U Airbusu doma

Přítelkyně dlouho chtěla do Francie, tak ji beru s Voloteou do Toulouse. Přes zkušební Megavoloteu kupujeme zlevněné letenky a k našemu překvapení je po zrušení prémiového účtu, nemusíme doplácet. Letenky po 35 € jsou hned doma.

Pátek
Naše přítomnost v Toulouse se překrývá se dvěma francouzskými státními svátky. Přilétáme den po Nanebevstoupení Páně a v neděli během naše pobytu slaví Francouzi Den Matek. Do Toulouse odlétáme v pátek večer po práci. Ve Francii jsme těsně před půlnocí. Vymotáme se z letiště a na ubytování si to kiláček jdeme pěšky. Vybrali jsme nedaleký F1 Hotel za 42 €. Toulouse na nás působí jako město plotů. Kvůli všudypřítomným plotům má naše trasa tvar "U". F1 má zamčenou branku v plotě u areálu a musíme zvonit. Nejspíš se nestane mým oblíbeným řetězcem. I let s Ryanairem je vůči tomu luxus. Opravdu základní pokoj, avšak stále čistý. Chybí ručníky (k dispozici za 3 €). Společná koupelna a záchod na chodbě. Okno zabělené.

Za světla vypadá vstup takto. Plot kolem jako bonus.

Tapeta s retro plakáty.

Sobota
Ráno vstáváme nekřesťansky brzo. Musíme se dostat do Aeroscopie na 9:30. Podle vstupenky tam máme být rovnou půl hodiny předem. Google nám tvrdí, že to odsud trvá 40 minut MHD nebo hodinu pěšky. A to jsme nedaleko a ani nejedeme z centra. Dáváme si čtvrthodinový pochod k tramvaji. Nikde kolem žádný obchod, kde si opatřit snídani. Na zastávce nás vypeče automat na lístky vytrvale odmítající mince a prodej kartou se táhne, tak si počkáme 15 minut na další tramvaj. Naštěstí máme rezervu. Ze zastávky je to dalších aspoň 10 minut chůze.

Venku před muzeem se nachází jeden Concorde či vojenský Airbus A400M. Naproti přes jezírko je vidět celou plejádu zaparkovaných Airbusů včetně legendárního Airbusu A380. Jedná se o prototypy, které tu vyrobili a sloužily k testování.

Pomalu začíná naše prohlídka. Nejdřív nás seznámí s procesem návrhu a certifikace a posléze o pár videí později nastupujeme do autobusu, jež nás doveze k továrním halám Airbusu. Jedeme hezkých pár minut dálnicí, než se tam dostaneme. Uvnitř areálu se nesmí fotit. Dozvídáme se o členění závodu. Jak poznat Airbus A350 a A330, protože jeden je z uhlíkových vláken a druhý ještě z kovu a každý materiál má jinou barvu nátěru. Další zastávka je u zaparkovaných Belug, které tu používají na dopravování jednotlivých částí letadla od dodavatelů do Toulouse. Na závěr autobusové tour se jdeme podívat na vyhlídku do kompletační haly. Zrovna tu montují dva Airbusy A350.

Pak se vracíme zpátky k Aeroscopii. Tam nás čeká poslední bod programu. Návštěva prototypu vojenského A400M. Všechno je v něm zase pod plexisklem jako v Sinsheimu. Prototyp se pozná podle oranžových kabelů. To je barva, která se u kabelů v letadlech používá jen pro výstupy k testovacím zařízením. Na samotné muzeum Aeroscopia nám nezbývá čas. V obrovské hale tu mají schovaný další Concorde a spoustu dalších letadel.

My se však tramvají a metrem přesouváme na nádraží. V Toulouse mají lehké metro jezdící bez řidiče provozované na dvou linkách, a přitom město samotné má jen kolem půl miliónu obyvatel. Na nádraží dorážíme s pohodlnou časovou rezervou. Vlak tu už čeká, tak zabíráme své sedačky. Pro nás poněkud nezvykle, na minutu přesně odjíždí. Do Lourdes nás čekají dvě hodiny jízdy. Během nich pozorujeme francouzský venkov a místy ještě zasněžené vrcholky Pyrenejí za naprosto dokonalého počasí. Půlhodiny před Lurdami zahlédneme taky moře odstavených letadel.

V Lurdách se ocitáme pár minut před půl čtvrtou. Neztrácíme moc času a hned jdeme do centra. Lurdy jsou známé poutní místo. Podle legendy se tu měla opakovaně zjevit Panna Marie v období od 11. února do 16. července 1858 chudé čtrnáctileté pastýřce Bernadettě Soubirousové. Dnes na tomto místě stojí velká Růžencová bazilika, pod níž se rozkládá malá jeskyně Grotte de Massabielle. Právě v té došlo ke všem 18 zjevením a tady pramení onen pramen léčivé vody, která zázračně uzdravuje. Je také vyveden do uměle vybudované stěny, kde si ho každý může načepovat. Avšak teče veeeeeelmi pomalu. Naproti přes řeku Ousse se nachází moderní Kostel sv. Bernadetty. Lurdy jsou jedním z mála míst v Evropě, kde náboženství je ještě živé. Potkáte tu také hodně lidí na vozíčku čekajících na zázrak.

Tak se to prý stalo...

V Itálii mají lepší i na místě bez tradice.

Večer se vracíme posledním přímým vlakem jedoucím do Toulouse. Kupodivu přijíždí opět na čas a v Toulouse jsme v půl deváté. Pěšky si dáváme dvacetiminutovou procházku k ubytování. Tentokrát ubytování v soukromí přes Booking.com. Nejlepší květnová ubytovací zkušenost. Středně velký pokoj v druhém patře rodinného domu. S koupelnu na pokoji, záchodem na chodbě a velmi milou paní domácí.

Neděle
Opět brzy ráno vstáváme. V 8:10 na nás čeká Flixbus do Carcassonne. Má první volba byla vlak, ale ten dnes ráno nejede kvůli stavebním úpravám na trati. Autobusové nádraží se nachází hned vedle toho vlakového. I jednotlivá nástupiště jsou označená a funguje i signalizace s časy odjezdů. Autobus tu už drahnou chvíli stojí a jsem rád za svou prozíravost a obětovaných 18 Kč za rezervaci sedaček. Jen musíme dva frantíky vyhnat z našich rezervovaných míst. Před odjezdem se mi zdá, že řidič už od nástupu vyhání pár pasažérů s lístkem, že je plný.

Canal du Midi protéká přímo středem Toulouse

Do Carcassonne dojíždíme po hodině. Opět panuje naprosto ukázkové počasí s modrou oblohou. Není ani příliš teplo, ani příliš zima. Procházíme historické centrum. Zásoby dokupujeme v Carrefouru v srdci města na náměstí Place Carnot s pěknou fontánou a já se o pár minut později rozplývám u Katedrály sv. Michala (Cathédrale Saint-Michel de Carcassonne). 

O hodinku později si to už štrádujeme křivolakými uličkami carcassonského hradu (Cité de Carcassonne). Vyjití kopečku ani tolik nebolelo, jak jsem čekal. Za 9,5 € si kupujeme i lístek přímo do samotného hradu. Moc historických exponátů tam nemají, neboť v 18. století bylo Carcassonne ruinou, která se později znovuobnovovala. Avšak výhledy a pohledy z hradeb stojí za to. A procházka po nich fakt trvá. Uvnitř jsme byli určitě přes hodinu a skoro stále jen a jen chodili. Ke konci jsou už rozmístěné cedulky v duchu "Exit XX minutes"... Dobře vědí proč.

Venkovní hradby

Vnitřní část se samotným hradem

Vnitřní dekorace se moc nedochovalo.

Tyhle účkové věže pamatují Římany

Basilique Saint Nazaire

Po poledni už nastává čas vydat se zpátky do města. Zpátky jedeme protentokrát vlakem, prvním spojem po opravách trati. Obsazenost tomu odpovídá - je narvaný až po střechu, a nám automat nepřidělil žádná sedadla, tak stojí hodinu až do Toulouse. K tomu vlak dorazil o půl hodiny později a do cíle o dalších 10 minut později. Ačkoliv jsme měli štěstí - původně na displeji svítila hodina.

I v Carcassonne protéká Canal du Midi

Nádraží se stalo naším druhým domovem na mnohem delší chvíli, jak jsme čekali.

I SNCF umí zpoždění

Odpoledne věnujeme poznávání Toulouse. Obejdeme zdejší dva významné kostely - Baziliku svatého Saturnina z Toulouse a Katedrálu sv. Štěpána, pěší zónu mezi nimi, které dominuje Place du Capitol se zdejší radnicí, kterou nazývají Capitole.

Bazilika svatého Saturnina z Toulouse

Place du Capitol

Katedrála sv. Štěpána

Pak se metrem přesouváme na stanici Université-Paul-Sabatier. Odtamtud jezdí jen pár dnů nazpět otevřená turistická zajímavost - lanovka Teleo a neméně zajímavé, že na ní stačí běžná jízdenka na MHD. Je dlouhá 3000 metrů a jedná se tak o nejdelší městskou kabelovou lanovku ve Francii, během 10 minutové jízdy překonává převýšení 90 metrů, má přepravní kapacitu až 2000 lidí za hodinu, cestovní rychlost je 7,5 m/s a obsluhuje celkem 15 velkokapacitních kabinek. Spustili ji teprve 14. května, takže v době naší návštěvy je otevřená dva týdny. Lanovka nabízí výhled na předměstí a údolí řeky Garonny.

Metro jezdí bez řidiče

Zpátky jedeme autobusem. Sice jízdenka platí až na tři přestupy během hodiny, avšak nedá se přestoupit na stejnou linku dvakrát. Dobré vědět. Vystupujeme na St. Cyprien a odtamtud pár set metrů pěšky dojdeme ke zdejšímu Pont Neuf (francouzsky "nový most"). Tento most hodně pamatuje - pochází až z 16 století. Kolem něj se rozkládají romantická zákoutí.

Pont Neuf

Pozůstatky ještě staršího mostu

K ubytování se vracíme kolem Capitolu, kde si taky dáváme večeři. Jaksi ten náš flák masa vypadá dost jinak než na obrázku. Masa ubylo, zelenina nabrala divnou barvu a přibyly nijak neinzerované přefritované hranolky. A to ten podnik měl celkem slušné recenze. Na dobrou noc si ještě kupujeme v Carrefouru hotovku za pár euro, kterou pak přihříváme v mikrovlnce na ubytování. A věřte nebo ne, ale je o celou koňskou dálku chutnější než to v restauraci.

Realita

Produktová fotka

Pondělí
Vstáváme zase celkem brzy. V 11:00 nás čeká odlet. Balíme, vracíme klíče a spícím městem jdeme k metru. Přítelkyně si koupí croissant. Já si dávám pauzu od výtečné francouzské kuchyně. Ještě to protáhneme ke Capitolu. Tam se za prvních loučů slunce osvětlujících budovy noříme do metra. Na stanici Arenes přestupujeme na tramvaj T2 směr letiště. Je dost plná skoro až na konečnou. Na letišti se poprvé ztratím a chvíli nevím, kudy k branám a užiju si s agilním bezpečnostním pracovníkem, co dává stranou každé druhé zavazadlo. To mé kvůli sošce Panny Marie z Lurd a modelu á-třistaosmdesátky. Boarduje se fakt včasně, ještě dlouho před udávaným gate close časem a do letadla se nastupuje po ploše. Opět jsme od Volotey dostali místa vedle sebe.

Capitol zezadu

Tramvaj na letišti

Modely letadel v duty free.

Odpočívající transportní Belugy z letiště v Toulouse. To má smíšený provoz - jak civilní lety, tak i lety pro potřebu Airbusu, a ten údajně nemá žádnou prioritu na ranvejích.

Kolik to stálo?
Vlak Toulouse-Lourdes-Tolouse ... 22  €
Flixbus Toulouse-Carcassonne ... 100 Kč
Vlak Carcassonne-Toulouse ... 10 €
Prohlídka v Airbusu ... 20 €
Hrad v Carcassonne ... 9,5 €
Volotea ... 35 €