středa 27. prosince 2017

Bílé město ve stínu zasněžených vrcholků And a sopky Misti

Arequipa je s necelým milionem obyvatel druhým největším městem v Peru. Nachází se v nadmořské výšce 2300 metrů. Je vklíněna mezi úbočí And a zlověstně se nad ní tyčí sopka Misti se sněhovou čepičkou. Mezi turisty se Arequipě přezdívá "Bílé město" a je označováno jako nejšpanělštější město mimo Španělsko. Něco na tom bude.


Za bílými domy města Arequipa se tyčí zasněžené vrcholky And.

Do Arequipy jsem dorazil ještě před šestou ráno, za tmy. Zdejší autobusový terminál se nedá označit za zrovna dvakrát příjemný. Je uplivaný a moc dalších služeb v něm před osmou ráno nenajdete. Moje dilema bylo jasné. Ještě nezačalo svítat, tak co teď. Rychlý pohled na Google mě přesvědčil o tom, že opravdu nemá cenu zkoušet se odsud dostat před svítáním. V poznámkách ke městu uvedeno stejně jako u Limy, že v taxících dochází k únosům, že se doporučuje brát taxi jen z oficiálních stanovišť. Hromadná doprava se opět nekoná, jen nepřehledná soustava colectiv, které na autobusovém nádraží nesmí stát a z důvodu bezpečnosti se je turistům nedoporučuje využívat.

V této nevzhledné hale jsem si na hodinu sedl a počkal do svítání. Ověřil jsem si, že tu nefunguje Uber, respektive funguje, ale s tak málo vozy a takovými cenami, že se vážně nevyplatí. Pak jsem nasedl do oficiálního taxi a za 10 solů se nechal odvézt pár kilometrů do centra před ubytko. Venku pomalu vycházelo sluníčko. Ačkoliv jsem nečekal, že bych už měl připravený pokoj, opak byl pravdou a mohl jsem do něj hned vejít. Jen mi zase ubyla sluníčka. Platba kartou tentokrát možná byla, ale jen s příplatkem.

V pokoji jsem měl k dispozici tři postele, sprchu a koupelnu s WC. Ačkoliv se to na první pohled zdálo jako zbytečný luxus, po pár minutách zkoumání se ukázaly podstatné háčky. Navzdory tomu, že jsem byl v patře, v pokoji jsem si připadal jako ve výloze, protože do něj bylo vidět z mírně stoupajícího náměstí. Ze tří postelí byla použitelná jen jedna. Ostatní nehorázně vrzaly. A v té sprše netekla teplá voda. Na střeše jsem zahlédl solární kolektory a barel. Tak jsem se musel osprchovat tou ledovou. Brr.

Když jsem se dal dohromady, nemohl jsem vyrazit jinam než na místní Plaza de Armas, jemuž vévodí mohutná katedrála (Basílica Catedral de Arequipa) a ze zbylých stran je lemováno koloniální domy s podloubím. Uprostřed náměstí je kašna a okolo ní palmy. Prostě peruánská klasika. Měl jsem štěstí zrovna bylo před bohoslužbou a mohl jsem se podívat dovnitř bez nákupu lístku, který je spojen s prohlídkou církevního muzea a podle ohlasů i nejspíš s nutností najmutí si průvodce.

Katedrála na Plaza de Armas
Druhá strana náměstí Plaza de Armas

Pár set metrů od náměstí se nachází světoznámý klášter Monasterio de Santa Catalina. Vstupné je trošku vyšší (40 solů), ale v tomto případě to rozhodně stojí za to. Pokud tam půjde ještě před polednem jako já, budete uvnitř téměř sami. Budete za to odměněni nádhernými pohledy na samotný klášter, který nabízí až uhrančivé scény v modré, červené a bílé barvě. Jeho historie sahá až do roku 1579 a zaujímá více než 20.000 metrů čtverečních. V době své největší slávy skýtal útočiště přibližně 450 lidem.

Monasterio de Santa Catalina
Monasterio de Santa Catalina
Monasterio de Santa Catalina

Začalo mi kručet v břiše, tak byl nejvyšší čas vyhledat jedno z mých oblíbených peruánských menu. V Arequipě to ale nebylo jen tak. Na hlavním náměstí byly zcela mimo realitu. Teprve až když jsem scházel ulicí Puente Bolognesi dolů k řece Chili, začaly ceny klesat. Na každém záleží, kdy si řekne, že mu to stačí. Směrem k mostu postupně klesá úroveň hygieny, kvalita restaurace a ceny.

Řeka Chili
Den byl ještě mladý, tak jsem po vydatném obědě vyrazil nad město na japonsky znějící vyhlídku Yanahuara. Z ní přehlédnete okolo města obtočené Andy i zasněžený vrcholek sopky Misti budící zasloužený respekt. U vyhlídky je spousta stánků se suvenýry, malý park a kostel Iglesia de San Juan Bautista de Yanahuara. Místní specialitou je sýrová zmrzlina. Stojí za vyzkoušení.

Vyhlídka Yanahuara

Na večer jsem si došel do parku, který se česky jmenuje veselý les (Parque Selva Alegre). V průvodci je vychválený, místními hojně navštěvovaný, ale není to nic extra. Před pár lety asi byl krásný. Nyní je zchátralý a plných místních s dětmi, kteří využívají zdejší oprýskané a kýčovité atrakce. Projížďka loďkou, skákající hrad nebo zrcadlové bludiště. O kus dál je i docela hezké posezení, když se nebudete dívat okolo, kde je polorozpadlý mobiliář. Za vstupné 1,5 solu nenabízí nic extra. Navíc všechny ty tamější atrakce jsou zpoplatněné ještě zvlášť.

Parque Selva Alegre
Plaza de Armas v noci

Druhý den svého pobytu v Arequipě jsem věnoval odpočinku. Dopoledne jsem si zašel opět na vyhlídku Yanahuara. Je tam lepší světlo na focení. Po cestě je i Mundo Alpaca. To představuje obchod s výrobky z lamí vlny spojený i s malým muzeem, kde se dozvíte, jak se to vyrábí. Mají tam i ukázku historických strojů na zpracování vlny. Cestou zpátky jsem se chtěl zastavit v Monasteriu de la Recoleta. Bohužel, klášter stejně jako celé okolí byl v rekonstrukci.

Historické stroje na zpracování lamí vlny v Mundo Alpaca

Sopka Misti z vyhlídka Yanahuara
Odpoledne jsem se pohyboval v okolí náměstí Plaza de Armas a vychutnával místní atmosféru. V infocentru jsem se snažil zjistit, jestli si do Evropy mohu přes Atlantu dovézt čaj a bonbóny z koky. Bohužel, neuměly mi odpovědět. Před setměním jsem se vrátil na ubytování vyzvednout si zavazadla a zavolat si za 25 solů taxíka. Na letiště bohužel nic jiného nejezdí (a málo frekventovaný Uber vyjde nastejno).

Plaza de Armas při západu slunce

Ačkoliv se to na mapě tak nezdá, jízda na letiště trvá celou věčnost. Jeho okolí bych zrovna neoznačil za dobré sousedství a určitě to není místo, kde byste po setmění chtěli svítit svou kůží. Na letišti jsem si stoupl do fronty u check-inu. Na peněženku jsem si v taxi už dal pozor. Avšak tentokrát se vůbec nehýbal check-in. Nikdo u přepážky. Pasažér přede mnou ve frontě začal jančit, že to přece letí už za hodinu. To mě trochu nahlodalo, protože moje letadlo mělo letět za hodiny dvě, tak jsem začal hledat informace. Podíval se na flightradar i na web letiště v Limě, že let je stále plánovaný a že do letadla se už v Limě nastupuje. K mé smůle jsem si otevřel i hodnocení společnosti LC Peru, na jejíž let čekám. Tam jsem se dočetl perličky, jak je nespolehlivá, jak svévolně mění časy odletů a v případě Arequipy, jak ráda ruší lety kvůli špatnému počasí, ačkoliv na letišti je bez jediného mráčku, ani nefouká vítr. Dost jsem si oddechl, když konečně začal boarding. Nazpět jsem letěl opravdu starým Boeingem 737-500. Na tomto ani ne hodinovém letu také stihli roznést malé občerstvení v podobě nápoje a oříšků.

Letiště v Arequipě

Odbavovací hala na letiště v Arequipě

Složení odletů v Arequipě mají opravdu pestré - Lima, Lima a zase Lima.
Občerstvení LC Peru na lince Arequipa - Lima
Další části:
Chcete při cestování trošku ušetřit a zároveň podpořit psaní cestopisů? Rezervujte si ubytování přes Booking.com skrz můj doporučovací odkaz ještě dnes a získáte slevu 10 % ;-) Zbývají 4 místa (k 27.12.2017).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)