Loni na konci září jsem si splnil svůj další sen - podívat se na Neunschwanstein. Na výlet jsem vyrazil se zájezdem CK Hello Tour pořízeným přes Slevomat. Čekal mě noční odjezd autobusem v 0:45 z Prahy Florence a o šest sedm hodin později příjezd do Bavorska.
Hned večer mě v autobuse vítal kamarád, u kterého jsem neměl nejmenší ponětí, kde se tam vzal. Mluvili jsme o tom, že bychom tam jeli, ale nedomluvili jsme se na datu. K mému údivu dokázal zařídit i společnou dvousedačku. Teda, kloubouk dolů. Společnou objednávku jsme neměli, pořádně ani nevěděl, jestli jedu. Vybavuji si, že když jsem s ním byl v Budapešti, netrefil na tribunu a v metru nevěděl, na které stanice má vystoupit, aby se dostal ke svému na poslední chvíli zařízený hotel. Takhle umět ukecat cestovku chci jednou umět taky.
Za noc na autobusové sedačce jsem se stihl kolosálně rozlámat. To ráno by mě už medici nemohli použít jako exponát, protože by nenašli snad jedinou kost v mám těle, která by nebyla z té cesty rozlámaná. Asi proto se letos snažím vyhýbat všem delším cestám autobusem.
Přivítání alpským podhůřím bylo magické. Pitoreskní bavorské vesničky osvícené ranním sluncem a pole s lesy na půl zahalené mlhou, z které se každým kilometrem pomalu vynořují.
Ještě před příjezdem začal průvodce v autobuse šířit svoje rozumy. Byl to starší pán a zrovna ten typ, který všude byl a všechno zná nejlíp. Bylo až zarážející, jakou náladu s tím dokázal v ostatních vyvolat a jak se všichni časem začali handrkovat mezi sebou.
 |
| Zámek Hohenschwangau |
Před osmou ráno autobus dojel ke zámku Hohenschwangau, jehož žluť ještě zvýrazňovalo ranní slunce. Zastavil tam na parkovišti a na tři čtvrtě hodiny byl rozchod. Času jsem využil k jeho letmé prohlídce. Vyšplhal jsem k němu nahoru na kopeček a prošel jsem si jeho nádvoří. Od zámku Hohenschwangau se na protějším kopci dá spatři i Neunschwanstein. Mlha a nízké mraky stále přetrvávají a díky tomu kouzlí neuvěřitelné scenérie.
Když se vrátím k autobusu, dostanu lístek na Neunschwanstein, prospekt a k zámku se dostaň, jak umíš. Buď můžu jít kilometr do kopce pěšky nebo se nahoru za 5 € svézt autobusem. Vybírám si druhou variantu a spolu s ostatními a skupinou Japonců se sardinkuji v autobuse. Když vidím, kudy a jak vysoko jede, jsem rád, že jsem nešel pěšky.
 |
| Zámek Neuschwanstein čnící z ranní mlhy |
Mé první kroky vedou na lávku na údolí, z které jsou pořizovány fotky s nejznámějším pohledem na Neunschwanstein. Zezdola je slyšet hukot menšího vodopádu. Asfaltová pěšina k zámku se vlní kolem kopce a nabízí úchvatné výhledy na okolní kopce, ledovcová jezera i nedaleký zámek Hohenschwangau.
 |
| Výhledy na okolí z pěšiny vedoucí k zámku. V pozadí zámek Hohenschwangau a jezero Alpsee. |
Prvních pár minut nás vede živý průvodce, který aktivuje audio krabičky, a pak už nás nechává napospas svému osudu. Tradičně se na nic nesmí šahat a v nejdůležitějších místnostech jsou i živí četníci s pohledem Louise de Funése. Audioprůvodce se automaticky přepíná při průchodu do další místnosti.
 |
| Hall of the Singers, Neunswanstein / zdroj: askideas.com |
Prostory zámku Neunschwansteinu mi úplně vyrazily dech. Něco tak velkolepého a krásně zdobeného jsem už dlouho neviděl. Bohužel, uvnitř se nesmí fotit, tak musíte vzít zavděk jen fotkami z internetu. Nejkrásnější je Trůní sál až v horním poschodí. Na druhou stranu, na to, kolik spolykala stavba zámku peněz, je prohlídka dokončených místností až překvapivě krátká.
Na pěší sešup dolů jsem si už troufl. Kde jsem nechal kamaráda, nevím, ale vzhledem k tomu, že mu od Budapešti odmítám dělat chůvu, tak jsem se nestaral. Německy se učil od základky, je tam se zájezdem a dolů snad trefí.
Pěšky se chodí po jiné cestě, než jezdí autobusy. Je méně strmá a jezdí po ní koňská spřežení. Ty nízkonákladového cestovatele ponechávají chladného, protože jedna dvě stovky za jízdu jsou na ně málo. Když se nesvezete, můžete se zastavit u říčky s malým vodopádkem podtékající cestu.
Své zásoby jsem poobědval dole ve vesnici pár metrů od autobusového plazu u ledovcového jezera Alpsee. Nastoupil jsem k zbytku zájezdu a nechal se odvézt k dalšímu zámku v řadě, Linderhofu. Bude to až k nevíře, ale být to čistě na mně, tak bych tolik nespěchal. Na mapě je to sice jen pár kilometrů, ale pojížďka trvala přes hodinu.
 |
| Zámek Linderhof vklíněný do podhůří Alp |
Opět jsme vyfasovali vstupenku, tentokrát se skupina rozdělila na dva různé časy prohlídky, a ve zbylém čase si dělejte co chcete. Využil jsem ho k prohlídce zahrady s kaskádou nádherných jezírek a fontán. Vodotrysk v hlavním jezírku periodicky chrlí vodu do výšky asi 10 metrů.
 |
| Zámecký park v Linderhofu |
V Linderhofu nás z repráku čekalo české uvítání a takto bez průvodce nás postupně provedli celým zámkem. Dveře se postupně otevíraly a zavíraly. Zámek je to krásný, ale řekly bych, že kdejaký podnikatel má vilu větší (jen méně zdobenou). V královské ložnici mě trochu vylekal mohutný lustr, z kterého jsem měl mrazení, aby mi nespadl na hlavu.
Během pozdního odpoledne jsem se vrátil do rozhádaného autobusu. Půlka lidí chtěla jet už nazpátek, půlka pokračovat dál do Ettalu, města s klášterním pivovarem. Mně to bylo celkem volné, moc velký pivař nejsem a Ettal nebyl nikdy na mém seznamu míst, kam se chci podívat.
 |
| Kostel Nanebevzetí Panny Marie v klášterním areálu v Ettalu |
Po čtvrthodině sněmování se jelo do Ettalu. Dorazili se tam těsně před západem slunce. V klášteru Ettal je nádherný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s obrovskou malovanou kopulí. Ten jsem našel, ale klášterní prodejnu piva už ne. Ne, že bych tam ale chtěl něco koupit. Jen několik stánků u přilehlé silnice. Většina autobusu celou zpáteční cestu cinkala. Do Prahy jsem civilizovaně dorazili ještě před odjezdem posledního metra.
 |
| Kopule Kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ettalu |
Zájezd autobusem k zámkům ... 990 Kč
Vstupné do zámků ... 22 €