Na zpáteční cestě jsem měl mít devítihodinový stopover v Atlantě a tím konečně našla uplatnění moje ESTA, která nebyla při cestě do Peru potřeba kvůli přesměrování letu přes Amsterdam. Atlanta je hlavní město amerického státu Georgia a v jeho metropolitní oblasti žije 5,5 miliónu obyvatel (v městě samotném jen 448 tisíc). Město je známo svou vysokou koncentrací Afroameričanů (54%).
 |
| The World of Coca Cola, Atlanta |
V 1:05 jsme se v Limě odlepili od země a vyrazili nacht jú es ej. Na zpátečním letu letím s Delta Airlines. Vážně mají jedny z nejstarších letušek. Jejich věkový průměr odhaduji na dobrých 40 let, a to jen protože jsem gentleman. Interiér boeingu 767-400 na mě příliš velký dojem neudělal. Bylo znát, že je starý a na hranici nutné modernizace. Obrazovka na sedačce přede mnou byla maličká a s mrzkým rozlišením. Vůči KLM z předchozí cesty jsem si ve všem pohoršil. Podávala se dvě teplá jídla avšak holandské menu mi přišlo mnohem chutnější než to nynější americké.
 |
| Interiér Boeingu 767-400 společnosti Delta Airlines |
 |
| Večeře v podání Delta Airlines |
 |
| Přistání na letišti v Atlantě |
V devět ráno místního času jsem dosedl v Atlantě na americkou půdu. Bylo na čase využít svou autorizaci ESTA, kterou jsem při letu z Mnichova nechal ležet ladem kvůli hurikánu Irma. Měl jsem z toho vítr. Pohovor se všemocným americkým imigračním úředníkem, až jsem si z toho musel urgentně odskočit na toaletu. Nakonec z toho bylo jen rozevření pasu a
"Welcome to the USA". Ani mi nekontrolovali příruční zavazadlo. Jaj, to jsem si mohl vzít celý ruksak kokového čaje. Dokonce jsem ani nemusel překládat svůj kufr.
 |
| Stanice Marty |
Neboť mi v Atlantě zbývalo dalších devět hodin času, vydal jsem se do města. Když jsem se rozmýšlel, co by se tu tak dalo dělat, na plné čáře zvítězila ta nejameričtější věc, co tu mají - muzea Coca Coly (World of Coca Cola). Abych se dostal do města, musel jsem se z mezinárodního terminálu dostat na národní. Pěšky se to sice možná zvládnout dá, ale zde za tím účelem jezdí kyvadlový autobus zdarma. Cesta s ním trvá asi 20 minut. Od národního terminálu jezdí místní metro zvané MARTA. Abyste ho mohli využít, musíte si koupit vlastní čipovou kartu a nabít ji kreditem. Samotná karta stojí dva dolary a jedna jízdenka dalšího dva a půl dolaru.
 |
| Panorama atlantského downtownu z marty |
 |
| Nejhlubší stanice atlantského metra (Marty) - Peachtree Center |
MARTA z letiště vyjíždí jako nadzemka a nabízí pěkné výhledy na panorama města. Do podzemí se zanoří až pod samotným downtownem. Co mě zaujalo na první poslech, že všechna hlášení ve vagonech jsou v angličtině a hned potom ve španělštině. Připadám si opět jako v Peru. I španělské nápisy tu jsou. Vystoupil jsem pod mrakodrapy na Peachtree Center. Měl jsem trochu smůlu, že mi v USA nepříliš přesvědčivě fungoval roaming se SIM kartou od Surfroam. Mobil se mi připojil jen do EDGE sítě amerického T-Mobilu, tak jsem šel spíš poslepu.
 |
| Mrakodrapy v downtownu |
Prošel jsem skrz Olympijský park, minul budovu CNN a šel až k World of Coca Cola. Tak nádherný slunečný den jsem vážně nečekal, jinak bych si na sebe nevzal ty dlouhé kalhoty. S 8 kg na zádech to nebyl žádný hit, ale pořádný hic. Kupodivu u vchodu mi nikdo nijak extra nešacoval bagáž, jen mě poslali dovnitř. Vstupenka do Coca Coly vyjde na 18 dolarů plus místní daň (čili téměř dvacet).
 |
| CNN |
Uvnitř muzea vás čeká přivítaní v americkém stylu. Jako první expozice je přivítání nadšeným moderátorem do úžasného dobrodružství průzkumu světa Coca Coly. Poté vstoupíte do několikapodlažní budovy, kde můžete prozkoumávat jednotlivé expozice nebo podívat se do stáčírny lahví (nonstop v provozu - Budějovický Budvare, slyšíš?), vyfotit se s Coca Cola medvědem, avšak pouze na foťák vlastního mobilu, fotoaparátu už ne. Se svým žlutým tričkem Inka Cola budím mezi uvaděčkami zasloužený rozruch a musím vysvětlovat, že z Peru vážně nejsem.
 |
| The World of Coca Cola |
 |
| Plnící linka |
 |
| Historický náklaďák rozvážející Coca Colu |
 |
| Coca Cola Polar Bear & já |
V horním patře se nachází ochutnávkový sál, kde najdete postmixy jednotlivých softdrinků podle světadílů, kde Coca Cola prodává své nápoje. V jihoamerickém postmixu nemůže chybět Inka Cola. Ty nápojed, které chybí u postmixových automatů si můžete namixovat u chytrých postmixů s dotykovým displejem v rohu. Vychází se klasicky přes obchod se suvenýry.
 |
| Latinskoamerický postmix obsahuje i Inka Colu (úplně vpravo). Nemyslel jsem si, že ji tak brzy ochutnám znovu. |
 |
| Ďabelská postmixovací mašina, která zvládne jakoukoliv příchuť, co vyrábí koncern Coca Cola. |
Zase se blíží doba oběda. Mobil má baterku na hranici chudoby a datové připojení přes EDGE na tom není o moc líp. Proto zaplouvám do Hooters, které jsem viděl už cestou do muzea. Servírky dostávají své pověsti. Objednávám si jedna křídla a dávám si rychlý oběd. Ještě než odcházím, fotím se servírkou. Tvrdí mi, že určitě přijede do Prahy, ať ji napíšu svůj e-mail, že ještě večer napíše. Na odpověď čekám doteď, jak jsem tušil...
 |
| Oběd v Hooters |
Doba pokročila a je na čase pomýšlet na návrat zpátky na letiště. Beru to bulvárem dolů podél mrakodrapů ke stanici marty Five Points. Mijím jednu pěknou fontánu a zahlédnu i nápadně známou budovu kapitolu. Jen na nesprávném místě. Na martě zažiju i jednu dopravní zácpu, ale na letišti jsem nakonec včas. Na letištní kontrolu nečekám ani minutu. Za to je velmi důsledná. V tělovém scanneru objeví chybu svých peruánských kolegů - našli mi v zadní kapse kalhot jeden drobný sol. Ten tam už musel být víc než týden a neměl jsem o něm nejmenší tušení. V Arby's si jako odpůrce hamburgerů dávám ještě jednoho velkého hamburgera s roastbeefem za necelých 7 dolarů a jsem příjemně překvapen, že to tam stojí méně než v Hooters.
 |
| Seznam odletů z letiště |
 |
| Hambáč na letišti za 7 dolarů |
 |
| Letadlo je připraveno |
 |
| Mumraj na letišti |
Boarding na let do Mnichova probíhal na čas. Delta na něj nasadila přesně ten samý typ letadla jako na let z Limy Boeing 767-400. Interiér byl na chlup stejný, jen možná vypadal o něco používanější. Katering byl stejné (ne)kvality jako předtím a opět mě čekal noční let. Z palubního systému jsem vybral ještě nějaký další koukatelný film a snažil jsem se usnout.
 |
| Atlanta shora |
 |
| Tato světla by měla být Manhattanem. Aspoň podle mé GPSky a informačního panelu v letadle. |
 |
| Večeře v podání Delty podruhé |
 |
| Snídaně a la Delta Airlines |
Další části:
Chcete při cestování trošku ušetřit a zároveň podpořit psaní cestopisů? Rezervujte si ubytování přes Booking.com skrz můj doporučovací odkaz ještě dnes a získáte slevu 10 % ;-) Zbývají 4 místa (k 27.12.2017).
