Jak se plánuje cesta do Peru

O víkendu po příjezdu z Maroka mi bleskne hlavou, jestli je stále aktivní ta nabídka na letenky s Deltou z Mnichova do Limy, kterou jsem zahlédl v e-mailu před týdnem. Najdu zprávu s upozorněním, prokliknu se k termínům a k mému překvapení ještě aktivní opravdu je!

Peruánské lamy (zdroj: pixabay.com)

Pokušení narůstá a, jak už asi tušíte, v neděli večer udělám rezervaci, v pondělí si vyberu zbytek dovolené, který mimochodem perfektně sedí na jediný zbylý zářijový termín, a o pár minut později zaplatím.

Vybaven už řadou vědomostí a zkušeností začínám plánovat cestu po Peru, přesto jsem si několikrát po sobě doslova vylámal zuby. Na jaře jsem totiž váhal mezi Peru a Brazílií. Peru se mi zdálo lehčí na plánování a levnější než Brazílie. Teď se zpět směji své naivitě. Ano, Brazílie umí být divoká (ale takové historky jsem už našel i o Peru), ale plánování cesty po ní by mi nezabralo ani desetinu času toho, co Peru. Stačilo by koupit vnitrostátní letenky z Ria do Foz do Iguaçu, rozhodnout se, zda zavítám i do hlavního města Brasilia, a nakonec zabookovat ubytování. Rezervaci žádné tour bych nepotřeboval, žádného autobusu, natož nějakých vstupenek. Ještě ke všemu by v konečném výsledku Brazílie vyšla o dost levněji.

Přestup v USA
Vzhledem k tomu, že letím s Delta Airlines s mezipřistáním v Atlantě, vím, že potřebuji autorizaci ESTA. Stojí 14 dolarů a platí 2 roky. Během čtvrt hodiny se prokoušu formulářem a odešlu. Jen co znovu načtu stránku, autorizace je už schválená.

Dobré tipy pro vyplnění ESTA:

• nepoužívejte diakritiku (formulář ji nepodporuje),
• formulář vyplňujte anglicky,
• jako národní ID číslo použijte české rodné číslo,
• když do pole nemáte hodnotu nechte ho prázdné, případně použijte "unknown" (např. pro jméno otce),
• pokud to jde, tak se za každou cenu vyhněte vyplnění "unemployed" do kolonky zaměstnání. (např. vyplňte firmu, u které jste pracovali předtím, pokud studujete, napište "student")

Machu Picchu
Také patřím k té většině lidí, která při cestě po Peru chce vidět Machu Picchu. Peruánská vláda omezuje počet návštěvníků tohoto skvostu, a proto je vhodné vstupenky dlouhé měsíce dopředu rezervovat.

Machu Picchu: 2500 návštěvníků / den
Machu Picchu + Machu Picchu mount: 400 návštěvníků / den
Machu Picchu + Huayna mount: 400 návštěvníků / den
* čísla jsou už neaktuální, od 1. července jsou vyšší a vstupenky se prodávají na půldny.

Aby to nebylo tak snadné, peruánská vláda udělala k 1. červenci 2017 změnu režimu vstupu na památku. Ve spolupráci s UNESCem se dohodla, že může zvýšit počet návštěvníků cca o 50% výměnou ze omezení délky vstupu. Už se neprodávají celodenní vstupenky, ale jen půldenní. K tomu si každý turista musí u vchodu najmout průvodce a vybrat si jeden ze tří okruhů. Navíc prý tam natáhli zábrany s provazy.

Machu Picchu

Přitom prodávali vstupenky alespoň na rok dopředu a změnu uvedou v platnost pro všechny i navzdory deseti tisícům prodaných lístků za dřívějších podmínek. Panují tak podstatné nejasnosti, jestli a jak se návštěvníků s dříve koupenými lístky změna dotkne. Jedno je ale podle internetových drbů už teď jasné. Průvodců je málo, tak v exponovaných časech pouštějí i bez nich a když máte tu smůlu, že jich je dostatek, jejich najmutí stojí od lidových 15 USD až po ještě lidovějších 60 USD (čili jako samotné vstupné na památku). Jen si říkám, s čím přijdou příště? Vstupné do národního parku vybírané hned po vystoupení z vlaku v Aguas Calientes? Podstatně zvýší pobytovou taxu?

Výchozí bod pro cesty k Machu Picchu je město Cusco. Tam se dá z Limy doletět nebo dojet autobusem (cesta trvá přes 10 hodin). Běžná cesta z Cusca k Machu Picchu vede vlakem do Aguas Calientes, známém také jako Machu Picchu Pueblo (městečko přímo pod Machu Picchu). Bohužel, železnice tam je nehorázně předražená (od 50 dolarů výš ze jednosměrnou jízdenku). Peruánci zneužívají toho, že přímo do puebla se nedá dojet po silnici. Po silnici se dá dojet jen do 30 km vzdáleného Ollantaytamba. Punkovou alternativou je z Cusca 6 hodin dlouhá cesta minibusy k hydroelektrárně a odtamtud jít 2,5 hodiny pěšky do kopce podél kolejí až do puebla.

Vlak PeruRail

Z časových důvodů jsem si vybral letět a připlatit si za vlak. Ony ty vzdálenosti mezi jednotlivými místy a památkami nejsou v Peru ani tak velké, jako je spíš doprava mezi nimi pomalá. Průměrná rychlost jízdy vychází mezi 50 až 60 km/h, ať už podle jízdních řádů autobusů nebo podle vypočteného času např. v Mapách Google. Ta by dokázala udělat i cesty Praha - Ostrava celodenní výlet.

Místní letenku jsem koupil přes Expedii u Aviancy. Samotná cena 150 USD člověku nepřijde výhodná do doby, než si zkusí vyhledat letenku sám. Zjistí, že cena jednosměrné letenky po Peru právě na ní začíná. Levnější letenky v prodeji jsou, ale jen pro Peruánce (přímo uvedeno v přepravních podmínkách). Mně se se podařilo najít multicity letenku za cenu jednosměrné. S mírnou nedůvěrou jsem ji koupil. Vzal jsem cca o 10 USD dražší letenky u Aviancy, protože ta aspoň na svém webu umí multicity letenky, ačkoliv jsou aspoň dvakrát dražší.

Protože se říká "líná huba, holé neštěstí", tak jsem se PeruRail optal, jestli by byla možná nějaká sleva pro bloggery na jízdenky a úspora 25% byla doma. Stále je to sice pálka, ale aspoň o čtvrtinu nižší.

Itnierář
Když je zařízená must-see památka, přišla řada na plánování toho zbytku. A to teprv byla perná práce. Musel jsem se poprat s jejich nízkými cestovními rychlosti a, dle mého, se značnou peruánskou nenažraností v podobě výše cen pro turisty. Je až smutné, že leckdy tour v Londýně vyjde výhodněji než ta v Peru.

Peruánské kroje

První tři noci po příletu strávím v Limě, kterou prozkoumám a druhý den mě čeká plavání s lachtany (za lidových 45 USD). Sice si v Limě už staví metro, jenže momentálně je otevřená pouze jedna linka, ačkoliv na všech pláncích jsou namalovány rovnou tři (včetně úseku z letiště). Pak googlíte polohu stanic jako šílení, abyste zjistili, že ty linky jsou zatím jen na papíře.

Poté, co se na sobotu vyspím, nasedám na letadlo (vnitrostátní multicity letenka za 150 USD) a mizím do Cusca. Jeho průzkumem a aklimatizací strávím jeden den (+ mě čeká nákup karty na památky s platností 10 dní za 40 USD). Cusco se totiž nachází 3.399 metrů nad mořem! Druhý den brzy ráno se colectivem přesouvám do Ollantaytamba, kde si prohlédnu tamější ruiny (taky karta) a v poledne se vlakem přesouvám do Aguas Calientes pod Machu Picchu (zpáteční jízdenka 95 USD s protekční slevou). Machu Picchu je na tom s nadmořskou výškou už líp - jen 2.430 m. n. m.

V pět ráno před svítáním si stoupnu do fronty na autobus, který tam byl dopraven vlakem a za 15 USD mě dopraví nahoru k ruinám Machu Picchu. Nahoře budu pozorovat východ slunce a vystoupám si na horu Huayna Picchu vysokou 2.720 metrů. Odpoledne mě nejspíš z areálu vyrazí, protože od července zvládly změnit návštěvní řád a udělat návštěvu na směny. Díky tomu jim UNESCO povolilo do areálu natřískat víc lidí. Měnit si to můžou, jak chtějí, ale je to docela sviňárna pro ty, kteří už mají zakoupené lístky podle starých pravidel.

Solné pláně Maras

Dole v pueblu přespím a vlakem se vrátím do Ollanty. Z té zamířím do Urubamby, abych navštívil známé solné pláně Maras a před setměním se vrátil do Cusca a tam obdivoval ruiny Sacsayhuamán (taky na tu kartu za 40 USD). Druhý den si v Cuscu odpočinu, možná zamířím do Pisacu na trh, a večer mě čeká 6 hodin dlouhá jízda do Puna k jezeru Titicaca. Tam už mám nasmlouvanou dvoudenní túru po ostrovech. Mimo jiné zavítám na plovoucí ostrovy Urů. Díky noclehu v místní komunitě ušetřím i za hotel. Odvoz by mě měl čekat přímo na autobusovém nádraží, ale kdo ví jak tomu bude. Provozovatel je sice vychválený na Tripadvisoru, ale řekněme, že komunikuje dost vlažně, inu pojihoamericku.

Plovoucí ostrovy Urů na jezeru Titicaca

Večer, co se vrátím z jezera Titicaca, mě čeká další cesta na autobusové nádraží, z kterého mě čeká opět 6 hodin dlouhá jízda do města Arequipa ležícího pod Andami. Z něj jsem zvažoval výlet do Colca Canyonu, ale já na ty horské túry nikdy nebyl. Navíc jednodenní tour začínají ve tři ráno a já přijedu až o hodinu a půl později. Na dvou denní tour jsem asi moc malý riskantér, protože druhý den v noci mi letí letadlo zpět do Limy (druhá část letenky za 150 USD). Navíc se chci podívat i do samotného městečka, na jehož atmosféru mě už naladily samotné cestopisy.

Až se vrátím do Limy, to už bude téměř konec mého latinskoamerického dobrodružství. Tam mě čeká už jen jeden den, kdy budu dokupovat suvenýry a slouží i jako časová rezerva pro případ, že by z libovolného důvodu nelétaly vnitrostátní lety. Dostat po zemi se z Arequipy zpět do Limy totiž trvá téměř celých 24 hodin, a to by bylo řádné sado-maso.

Bude v Atlantě čas na návštěvu Muzea Coca Coly?

Zpátky letím s Deltou s mezipřistáním v Atlantě dlouhým 8 hodin. Snad nebude na imigračním příliš dlouhá fronta a stačím se podívat i do města. Přímo z letiště vede metro až do centra. Tam se nachází i muzeum Coca Coly. Až se vrátím do Mnichova, tak tam zrovna bude probíhat Oktoberfest. Myslím, že rozbiji prasátko a zastavím se na jeden tuplák za 13 ojro.

Oktoberfest na zpáteční cestě

Je populární dovézt si z Peru suvenýry z lamí vlny. Nejkvalitnější jsou z baby alpaky nebo vikuni. Bohužel, jako všechno v Peru, jsou velmi drahé (např. deka za 50 USD nebo pončo za 100 USD). Aspoň že jídlo v restauracích podle srovnávacích serverů vyjde nanejvýš jako v Praze.

Nezapomeňte si s sebou zabalit houpací síť nebo hamaku, abyste mohli v Peru nerušeně odpočívat. Ideální pro těžko přístupná místa v okolí Cuzca daleko od civilizace. Můžete tak ušetřit za nocleh. Jen nezapomeňte, že v noci může být chladno a přibalte si pořádně teplé pončo.

Abych tam nebyl úplně ztracený, budu si muset pořídit místní SIM kartu. Protože netuším, jestli ji půjde pořídit v noci na letišti, pořídil jsem datovou SIM kartu pro cestovatele surfroam platnou po celou světě, která má pro Peru příjemnou cenu 0,05 € / MB.

Samostatnou kapitolou je to, jak se dostat z Prahy do Mnichova. Loni jsem byl rozmazlený cenami pohybujícími se mezi 250 až 400 Kč za jednu jízdu. Letos ať hledám, jak hledám, nenacházím levnější jízdenku pro příjezd do Mnichova za méně než 500 Kč. Tak beru jízdenku u zelených a po posledních zkušenostech s nimi (vnitrostátní jízdenky za 25 Kč) jen doufám, že moje 6 hodinová rezerva na cestu tam jim bude stačit.

Krásné to ceny od Regiojetu ve spolupráci s DB, že? Už ale trochu klesají.

Jízdenky pro cestu zpátky byly nemlich totéž. Vyslovená chuťovka byla cena jízdenky u Regiojetu. Ve spolupráci s Deutsche Bahn ji nastavili na sympatických 980 Kč. Kvůli tomu jsem pro zpáteční cestu využil Včasnou jízdenku od ČD za pouhých 375 Kč.

Stručně řečeno - plánování Peru mi dalo fakt zabrat.

Další části:

• Jak se plánuje cesta do Peru
• Jak jsem se popral s cestou aneb první minuty v Peru
• Kouzelná lima s lvouny v přístavu
• Jak jsem ztratil peněženku a letěl do Cuzca
• Cuzco: V srdci incké říše 3300 metrů nad mořem
• Jak bylo na Machu Picchu (září 2017)
• Salineras aneb slané sobehm krajině Inků
• Jak jsem dostal mořskou nemoc na jezeře Titicaca
• Bílé město ve stínu zasněžených vrcholků And a sopky Misti
• Rozloučení s Peru v Museo Larca
• U Strýčka Sama v Atlantě
• Po cestovatelském flámu na Oktoberfestu

Chcete při cestování trošku ušetřit a zároveň podpořit psaní cestopisů? Rezervujte si ubytování přes Booking.com skrz můj doporučovací odkaz ještě dnes a získáte slevu 10 % ;-) Zbývají 4 místa (k 22.12.2017).