Všechno hezké jednou končí, a proto se také pomalu loučím s Peru. Zbývá mi v něm jenom jeden den v Limě, který strávím prohlídkou zbylých zajímavostí a nákupem suvenýrů. Druhý den večer mě čeká odlet s Delta Airlines směr Atlanta.
 |
| Lechtivá expozice v Museo Larca |
Přistání v Limě společnosti LC Peru bylo kupodivu načas a nepatrně tak vylepšilo její nevalnou pověst. Bylo už po jedenácté večer a na letišti měl čekat můj bezplatný transfer do stejného ubytování, kde jsem si při odletu z Limy nechal peněženku v dodávce a o kterém jsem si během jeho rezervace myslel, že je doslova pár metrů od letiště. Vstoupím do příletové haly a tam opět nikdo. Asi jsem se měl domluvit s Fortunou a vždycky si vsadit proti sobě. Píšu, volám, žádná reakce. Po 20 minutách se chlápek objeví, prý že čekal u mezinárodních příletů. Posadím se do řádně plného mikrobusu a jedeme na místo, kde to už znám. Blízko k letišti to fakt není.
Dostanu svůj pokoj, zaplatím poslední mírně poškozenou dvacetidolarovkou a na ráno si domlouvám odvoz. Všichni mi doma tvrdili, že se ji v Peru nezbavím. Dost tu bazírují na naprosté neporušenosti dolarových bankovek. Původně si v ubytku chci nechat zavazadla přes den , ale během noci se mi to rozleží v hlavě a raději nechám vydělat úschovnu na letišti. Chtějí 32 solů, ačkoliv na webu ještě svítí stará cena 24 solů. Stále lepší toto, než další potenciální nepříjemnost typu nikdo tam není nebo taxi do té díry nechce zajet a už vůbec ne tam čekat. Ptal jsem se i Delty, jestli se zavazadla nedají odbavit dřív než několik hodin před odletem, a bohužel v Limě to nejde.
 |
| Rozkvetlý dvůr Museo Larca |
V horním patře veřejné části letiště jsem našel jeden zastrčený bankomat Scotiabank, tak jsem vzal pár solů do zásoby. Pak jsem si vzal taxi za 10 solů do Miraflores k
Museo Larca (vstupné 30 solů). To je všemi velmi vychvalované v průvodci i online. Nachází se v něm obrovská kolekce předinckých i inckých předmětů. Má krásný dvůr obsypaný kvetoucími bugenviley, v němž jsem na chvíli zahlédl i jednoho zeleného kolibříka. Pokud byste chtěli odejít hned po prohlídce hlavní sbírky, dobře si to rozmyslete. Na protější straně dvora, u restaurace a obchodu s nesmyslně drahými suvenýry, je ještě jeden o dost pikantnější výstavní sál. Sál se soškami se sexuální tematikou.
 |
| Expozice běžných předmětů |
 |
| A přes dvůr expozice lechtivějších součástí sbírek |
Pomalu už nastával čas oběda, ale najít v Miraflores normální restauraci, to není jen tak. Je to čtvrť postavená celá nově podle amerického vzoru a bydlí v ní lepší lidé. To s sebou přináší dva mínusy - a) počítá se s tím, že se člověk pohybuje autem, b) nenajdete tam moc cenově dostupných podniků. Nakonec jsem zakotvil v jedné funky restauraci na pěší zóně, kde mi donesli opravdu stylový předkrm, a pak jsem dal druhou šanci aji de gallina. To jsem fakt neměl dělat. Chutnalo úplně stejně jako poprvé v hospodě čtvrté cenové skupiny. Nízkou kvalitou surovin to tentokrát určitě nebylo.
 |
| Předkrm ve funky restauraci v Miraflores |
Pár bloků ode mě bylo
Museo Nacional de Arquelogía, tak jsem mu dal šanci. Rozhodně jsem nelitoval Nádherně provedené muzeum umístěné ve staré koloniální budově se dvěma atrii. Najdete v něm historii Peru od pravěku až po současnost spolu s mnoha nádhernými exponáty včetně například několika mumií. To vše jen za 10 solů vstupného.
 |
| Museo Nacional de Arquelogía, Miraflores |
 |
| Museo Nacional de Arquelogía |
Už nastávalo pozdní odpoledne a já přemýšlel, kam se podívat dál. Nade mnou zamračeno, má cenu jet na pobřeží nebo se vydat do centra koupit ještě za světla pár suvenýrů? Trápím mobil, baterka padá prudce dolů, přivolávám Uber a za dalších 9 solů si to mířím do centra. Ačkoliv to je jen necelých 7 kilometrů, trvá to přes půl hodiny.
 |
| Prosluněné Plaza de Armas v Limě. To je opravdu vzácené. |
 |
| Koloniální domy s vyřezávanými dřevěnými balkony podél Plaza de Armas |
Lima mě najednou vyrazí dech. Stojím si to na Plaza de Armas před katedrálou a skrz mraky na mě mrkne slunko a během pár minut se prokouše úplně. Slunečný den v Limě je prý velmi vzácný. Měním se v Japonce a fotím jako o život. Ještě než se vydám pro suvenýry, obejdu parlament a z k němu přilehlého mostu fotím Cerro San Cristobal. Nechám se zlákat a pokračuji rovně přilehlou pěší zónou ke kostelíku Iglesia San Lazaro. Za ním prokukuje jeden vrcholek. Chci popojít pár metrů k domkům s nižší střechou, když mi v tu chvíli jeden starší pán španělsky povídá
"Tam nechoď. Okradou tě tam."
 |
| Pěší zóna v ulici Jirón Trujilo |
 |
| Cerro San Cristobal |
Nákup suvenýrů probíhal v mém oblíbeném
Centro Artesanal Santo Domingo. Koupil jsem tam ještě pár triček, jeden svetr a tašku přes rameno. Pak jsem se posadil na posledních pár minut a nasával atmosféru místa a pomalu se loučil s Peru a celou Jižní Amerikou. Za 21,5 solu jsem se nechal odvézt na letiště. Tam mi zbývaly nějaké tři hodiny času. Zašel jsem na letištní informace a ptal jsem se, jestli přes Atlantu do Mnichova můžu vzít čaj a bonbony z koky. Někam zavolali a po chvíli řekli rezolutní ne. S lítostí jsem jim tam nechal čaj s koky a při truchlení jsem snědl celý pytlík bonbonů.
Další části:
Chcete při cestování trošku ušetřit a zároveň podpořit psaní cestopisů? Rezervujte si ubytování přes Booking.com skrz můj doporučovací odkaz ještě dnes a získáte slevu 10 % ;-) Zbývají 4 místa (k 27.12.2017).
