Když jsem byl před pár lety v Transylvánii. Všichni mi říkali o tom, jaká je Bukurešť ošklivá díra, abych tam nejezdil. V různých mezinárodních žebříčcích se pravidelně objevuje mezi nejošklivějšími městy Evropy (např. nejošklivější hlavní město v Evropě).
|
Parlamentul României v noci |
Někteří si v sobotu přispí, já vstávám v pět ráno a jedu na Florenc na autobus. Odjíždí mi to na Vídeň v sedm. Cesta se vleče, avšak konečně v jejich zábavním systému objevuji nové filmy. Ačkoliv se měl začít opravovat další úsek dálnice D1, dorážím do Vídně před polednem přesně podle plánu.
Ve Vídni je dost zataženo, vypadá to na průtrž mračen, co přijde každou chvílí. Na Hauptbahnhof proto za 4,2 € kupuji jízdenku rovnou na letiště. Jsem tam něco kolem tří hodin dopředu. Lidí je tam tentokrát jako much. Přes léto se mi to letiště zdá na hranici svých možností. Přebytečný čas trávím v salónku Sky Lounge na účet skupiny Erste.
Spořka/Mastercard si očividně myslí, že jejich zákazníci nelétají přes Vídeň a dávají i k běžné kreditce vstupy zdarma. V Praze za to chtějí stovku i při podlezení pod nakreslenou čarou (tj. po využití 350 Kč vratky z programu Mastercard Priceless Specials).
Ve
Sky Lounge jsem už po několikáté. Osobně mi připadá jako nablýskaná bída pro maloměšťáky, co si chtějí dokázat, že na to mají. Přišel jsem tam zrovna v době obědu. Když jsem tam zahlédl knedlíky s gulášem, už jsem se zaradoval, že tu konečně mají pořádné jídlo. Vydrželo mi to ale jen do doby, než jsem přišel blíž. Guláš je totiž pouze houbový. K tomu dvě vodové polévky, dva druhy salátu a dva druhy dezertů. Nic víc k polednímu menu. Ještě se tam drží čokoládové banánky a dva druhy brambůrek. Z ovoce na výběr výhradně jablíčka. Vegetariáni by byli nadšeni - žádné pořádné živočišné bílkoviny. K pití několik druhů džusů, rozlévaných limonád, voda, několik druhů lahváčů, prosecco, víno, martini a cinzano. Z tvrdého jen gin a whisky. Jak už tam rok dva občas přijdu, můžu říct, že dřív byla nabídka širší a honosnější.
|
Nabídka dezertů a hned vedle salát |
|
"Guláš" |
Hodinu před odletem se pomalinku balím a vydávám se k bráně. Ta je na druhé straně letiště, tak si dávám rezervu. Trošku zbytečně. Let je evidentně opožděn. Na bráně sice začne přesně podle plánu svítit "Boarding", ale u přepážky nikdo není a objeví se tam až po 40 minutách po plánovaném odletu. Na žádném informačním panelu však to zpoždění signalizováno není. Všechno je křišťálově čisté. Boardujeme busy a ve výsledku odlétáme se sekerou krásných 80 minut. Do Bukurešti přilétáme něco o hodinu po plánu.
|
Kuřibudky nefungují. Jakmile někde jsou, cítím to na kilometr daleko :-/ |
Nerozumně jsem si rezervoval ubytko sice s 24 hodinovou recepcí, ale s check-inem psaným do 20:00. Přistáváme těsně před sedmou místo původnně plánovaných 17:50, tak propočítávám, jestli to stíhám. Venku praží slunce a internetový teploměr hlásí 34°C. Vytupuje se autobusy. Bez klimatizace. Děkuji Rumunsku za výtečné přivítání. Vyklopí nás před budovou terminálu, z které se vine fronta až ven a stále přijíždějí nové a nové autobusy. Jen, co mobilu zapnu znovu data, přichází mi e-mail od ubytování, že ani pozdější check-in není problém.
|
Už tam budem'? |
|
Výstup do autobusu |
Je tu fronta na eskalátory vedoucí k hraniční kontrole. V mezipatře se musí změnit eskalátor a tam si lidi téměř šlapají na nohy. Schodiště čistě pro pěší tu není. Hraniční kontrola je naštěstí rychlá. Z bankomatu vyberu na první dobrou pár lei bez poplatku a můžu sejít dolů k autobusovému nástupišti koupit jízdenku.
Z letiště do centra vedou linky č. 780 a 783. Na ně neplatí běžná jízdenka na MHD a z automatu se musí koupit speciální lístek za 8,6 lei, z toho 1,6 lei je depozit za kartu. Jízdenka se prodává vždy po dvou jízdách. Lichý počet jízd se nedá koupit. Ideálně bych potřeboval na Gara de Nord, kde mám ubytování, nicméně dávám přednost té druhé lince, co právě odjíždí. Aspoň se trošku projdu a nebudu tu čekat kdovíjak dlouho.
Mezinárodní letiště Henriho Coandy leží v městečku Otopeni přibližně 20 kilometrů od centra Bukurešti. Jízda autobusem z letiště, který je kdovíproč označován jako expresní, trvá tři čtvrtě hodiny, přesto staví na každé druhé mezi. Je to vyhlídková jízda. Nejvíc mě zaujme
Arcul de Triumf (vítězný oblouk).
|
Arcul de Triumf |
Těsně před osmou vystupuji na
Piaţa Victoriei, odkud se vydávám pěšky k severnímu nádraží. Jsem rád, že se tam příliš dlouho nezdržuji, protože na Piaţa Victoriei se lidé očividně scházejí k nějaké demonstraci. Za slabých 20 minut jsem u Gara de Nord. Z počátku mi rozpálený vzduch dělá dobře, ale v půlce se už začínám přehřívat. Ubytoval jsem se v
Hostelu Joe. Ten se nachází v předělaném rodinném domku pár desítek kroků od nádraží. Nicméně popisky a fotky trošku lžou, a pokud přímo nelžou, dost přehání. Pokoj se nachází v suterénu s okny na úrovni země. Po slibované klimatizaci ani vidu ani slechu. Naštěstí poloha pokoje v podzemí slušně izoluje a je tam zatím chládek.
|
Huawei je v klidu. Aspoň na Piata Victoriei |
Kupuji si za 5 lei dvě jízdy a sedám na metro. Do centra se z
Gara de Nord dostává nešikovně. Po jedné stanici se musí přestoupit na druhou linku, avšak metro tu jezdí jednou za 7-10 minut. O půl hodiny později vystupuji z katakomb na
Piața Unirii. Metro na mě valný dojem neudělalo - sice má oproti Praze čtyři linky a další dvě se staví, ale je tam složitá navigace, neskutečné vedro na nástupištích a ve vozech není to není lepší, poněvadž v nich chybí jakákoliv vzduchotechnika. Na druhou stranu na nástupištích i v tunelech je po celou signál LTE. Bizarní zajímavostí je, že autobusy a trolejbusy ve městě provozuje společnost
STB.
|
Trolejbusy tu provozuje STB! |
|
A autobusy taky. |
|
Metro je jen lepší díra v zemi. Dojem neudělá. |
Venku se už setmělo. Na Piața Unirii právě probíhá světelné představení na fontáně umístěné ve středu náměstí, kolem níž vede hlavní tah. Později se přidává i hudba. Od ní je vidět nasvícená budova parlamentu
Palatul Parlamentului. Dojdu až k němu. Po tom všem, co jsem o něm četl, jsem ho čekal jsem větší. Před ním na mě dýchnou 90. léta. Je tam obrovský kruhový objezd s parkovištěm uprostřed.
|
Piața Unirii |
|
Piața Unirii |
|
Palatul Parlamentului |
|
Parkoviště před ním |
Podruhé na mě dýchnou, když se o pár minut později dostávám do historického centra. Nezajímavé polorozpadlé a potemnělé uličky střídají přesvícené uličky plné poutačů a masivních zahrádek, přes které není vidět na historickou zástavbu. Za to je vidět reklama na masáže a night cluby.
|
Centrum plné zahrádek |
|
... |
|
... |
Od Biserica Bărăția projdu k
Palatul CEC a Národnímu muzeu a zase zpátky kolem
Stavropoleos Monastery Church. Noc je ještě mladá, tak se dávám k Piața Universității, kde se kromě univerzity nachází i brutalistní
budova Intercontinentalu se sochou budovatelů před ní. Trošku utopený ve tmě před ní je
nultý kilometr všech cest v Rumunsku. Pokračuji na sever k
Piața Revoluției, podél nějž se nachází spousta výstavních budov muzeí a státní správy. Nejzajímavější z nich je
Ateneul Român, kde sídlí tamější filharmonie.
|
Biserica Zlătari |
|
Palatul CEC |
|
Stavropoleos Monastery Church |
|
Piața Universității |
|
Nultý kilometr na Piața Universității |
|
Piața Revoluției |
|
Ateneul Român, sídlo filharmonie |
Ráno se odhlašuji, beru věci a jedu k parlamentu. Vzduch je ještě svěží. Tentokrát vystupuji na stanici
Izvor. Výhodou sice delší jízdy je odpadající nutnost přestupu. Přivítá mě rozsáhlý park Parcul Izvor, zpoza kterého vykukuje ona budova. Podle
Wikipedie se jedná o druhou největší administrativní budovu na světě.
|
Gara de Nord |
|
Parlament a katedrála z parku Izvor |
Ještě není devět (začátek návštěvnických hodin), tak svou pozornost věnuji nedaleké
Catedrala Mântuirii Neamului Românesc. Tato katedrála leží na nedalekém kopečku a stále se staví. Je dál, než se zdá a po přečtení ne zrovna nadšených recenzí se vracím zpátky k
Palatul Parlamentului. U něj je doporučené, aby návštěvník den
předem zavolal a rezervoval si vstupenky. Vystojím si frontu a mám štěstí. Takto brzy ráno tu není moc lidí a vstupenku mi prodají i bez rezervace (40 lei).
|
Rozestavěná Catedrala Mântuirii Neamului Românesc |
|
Palatul Parlamentului |
Prohlídka trvá hodinu a čtvrť. Nejdřív se projde bezpečností kontrolou. Není tu šatna, avšak dá se dovnitř jít i s velkým batohem. Druhou podstatnou věcí, co tam není, je klimatizace.
Ceaușescu ji nechtěl, protože se bál otravy. Podle toho tu taky v létě vypadá. Výstavba trvala od roku 1984 do roku 1997. Avšak Ceaușescu se dokončení paláce nedožil. Po revoluci byl na konci roku 1989 odsouzen k trestu smrti spolu se svou manželkou.
|
Palatul Parlamentului uvnitř
|
|
Do sálů parlamentu se ale nedostanete, pokud nejste Rumun a nejdete se podívat na jeho zasedání. |
|
... |
|
... |
Dnes je sídlo rumunského parlamentu a nejvyššího soudu. 40 % budovy zůstává nevyužito. Kolik její výstavba stála, nikdo neví. Existují jen odhady. Pracovalo na ní 20.000 dělníků a 600 architektů. Většina prostorů je nádherně zdobená. Veškerý materiál použitý na stavbu pochází z Rumunska. Objemově se jedná o třetí největší stavbu (po Cape Canaveral a Pyramidě opeřeného hada v Teotihuacanu).
|
Jednotlivé sály si můžete pronajmout pro různá zasedání. Do většiny je zákaz vnášení jídla a nápojů. |
|
... |
|
... |
|
Reprezentativní schodiště, z kterého měl scházet Ceaușescu. |
|
... |
|
... |
|
Honosný taneční sál, kde Rumuni slaví Nový rok a přenáší to televize |
|
... |
Poté znovu procházím k fontáně na Piața Unirii a prošel si centrum za denního světla. Posléze mířím na
Piața Charles de Gaulle (stanice metra Aviatorilor), kde si dávám rychlý oběd a parkem Parcul Regele Mihai I, který za menšího vedra může být příjemný, pokračuji až ke skanzenu
Muzeul Naţional al Satului "Dimitrie Gusti". Ten je skrytý v lese na břehu jezera Lacul Herăstrău a poskytuje tak únik před horkem. Internet už opět hlásí 33°C. Mně to ale není nic platné. Mám málo času, nemám rád vedro a mám velký batoh na zádech. Skanzen je nádherný a obsahuje 272 převážně dřevěných stavení od venkovských roubenek přes kostelíky až po větrné mlýny. Super místo pro strávení příjemného odpoledne. Jenže já mám hodinu. Nejvíc mě zaujaly zdejší zemljanky. Ty jsem ještě nikde jinde neviděl.
|
Výhled na Piața Unirii |
|
Zvenku za dne |
|
Piața Unirii |
|
Biserica Sfântul Anton |
|
Uličky v obležení zahrádek a různých nápisů |
|
Stavropoleos Monastery Church - v neděli jaksi měli bohoslužbu. Kdo by to čekal, že? |
Následně podél jezera profrčím během pár minut k zastávce Piaţa Presei Libere, odkud jezdí autobusy č. 780 a 783 jedoucí na letiště. Pokud si na rozdíl ode mě rozhodnete vzít taxík, tak bacha, po cestě jsou rovnou dvě letiště! Měly by přijet pár minut po sobě a první by tu měl být coby dup. Jenže Google Maps kecaly a nic se neděje. Aplikace Moovit má jiný názor a říká mi, že si mám počkat ještě dalších 10 minut. V Bukurešti není obvyklé, že by nějaký jízdní řád na zastávkách byl. To jen v metru ukazují displeje, za jak dlouho pojede. Nezbývá mi než věřit Moovitu a nakonec má pravdu a s mírným zpožděním přijíždí sedmsetosmedesáttrojka. Tentokrát je ale klimatizovaná.
Tip: Pro dopravu po Bukurešti používejte aplikaci
Moovit. Google Mapy kecají.
|
Parcul Regele Mihai I |
|
V parku má svůj pomník i Michael Jakcson. |
|
Muzeul Naţional al Satului "Dimitrie Gusti" |
|
... |
|
... |
|
... |
|
... |
|
... |
|
... |
|
... |
|
Takové zemljanky jsem ve skanzenu ještě neviděl... |
|
... |
|
... |
|
Pohled na rumunské "city" přes Lacul Herăstrău |
Za půlhodinu jsem na letišti. Tam podle
návodu najdu v příletové hale supermarket a utratím tam poslední lei. Kromě něj je na letišti až nehorázně drahé občerstvení. O to víc kontrastuje při porovnání cen s městem. Na letišti panuje boží dopuštění a všude jsou na vše dlouhé fronty. Jak pro pípnutí palubní vstupenky, tak hlavně pro pasovou kontrolu. Ta představuje naprostý chaos. Místo fronty tu je jeden velký chumel a neodsýpá to ani navzdory otevření všech přepážek. Krom toho chaosu mají pohraničníci ještě ke všemu výkonnost sovětské báryšňi. Před přepážkou pro rumunské občany a držitele pasů EU ztvrdnu dobrých 20 minut.
|
Letiště v Otopeni |
|
Uvnitř je až příliš živo |
Zdejší letiště rozhodně patří mezi ty se špatnými prostorovými dispozicemi. Už jen proto, že mi to po příletu trvalo od pasové kontroly do příletové haly přes deset minut s využitím aspoň pětice pohyblivých pásů. Hledání brány představuje podobně dlouhý proces. Ceny na letišti patří k těm vyšším z vyšších, tak využití výše zmíněného supermarketu rozhodně bodne. Sedaček tu ale je celkem dost.
|
Na ploše je i vetřelec od Smartwings |
Displeje hlásí bránu č. 36. Opět se tu však opakuje vídeňský scénář. Lidé se řadí do dlouhého řádku už x desítek minut před plánovaným odletem. Nic se neděje ani v době plánovaného odletu v 16:20, tak i ti nejurputnější si postupně sedají. Otevřu FlightRadar a zjišťuji, že let z Vídně je ještě ve vzduchu a bude přistávat nejdřív za půl hodiny. Letištní systém avšak stále tvrdí, že let je bez zpoždění. Tak tomu po zůstane po celou dobu.
Teprve tři čtvrtě hodiny po plánovaném odletu přepážka ožívá a venku před bránou se objevuje autobus. Od příletu už vím, že klimatizace u něj nehrozí, a tak nemám nejmenší motivaci jakkoli spěchat. Jedu tím posledním. Se sekerou hodina dvacet odlétáme. Pilot to o moc nestáhne a já přemýšlím, zda mi můj buffer 2 h 45 min bude ve Vídni stačit pro přestup na autobus z hlavního nádraží.
|
Nástup |
Lauda se moc nepředvedl a vystupujeme opět autobusy. Naštěstí pasová kontrola je o mnoho rychlejší než v Bukurešti a za pár minut jsem v příletové hale. Kupuji si lístek na RailJet v 19:03 a ještě si stíhám nakoupit ve Sparu. Vystupuji o čtvrt hodiny později na Wien Hauptbahnhof, kde projdu halou a za pár minut jsem na Südtiroler Platz, odkud mi v 19:45 odjíždí Regiojet na Prahu.
V autobuse konečně funguje jack pro obě dvě sluchátka, ale časopis na čtení zase dostávám silně recyklovaný. Tentokrát desky nejsou olepené čímsi, ale odřené a ohmatané, jak by ležely několik týdnů v čekárně. Ano, je to zdarma. Na oplátku nečekám aktuální číslo, ale jakous úroveň kultivovanosti by to mít mohlo.
V 0:30 přijíždíme na Florenc. Tento čas příjezdu nemám rád. Akorát ujede poslední metro a Florenc leží bokem pražské noční dopravy. Tajně jsem doufal, že řidič dorazí o pár minut dřív, ale chtě nechtě si musím dát pochod na Masarykovo nádraží následovaný dvacetiminutovou čekačkou. V tomhle směru jsou zlaté zastávky Flixbusu u Hlavního nádraží...
Resumé: Bukurešť mě příjemně překvapil. Svou nevábnou reputaci si nejspíš nezaslouží a zabaví i na prodloužený víkend. Jet tam z Vídně na otočku přes víkend se dá taky, ale je to hraniční a v létě udělá radost zejména milovníkům sebegrilování na slunci.