neděle 14. května 2017

Do Žitavy za 50 kaček

Na první den prodlouženého víkendu se mi poštěstilo uskutečnit svou asi historicky nejlevnější cestu. Dostat se na Hlavní nádraží - 32 Kč, dostat se do Žitavy - 25 Kč. Miluji promo akce a vítejte u jednoho čistokrevného lowcostového reportu!


Žitava: náměstí Markt s kašnou a radnicí v pozadí

Žitava je město s necelými 30.000 obyvateli ležící v česko-německo-polském trojmezí na soutoku Lužické Nisy a Mandavy. První zmínky o ní pochází už ze začátku 13. století, kdy město navštívil český král Přemysl Otakar II. Žitava patřila k státnímu útvaru tzv. Horní Lužice, který byl až do 30. leté války v 17. století součástí českého království, kdy připadla Žitava spolu s celou Lužicí Sasku.


Je 7 ráno a sedím v autobuse směr Zittau. Celý je krásně zelený a ještě voní novotou. Zelenou mu ani nekazí pasažéři, protože load factor (naplněnost) je sotva 20%. To určitě není zelené. Každopádně jim i mých 25 Kč přijde k duhu. Příště ale jedu z Florence a ne od Hlavního nádraží. Je to tam horor najít. Plus nová linka tam neměla ještě žádné označení, natož jízdní řád.

Jak se líp vypravit na Hlavní nádraží než vlakem?

Vnitřek Flixbusu. To je ale nával, co?

Autobus přijíždí k žitavskému nádraží pár minut před jednou odpoledne. Když k němu přijíždí z okénka zahlédnu na nádraží stojící parní lokomotivu. Protože lokomotivy mám rád a taky jsem zvědavý, jdu to hned prozkoumat a počkám si na rozjezd vlaku s parní lokomotivou. Super zážitek a podle jízdního řádu to tu mají několikrát denně. Lidé v okolních rodinných domcích z toho každodenního černého dýmu jsou určitě nadšeni.

Parní lokomotiva na žitavském nádraží

Od nádraží mířím do centra. Na to, že podle předpovědi mělo celou dobu pršet, je až překvapivě hezky. Mraků každou minutu ubývá a skrz ně prosvítá i sluníčko. Zastavuji se u docela pěkného kostela Katholische Pfarrei Mariä Heimsuchung, kde svou cestu konzultuji s navigací, a pak už mířím hlouběji do centra. Příjemně mě překvapuje, že ho nebudu mít projité za 10 minut, jak jsem se bál.

Katholische Pfarrei Mariä Heimsuchung

Hned zaskočím do otevřené drogerii dm, kde si z celého regálu s cestovní drogérií snadno vybírám a kupuji si pár věciček. Vůči nabídce u nás je to nebe a dudy. I v centru Prahy mám problém v drogérii najít to malé vyhrazené místo, kde to prodávají a tady ve vidlákově tomu mají věnovaný celý regál a ještě ke všemu s rozumnými cenami. Zubní pastu Elmex jsem u nás v kapesním provedení ještě neviděl a kdyby ano, určitě by za ni v přepočtu chtěli více než 0,9 €. Zítra se to bude hodit.

Ulice Innere Weberstraße s Johanniskirche v pozadí

Pohled na oltář v kostele Johanniskirche

V centru vejdu do kostela Johanniskirche. Uvnitř je pěkný má hezký oltář, varhany a dřevěné židle pro věřící. Ale, upřímně, už jsem taky viděl hezčí. Vylézt nahoru na věž za 3 € si pro tentokrát odpustím, nechci se hned na počátku utahat několika sty schody. Tak se dál toulám po centru, jdu od Marktu k Rathausplatzu až k Žitavskému muzeu. Chytám český mobilní signál a zjišťuji si detaily o místní zoo - vstupné 5 €. A mají tam dokonce velbloudy i tučňáky. Je rozhodnuto! Beru to pěšky kolem Kauflandu, kde doplňuji zásoby a feně domů kupuji její oblíbené echt německé medvídky Haribo, ale neptejte se mě, proč je má ráda...

Rathausplatz aneb bylo i sluníčko!

Ačkoliv Žitava má jen necelých 30.000 obyvatel, na mapě je to kousek, docela dlouho se to jde. K Tierpark Zittau (pro ne-němčináře zoo) přicházím chvíli před čtvrtou, jednu hodinu před oficiální zavíračkou uvedenou na webu. Zaplatím vstupné a nasazuji rychlé tempo. Rovnou u vchodu na mě haleká modrý ara, o kus dál naleznu dredatý velbloudy, vytlemené lamy a relaxující tučňáky. V horní části zoo jsou pštrosi, miniklokani, daňci a někde zalezlý rys. Po celou dobu, co jsem v zoo, už regulérně svítí sluníčko a po mracích na obloze není ani památky. V zoo i díky tomu strávím příjemné dvě hodiny a pár minut po šesté mířím zpátky do centra. Nemyslete si, že bych odcházel jako poslední, ještě hodinu po zavíračce v ní zůstávalo plno lidí.

Velbloud
Tučňáci
Vytlemená lama
Papoušci

Ještě než se vydám zpět do centra, odskočím si na chvíli do Polska. Ze zoo je to jen pár set metrů. Vzhledem k tomu, že to v tuto dobu (čti pár minut po šesté) vypadá na opačné straně hranice, jako by jim tam chcípnul pes, byla to spíš zacházka. Nikde nikdo a skoro všechny obchody jsou zavřené už od 16 hodin. Otevřeny mají jen dětské potřeby a jeden stánek s tabákem. Silnice a budovy vypadají silně ušuntěle a v nepříliš dobrém stavu. Čekal bych tam zástup obchůdků těžících z nízkých cen v Polsku a možná i z nedělního zákazu prodeje v Německu.

Hraniční říčka Lužická Nisa. Vlevo Německo, vpravo Polsko.

Neutěšená polská realita


Pak už jen v centru obdivuji historické žitavské budovy v pozdně odpoledním slunci a čtu si. Chvíli před osmou se už zdá, že si na Marktu užiju akci propagující Niský filmový festival - Večer krátkých filmů. Má začínat v osm hodin večer. Jen, co odbije osmá, organizátoři posouvají začátek o tři čtvrtě hodiny. No, nic, kultura bude muset počkat. V devět večer mi od nádraží má jet autobus Flixbusu zpět do Prahy.

Markt v pozdně odpoledním slunci

Nedorazit na nádraží včas, myslel bych si, že mi už dávno ujel. Navíc se opět setkávám s neskutečně špatně označeným nástupištěm. Po číslu mé linky tam není ani stopa. Když se čtvrt hodiny po plánovaném odjezdu nic neděje, ptám se pár kolem postávajících lidí, jestli taky čekají na Flixbus a prý že jo. To mě trošku uklidní. O 10 minut později konečně dorazí i autobus, na který tam všichni čekáme.

Do Prahy v něm dorazím půl hodiny před půlnocí. Load factor v autobuse byl podobně nanicovatý jako při cestě tam, v Praze se mnou vystupuje ani ne 20 dalších lidí. Na druhou stranu jsem díky tomu užil jízdu s celou dvojsedačkou jen pro sebe.

Náklady:
Jízdné ... 50 Kč
Vstupné do zoo ... 5 €

Už brzy se můžete těšit na zážitky od Brouků z Liverpoolu, šílené cesty do Varšavy a návštěvy u hraběte Drákuly. Sledujte mé RSS nebo Facebook, ať vám nic neuteče!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)