

Fontány fungují jen do dvanácti

...

Zdejší avantgardní grotta

...

V rámci lístku je i vstup do protější Berggarten. To je de facto botanická zahrada. U vchodu s několika skleníky, kde najdete vše od kaktusů přes orchideje až k deštnému pralesu. Následují záhonky, bambusový háj, jezírko a jedno menší mauzoleum. Prodavač nepřišel a myší olej nejspíš nevedou.

Berggarten...

...a její skleníky

...

...

Mají tu i levanduli

...

Na nádraží zaskočím na hambáč k jejich králi, ačkoliv bych si radši dal v centru orange duck. Ale není čas čekat, zda to stihnou za hodinu donést, já sníst a dojít půl kiláku k nádraží. Vlak IC 2049 má odjíždět v 14:37. Odjíždí s asi pětiminutovým mankem. Čekají mě čtyři hodiny v tomto německém městském dvoupatrovém slonovi. Líně si to ubíhá německým venkovem jen nějakou stovkou až stopadesátkou.

Souprava IC 2049 na nádraží v Hannoveru.

V Drážďanech

V 18:39 mě vyklopí v Drážďanech. Zdejší Hauptbahnhof stejně jako to v Praze nemá žádnou klimatizaci, neboť je tu dost vedro. Čeká mě tu jen půlhodinka. Na chvilku zabaví zdejší kolejiště modelové železnice. Zjušťuji, že jsem téměř na dně s vodou. Dojdu ke zdejšímu Lidlu, že to napravím. Ale hned si to rozmýšlím, jakmile zahlédnu frontu k pokladnám. Je tak dlouhá, jakoby tam rozdávali něco zdarma.

Ještě jednou ICE, tentokrát na modelovém kolejišti

Vyřeším to v Berlineru. Tam by měl být jídelní vůž. V 19:10 opravdu přijíždí, ale jídelák chybí. Informační displeje spíš nefungují, než fungují, ale aspoň je uvnitř chladno a dá se najít místo k sezení. V 21:26 o jeden film později dojíždím na Praha, hl n. Přesedám na vlak linky S9 a mířím domů.

Tip: Při mých cestách dost často vybírám z bankomatů. Používám pro to Revolutku. Nyní je možné si ji přes referral nechat poslat zdarma a dostat 300 Kč do začátku (a přiznávám, že pro mě taky). Takže, pokud ji ještě nemáte, je to fajn příležitost, jak si ji objednat. Inu, všechno se vyvíjí, pamatuji si, jak mi ji před nějakými dvěma třemi lety poslali zdarma jen tak. Dnes to už normální cestou zdarma není.

>>> Odkaz pro objednání zdarma: https://revolut.com/referral/michalnnx!G10D21

Orientační náklady:
Včasná jízdenka Praha - Brémy ...... 500 Kč
Southend Hostel ..... 16 € + 3 € za povlečení
Flixbus Brémy - Hannover ......... 159,20 Kč
Celodenní jízdenka na MHD v Hannoveru, 1. zóna ... 5,6 €
Herrenhäuser Gärten ............................... 8 €
Včasná jízdenka Hannover - Praha ... 500 Kč

Zhodnocení: To, co zůstalo v Německu po válce je pěkné, avšak nezbylo toho zrovna moc. Bývala tu i příjemná přátelská atmosféra. Bohužel, tu už tam nenacházím a zůstávají jen vyprázdněné historické kulisy. Atmosféru místu naopak propůjčují němečtí dočasní hosté, co si tam přijeli na jeden furt. Ne všichni to rádi uslyší, ale problémy, před kterými utíkají, vláčí s sebou. Nepřipadal jsem si tam dobře a momentálně nemám chuť se tam vracet.

Tip: Když jsem viděl národnostní složení na nádražích, možná se bude hodit článek s 10 nejčastějšími nadávkami v arabštině.