Nemůžu si pomoci, ale letos je Mallorka ta nejtrapnější a nejmasovější destinace. Každý už na ní byl a levných letenek na ní už bylo tolik, že by je jeden pomalu musel přehazovat vidlemi. Letos jsem už jednou letenku měl a šťastně jsem se jí zbavil, ale podobná blbost mě o pár měsíců později napadla znovu. Naštěstí už mimo sezónu a jako výlet bez hotelu. Půjčení auta teď vyjde jen na necelé 2 € za den vůči nějakým 30-50 € v červenci.
 |
| Letadlo LaudaMotion po příletu na Mallorku |
Španělsko mám rád, přesto se na jeho území vracím po více jak třech letech. Inu, časy a ceny letů z Česka jeho víkendovým návštěvám moc nepřejí a autem je to fakt daleko. Ani tato kombinace není nějak extra šikovná. V práci si na odpoledne beru home office. V pět odpoledne se balím a vyrážím na Florenc. Odtamtud mi v 18h jede Regiojet na Vídeň. Výjezd z Prahy je opravdu luxusní gurmánský zážitek s půlhodinovou kolonou u sjezdu na pražský okruh.
Ačkoliv máme půl hodiny zpoždění, těch pár nových cestujících v Brně nabíráme celých 20 minut. Do Vídně autobus přijíždím v 23h. To na první pohled vypadá jako fajn čas. Jenže z centra na letiště jede poslední vlak ve tři čtvrtě na dvanáct a Südtiroler Platz před hlavním nádražím, kde stavíme, ještě není ani na trase přímé linky S7. Chvilku váhám, jestli se nesvézt autobusem až na letiště (jede tam, ale jízdenka je s příplatkem dobré dvě stovky). Když vidím, že stevard v ruce má desky se jmény, tak radši běžím na nádraží. Slyšel jsem už zkazky o kontrolách u žlutých linek jedoucích na letiště, a asi budou pravda.
V budově Hauptbahnhof nadávám jako křeček, protože automaty na lístky nejsou v patře u nástupišť ale až hluboko v hale. Pak dobíhám zpět na nástupiště. Za pár minut mi jede vlak. Přestupuji na stanici Rennweg. Oceňuji kvalitu zdejší wifi. Je mnohem lepší než ta u Jančury. V klidu mě nechá stáhnout nový díl seriálu. Ta žlutá mě po 40 MB zařízla. Někde jsem přitom nedávno četl, jak se chlubí, že na rozdíl od zelených mají wifi neomezenou. Neřekl bych.
 |
| Liduprázdné vídeňské letiště krátce po půlnoci |
Na letišti jsem byl chvilku před půlnoci. Zaskočil jsem na malou, nezdravou, ale teplou večeři ke strýčkovi Donaldovi. Stejně tam jinak chcípl pes. Poučen minulými návštěvami jsem se vydal krytou cestou k branám. Jejich prostor je otevřen po celou noc (na rozdíl od salónků). U bezpečnostní kontroly mě překvapí Češka jako sekuriťačka. V céčkovém prstu se podívám na seriál a usínám.
 |
| Céčkové sedačky |
Před pátou ráno mě budí budík. Z displeje se dozvídám číslo brány. Je v dolním patře, pojede se autobusem, hned vedle dvou dalších letů na Mallorku. Boarding opět nezačíná na čas, ale v čase, kdy by správně měl končit. Vědět to, tak bych si skočil na snídani do salónku. Ten otvíral v pět a můj let byl v 5:45 a jaksi jsem si to netroufl.
 |
| Interiér letadla |
Interiér letadla od LaudaMotion je modernější a technicky vyspělejší než ten u jejich sesterských letadel Ryanair. Jsou tam totiž přítomny výsuvné informační displeje, na kterých se přehrávají bezpečnostní instrukce. Letadlo je obsazené asi z 90%. Další rozdíl mezi Ryanairem a Laudou je poznat na průběhu letu. Nepamatuji si, že by během letu nabízeli tzv. výhodné nákupy duty free alkoholu a parfémů.
 |
| Jsme na Mallorce |
Na Mallorce nás z letadla vyprostili autobusem jakbysmet. V příletové hale jsem chtěl vybrat nějaké další eura. Vzal jsem Revolutku a dobyl jsem ji. Jenže kolečko pro ověřování transakce se točilo tři minuty a stále nic. Ztratil jsem nervy, zrušil to a, voila, karta je nabitá. Všude tu jsou jen mé nemilované bankomaty ze sítě Euronet. Nejdříve pro jistotu zobrazím zůstatek, bankomat se sekne, a pak už jen vytrvale odmítá přijmout mou kartu.
No, nic, jdu do autopůjčovny. Shuttle od Wiber Car Rentalu vidím přijíždět, tak nemusím hledat, kde má stanoviště. Dokonce se vejdu hned do něj. 10 minut jede po dálnici k provozovně. Tam jsem kupodivu taky během pár minut na řadě. Zde štěstí končí. Půlhodiny řeším s Českou spořitelnou, proč nejde složit 700 € depozit, když na kartě mám dostatečný limit. Vyřeší to až třetí telefonát a čtvrtý pokus. Zároveň se mě tam snaží přesvědčit, ať si vezmu jejich full pojištění za 42 € na den, že za jakékoliv poškození auta, si účtují hned 700 €. Vzhledem k mému externímu pojištění od icarhireinsurance (6 GBP) se nenechám zviklat a nechávám a zůstávám u základního v částce půjčovného 1,94 €. Kvůli tomu si ještě naúčtují depozit 57,12 € za palivo.
 |
| Můj kočár pro tento den |
Dostávám klíčky a můžu vyrazit zkontrolovat auto. E-mailem mi přijdou fotky veškerých poškozeních auta. Podle instrukcí má stát na místě 37, tam nic není až na 38. Pracně je zkontroluji a samozřejmě zjišťuji, že se na bílém laku nalézá plno jiných černých čmouh. Dojdu pro obsluhu a ta ze mě dělá debila, že je to přece jen "sticker", čili něco jako špína nebo ogumování a před mýma očima ty čáry roztírá. Každopádně auto preventivně nafoceno.
Vyrážím k první mé dnešní zastávce, městečku Valldemossa. Známé je především kvůli svým pitoreskním uličkám a Cartoixa de Valldemossa (klášteru). Najdu veřejné parkoviště a parkuji. Pro zaplacení parkovného potřebuji dvě eura v mincích. Ať počítám, jak počítám, mám jen euro šedesát. Nikdo na parkovišti mi nedokáže rozměnit. Jdu se podívat po okolí po nějakém obchodě. V informačním centru mi rozměňují. Jinak počasí mi celkem nepřeje. První půl hodiny tmavé mraky, z kterých vypadá, že každou chvíli začne pršet. Druhou půl hodinu ustupují a uličky se předvádí v plné kráse. Kupuji zde magnetky po 1,8 až 3,5 € kousek. V pekárně tu najdu i pasteis de Belém známé z Portugalska. Jen ten pytlíček se skořicí jim chyběl.
 |
| Uličky ve Valldemossa |
 |
| Uličky ve Valldemossa |
 |
| Uličky ve Valldemossa |
 |
| Valldemossa |
 |
| Uličky ve Valldemossa |
Do navigace zadávám Port de Sóller. Protože jsem ještě nepřišel na to, jak na Fordu rozsvítit pořádná světla, rád bych se obešel bez jízdy v tunelu. Páčka u volantu maximálně nechá probliknout dálková světla. Kvůli tomu se dostávám na menší silnice, kde se podle všeho připravuje nějaká rally. Kolem silnice pásky, zátarasy, stany, auta a spousta lidí. Silnice je celkem úzká. Kvůli tomu, když uhýbám jednomu autu v protisměru, pravé přední kolo začíná sjíždět do příkopu. Vyberu to na poslední chvíli, až podvozek zlehka škrtne o asfalt. Po pár kilometrech najdu místo, kde se dá zastavit a podívat se do navigace, jak se dostat z tohoto pekla, abych se nemusel otočit a vrátit se stejnou trasou. Navigace mě bere skrz další peklo ještě užších uliček, skrz které aspoň jezdí méně aut a je, na co se dívat. A tunelu jsem se stejně nevyhnul.
 |
| Jedna ze scenérií cestou |
V Port de Sóller mě čeká kroužení a hledání parkovacího místa. Odbočit do bočních uliček se nedá, nerezidentům je tam vjezd zakázán. Do zdejšího parkovacího domu se mi nechce, už zvenku vypadá, že bude ještě stísněnější než je obvyklé na španělské pevnině. Ve městě potkám tři malá a stísněná parkovišťátka, která jsou neplacená a jsou plně obsazená. Dvě mají jen jednu přístupovou cestou a jsou v kopci na nezpevněné cestě a dost si nadávám, že jsem do nich vjel. Musel jsem odtamtud pak vycouvat.
 |
| Přístav v Port de Sóller |
 |
| Pláž v Port de Sóller |
 |
| Ostrovní dřevěná tramvaj v Port de Sóller |
Nakonec jsem se na to vykašlal a jel z města. U kruhové objezdu před tunelem jsem objevil, že není zakázaný vjezd do bočních uliček a, ejhle, se přede mnou zobrazilo široké parkoviště pro místní. Zastavil jsem se a šel se podívat do města. Měl jsem štěstí, během pár minut se zjevil zdejší dřevěná tramvaj. Ta projíždí celým ostrovem od Palma de Mallorky až sem. Zajímavostí je, že houká jako parní lokomotiva. Na začátek října je moře je celkem teplé. Plavky mám, ale ručník už ne.
Nasedám do auta a jedu do Sólleru. Ten je historickým městečkem, jehož srdce tvoří Plaça Constitució, na kterém stojí velký a nádherný Sant Bartomeu Church (vstupné: 1 euro). Střed města je jedna velká, narvaná pěší zóna, skrz kterou si to občas šine houkající dřevěná tramvaj. Nejede rychleji než průměrný člověk běží.
 |
| Uličky v Sólleru |
 |
| Mám štěstí a potkávám další tramvaj |
 |
| Sant Bartomeu Church |
 |
| Úzké uličky v Sólleru |
Už mě ta světla fakt štvou. Do Sólleru to bylo dalším tunelem. Znovu si googlím odpověď a po 10 minutách čtení se dozvídám, že někde je nějaký otočný knoflík, kterým se volí. Po minutě hledání ho nachází. Vítězoslavně odparkovávám auto. Doufám, že to nikdo neviděl ani nenatočil, protože by se to určitě hned stalo hitem na Youtube.
V dalším tunelu na cestě do Palmy už předpisově svítím normální světly. Konečně. Dojedu do Palma de Mallorky a hledám poznamenané POI. Nejdřív jsem jel na jihozápad do čtvrti Cala Major. Zde parkování najít nebyl takový problém, ale ne Castell de Bellver vysoko a do centra daleko. Vzhledem k počasí to vzdávám a jedu půl hodiny kroužit do centra a hledat parkoviště. Útočiště nacházím v podzemním parkovišti před katedrálou, kde hodina vyjde na 3 € s tím, že mě ty dvě hodiny nezabijou.
 |
| Katedrála v Palma de Mallorca |
 |
| Městské nábřeží s cyklostezkou |
 |
| Detail katedrály |
Výhled na Catedral de Mallorca lesknoucí se v hladině umělého jezírka s vodotryskem je opravdu famózní. Počasí je taky jako ze žurnálu. Prochází kolem Lonja de Mallorca a zanořuji se do úzkých uliček. Chci se podívat do katedrály, ale ta je v sobotu nějak zavřená, stejně tak jako mallorské metro, které v sobotu funguje jen do oběda a v neděli pro jistotu vůbec. Hned naproti je vchod do Royal Palace de La Almudaina.
 |
| Uličky #1 |
 |
| Uličky #2 |
Na mém seznamu bylo dalších pár kostelů. Snad všechny v centru mají vedle sebe klášter a jsou proměněné na muzeum s poměrně mastným vstupným. Od vstupu do Banys Árabs (arabských lázní) mě odrazuje jejich nízké hodnocení na Googlu. Pěšky dojdu přes Placa Major až na Placa d'Espanya. Cestou je všude spousta různých obchůdků a předražených kaváren. Zaujme mě ale kostel Església de Sant Miquel už svým jménem.
 |
| Uličky #3 |
 |
| Městská radnice |
 |
| Kostel sv. Františka |
 |
| Uličky #4 |
 |
| Convent de Santa Clara |
 |
| Uličky #5 |
Na náměstí si metodou, kde mají bezplatný záchod bez kódů o podobných píčovin, vyberu fastfood, kde si dám lehkou večeři. Závod vyhrává strejda se zlatými obroučkami jeho nezdravé kombo menu za 2,9 €. Posilněn se vydávám na zpáteční cestu. Projdu přes Placa Major, podle mapy mířím do pěší uličky plné lidí, sem tam se na vteřinu dvě zastavím, abych udělal fotku. O pár set metrů dál mi na rameno klepá holčina, jestli rozumím anglicky. Že prý mám rozepnutý batoh. Poděkuji, zkontroluji. Peněženka, co byla na dně chybí. Vracím se na Placa Major, co kdyby náhodou. Po cestě koukám na zem a blokuji všechny karty. Sice jsou bezkontaktní, ale na jediné nechybí ani euro. Projdu to ještě tam a zpátky k poslednímu místu, kde vím, že jsem měl ještě peněženku. A nic.
 |
| Uličky #6 |
 |
| Plaza Mayor |
 |
| Plaza de Espaňa |
Super situace. Za čtyři hodiny mě čeká odlet do Vídně. Auto v podzemním parkovišti s mastným parkovným a já bez jediného eurocentu u sebe. Mobil skoro vybitý, powerbanku mám sice s sebou, ale USB kabel jsem nechal v autě. Klíče v ruksaku naštěstí zůstaly. Jinak v peněžence bylo jen kolem 40 € a asi 200 Kč. Moc si tím nepomůžou. To je ve zdejším centru sotva na jídlo pro dva.
 |
| Dámy a pánové, zde jsem naposledy viděl svou peněženku |
Volám na policii. Kupodivu mě asi po pěti minutách přepojí na někoho, kdo mluví anglicky. Ta dáma na druhé straně telefonu se mi vysměje. Mám prý jít na služebnu. Už neřekne kde a ani nereaguje na to, že odlétám za čtyři hodiny. Na můj dotaz, co mám dělat, když mám půjčené auto na placeném městském parkovišti mi dá úžasnou radu - ať si od někoho půjčím...
 |
| Krásně nasvícená katedrála před vstupem na parkoviště |
Vracím se na parkoviště, dojdu do auta pro parkovací lístek a hledám ochranku. Bohužel se tam, co je parkoviště dlouhé, nikdo nenachází. Jen závora u vjezdu a parkovací automat u východu pro pěší. Oslovuji tam nějaké lidi, jestli nevědí, kde tu je nějaká ostraha nebo dozor. Nevědí. Povídám jim můj příběh. Po asi pěti minutách za mě platí 8,45 € parkovného. Děkuji.
Do navigace zadávám autopůjčovnu a vyrážím tam o hodinu dřív, než jsem původně chtěl. Bez řidičáku. Ten samozřejmě zmizel spolu s peněženkou. Aspoň, že mi zůstal pas. Nemám peníze, tak nemůžu dotankovat nádrž, aby byla naplněna politika full-full. Za to si Wiber sráží 22 €. Aspoň, že nedělá problém s vrácením depozitu. Pracovník prohlédne celé auto a hned odblokovává celý depozit 700 €.
Nasedám do zdejšího bezplatného shuttlu a jedu na letiště. Tam ihned sepisuji, co se stalo. Bohuže/díky mezi těmi zvonícími telefony zapomenu uvést, že mi chybí i řidičský průkaz. Následně volám do banky a na asistenční službu od cestovního pojištění. Obojí mi zrovna moc nepomohlo. S podtitulem, kdyby to snad bylo do 24 hodin, že by možná něco pro mě zvládli udělat. Takhle jsem bez koruny na letišti a musím se dostat do Prahy. Naštěstí mi zbyla jedna prázdná PETka a v autě nedojedený balíček sušené šunky a půlka na půl ztvrdlé francouzské bagety. Letenku do Vídně mám zabookovanou a jízdenku z vídeňského hlavního nádraží naštěstí taky. Ale ten úsek mezi letištěm a nádražím je otázka - potřeboval bych na něj jízdenku za 4,2 €, které nemám.
 |
| Tabule s odlety na PMI |
Jako poslední naději ještě otevírám aplikaci Regiojetu. Lístky obvykle bývají tak krátce dopředu už vyprodané, a protože přejali móresy Flixbusu, jejich cena se šplhá do závratných výšin. Náhodou mám štěstí a nacházím odjezd v 5:30 z vídeňského letiště až do Prahy za 470 Kč. Ruším své dvě jízdenky (měl jsem v záloze jednu na pozdější čas, kdybych byl pln energie a chtěl se ve Vídni zdržet) a kupuji tuto.
Let LaudaMotion opět plný asi z 90%, opět vysouvací displeje s bezpečnostními instrukcemi. O moc víc si z letu nepamatuji, protože jsem se propadl do spánkového stavu podobného komatu a probudil se až při přistání. Ve Vídni jsem byl čtvrt hodiny po půlnoci. Našel jsem si opět místečko u céčkových bran a do pěti do rána si zdříml. Posléze jsem se přesunul před terminál k autobusovým nástupištím a na dvojce si počkal na žlutý autobus.
 |
| LaudaMotion na odletu |
Sice chápu, že během té půlhodiny do centra se toho moc nedá stihnout, ale stevardka jen prošla a zkontrolovala pásy. Nenabídla ani sluchátka, ani časopisy, ani nevybrala odpadky. Natož aby nabídla teplé nápoje. A já se tak těšil na čokoládu. Mé zásoby mi došly už po půlnoci, kdy jsem schroupal tu ztvrdlou veku.
Na Wien Hauptbahnhof jsem měl půlhodiny na přestup do žlutého vlaku. Pro třídu low-cost byl připojený jen jeden vůz. Prošel jsem celý vlak, abych našel něco zajímavého z tisku na čtení, ale nenašel jsem tam víc než troje Lidové noviny a podobný počet výtisků časopisu Military. Znechuceně jsem se vrátil na své místo. Ještě aspoň, že tam byly k dispozici ty malé Rajce, jinak bych dojel jako sušená treska.
 |
| Vídeňské Hauptbahnhof brzy ráno |
V Praze na Hlavním nádraží jsem se ihned vydal vyhledat policii, abych ohlásil ztrátu dokladů. Slušně řečeno mě vyfakovali, že je to nezajímá, když mám protokol od španělské policie, že mně i úřadům to musí stačit. Nepomohlo nic, že magistrátní byrokrati od Lítačky vyžadují pouze protokol od české policie, ani to že jsem tam zapomněl uvést řidičák. Sice je jedna integrující se Evropa, ale nějak to v ní nefunguje.
U Lítačky jsem otestoval jejich novou fičuru - možnost nahrát kupón na bezkontaktní platební kartu. Shodou okolností mi doma jedna funkční ještě zbyla. Sice web má své dětské nemoci, ale přiřadit kupón k ní se podařilo a o půl dne později jeho funkčnost i ověřil nezáměrně potkaný revizor.
V pondělí ráno jsem vyrazil na "tour de waiting". Zastavil jsem se na městským úřadě. Nejdřív jsem si vzal lísteček pro ohlášení ztráty / odcizení občanského průkazu, pak mě poslali pro další pro žádost o nový, při které jsem zaplatil 100 Kč. Další mé kroky vedly na Vyšehrad, kde je jediné místo v Praze, kde podat žádost o nový řidičák. Přede mnou bylo pouhých 50 lidí. Naštěstí to šlo celkem rychle a za půl hodiny jsem byl na řadě a šlo oznámit odcizení i požádat o nový na jeden lísteček. Mimochodem dalších 200 Kč fuč.
Daleko víc mě předchozího večera nadchly banky. Equa bank s 99 Kč za novou kartu, jakž takž, Revolut s 44,5 Kč za novou kartu poslanou až z Británie mile překvapila, ale Česká spořitelna s 200 Kč za debetní a dalšími 200 Kč za kreditní kartu slušně řečeno vytočila. Hlavně, že kdyby na nich došlo ke zneužití, poslali by je zdarma. Hlas na infolince říkal, že můžu skrz něj podat stížnost. Ačkoliv jsem souhlasil, žádná založená nebyla.
V internetovém bankovnictví v pondělí stále nebyla odblokovaná platba půjčovného plus zálohy za palivo ve výši 59,06 €. Stále jen čekala. V úterý už nečekala, ale byla zaúčtovaná v celé výši. Co naplat, že v e-mailu mám od Wiberu, že vrací 39 €, a to samé taky na orazítkovaném předávacím protokolu. Napsal jsem jim e-mail a zatím hrají mrtvého brouka. Přisadil jsem si, že když pochybili, mohli by mi aspoň vrátit "fuel refuelling penalty fee". Když se neozvou, budu muset znovu mluvit se svou bankou a požádat o částečný chargeback. Já tušil, proč jsem si vyžádal ten předávací protokol.
O den později se na účet ticho po pěšině připíšou peníze, aby nemuseli reagovat na e-mail.
Bezkontaktní nálepka, kterou mi promptně během tří dnů zaslala AirBank, aby se neopakovala situace, že nemám čím zaplatit, jaksi nepremává. Podle instrukcí jsem ji nalepil na mobil, ale nevzal ji platební terminál v Albertu, ani bankomat AirBank. Podle všeho se jí jaksi nepozdává kovové tělo mého miláčku. V manuálu k nálepce o tom není ani slovo. Jen pár zmínek ve starých diskuzích.
Je to konec...? Pevně doufám, že ano.
Náklady:
Autobus do Vídně ... 299 Kč
MHD po Vídni ... 4,2 €
Letenka Vídeň-Mallorca a zpět ... 34,98 €
Půjčení auta na Mallorce ... 1,94 €
Parkovné ve Valldemossa ... 2 €
Vstupné do kostelu v Sólleru ... 1 €
Jídlo, zmrzlina .... cca 15 €
Suvenýry ... cca 12 €
Jízdenka z vídeňského letiště ... 470 Kč
Ztracená peněženka ... s cca 40 €, 200 Kč a 4 MKD (jako žeton na vozík)
Znovuvydání karet ... 2x 200 Kč (ČS) + 99 Kč (Equa) + 44,5 Kč (Revolut)
Znovuvystavení dokladů ... 100 Kč (občanský průkaz) + 200 Kč (řidičský průkaz) + 50 Kč (Lítačka)
Nemožnost doplnit benzín ... pokuta 15 € + 7 € za benzín s nevýhodnou cenou