S bolavou rukou chce trochu odhodlání absolvovat dva lety a dostat se z Jižní Afriky do Zimbabwe. Ten pravý test odhodlání je až vyplňování migration card. Jsem pravák a bolavá je zrovna ta pravá...
Čast 2: Victoriiny vodopády
Ve Victoria Falls přistávám v brzkém odpoledni. Vyplnit se zlomenou rukou migration card nebyl žádný med, ale mnohem lepší jak později se sádrou. Nejdřív musím překonat velmi chaotické fronty pro získání víza. Důležité je si pohlídat, o jaký tip víza žádáte single, double entry nebo KAZA. Odpovídá tomu písmenko na migration card, které vám tam napíše zřízenec, co vás posílá do fronty. "K" jako KAZA. Po čtvrt hodině platím 50 dolarů a jdu do příletové haly. KAZA vízum vám umožňuje neomezený pohyb mezi Zimbabwe a Zambií i výlet do Botswany.
<<< Předchozí část: Kapské Město
Už v Kapském Městě jsem jsem zjistil, že v rámci překotného balení jsem doma nechal dolary a mám s sebou jen ty, co jsem směnil ve směnárně těsně před odletem. V Zimbabwe se od doby velké inflace platí americkými dolary a není to zrovna jednoduchá země, kde vše funguje, jak má. Na letišti jsou směnárny zavřené nebo zlikvidované a jsou tam dva bankomaty, z toho jeden nefunguje. Vybírám dalších 150 dolarů s poplatkem lidových 10 dolarů. Za blbost se platí. Ve městě jsem pak na žádný bankomat ani směnárnu nenatrefil a platby kartou se tam moc nevedou. Bohatě stačí ty dvacetidolarovky, co mi bankomat dal. Nikdo tu nemá drobné nebo to předstírá a stává se z toho pomalu miliónová bankovka, kterou je horor rozměnit. Člověk si musí dát i pozor na různé vykuky, kteří se mu snaží vrátit saláty, který mu už nikdy nikdo jiný nepřijme, možná tak banka v USA nebo nějaký automat na bankovky.
Jestli to z fotek není poznat, v únoru tu vrcholí období dešťů. Během mého více jak půltýdenního pobytu mám vymetenou modrou oblohu bez jakéhokoliv náznaku deště. Teploty se tu přes den pohybují přes 35°C, avšak díky nízké míře vlhkosti to dobře snáším.
Z letiště do města Victoria Falls je to fakt daleko a je nutné si vzít taxi. Nic jiného tu nejezdí. Takřka všichni pasažéři mají dopředu sjednaný transfer. Cena taxi je fixní - lidových 30 dolarů (cca 20 km). Cena se dá srazit jen sdílením taxi s někým jiným a ani to není snadné zajistit... Po asi 10 minutách čeká se mi zadaří a poplatek zlodějského bankomatu se mi tak vrací v jiné formě.
 |
| Ubytování Pennywise Cottages |
 |
| V Zimbabwe mají i Baťu. |
Všude tu je moře paviánů (baboons). Jsou úplně všude. V národních parcích, mimo ně, i ve městě. Po 2,5 kilometrové procházce jsem se dostal od ubytka ke vchodové bráně. Zvládl jsem to i navzdory vedru venku. Nějak se mi tu dobře snáší. Taxi si tu za takovou cestu účtují od 5 do 10 dolarů. V areálu jsem se zdržel dvě hodiny. Má plno nádherných výhledů a pro návštěvu je nejlepší odpoledne, kdy se tvoří duha kvůli úhlu dopadajícího světla na vodní tříšť. U pokladny jsem potkal českou skupinku. Vstupné vyjde na "lidových" 50 dolarů za osobu. Tahle země není pro chudý.
 |
| Je tu krásně teplo... |
Další den ráno se přesouvám do Zambie, abych si vodopády prohlédl i z druhé strany. Tentokrát beru taxíka k hranicím za 7 dolarů. Hraniční kontroly jsou na obou stranách hraničního mostu Victoria Falls Bridge z roku 1904. Ten je 198 metrů dlouhý a 128 metrů vysoký. Jsou z něj vidět také vodopády, ale hodně z dálky. Cestu mezi hraničními přechody můžete jít pěšky nebo se svézt taxíkem. Na zimbabwské straně chtějí unizóno 5 dolarů za tu vzdálenost něco přes kilometr. Na mostu je jeden pruh pro auta a jedna kolej. Přes most může přejíždět jen jedno auto najednou, tak pokud se rozhodnete využít taxi, asi budete i dlouho čekat v rozpáleném autě bez klimatizace.
Zambijská strana Viktoriiných vodopádů má taky něco do sebe. Povrchově je mnohem členitější a je tu i spousta schodů. Vodní sprška byla taky mnohem vydatnější než v Zimbabwe a vstupné bylo o 30 dolarů nižší.
Po návratu na zimbabwskou stranu si k obědu dávám rýži sadza s hovězím. Tenhle typ úpravy rýže (její rozveření do hutné kaše) se asi nestane mým oblíbeným. Nicméně, do doby, dokud jsem měl omáčku, chutnala celkem dobře. Cena potěšila - 2 dolary. V jinak šíleně předraženém Victoria Falls konečně něco normálního. K tomu velké pivo Zambezi za 3 dolary. Zimbabwská strana na mě vůbec působila celkově předraženě a skoro nic tam nefungovalo.
Cestou zpátky ještě omrknu nádraží ve Victoria Falls. Osobní vlaky z něj už nejezdí. Mají tu jednu odstavenou lokalitu a bamba tramvaj. Ta čas od času jezdí na tour s přepálenou cenou na most přes Zambezi. Cenovka začíná někde na 40 dolarech.
U nádraží jsem nějak nabral sílu a výlet si protahuji k The Big Tree. Údajně 1200 let starému baobabu. Bylo to k němu asi 2 kilometry z města a něco mi říká, že jsem se trochu připekl a jako bonus mi začal docházet opalovací krém. V té době bylo kolem 36 stupňů. Ve stínu. Měl jsem spotřebu jako ruský tank. Asi tak 2 litry na 4 kilometry.
Pro dnešní večerní cruise po Zambezi mě operátor opět nekontaktoval a musel jsem se zastavit v jeho kanclu ve městě, abych se dozvěděl, kdy a jestli mě vyzvednou a stejně pak přijeli o 10 minut později. Plavba byla především o hroších. Těch jsem viděl tunu, pár ptáků, jednoho malého krokodýla a jednu antilopy schovanou v dálce ve stínu. K tomu byl i "snack" vypadající jako večeře. Plulo se až do západu slunce.
Další ráno mě čekal zlatý hřeb programu - výlet na safari do Chobe. Přes ubytování mám zajištěnou skupinovou tour za 150 dolarů. Jako jednotlivec bych levněji nepořídil. Chobe je velmi známý národní park nacházející se v sousední Botswaně. Tentokrát pickup přijíždí rovnou o 10 minut dřív. Cesta do Botswany trvá cca hodiny a většinu cesty se projíždí po asfaltce skrz zimbabwský Národní park Zambezi. Sem tam zahlédneme antilopu nebo žirafu. Na hranici měníme auto za jiné a čeká nás dopolední game drive, čili jízda džípem. Skupinka je velká cca 10 lidí. Během jízdy vidíme různé druhy antilop, žirafy, hrochy, vodní buvoly, spoustu slonů a máme i velké štěstí a pod stromem zahlédneme odpočívat i lví rodinku. Chobe znamená především slony, spoustu slonů, a to se během mé návštěvy potvrzuje. Je to tu asi nejčastější zvíře.
 |
| Kozičky v Kasane |
Na oběd se vracíme do Kasene, kde v rezortu na břehu Zambezi nás čeká bufetový oběd. Značky upozorňující na wildlife znejistí snad každého. Po obědě nás čeká plavba po Zambezi. Tentokrát malým motorovým člunem. Během plavby opět vidím spoustu slonů, pár hrochů a buvolů a k tomu rozličnou plejádu ptáků. Projížďka na lodi trvala dvě hodiny a konala se za toho největšího vedra (něco mezi 36 až 38 stupni). Na řece bylo jakž takž snesitelně. Při cestě k hranicím se Zimbabwe nám přes cestu přecházela tato prasečí rodinka... Vracíme se večer při západu slunce.
 |
| U restaurace. Potěší, no... |
 |
| Výhled od jídla |
 |
| Prasata v Kasane |
Byl jsem efektivní, tak sobota, můj rezervní den, zbyl volný k improvizovanému programu. Spolu s řidičem taxi Arnoldem jsem zabookoval ranní game drive po zimbabwské straně Národního parku Zambezi. Takže další ráno a další safari. Za 90 dolarů, přes hotel by to bylo 75 dolarů, ale tento den aktivitu nenabízejí. Přijelo pro mě k mému překvapení privátní auto a s průvodcem, který byl více jak točič volantu. Ježděním jsme strávili 3 hodiny a i snídaně byla. Chobe je sice super, ale nemají tam zebry. Ty jsem konečně tady zahlédl. Jsou hodně plaché a moc jich tu není. Kromě tohoto jsem viděl spoustu antilop, divoká prasata, žirafy a zase pár slonů.
Kontakt na Arnolda: +263773563100. Pokud potřebujete, sežene vám aktivity ve Victoria Falls za rozumné ceny.
Přes poledne se přesouvám na zambijskou stranu hranice. Dnes mě tam čeká nocleh a zítra odlet. Na hranicích zjistím, za kolik by měl být taxi do města a pak jdu hledat hellomyfrienda s rozumnou cenou. Nabídky za desítky dolarů odmítám. Správná cena je cca 8 dolarů. Zůstávám v Golden Days Lodge, rezortu s vlastním bazénem. Je pár minut chůze od Livingstonova muzea. Dávám oběd v hotelové restauraci za cca 125 Kč. Dostávám krásný hovězí steak s hranolky, salátem a kečupem. Lodge má jedinou chybu. Klimatizace v pokojích nestíhají venkovní teploty. Pokoj nakonec mám vyměněný za jiný, kde je to o trochu lepší. Něco mi říká, že potřebují doplnit chladící médium.
 |
| Hotelová restaurace |
Odpoledne zaskakuji do Livingstonova muzea. Je v něm několikero expozicí od antropologické přes zoologii až po místnost věnovanou Livingstonovi. Je tu i Česká stopa - Emil Holub. Tento český cestovatel má před muzeem svou vlastní sochu a uvnitř jednu fotku a jeden odstavec textu.
 |
| Emil Holub |
 |
| Označení WC |
 |
| Hotelový bazén |
V Zambii věci lépe fungují jak v Zimbabwe. Ve městě mají bankomaty, dá se vybrat bez poplatku, mají tu fastfoody, mají tu vůbec více restaurací s lepšími cenami (ta hotelová kupříkadu), ale jsou tu i supermarkety. Kousek od hotelu, na dohled od muzea se nachází Spar. Fakt. Nabídka potravin zvláštní a dominují ji stovky druhů nápojů.
 |
| Supermarket Spar v africké verzi |
V neděli brzy ráno vyrážím na safari k řece Zambezi na zambijskou stranu. To je specifické právě tím, že zde můžete spatřit nosorožce. Auto je ještě větší herka než posledně. To jen jelo pomalu. Tohle je svařené snad na koleni a řidič jen točič volantu, nezdá se, že by něco věděl o zvířatech nebo je uměl zpozorovat. To se daří mně lépe než jemu. Ale ví, kde zjistit, kde najít nosorožce a taky se nám to podaří. Avšak jinak je zambijská strana takřka bez zvířat. Žádní ptáci, žádné antilopy... Jen pár zeber a několik žiraf v dálce.
 |
| Hotelová snídaně |
Jedeme zpátky na hotel a pak mě hodí i na letiště. Když ale vidím, jak rychle ta vykopávka jede do kopce, lituji, že jsem nevzal taxíka... Na letišti skoro nic není a v obchodech ceny jsou vysoké. V kavárně si dávám výborný dvojitý steak (cca 250 Kč). Až na ty mouchy kolem úplně v pohodě. Z Livingstonu letím se Zambia Airways Bombardierem DHC-8-400 směr Lusaka. Místa na nohy jakž takž, jen pozor na hlavu, má nízké podhledy. Na hodinovém letu nabízí i skromné občerstvení. Nad Lusakou se při přistání vznáší zlověstné tmavé mraky.
 |
| Netradiční suvenýr ze Zambie. Smrdí to po mátě. |
 |
| Letiště v Livingstone |
 |
| Oběd v letištní restauraci. Až na ty mouchy všude kolem naprosto vynikající! |
 |
| Palubní servis |
 |
| Centrum Lusaky |
MZV na svých webových stránkách informovalo, že v Lusace řádí epidemie cholery. To mi připomněl informační leták na letišti v Livingstonu. Kvůli bolavé ruce, absence úschovny zavazadel, stále nefunkční eSIM s daty, předpovědi od yn.no věštící déšť po nadcházející dvě hodiny až těsně před západ slunce i kvůli epidemii cholery, zůstávám na letišti.
 |
| Umí potěšit. Víc snad potěší jen cedulka "Prevent Ebola" |
 |
| Letiště v Lusace |
Déšť sice za celou dobu na letiště nepřijde, ale asi jsem v Lusace o moc zajímavého nepřišel. Shora se tam toho moc nezdálo. Prý tu mají období dešťů, ale komplet bez deště... Na lusackém letišti mě čeká ještě víc jak 12 hodin čekání. Mají to tu hezké. Popíjím jedno lahvové a utrácím zbytky místní měny. Nemít kufr, mohl bych být v salónku.
 |
| V noci je tu prázdno. |
Do Pearl Lounge se dostávám tři hodiny před odletem. Jede nonstop, ale vypadá jako u snězeného krámu. Nabídka vůbec neodpovídá fotkám z internetu. Svým vstupem jsem zvedl počet hostů rovnou o 100%. Za ten bizár ten vstup na LK ale stál... Později si připadám jako Chuck Norris. Dojdu na recepci a slušně se zeptám, jak dlouho to tam leží, že se bojím střevních problémů. Přijde kuchař a udělá mi sendvič.
 |
| Jako u snězeného krámu... |
 |
| Prázdné letadlo do DARu |
Při letu z Lusaky letíme v letadle v šesti. Bohužel, to nevydrží, protože tenhle na první pohled přímý let má dvojhodinový technický stop v Dar-es-Salámu a ukázal se jako místo nástupu dalších pasažérů a letadlo je rázem takřka plné. Na prvním legu se servírovala velmi limitovaná svačina. Po odletu z Daru "snídaně". Všem musela stačit volba "Chinese". Na letu z Afriky do Evropy velmi zvláštní nabídka. To cosi zeleného s houbami jsem nedokázal pozřít, tak jsem to celé hned vrátil. Moje premiéra. Před přistáním volba buchta/bagel. Na víc jak 10 hodinovém letu si představuji něco trochu jiného. Catering u African Airways byl vůči tomuto luxus srovnatelný s business class. Jen to nebylo na porcelánu s kovovými příbory.
 |
| Nil v Egyptě |
 |
| Druhý chod v podání 5* aerolinky na longhaulovém letu... |
 |
| Tradičně zamračený Istanbul |
 |
| Jídlo na letu do Prahy |
Na kolik to přišlo?
Letenka Turkish Airlines rebookovaná na Praha-Kapské Město/Lusaka-Praha ... 550 €
Letenka Zambia Airways Livingstone-Lusaka ... 94 USD
Letenka South African Airways Kapské Město-Victoria Falls ... 3464 Kč
Plavba lodí v přístavu v Kapském Městě ... 100 randů
Let vrtulníkem nad Kapským Městem ... 84 USD
Celodenní výlet na Mys dobré naděje ... 31 $ + příplatky za vstupné
Sdílené taxi z letiště VFA ... 15 $
Sunset cruise ve Victoria Falls ... 1035 Kč
Victoriiny vodopády v Zimbabwe ... 50 $
Victoriiny vodopády v Zambii ... 20 $
Safari Chobe ... 150 $
Safari Zimbabwe 90 ... $
Zambijské safari za nosorožci ... 72 $
