Na konci července se vypravujeme do Ženevy. Právě tam končí vlna veder. Vydáváme se tam s Easyjetem za nějakých třináct set za zpáteční let. Před odletem nás zasypával emaily o změně typu letadla, ale s časem hýbal minimálně.
V poledne přijíždíme na letiště v Praze. Bezpečnostní kontrola je dílem asi pěti minut. Do letadla jdeme nástupním mostem a pracovníci u brány celkem dost hrotí velikost a počet zavazadel. K tomu nabíráme i pár minut zpoždění.
Máme štěstí, Easyjet nás nerozesadil ani na cestě tam ani na cestě zpět. Nicméně prakticky celou cestu až do Ženevy je zamračeno a mírně se oblačnost rozestupuje až nad Ženevským jezerem. Letadlo je plné prakticky až do posledního místa. Po přistání dokujeme k nástupnímu mostu, ale sejdeme z něj akorát k autobusu, co nás doveze do terminálu.
 |
| Ta vertikální čárka nad jezerem už je Ženeva |
U zavazadlových pásů si všimneme papírku na automatu na lístky se zněním "no more free tickets". Jsme na švýcarsko-francouzské hranici a euroroaming je tu výsostně nespolehliví a byli jsme nabrífovaní, že tu máme dostat lístek zdarma na 80 minut pro cestu na hotel. Ptáme se na informacích a nic nevědí. Až na stánku SBB se dozvídáme, že toto zrušili v lednu a teď by musel hotel dopředu poslat QR kód. Ten náš nic takového neudělal, tak si po třech francích kupujeme jízdenky.
Cesta z letiště je fakt expresní. Přímo na letiště zajíždí vlaky z celého Švýcarska. Pokud jedou přes Ženevu, končí tu. Díky tomu, co pár minut tu jezdí vlak do centra i dál. Do centra to trvá jen 10 minut. Náš Hôtel Strasbourg je vzdálený doslova pár minut chůze od nádraží. Schazujeme tam batohy a jdeme do centra.
Na pokoji je poznat, že tu nedávno bylo pořádné vedro. V pokoji je fakt teplíčko. Mnohem větší jak venku. Ještě nedávno tu měli 34°C. Teď je tu už jen slabých 28°C. Při rezervaci hotelu jsme jaksi nepočítali s tím, že by tu mohlo být tak vedro, tak pokoj má jen větrák. Jinak vypadá pěkně, má i ledničku.
Hotel jsme rezervovali přes oficiální stránky Ženevy. Díky tomu jsme získali dva Choco Passy každý v hodnotě 30 franků. K tomu participující hotely dávají svým hostům zdarma permanentku na místní hromadnou dopravu po dobu pobytu. To však by mělo být dostupné i pro rezervace udělané přes Booking.com nebo jiné portály. Cenu jsme porovnávali v době rezervace a byla takřka shodná s Bookingem. Možnost storna do dvou dnů před příjezdem. Jedinou nevýhodou tak zůstává nutnost platby předem. Nicméně v současnosti to byla spíš výhoda. Kurz švýcarského franku stále stoupá.
Od hotelu to je k břehu jezera i do centra jen pár kroků. Na Rue des Alpes najdete spoustu obchůdků se suvenýry s cenami příznivějšími jak ve stáncích na břehu jezera. U jezera najdete Brunswickův památník. Na této straně jezera to je doslova jeden dlouhý lunapark. Pár se metrů nalevo se nachází přístaviště, odkud odplouvají lodě linek M1 až M3, jež jsou součástí systému hromadné dopravy. Na včasnost si zrovna nepotrpí a poznáte je podle žluté barvy. Linka M3 pluje k Ženevské pláži a M2 těsně kolem zdejšího 140 metrů vysokého pramenu a dá se tam od jejího kotviště za pár minut.
 |
| Jet d'Eau |
My nicméně přecházíme most Pont du Mont-Blanc - nebojte, nejsme pod Mont Blankem, jen se tu tak jmenuje zdejší kotviště - a na protějším břehu obdivuje L'Horloge Fleurie (květinové hodiny) v anglickém parku, kde taky stojí ruské kolo. Na Švýcarsko je svezení s ním celkem levné (jen 7 franků + množstevní slevy nad 3 osoby). Pokračujeme ke zdejší katedrále, která je už od 18h zavřená přes Musée d'Art et d'Histoire až k taky zavřenému ruskému ortodoxnímu kostelu.
Večer se ještě zajdeme podívat na osvětlené centrum. Celé centrum hraje barvami díky non-stop běžícímu videomappingu. Tady energická krize ještě není. Jet d'eau je proud vody stříkající do výšky až 140 metrů a jedná se o jeden ze symbolů Ženevy. Během naší návštěvy je večer nasvícený jen bílou barvou. Voda stříká rychlostí 200 km/h a spotřebuje se na to půl metru krychlového za sekundu. Obsluhují to dvě vodní pumpy vážící dohromady víc jak 16 tun. Jejich výkon je 100 kilowattů. Funguje tu už od roku 1891. V pátek stříkal celou dobu, v sobotu jen brzy ráno a celou neděli.
Sobota
Sobotu jsme si vyhradili pro prohlídku Ženevy. Ráno si přítelkyně přeje posnídat croissant a jeden nikdy nestačí. Dopoledne pak hned aktivujeme Choco Pass. Čeká nás návštěva celkem 7 čokoládoven/obchodů s čokoládou. Otevřeno mají oficiálně od 10 do 16h. Některé o trochu déle. Úroveň ochutnávek je rozdílná. Někde pípají QR kód z passu, jinde něco opisují, jinde jen kouknou. Ale všude je možnost take away místo ochutnávky na místě. Ta nebývá všude umožněna. Někde dostanete s sebou půlku bonboniéry, jinde jen pár kousků nalámané čokolády.
 |
| Snídaně šampiónů |
 |
| Ženevský Notre-Dame |
V Chocolaterie Canonica dostanete úhledný balíček luxusních bonbónů. Podobně v Du Rhône Chocolatier, kde k tomu ještě dostanete výklad. Ve Favargeru dostáváme ekologicky zabalený balíček, pouští nám film a pak nás nechávají ochutnat i různé vzorky po obchodě. Ale v La Bonbonnière Chocolaterie et Chocolate Bar nás dostanou - usadí nás ke stolečku, přinesou dvě horké čokolády a postaví před nás půlku bonboniéry jako ochutnávku. Škoda, že ke konci už nemůžeme. Choco pass si užijete a určitě to není jen nafouklé nic, kde dostanete jednu možná dvě pralinky a to bude vše. Naopak hrozí, že čokoládu nebudete chtít několik týdnů ani cítit. Mezitím si prohlížíme zevnitř zdejší katedrálu.
 |
| Čistá čokoláda |
Po poledni se rozhodujeme jet se podívat do CERNu. Od nádraží tam jede tramvaj č. 18. Rozhodně se nedá říct, že by jezdila přesně jak švýcarské hodinky. Má zpoždění přes 10 minut. O půlhodiny později jsme v CERNu, co by kamenem dohodil do Francie. Komentované prohlídky nám asi o 10 míst unikají, tak se jdeme aspoň projít do expozice mikrokosmosu a protějšího čapího hnízda.
Z CERNu to bereme zkratkou kolem budovy Organizace spojených národů. V sobotu je zavřená, tak aspoň přes plot. Na rozdíl od té v New Yorku tu jsou aspoň vyvěšeny vlajky. Kousek od ní se rozkládá místní botanická zahrada. Je vedro, tak procházka v zeleni přijde vhod. Vstup do ní je volný včetně skleníků a v zadní části najdete i pár zvířátek jako plameňáků, pávů a různých kopytníků.
Hlad už pomalu přehlušuje čokoládovou agónii, tak objevuji kouzla švýcarské kuchyně a dávám si McRaclette dostupný jen ve Švýcarsku. Celkem kyselý ale ujde. Navečer nasedáme na linku loďky M3 a plujeme na Ženevskou pláž. Jako odvážný mušketýr se namočím do této studené vody, přítelkyně mě nenásleduje, aby se o pár dní později při výluce teplé vody sprchovala vodou ještě dvakrát studenější. Na zpátky už radši jedeme trolejbusem, protože na loďku se stojí dlouhá fronta a na tu první se nedostanete.
Neděle
V neděli ráno děláme check-out. Z ledničky vyndáváme tuny čokolády, co jsme ještě nesnědli a spolu se zavazadly necháváme na hotelu. Jdeme na nádraží stihnout náš vlak od SBB. Necelou hodinu se budeme přesouvat podél Ženevského jezera (Francouzi mu říkají Lac Léman) a užívat si výhledy na jezero a Alpy. Vystupujeme v Lausanne. Jedné se s 139.000 obyvateli o čtvrté největší město ve Švýcarsku. Historie města sahá až k Římanům, kteří tu postavili vojenskou základnu na troskách dřívějšího keltského osídlení.
Hlavními pamětihodnostmi města jsou nádherná gotická katedrála a zámek Château St-Maire. Pozor, v neděli v 10:00 začíná mše. Pro nezdatné turisty je nutné dodat, že Lausanne leží ve značném krpálu a centrum se nachází od nádraží směrem do kopce. V neděli dopoledne je komplet mrtvé.
Žije to až dole u jezera, kde je spousta stánků, luxusních hotelů i restaurací. Nachází se tu i zámeček Château d'Ouchy, kde se ti movitější mohou i obytovat, pobřežní promenáda, přístav i olympijský park (v roce 1924 se tu konaly Zimní olympijské hry).
Zajímavostí Lausanne je, že ač tak malé město, má své metro a ne ledajaké. Linka č. 2 původně bývala pozemní lanovkou a její historie sahá až do roku 1877. Od roku 2008 slouží jako metro. Ze stanice Ouchy u břehu v nadmořské výšce 373 metrů šplhá až do výšky 711 metrů. Nám se nechce šplhat zpátky k nádraží, tak se za 3,7 franků na hlavu taky svezeme. Na lanovku levné, na metro drahé.
Z Lausanne se na odpoledne přesouváme zpátky do Ženevy. Švýcarská železnice nezklame a jede na minutu přesně. V Ženevě dokoupíme suvenýry a jdeme se svézt lodičkou. Dneska je fakt vedro, tak se to hodí. Objevujeme, že Jet d'eau zase stříká a že se tam od kotviště M2 dá dojít. Doteď jsme si mysleli, že je to uprostřed jezera.
 |
| Zpátky v Ženevě |
Poté už jen vyzvedáváme zavazadla a vlakem se odvážíme na letiště. Během 15 minut si vystojíme bezpečnostní kontrolu a jdeme provětrat Lounge Key. V prvním salónku (Horizon) údajně mají plno, tak jdeme vedle do Marhaby. Tam na náš čekají nápoje, studené občerstvení a wifi. V celém Švýcarsku panuje registrační obsese. V SBB, Mekáči i na letišti se musíte registrovat. Jen ty SMSky s potvrzovacím kódem nechodí. V salónku se to naštěstí dá řešit kódem voucheru.
 |
| Marhaba Lounge |
Letadlo do Prahy je opožděné o více jak hodinu. Část času trávíme v salónku, ale posléze se přesouváme. Jsme rádi, že jsme to nenechali na poslední chvíli. Protože brána D71 je úplně v p.... Než se tam dostaneme, trvá snad 20 minut. Hlavně, že nám v salónku tvrdili, že je hned vedle. Aspoň že na bráně neřeší zavazadla. Nastupuje se po ploše. Let poklidný. Většinu času zase zataženo. V Praze vystupujeme skrz nástupní most. Výsledné zpoždění hodina dvacet.
Na kolik to přišlo?
Hotel ... 235,95 CHF
Letenka ... 1308 Kč
Železniční jízdenky ... 15,9 CHF
Místní MHD ... zdarma
Choco Pass ... zdarma