Letenka na Krétu je dílem třetí generace letošních letenek. V září jsem už letos chtěl do Spojených států, nevyšlo to vy-víte-kvůli-komu. Pak jsem chtěl na Ohrid a do Lisabonu. To už by sice teoreticky šlo, ale dlouhodobě to jsou červené země a neobešlo by se to bez testu. K tomu Wizz Air na září značně proškrtal letové řády.
Tak jsem na konci července přikoupil Heráklion a Bari s tím, že snad aspoň jedno z toho vyjde. Najednou to vypadá, že vyjde obojí. Je 1. září, den, kdy děti jdou s rouškami do školy a to znamená, že je nejvyšší čas vyrazit na prázdniny!
0. den (Praha - Vídeň)
V 17:50 na Florenci nastupuji do poloprázdného Flixbusu směr Vídeň. Už jsou v něm povinné roušky - proaktivní opatření dopravce. Za čtyři a čtvrt hodiny jsem ve Vídni. Už to mám nacvičeno z minulé cesty do Vídně. Hezky metrem z Erdberg na Landstraße (aka Wien Mitte), tam na malý nákup do ještě otevřeného Sparu a jednou z posledních S7 toho dne z Wien Mitte na letiště.
Spolu s výstupem z vlaku mi od Řeků přichází QR kódy. Čtyřku jsem snad nikdy nedostal radši jak teď (tzn. vstup do Řecka bude bez namátkového testu). Na letišti procházím chodbami duchů dokonce podél zavřeného Mekáče (dokonce ještě není ani půlnoc). Ani s letankou na zítřejší odlet není problém večer projít skrz security. Za ní si najdu volnou odpočinkovou zónu, natáhnu kaskádu budíků a ukládám se ke spánku. Protože tu jsou povinné roušky, používám svůj pandemický tuning 2v1 v podobě slamáku. A) stíní světlo ze zářivek, b) není pod ním vidět, že nemám roušku.
Ačkoliv jsem tentokrát přijel s lepším spacím setem, stejně se už ve čtyři ráno nemůžu dočkat svého odletu v 6:05. V pět ráno naklušu před salónek, kde tentokrát taky nikdo není. Dávám velmi rychlou snídani a za deset minut ho opouštím a jdu ke své bráně. To jsou ty radosti kartičkářů.
1. den (Vídeň - Heráklion - Knóssos - Heráklion)
Opět se nastupuje mostem, odlet je opět načas, letadlo trošku plnější, ale nic hrozného. Personálem je mi nabídnuto přesazení k emergency exitu. Ty Airbusy A321 si asi nezamiluji, protože nouzové východy mají komplet na houby okna. Na Krétě přistávám v půl desáté místního času (mají tam o hodinu víc). Autobus nás přiveze ke gatu a tam všem kontrolují QR kódy. Stačí ho zvětšit na displeji mobilu tak, aby byla vidět první číslice pod kódem. Pracovníky letiště nezajímá nic dalšího jako jméno, číslo dokladu nebo snad datum či lokalita. Jdu mezi prvními a když se ohlédnu za sebe, nezdá se, že by si tu moc lidí nechávali na test.
Kolem letiště panuje slušný chaos. Přes všudypřítomné stojánky taxi a různých půjčoven a cestovek není vidět autobusová zastávka, natož aby byla značená. Nakonec ji nacházím s pomocí map v mobilu. Další autobus do města pojede za půl hodinu. Za 1,5 € kupuji lístek do modré zóny a čekám. Ve slíbený čas se objevuje autobus linky 31. Je v něm povinné sociální distancování, čili sezení ob místo. Na řecké poměry kupodivu hlásí i zastávky. Dokonce anglicky. Ale ty názvy jsou vždycky neuvěřitelně dlouhé.
Po deseti minutách vystupuji v centru. Ukazuje se, že nejede až k autobusáku, jak jsem si myslel. Kousek od něj mám rezervovaný hotel. Ten jsem taky měnil na poslední chvíli. Původně jsem měl rezervovaný hotel víc ve vnitrozemí. Avšak pár dnů před odjezdem jsem znovu zkoumal možnosti ubytování. Oproti obecným předpokladům, ceny dolů nešly, ale nyní za stejnou cenu jde vybrat hotel přímo s výhledem na moře a snídaní v ceně. Proto beru Marin Dream Hotel za 163 € na 4 noci. Jako bonus k tomu se taky konečně zbavím 10 € kreditu z Booking Wallet.
 |
| Pomalu už klišé |
Po čtvrthodinové procházce centrem přicházím k hotelu. V něm si nechávám batoh. Vytvářím jeden menší a scházím pár desítek metrů ke konečné městských autobusů. Počkám si půlhodiny na linku č. 2, co jede do Knóssu. Jízdenka stojí 1,5 € a podle starých informačních cedulí tady tentokrát o 20 centů zlevnili. Autobus č. 2 jezdí každých půl hodiny. Na informačním panelu jsou vidět i časy odjezdů. Ale funguje to tu jinak než u nás - vidíte tam konečnou dané linky, střídavě v latince a alfabetě, a číslo autobusu. To ale není číslo linky, ale řekněme evidenční číslo uvedené na čelním skle.
Do Knóssu přijíždím téměř v pravé poledne. Postavím se do své první a poslední fronty, co jsem letos v Řecku zažil. Za 20 € kupuji kombinovaný lístek do Knóssu a archeologického muzea v Heráklionu. Sice je vedro k padnutí, ale dneska ho překvapivě dobře zvládám. Vzhledem k opatřením, je povinnost nosit roušku platná i na rozpálených vykopávkách. Knóssos je nejvýznamnější památkou po mínojské civilizaci. Zdejší Mínojský palác se datuje až 3900 let zpátky do historie. Jeho nejfotogeničtější část se nedochovala. Jedná se jen o rekonstrukci, jak zřejmě vypadal.
Nicméně komplex není příliš rozlehlý, tak se po necelé hodině vracím zpátky do Heráklionu. Užívám se klimatizovaného autobusu. Tentokrát však nejedu linkou č. 2, ale linkou č. 20. Podle všeho každá z nich je jen jednosměrná. Pomoc s lokalizací zastávek v Heráklionu, ale i na celé Krétě nabízí naše Mapy.cz. Ty od Googlu se nechytají vůbec. S plánováním dopravy částečně pomáhá aplikace Moovit, ale má v sobě jen meziměstské linky, a to ještě u nich nezobrazuje všechny zastávky a některé spoje vynechává úplně. Jak jsem zjistil těsně před odjezdem, pro MHD po Heráklionu existuje i oficiální aplikace Herakleio City Bus.
 |
| Archeologické muzeum v Heráklionu |
 |
| Disk z Faistu |
Vystupuji na kruhovém objezdu na Eleftherias Square hned naproti Archeologickému muzeu a jdu se do něj podívat. Tam pouštějí lidi po skupinách v rámci boje proti koronaviru. Proto je nechají v davu čekat před vchodem, než jim zrentgenují zavazadlo, a další pracovník je po dalších několika minutách pustí po dalších pár minutách dovnitř muzea. Kdyby to muzeum nebylo prakticky prázdné, neřeknu. Nebo kdyby i tam nějak usměrňovali pohyb. Ne, tam už můžete tvořit davy...
Samotné muzeum je fakt pěkné a obrovské. Má rovnou dvě patra. Obsahuje artefakty z průběhu historie celého ostrova s důrazem na mínojskou éru. Perličkou je, že se zde vyskytují ještě některé nepublikované předměty, které se kvůli tomu nesmí fotit. Pokud nerozumíte jako já, co to je, tak vězte, že dané artefakty archeologové vystavili, ale ještě nepublikovali v odborném časopisu.
 |
| V muzeu mají i antické sochy, které si takřka nikdo neprohlíží. |
Po návštěvě muzea už mám ohromný hlad. Není čas na hrdinství, tak si v prvním použitelném podniku dávám za 8 € musaku. Upřímně, už jsem měl mnohem lepší a bez hranolek (Google Mapy mi teď napovídají, že to nejspíš byla restaurace Amethistos, kterou vřele nedoporučuji). Pak se jdu konečně ubytovat. Pokoj už bude určitě připraven. Cestou ještě narážím na supermarket Bazaar, doslova pár kroků od hotelu, který mě bude provázet celý pobyt. Mají tam třeba redbull pod euro.
V Marin Dream Hotelu dostávám pokoj v čtvrtém patře. Z balkónu je vidět na přístav. Uvnitř koupelna, klimatizace, lednička a fén. Vše, co tu na těch pár dní můžu potřebovat. Jen bych radši měkčí matraci. Ale to je věc vkusu.
 |
| Přístav s benátskou pevností v pozadí |
Počasí mě zláká a jdu se podívat do přístavu. Procházím se skrz přístav, míjím spoustu menších lodí, až přicházím k vlnolamu, na kterém stojí stará benátská pevnost Koules. Od ní pokračuji dál k majáku. To jsem si dal! V půlce cesty to vzdávám. To vedro mě zabíjí. Podél vlnolamu není ani kousek stínu. Nepomohl mi ani výtečný pomerančový fresh, co jsem si koupil před pevností. Ten ve mně jen zasyčel. Vracím se zpátky a u pevnosti se schlazuji na mini plážičce. To se nějak nelíbí pobřežní stráži na protějším břehu, tak se radši stahuji.
Večer těch sportovních výkonů v tropickém počasí ještě nemám dost, tak se vydávám na pozorovat západ slunce z hradeb u Památníku Kazantzakise. Jak k němu vyjdu, jsem zralý na novou sprchu. Ale západ slunce je pěkný. V potemělém městě si ještě k večeři kupuji souvlaki k večeři a jdu spát.
 |
| Agios Minás |
 |
| uvnitř |
V samotném Heráklionu moc památek a zajímavých míst není. Všechny z nich jsem navštívil nebo aspoň zahlédl dneska. Velký ortodoxní kostel Agios Minás jsem obdivoval cestou na hradby. Druhý menší Agios Titos je v dolní části pěší zóny nedaleko benátského přístavu. Směrem nahoru najdete starou benátskou radnici (Venetian Loggia) a lví kašnu (Morosini Lions Fountain).
 |
| Agios Titos |
 |
| Interiér kostela Agios Titos |
 |
| Venetian Loggia |
 |
| Morosini Lions Fountain |
2. den (Heráklion - Chania - Rethymno - Heráklion)
Snídaně se v hotelu podává od 6:45. Využívám toho a vyrážím na ni ještě kolem sedmé. Původně to byly švédské stoly, nyní kvůli koronaviru jsou za sklem a vy si musíte povídat se zaměstnancem hotelu, co chcete nabrat. To spolu přináší řadu komických situacích, protože nevíte, co se jak jmenuje a lístečky s popisky jsou stejně velké, jako byste stáli přímo u toho. Ale tentokrát Booking.com nelhal a výtečná bohatá snídaně je v ceně. Dokonce s výhledem na celý přístav a vycházející slunce.
 |
| Mohly by to být švédské stoly, ale kvůli koroně jsou s obsluhou... |
 |
| Ze střechy hotelu lze pozorovat východ slunce nad přístavem |
Po snídani se vydávám na výlet. Meziměstskou autobusovou dopravu tu na Krétě organizuje společnost KTEL Chania-Rethymnon. Podobně jako MHD, má svá specifika. V autobusech může být obsazeno jen 50% sedadel, nikdo nesmí jet na stojáka. Řidič, když je plný, nestaví. Lístek se nedá koupit dopředu na konkrétní spoj. Místenky neexistují. Kupuje se buď na autobusáku nebo v případě menších zastávek v autobuse. Nedá se ale říct, že by se dal vždy koupit v autobuse. Ve většině autobusů je klimatizace. Zastávky se nehlásí a nikde nenajdete plný seznam všech možných zastávek. Prostě jen existují podél silnice (o nich ví Mapy.cz, ale ty zase neví, které linky na nich staví, natož kdy). Z oficiálních stránek si můžete stáhnout PDFko, které udává odjezdy z výchozí stanice a přibližnou trasu složenou z největších měst po trase.
Autobusové nádraží KTEL se nachází u přístavu asi půl kilometru od mého hotelu. Přijdu tam po osmé a kupuji si jízdenku za 13,8 € do Chanie. Dávám si tam tradiční řecké frappé, ale nechutná vůbec dobře. Autobus odjíždí v 8:30. Do Chanie mě čekají přibližně 3 hodiny jízdy. Během ní se po pravé straně otevírají úžasné výhledy na celé krétské severní pobřeží. Už jen kvůli tomu se vyplatí ten výlet podstoupit.
Chvilku před polednem vystupuji v Chanii. Autobusák je cca kilometr vzdálený od historického centra. Je fakt teplo a v okresu Chania platí také povinnost nosit roušku i venku. V centru Chanie si prohlížím Trimartiri, zdejší katedrálu, a o pár desítek metrů dál se už procházím po zdejším nábřeží plném barevných domků a téměř úplně prázdných zahrádek restaurací.
 |
| Trimartiri |
 |
| Bývalá mešita na dohled od katedrály |
Obdivuji bývalou mešitu Tzami Kioutsouk Chasan, která se svými růžovými kupolemi vypadá jak něco z Hvězdných válek. O kousek dál jsem před doky Starého benátského přístavu. Pokračuji k pobřežní hrázi, na které se nachází i zdejší maják. Od pokračování k němu mě zbrzdí zdejší pálící slunce a absence jakéhokoliv stínu. Místo toho slezu ke břehu a chladím si aspoň nohy v moři.
 |
| Vlevo je bývalá mešita Tzami Kioutsouk Chasan |
V nedaleké restauraci Apostolis zakotvuji a dávám si mečouna za 12 €, účtují couvert ve výši 1 € a proaktivně mi přinesou vodu a rovnou i otevřou, co jsem si neobjednal kterou si pak i naúčtují. Avšak po jídle donesou i on-the-house řecký jogurt a rakiji, tak to neřeším. Číšník má dobré hlášky, když volá na kolemjdoucí. Prý drink beer, save water a kalimera kalamari!
Stejně jsem ale na Krétě neobjevil způsob jak dát spropitné, když to nemám přesně. Obvykle tam přijdou s deskami pro peníze a následně přinesou účet a vrácené peníze už bez desek. A nikde nikdo. Nechat to napospas na stole?
 |
| Mečoun aka sword fish |
 |
| On the house |
Po obědě se opět procházím podél nábřeží. Dojdu na jeho protější stranu k pevnosti Firka, kde sídlí vojenské muzeum. Vidina rozpálené pevnosti mě neláká, tak to stáčím do křivolakých uliček, kde navštěvuji Etz Hayyim Synagogue. Tím se pro mě Chania vyčerpala a po dvou hodinách jdu zpátky na autobusové nádraží. Tam si kupuji za 6,2 € lístek do Rethymna.
 |
| Je libo jako suvenýr roušku? |
 |
| Etz Hayyim Synagogue (atypicky bez vstupného) |
Dojet tam trvá něco přes hodinu. Centrum je taky něco přes kilometr daleko. Potěší, že v regionu Rethymno zatím nejsou roušky povinné venku. Nedaleko stanice se nachází hezký Agios Konstantions & Eleni. U vstupu do centra se nachází Church Of Four Martyrs. Ten střeží brána Guora. Ulčky mě vedou kolem nenápadné Rimondi Fountain až ke zdejší pevnosti. Stačí mi ji obdivovat jen zvenku, tak scházím na nábřeží k přístavu, kde je vidět další maják. Po pár ser metrech se přístav mění v městskou pláž. Má průzračnou vodu, v které plavou malé rybičky. Na pláži téměř nikdo kromě mě. Mám svých vlastních sto metrů pláže, tak jdu ozkoušet vodu. Je překvapivě teplá.
 |
| Agios Konstantions & Eleni |
 |
| Church Of Four Martyrs |
 |
| Guora Gate |
 |
| Rimondi Fountain |
 |
| Naprosto liduprázdná pláž ve všední den v podvečer |
Autobusem v 17:45 odjíždím zpátky do Chanie. Jízdné za 7,6 € dává s předchozím lístkem přesně dohromady cenu trasy Chania - Heráklion. Z okénka pozoruji, jak nad Krétou postupně zapadá slunce. Po 1,5 hodině jízdy vystupuji v Heráklionu. Tentorát jdu poveřet na Kačku. Kupuji v supermarketu víno a vepřové souvlaki podobně jako včera (ty jsou tu z nějakého důvodu levnější jak kuřecí).
 |
| Večeře za kačku na Kačku |
3. den (Heráklion - Akvárium - Malia - Heráklion)
Následující den si přivstanu a snídám přímo při východu slunce. Plavky tentokrát přes noc neuschly a jdu spáchat ekologický zločin - Gréta už určitě vytváří voodoo panenku z recyklovaných materiálů - a dlouhé minuty dosouším plavky fénem.
 |
| Výhled z pokoje |
 |
| Výhled ze snídaně |
Beru autobus ke zdejšímu CretAquariu vyjíždějící v 8:00. Abyste se dostali k Akváriu, potřebujete jízdenku za 1,9 € do městečka Gournes. Můžete k tomu využít linky jedoucí do Ierapetra, Malia, Sitia nebo Ag. Nikolaos. Vhodné je i požádat průvodčí, aby vám dala vědět, až přijde ta správná zastávka.
 |
| Pusto a prázdno |
O čtvrt hodiny vystupuji v polích na zastávce označené Aquarium. Ačkoliv je brzo, sluníčko už pálí. Podle mapy mi k akváriu zbývá kilometřík po rozpáleném asfaltu. Zbývající minuty do otevření, trávím na nedalekém mořském břehu pozorováním přílivu. Jsou tu opuštěné nedostavěné budovy vrhající stín, tak to působí dost dystopickým dojmem.
Akvárium se otevírá v 9:30. Vstupné vyjde na 10 €, což je shodou ironie levnější jak pražský Mořský svět (aktuálně 320 Kč). Popisky tu jsou ale také v češtině. Toto akvárium bylo poprvé otevřeno v roce 2005 a nabízí více než 60 nádrží s více než 1,7 mil. litry vody a 250 druhy ryb a zvířat. Tunel se žraloky se sice nekoná taky, ale je tu aspoň jedna velká nádrž, v níž jsou.
 |
| Lobster / humr |
 |
| Mají tu i české popisky |
Po prohlídce téměř naprosto liduprázdného akvária se vracím namočit se na pláž, kde nikdo není kromě mě. O půl hodiny později jdu zpátky na autobus. Z nabídky spojů vybírám ten, co nekončí v Malii, ale pokračuje dál, protože chci navštívit vykopávky za městem a v současném počasí nevidím reálně jít 3 kilometry pěšky. Za 2,3 € se tak vezu až tam. Měl jsem štěstí, už o pár zastávek dál, autobusák uzná, že je plný a projíždí zastávky bez zastavení. U vyokopávek mě opět vysadí na hlavní a zbývá mi půlkilometřík vedlejší silnicí po prudkém slunci.
 |
| Bezútěšná autobusová zastávka u vykopávek v Malii |
Na vykopávkách kupuji lístek za 6 € a jdu se podívat dovnitř. Také tu není ani noha kromě mě. Nejbližší návštěvník aspoň sto metrů ode mě, přesto si tu hrají na důležité a zaměstnanec před vchodem mě instruuje, jakým způsobem mám bezpečně projít zdejší vykopávky. Nemůžu se zbavit dojmu, že pro všechny zúčastněné by to bylo bezpečnější bez jakékoliv interakce se zaměstnanci. Vykopávky Paláce v Malii jsou jednou z nejvýznamnějších mínojských památek na Krétě. Avšak navzdory tomu tam zůstaly jen obvodové zdi. Koneckonců není divu, je starý skoro 4000 let. I tady je povinné nosit v celé expozici roušku. Na rozpáleném slunci v opuštěných vykopávkách, kde nikdo není, je to podle mě už jen úchylná póza. Celou dobu tak na protest piji ze své 1,5 litrové PETky, z které vinou sluníčka povážlivě rychle ubývá.
 |
| Takovéto krásné kytičky tu jsou. |
 |
| Taverna Kalyva |
Pár set metrů od zbořenin chrámu se nachází vyhlášená Paralia Potamos. V Taverně Kalyva s výhledem na pláž si dávám malé čudly k obědu. Tady k jídlu přináší také chléb, ale je zdarma. Paralia Patamos je písečná pláž obklopená skalami a nesmírně fotogenická. Možná i proto jako jediná pláž na Krétě, kde jsem byl, není úplně opuštěná a má tu i pár návštěvníků.
Po dvou hodinách se zvedám a jdu na autobus. Má odjíždět v 16:00. Míjí čtvrtá a bus nikde. Poprvé mě zradily zdejší cedule. Přijíždí až o půl a na půl hodinu odpočívá. Prý se změnily jízdní řády a nikdo se nenamáhal vyvěsit aktuální. U pár spojů denně to naštve. Každopádně se nakonec za 4,2 € vezu zpátky do Heráklionu.
 |
| Druhý chod on-the-house |
 |
| Třetí chod on the house |
Tentokrát zamítám večeři za kačku a jdu na nábřeží u přístavu pozorovat západ slunce. Sedám si do restaurace Paralia a objednávám si grilovanou olihni. Přistává u mě ohromný talíř s několika malými olihněmi a přílohou. Poté, co dojím, přistanou u mě další dva dezerty a rakije on the house. Jsem tak velký alkoholik, že ji ani nezvládám celou dopít.
 |
| Church of St. Peter Dominicans |
 |
| Noční přístav v Heráklionu |
4. den (Heráklion - Paralia Karteros - Heráklion)
Opět vstávám brzy, abych stihl východ slunce při snídani. Upřímně si řekněme, že mi ta tvrdá postel dost pomáhá v tom, abych nespal dlouho. Dneska se podle předpovědi má kazit počasí. Na obloze se už ráno objevují první mráčky a citelně fouká svěží vítr.
Večer mě Wizz Air při online check-inu obšťastnil informací, že boarding pass musí být vytištěný. Proto jsem na recepci hotelu požádal o vytištění a naštěstí to šlo jako po másle a nemusím tak hledat žádné řecké copy centrum.
 |
| Skalní Ekklisia Agios Ioannis |
Na radu od tonica se jedu podívat na Paralia Karteros. Je to pláž nedaleko zdejšího letiště, nad kterou přistávají letadla. Od autobusáku tam nic nejde, tak musí nahoru k Archeologickému muzeu. Automat mi tam vydá jen jednu místo dvou jízdenek a hned je 1,5 € v pytli. Chytám linku č. 7 a za necelou půlhodinu tam jsem. Ještě než tam dojdu, obdivuji skalní kostel Ekklisia Agios Ioannis. Pláž samotná je liduprázdná a působí opuštěným až dezolátním dojmem. Věž plavíčka je rozpadlá a veškeré podniky před týdny nebo spíš roky zavřené. Od moře fouká silný vítr tvořící opravdu velké a silné vlny. Dneska koupání nehrozí. Na pozorování letadel to ale nevadí. I přes nevelký provoz tu za hodinku vidím aspoň desatero přistání.
Časy a linky z Moovit už nějak nefungují, tak nazpátek jedu jedenáctkou, co vlastně neměla nikdy jet. Po příjezdu si radši kupuji v trafice lístek pro zítřejší cestu na letiště. Zbývá mi půl dne a kvůli větru to na pláž fakt nebude. Nosit roušky na slunci na naprosto prázdných místech mě už vysloveně štve, tak to sabotuji žvýkačkou a nonstop využívám výjimku pro jídlo.
Ve zbývajícím čase se rozhoduji navštívit zdejší Přírodovědné muzeum. Už u vchodu ční dva velcí dinosauři. To musí být parádní retro nářez! Platím 7,5 € a jdu se přesvědčit. Realita mě příjemně překvapí. Větší část expozic je věnovaná dioramatům (živým obrazům) řeckých biotopů. V dolní části jsou dinosauři, kteří v druhohorách žili na Krétě. V druhé půli suterénu je simulátor zemětřesení. Jako obyvatel tektonicky klidné střední Evropy ho nemůžu vynechat. Prožiji tam tři nejsilnější zemětřesení historie.
 |
| Hned naproti lístkům |
Po muzeu jdu na nábřeží na oběd. Dneska chci ochutnat chobotnici. Dávám si ji ob restauraci vedle. Tentokrát mi na talíři přistanou jen dvě samotná chapadla bez přílohy. On the house dostávám zmrzlinu. Se zastávkou na pokoji ještě jdu navštívit Historical Museum of Crete (5 €). Jsou tam hezké, ale ne dvakrát fotogenické expozice k historii ostrova od středověku do současnosti. Věděli jste, že Kréta byla pár let nezávislou republikou?
Od muzea se jdu podívat k benátské pevnosti. Pobřeží je bičováno obrovskými vlnami stříkajícími několik metrů do vzduchu. Nejvíc to vyniká právě zde. Moře skoro zalívá násep u pevnosti. K majáku se teď nedá dojít ani omylem. Mraků vůči ránu přibylo, že se dneska ani nekoná krásně probarvený západ slunce. Jen zmizí za mraky.
Cynický osud mě trestá za moji opovážlivost nenosit na prázdných ulicích roušku a žvýkačka mi vytahuje plombu. K večeři tak už není opulentní hostina, ale jen gyros za 3,5 €. I tak k němu dostávám rakiji. Zase jí je tolik, že se nedá vypít.
5. den (Heráklion - Vídeň - Praha)
Poslední den vstávám tak, abych byl na snídani už v 6:45. Užívám si svůj poslední zdejší východ slunce, rychle se pobalím a jdu nahoru na autobus od Archeologického muzea. V 10:25 mi odsud poletí letadlo na Vídeň a nechci riskovat žádné problémy. Přeci jen zdejší jízdní řády jsou jen orientační a dneska je neděle a můžou být ještě řidší než normálně. Na autobus v důsledku čekám jen čtvrthodiny a na letiště mu to trvá deset minut.
 |
| Poslední východ slunce nad Krétou |
Venku už tolik nefouká, ale na druhou stranu se objevilo celkem dost tmavých mraků. Před letištěm chaos jako obvykle a k check-in přepážkám se táhnou fronty skrz celou letištní halu. Prý je to lepší jak normálně, když fronta bývá z haly až ven k autobusu. Já mám svůj boarding pass, tak naštěstí můžou rovnou na security. Tam nikdo není a během minuty ji mám za sebou.
Odletová hala je slušně plná, ale ještě není problém najít volné sedátko. Je z ní vidět na letištní plochu s Egejským mořem v pozadí. Odlétá se načas. Letadlo je ve směru na Vídeň aspoň o půlku prázdnější, než bylo sem, tak se nemám problém přesadit na volnou trojku.
 |
| Tímto naštěstí neletím :) |
Po dvou hodinách letu, značně před plánovaným časem příletu, dosedáme ve Vídni. Veškeré bezpečnostní opatření se tam smrkávají do samolepek o dodržování odstupu, nošení roušek a bezpočtu stojanů s dezinfekcí, co nikdo nepoužívá. Termokamera u východu vytrvale ukazuje 35°C a podle všeho je mimo provoz.
 |
| Vídeň a její počasí |
Ve Vídni je dneska fakt hnusně, jestli hodně, 15 stupňů s přicházejícím lijákem. Mou jízdenku s odjezdem žlutého vlaku v 18:39 nemám chuť využít. Fakt zima a kvůli vypadlé plombě ani nemůžu ochutnat s čistým svědomím originální Sacher. Jenže je korona a z Vídně pryč toho moc nejede. Jsem tam rád za žlutý vlak v 14:39, ačkoliv to znamená strávit dvě hodiny čekání na vídeňském Hlavním nádraží, kde ani v zimě netopí.
 |
| Věž A1 Telekom Austria |
 |
| Nedaleké obrovské vojenské muzeum |
Vyjdu před halu a spustí se déšť. Nečekal jsem, že to bude fungovat až tak. Vracím se a čekám uvnitř. Po hodině ustává a vydávám se tak aspoň na krátkou procházku k věži A1 Telekom Austria, co vždycky vidím z nádraží. Z nádraží vypadá líp než zblízka. Zvládnu přitom nezmoknout, tak to beru za úspěch. Žlutý vlak přijíždí včas, ale ve vagónu nefunguje klimatizace, tak je v něm až k Pardubicím jako ve skleníku. Pak zapadne slunce a konečně se ochladí. Ty žluté vlaky mě stále víc zklamávají.
Kolik to stálo?
Jízdenka Praha-Vídeň ... 299 Kč
Vlak Vídeň-letiště ... 2x 4,2 €
Letenka ... 23 kreditů
Ubytování na 4 noci ... 163 €
Autobusy po Krétě ... 46,5 €
Vstupné ... 42,5 €
Vlak Vídeň-Praha ... 354 Kč
Přečtěte si další díly koronaturistiky nebo začněte sledovat třeba můj instagram.