neděle 8. října 2017

Jak jsem se popral s cestou aneb první minuty v Peru

Peru bylo divoké, plné problémů, přesto čarokrásné. Najezdil jsem se tam víc taxíkem než za celý svůj dosavadní život dohromady. Obrovské dobrodružství byl už samotný odlet. Letenky jsem zakoupil u Delty na trase Mnichov - Atlanta - Lima v nabídce dostupné pouze u Pelikán.cz.



Původně jsem měl letět přes Atlantu, což znamenalo obstarat si ESTA. Plus i během přestupu jít na americké imigrační pro razítko, na což jsem měl pouhé dvě hodiny. Jenže vstoupil do hry hurikán Irma a víkend před odletem jsem už měl let přesměrovaný přes holandský Amsterdam s KLM. Aby toho nebylo málo, ve středu nad Holandskem byly hlášené bouřky a kvůli tomu byl můj přesměrovaný let zrušen. Dozvěděl jsem se to v úterý těsně po odchodu z práce, vlastně na začátku dovolené.

Plánovaná trasy hurikánu Irma. Zdroj: heavy.com

Dorazím domů, nevím, co bude. Volám na Pelikána. Tam mi ve čtvrt na pět říkají, že můžu odletět v šest ráno přes Paříž. Jenže můj Flixbus do Mnichova dorazí v pět ráno a už z víkendu vím, že dřívější autobus do Mnichova vyráží jen ve čtvrt na šest, dlouho nic a pak můj původní spoj. Poprosím o možnost změnu potvrdit až za hodinu, jestli stihnu včas dojet na Florenc. Narychlo kupuji jízdenku u Regiojetu. Rychle dobalím a vyrážím. Na Florenci se mi podaří být už v pět, ale nikde nevidím svůj spoj. Jen co si podrobně přečtu e-mail s jízdenkou už nadávám. Nebyla to obyčejná žlutá jízdenka, ale jízdenka ve spolupráci s Deutsche Bahn, což znamená, že spoj odjíždí od Hlavního nádraží, z místa, kde nikdy nevím, z které strany magistrály to jede a hlavně, jak se na ni dostat. Prima, mám 15 minut, táhnu kufr zpět do metra a naskakuji do dalšího vlaku. Naštěstí je to jen jedna stanice, je špička a jezdí to každou chvíli.

Na Hlaváku hned vyndavám mobil a za pochodu hledám číslo na Regiojet, aby mi poradili, z které strany to odjíždí, času zbývá málo. Když dojde ke spojení, tak už stojím naproti šedému autobusu Deutsche Bahn. Správnou stranu jsem trefil jen náhodou. Když dosednu na sedačku, dorazí mi e-mail od KLM, že mě přesměrovali na středu v 19:40 přes Madrid. "To je skvělé. Je úterý 17:15 a já už sedím v autobuse do Mnichova. Co tam budu dělat?" Narychlo zkontroluji nabídky ubytování na několika portálech. Všechno vyprodané, a to, co zbylo, je hodně přes 100 euro. Volám na Pelikána, tam mi paní na lince moc nepomůže a říká mi "Změnu udělala aerolinka a my k tomu už nemáme přístup". Když s ní mluvím, zmeškám jiný hovor ze stejného čísla. O půl hodiny později mi volá jiný pán z Pelikána, který mi měl volat původně s tím, že přes Paříž už letět nemůžu, ale můžu letět ráno o dvě hodiny dřív opět přes Amsterdam. Beru Amsterdam a na kolech autobusu pokračuji do Mnichova. Tam mě tak jako tak čeká bezesná noc na letišti.

Jak později zjišťuji, kvůli překotnému balení, jsem si vzal jiné kalhoty, než jsem chtěl, zapomněl jsem pásek, nevytiskl si letenky po Peru a nestihl si do mobilu nahrát novou hudbu a vzít nějaké filmy. K tomu týden před odletem se mi rozbila pecková sluchátka a pár dní na to dospívám k názoru, že to možná nebylo sluchátky, ale prostě mi rozbil sluchátkový konektor na smartphonu, který je i po vyčištění tvrdošíjně odmítá detekovat. Tak jako tak, pecková sluchátka jsou už na reklamaci, tak si připravím s sebou aspoň ty s klipsou přes hlavu, ačkoliv se mi s nimi fakt dvakrát nechce tahat.

Zpátky k autobusu. Sedím v něm, nemůžu usnout a cítím, že je asi na čase vytočit telefonní číslo Expedie. Poslední den v práci jsem měl chvilku, tak jsem otevřel rezervaci přeletů po Peru, kterou jsem přes ni dělal. Díky tomu jsem koupil jsem lety Lima - Cusco a Arequipa - Lima u Aviancy za výbornou cenu. Aspoň na Peru za výbornou cenu. V Evropě bych za těch 155 dolarů doletěl na její druhý konec a zpátky. Tady sotva v rámci jednoho státu.

Už předtím jsem si ověřoval podmínky podle písemných údajů, které jsem měl k dispozici. Teď jsem napsal na nově objevený online chat Aviancy a optal jsem se, jestli je moje rezervace v pořádku. To naštěstí ano, ale v souladu s drby, které jsem našel v diskuzích na internetu, jsem se napřímo zeptal, zda mi Expedia rezervovala správný tarif, na který smí kromě Peruánců létat i cizinci. Ana na druhé straně chatu něco pět minut hledala, aby mi odepsala, že mám zabookovaný špatný tarif. Místo "Flexi" (nejnižšího pro cizince) mám jen "Econo". Letět sice můžu, ale za každý segment musím doplatit pokutu ve výši 179 USD.

Přemýšlím, co s tím. Už jsem četl historky o podpoře Expedie a jak to tam všechno dlouho trvá a já se vydávám na cestu už večer, ještě k tomu hurikán Irma, a samotný let už potřebuju za necelý týden. Zkusmo zadávám do Skyscanneru svá data a náhodou mi to za 175 USD vyplivne použitelnou alternativu. Tak neváhám a bookuji.

Přes Skype vytáčím číslo a s potěšením zjišťuji, že tento hovor je v rámci Skypu zdarma, ačkoliv volám do Ameriky. Uvítá mě hlasový automat a když se proboxuji k frontě na operátora, oznámí mi, že průměrná čekací doba je 12 až 15 minut. Na lince čekám deset, dvacet, třicet minut, než dojde ke spojení. Jsem příjemně překvapený, jak je na dálnici D5 kvalitní LTE pokrytí, že za celou dobu hovor ani jednou nespadl. Po 30 minutách mám štěstí a ozve se hlas anglicky hovořící operátorky. V tu dobu už mi upadá ruka a docela se mi chce spát. Vysvětluji ji svou situaci a jaký kiks udělala Expedia. Prvních patnáct minut vůbec nechápe, že nějaká aerolinka můžu chtít po pasažárovi platit takovou pokutu, chce chargovat dvousetdolarový poplatek, jakoby bych letenku rušil z vlastní vůle. Pak, že si zavolá na Aviancu sama a že za pár minut bude zpátky.

Pár minut se protáhne skoro na půl hodiny. Poté se znovu ozve, mírně otřesená, že tam ten poplatek opravdu je, abychom šli hledat alternativní řešení. Jenže v tu chvíli jsme už dojeli na hranice a mobil moc nepobral roaming a hovor spadne. Když se konečně chytne německé LTE, volám znovu, jenže nemám štěstí, prohlášení o průměrné čekací době je ještě vyšší než předtím a po půl hodině čekání vychytám díru v německém pokrytí a hovor spadne. Na další už nemám sílu.

S-Bahn na letiště

Chvíli po desáté večer dorazím do Mnichova. Kvůli změně dopravce mě autobus nehodí až na letiště, ale jen do centra na Hlavní autobusové nádraží (München ZOB). Proto mě ještě čeká cesta S-Bahnem na letiště. Sice jízdenka od RegioJetu byla o 119 Kč levnější, ale na druhou stranu jednorázová jízdenka na tři pásma po Mnichově stála lidových 11,2 € a ještě jsem zaplatil 25 Kč za vrácení jízdenky Flixbusu. K tomu mám místo cashe jen krásný kód voucheru s mnoho použitími (např. koupi jízdenky u Flixbusu nebo koupi jízdenky u Flixbusu).

Vítejte na letišti

Na letišti jsem byl krátce před půlnocí. Můžu mluvit o štěstí, že bylo otevřeno. Jinak tam chcípl pes. Žádná přepážka otevřena, skoro žádný obchod. Naštěstí jsem měl své zásoby, tak jsem po marném hledání otevřené přepážky, kde bych třeba na zítřek odbavil kufr, vydal hledat nějaké pěkné lavičky na pár hodin spánku. Pohodlné místo jsem našel až v terminálu 2, kde sídlí Lufthansa, kousek od zavřené security. Jestli je Mnichov čtvrté nejlepší letiště podle Skytrax, fakt nevím, ale podle možností spaní na letišti bych ho tam určitě nezařadil. Kromě dost otlačených zad jsem si odnesl i řádné ofouknutí klimatizací projevující se následující týden kýcháním v Peru. Počasí v Limě tomu moc nepřispělo (věčně zamračeno a docela kosa).

Na letišti chcípl pes. Naštěstí ne doslova.

Před šestou ráno se sbírám a jdu k přepážce. Tam se tvoří už fronta nadšených cestujících, co milují fronty. Sice mám boarding pass, vytiskl jsem si i štítek na zavazadlo, s kterým netuším, co dělat a obrázek na štítku mi moc nenapověděl, ale i kdybych to zvládl, stejně bych si musel vystát frontu na baggage drop of přímo k človíčkovi. Bylo citelně poznat, že přepážky pro KLM a Air France jsou spojeny. Ta francouzská pracovní morálka z nich přímo čišela. Zaměstnanci se trousily asi 20 minut, mezitím si zvládli dopít kafčo a probrat nejnovější zážitky a první přepážka se otevřela sotva 110 minut před časem mého odletu. Jednoho člověka měli tak na 5 minut. Ti chudáci vzadu ve frontě, netuším, jestli to vůbec mohli stihnout.

Letadlo už naštěstí čeká na svém místě.

Boarding ne a ne začít, až kolem sedmé se u gatu objevil kapitán a anglicky čekajícím pasažérům sděluje, že odlet do Amsterdamu bude až o 2 hodiny opožděn, kvůli bouřkám a silnému větru nad Nizozemím. Boarding by měl začít za půl hodiny, a poté v letadle budeme čekat hodinu až hodinu a půl pro udělení slotu na přistání v Amsterdamu, a to ještě za předpokladu, že ho dostaneme. Kvůli silnému větru se mohou používat jen některé přistávací dráhy.

O půl hodiny později jsem už čekal v letadle. Díky reroutingu jsem poprvé v životě měl nárok na prioritní nástup. Jak jsem zjistil podle kódu, Delta mi věnovala tarif Flexi. V letadle je nuda, filmy nemám, sluchátka taky ne, jen bluetooth handsfree, a čeká mě vidina hodina až hodina a půl čekání v letadle, tak vyndavám mobil a zkouším se znovu dovolat do Expedie.

Můj výhled při čekání.

Kupodivu mám štěstí a jen co se proboxuji do fronty na operátora, za necelé dvě minuty na to jsem spojen. Slečně znovu zdlouhavě vysvětluji, jaký kiks udělali, opět má nutkání mi počítat storno podle pravidel aerolinky, jenže toto není běžná situace. Jsem nevyspalý, otrávený a v letadle čekajícím na vzlet, tak po nějakých 20 minutách argumentů debatu ukončuji prosbou, ať si tam napíšou stížnost nadřízenému nebo nadřízenému nadřízeného a dají mi vědět vyrozumění e-mailem, protože jsem v letadle a pak budu v Peru s nejistým připojením k internetu.

Vyústí to tak, že mám počkat na lince a promluví si s nadřízeným, prý bude rychlá. Za dalších 10 minut jsem přepojen na nadřízeného, který mi kupodivu říká, že mám plně refundovatelnou letenku a že mi vrátí mých celých 155 dolarů, když mu ještě chvíli vydržím na lince a že to bude opravdu jen chvilka, pro ověření údajů. Z chvilky se vyklubala další čtvrt hodina a můžu mluvit o štěstí, že letadlo tak dlouho čekalo na povolení pro vzlet. Neboť tři minuty, co jsem domluvil, šlo rolovat.

Občerstvení na letu Mnichov - Amsterdam. Vidíš to, ČSA?

Let byl poklidný a ani nebyly žádné velké turbulence. Dokonce i na krátkém přískoku po Evropě KLM podávala základní občerstvení (vodu a sendvič). Během přistání to nad Amsterdamem jen párkrát hodilo, ale žádná divočina se nekonala. Pravda, na letištní ploše se zdálo, že se trochu nadouvají plachty, ale nic kritického. Z letadla jsem se ven osobně nepodíval, tak jsem to nemohl posoudit na vlastní kůži. V Amsterdamu jsem i přes zpoždění měl dost času se podívat po letišti. Asi to bylo první letiště, kde se mi suvenýry nezdály vysloveně předražené. Škoda, že jsem tam neměl zastávku na zpáteční cestě, něco málo bych tam koupil.

Holadsko je seshora nezaměnitelné.

Tolik KLMek. Asi jsem v Amsterdamu...

 Odlet do Limy byl o hodinu opožděný. Letělo se klasicky Boeingem 777. Kvůli současnému počasí nad Amsterdamem byl poloprázdný. Během přistávání v Amsterdamu posádka hlásila přestupy na lety, jež pasažéři už kvůli dvouhodinovému zpoždění nestihnou. Seznam byl docela dlouhý. Na to, že jsem si vybral prakticky poslední volnou sedačku u okna, měl jsem ruku dost šťastnou. Toaleta dostatečně daleko a dostatečně blízko k začátku cateringu. Ten totiž u KLM začínal odzadu.

Boeing 777 se připravuje na vzlet.

Tento let byl mým nejdelším v životě. Papírově trval závratných 12 hodin a 35 minut a byl dlouhý 10.531 kilometrů. Během letu se o mě letušky vzorně staraly. Asi troje teplá jídla. Nespočet snacků a nápojů včetně alkoholických. Dal jsem si jeden holandský Heineken a usnul. Když jsem nespal, probíral jsem se nespočtem filmů v bohaté filmotéce od KLM. Navíc v zadní části letadla nonstop dostupné malé snacky a nápoje. KLM je momentálně má druhá nejoblíbenější aerolinka hned po Emirates. Jenže s nimi jsem letěl ještě před nastartováním jejich úporného úsporného programu. Kdeže ty loňské sněhy jsou...

Občerstvení u KLM. Až na ten salát plně jedlé.
Druhé kolo občerstvení v podání KLM. Opět překvapivě jedlé. Ačkoliv za tu obdélníkovou pizzu by je Pohlreich hnal...

Nad Jižní Ameriku jsme vstoupili ve vzdušném prostoru Francouzské Guyany. Od té doby byla pode mnou neprostupná zelená plocha občas protnutá nějakou obrovskou řekou (že by Amazonka?). Čím víc na západ, tím bylo více mraků. Nad Peru prakticky jednolitá bílá deka, ze které občas vykoukl jen nějaký vrcholek And. Postupně se stmívalo. K Limě jsme se přiblížili za krvavého západu slunce nad Pacifikem. Letištní plochy se letadlo dotklo krátce po šesté večer. Než jsem absolvoval veškeré procedury, byla venku už slušná tma. Pasová kontrola byla jen, aby se neřeklo a hned jsem dostal razítko do pasu.

Francouzská Guyana. První cíp jihoamerické pevniny.

Kdesi nad Brazílií

Rudý západ slunce nad Pacifikem

Nejdřív jsem musel najít toaletu. Z těch pohraničníků jsem vždycky nějak nervózní. Asi nejsem cvičený z Evropy. Projel jsem půlku Evropy a v pase nemám na památku ani jedno razítko. Dost dlouho jsem si počkal na svůj kufr. Opět nerupl, opět mi aerolinky nepřispějí na nový. Jak čtu ty příběhy lidí, že mají skořepinový kufr během pár letů pryč, protože jim ho zničí, tak to už přestávám chápat.

Teď přišla na řadu fáze vybrat peníze z bankomatu a zmizet směrem na hotel. Zkusím jeden bankomat od GlobalNetu. Chtěl jsem si vybrat pár solů, abych měl na taxi, lehkou večeři a něco málo na zítřek. Jenže při mé žádosti o 200 solů (cca 1300 Kč) to po mně chce poplatek 18 solů (cca 130 Kč). Na to, že používám kartu Revolut, je ten bankomat nějaký drzý. Nevadí, není tu jediný, zkusím jiný. Ten po mně chce to samé. Očima sjedu k logu banky, u kterého také vidím nápis GlobalNet. Fajn, očima přejedu po dalších bankomatech a všude najdu někde schovaný nápis GlobalNet. A to jsem si myslel, že jen v Thajsku mají zlodějské bankomaty. Jen o nich se to dopředu už ví, ale o Peru se to příliš otevřeně nepíše. Volím bojkot a jdu se podívat po směnárnách. Když vidím ty jejich kurzy, ke kterým ještě přičítají poplatek, dám se do smíchu.

Smířím se s tím, že dneska večer budu platit dolary a jdu se zeptat k oficiálním informacím, jak se odsud dostat. Potvrdí mi, že MHD tu neexistuje, prý jen taxíkem. Oficiální taxíkem, protože u neoficiálních je hlášena řada okradení a přepadení turistů. Oficiální taxíky to dávají turistům dost sežrat. 10 kilometrů do centra stojí 50 až 60 solů, čili 15 až 20 dolarů. Speciální turistický autobus jezdí z letiště jen do Miraflores, a to za lidových 7 dolarů. Tak se ještě zeptám na Uber, jestli je tu bezpečný. Podle pána prý ano.

Naštěstí se mi tu už chytla SIM karta od surfroam, tak spouštím aplikaci Uber, mrkám na ceny a přidávám kartu. Chvíli váhám, jestli vzít UberX nebo UberPool. UberX je jako klasický taxi, jeden člověk a řidič, UberPool je skupinové, systém dovolí několika různým lidem sdílet jízdu. Mám chuť si trochu popovídat, tak volím UberPool. Je ještě brzo (jen kolem 19h), nejsem žádná pecka, tak se projdu až za bránu letiště, odkud je to o polovinu levnější. Objednávám tak, aby mě Uber vyzvedl u gorily hlídající bránu letiště. V UberPoolu jsem nakonec sám a vydávám se vstříc šílenému jihoamerickému provozu. Je sedm večer a přesto je špička jako sviňa. Řidič si odskočí na benzínku a tam ho kontroluje asi půl hodiny policie. No, nic, stává se. Po Turecku jsem už poučený a na otázku, co dělám, odpovídám "Pracuji ve vzdělávání." Mnohem líp to vystihuje, kolik mám peněz a klidní to horké hlavy, které váhají nad tím, jestli mě mají natáhnout nebo ne. Pozlátko v podobě oficiálního názvu mé pozice - "konzultant" - si nechávám pro sebe. Jinak samozřejmě se bavíme španělsky. V angličtině řidič snad neumí ani "hello". Díky použití Uberu vyšla cesta na 10,5 PEN místo původních 55 PEN, které mi nabízela letištní přepážka.

Tomu říkám pořádná úspora.

K hotelu, který se jmenuje stylově Hotel España, dorazím někdy kolem půl deváté večer. Řidič si dělá starosti, že tam není nikde velký vývěsní štít, ale já mu říkám, že to zvládnu a najdu to. Naštěstí už mám funkční internet a GPS. Když tak si tam zavolám po Skypu. Jdu podle navigace a nacházím nenápadnou cedulku s názvem hned vedle čísla popisného. Navzdory nenápadné cedulce je uvnitř obrovský. V recepci bábuška, která mluví jenom španělsky. Odvádí mě do pokoje, kde jsou tři postele. Interiér hotelu vypadá fakt úžasně a je vyveden v koloniálním duchu. V pokoji si trochu dáchnu a vybalím nejnutnější věci. Zkontroluji rezervaci a pak se jdu pro jistotu optat do recepce, poněvadž jsem měl mít jen dvojlůžkový pokoj, jestli je všechno "ólrajt". Prý že ano. Jedinou vadou pokoje, a vlastně skoro všech v hotelu, je, že okna nemá do ulice, do zahrady nebo kamkoliv ven. Jen do skoro úplně zastřešeného dvora.

Hotel España

Před spaním se vypravuju pár bloků na slavné náměstí Plaza de Armas. Vzhledem k tomu, že znám pověst Limy jako nebezpečného města, tak se v recepci pro sichr recepci optám, jestli je to bezpečné. V Cercado de Lima (takto se říká centru Limy) je. Na náměstí mě uvítají nasvícené koloniální budovy, bublající fontána, obrovská katedrála a spousta hlídkujících policstů. Chvilku nasávám atmosféru. Potom zkontroluji obchody v okolí. Je krátce po desáté a všechno je už zavřeno. Ani žádný bankomat v okolí není kromě jednoho od GlobalNetu.

Plaza de Armas v noci.

Když porovnám míru civilizovanosti zemí, které jsem letos navštívil, na plné čáře u mě vyhrává Rusko. Funkční a nepředražená MHD, bezpečnost na ulicích, rozumné ceny a hlavně bankomaty bez podloudných triků. V Maroku opět fungovala MHD, taxíky nebyly tak předražené jako v Peru a bankomaty s jedinou výjimkou nedělaly fóry s poplatky. Navíc bylo bezpečné i o půlnoci se pohybovat v medině, jakkoliv pochybně to vypadalo. Pak je tu Lima a Peru. Bankomaty s triky, bez hromadné dopravy, s předraženými taxíky a nebezpečnými místy, ale za to s tunou zajímavých památek...

Náklady:
Letenka Mnichova - Lima - Mnichov ...... 14.002 Kč (+ 346 Kč poplatek za platbu kartou u Pelikána)
Expedia: letenky Lima - Cusco a Arequipa - Lima ...... 155 $ (+ full refund se silnější korunou)
Alternativní letenky Lima - Cusco a Arequipa - Lima ...... 175 $
Flixbus na mnichovské letiště ...... 499 Kč (+ 25 Kč za vrácení jízdenky a místo hotovosti jen kupón na další jízdu s Flixbusem)
Alternativní autobus do Mnichova ...... 380 Kč
Vlak z Mnichov ZOB na Letiště Mnichov ... 11,2 €

Další části:
Chcete při cestování trošku ušetřit a zároveň podpořit psaní cestopisů? Rezervujte si ubytování přes Booking.com skrz můj doporučovací odkaz ještě dnes a získáte slevu 10 % ;-) Zbývají 4 místa (k 22.12.2017).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)