Ačkoliv jsem viděl sotva pár dílů Hry o trůny, vypravil jsem se do Dubrovníku, lokality proslavené právě tímto kultovním seriálem. K cestě mě motivovala akce Levelu s letenkami po 1 eurocentu a pár starých Cestománií.
 |
| Třída Stradun v srdci Dubrovníku |
O pár dní později, poté co jsem s vypětím všech sil koupil letenky na Kypr, jedu vlakem do Katovic a jsem poblíž česko-polské hranice, mi přijde e-mail, že akce s Levelem je zpět. Nedůvěřivě se připojím k wifi od ČD a prozkoumávám aktuální nabídku centových letenek. Do košíku vložím Dubrovník na dvě noci a systém ani připojení kupodivu nespadne a pustí mě až k platbě. Od minula vím, že Paypalem to zaplatit nepůjde, tak rovnou volím kartu. Platba prochází a mám další směšně levnou letenku. Dodatečně se ukazuje, že i zcela zdarma, protože obchodník si ani nesrazí blokaci oněch dvou eurocentů. Pak obepisuji všechny, kteří chtěli vědět o další takové akci, nikdo se neozývá, tak letím sám.
Tentokrát mám elegantní odlet z Vídně ve večerních hodinách, takže není žádná nutnost přespávání na letišti ani nekřesťansky časného vstávání. Život je jedna velká změna. Jedna zájemkyně se tak týden předem vnucuje, že by se chtěla připojit na prohlídku Vídně. Ve Vídni mám tak jako tak půl dne čas. Přesto měním lístek na odjezd z Prahy v 6:30 ráno, o tři hodiny dříve než původně. Na poslední chvíli mi ve tři ráno píše, že by to nebyl dobrý nápad a že nepojede. Přečtu si to při budíčku v 4:45. Jít spát znovu nemá cenu. Navíc nové jízdenky jsou od Flixbusu a dostal bych jen voucher s kódem a ten se nedá kombinovat s vouchery na 30% slevu, díky kterým jsou mezinárodní linky od zelených za jakž takž rozumnou cenu. Se smíšenými pocity se tak vydávám na Florenc. Předpověď na dnešní den pro Prahu ani Vídeň není nic moc. Slibuje silné přeháňky.
V Praze mírně poprchává a Flixbus v době odjezdu stále nikde. Přijíždí až po další čtvrthodině. Na to, že tu začíná, slušné skóre už v začátku. Na rozdíl od Regiojetu, nejede přes Brno, ale u Jihlavy rovnou sjíždí směr Vídeň. Díky tomu je s ním jízda alespoň papírově kratší. Do Vídně přijíždím krátce před polednem. Je tam mokro, ale neprší. Na stanici Erdberg zkouším travelhack a kupuji si celodenní VOR lístek za 9,5 € s zadanou lokalitou Flughafen. Umožňuje zadat jednu lokalitu mimo obvod Vídně, pro kterou bude validní.
 |
| Krásné autobusové nádraží Erdberg, kam jezdí společnost Flixbus |
Z původního plánu jménem Prater nebude nic, je mokro a kdykoliv může znovu pršet, tak metrem popojíždím na stanici Schönbrunn. V přilehlé zoo jsem už byl, ale ještě nikdy jsem nebyl přímo v zámku. Za 14 € si kupuji lístek na prohlídku. Ta mi začne až za další hodinu. Chvíli se motám po parku a občas vysvitne i sluníčko a probarví fotky. V době, kdy začne prohlídka, nafasuji audioprůvodce a jsem ponechaný svému osudu. Audio je dokonce v češtině. Celkem dobré, i když občas dře to. Celý komentář se soustředí na Františka Josefa a Sisi. Místnosti jsou pěkné, zdobné, jen mi vadí ty dodatečně instalované skleněné stěny. Plus v celém zámku se nesmí fotit. Celkem rozdíl ve srovnání s českými zámky. Na závěr jsem se prošel zámeckým parkem, došel jsem až k pavilonu na kopečku nad fontánou. V tom jsem uslyšel hromy, uviděl potemnělou oblohu a rozhodl se urychleně ukončit svou návštěvu. Bohužel, byl jsem příliš pomalý a daleko. Posledních pár set metrů k metru jsem schytal solidní slejvák, že ani deštník nestíhal a byl jsem mokrý téměř na kost. Včetně batohu. Jeho snadná promokavost mě nemile překvapila.
 |
| Zámek Schönbrunn |
 |
| Pavilón na kopci |
 |
| Vyhlídka dolů na zámek |
Šel jsem se sušit do U-Bahnu a metodou pokus-omyl jsem se pokusil najít nějaké otevřené obchodní centrum přímo v podchodu metra. Los padl na Karls-Platz. McDonald's tam měli, ale obchoďák bohužel ne. Měl jsem tam ale štěstí v jednom stánku u tramvajové stanice spojené přímo s východem z metra. Tam byl pravý vídeňský fastfood. Za 4,5 € jsem dostal v krabičce královskou porci přede mnou pokrájeného řízku, hranolek, hořčice a kečupu. Než jsem to dojedl, déšť na chvíli ustal a mohl jsem přeběhnout ulici do Sparu pro nákup proviantu do letadla.
 |
| Echt rakouský fastfood |
 |
| Katedrála sv. Štěpána známá ze znělky Komisaře Rexe |
Na letiště jsem dorazil za setmění. Informační cedulky ohledně umístění Terminálu 1 mají dost nešikovné a nutí člověk jít na déšť, ačkoliv nemusí. Jednička s trojkou jsou totiž stejně propojeny a brány mají svůj vlastní vstup nezávislý na terminálu. Samozřejmě muselo znovu lehce pršet. Rychle jsem prošel pasovou kontrolou a jal se čekat na svůj let. Z displeje a posléze přišlé SMSky jsem zjistil, že bude hodinku meškat. Pohodlně jsem se uvelebil a čekal. Čekání mi zpříjemňoval výpadek mobilního signálu, s občasnými světlými chvilkami, kdy fungovala aspoň data. Aspoň že letištní wifi byla stabilní.
Let do Dubrovníku trval hodinu. V Dubrovníku jsme po přistání procházeli tunelem, ale důkladné pasové kontroly jsme ušetřeni nebyli. Když to srovnám s pohodou mezi řeckou a tureckou částí na Kypru, tak vůbec nechápu, co to tolik hrotí. V celkem krátké frontě asi deseti lidí, jsem si počkal čtvrthodinku. Byl jsem už vystresovaný. Tři čtvrtě na deset a v 22:10 aspoň oficiálně jede poslední autobus do města. Od toho času už jen taxíky. A do města je to skoro 30 kilometrů... První dojmy mi jasně potvrdily můj dosavadní dojem, že Chorvatsko je krásná země až na ty Chorvaty (zejména v turistickém ruchu).
Během chvíle jsem z bankomatu vytahal kuny, koupil jsem lístek na autobus a seděl v něm a čekal až odjede. Podle jízdního řádu určitě neodjížděl. Čekal až se zaplní do posledního místečka, a to určitě trvalo dalších 10 minut. Já jel až na konečnou, do Gruže. Ocitl jsem se tam v 23h. Kolem nikde nikdo a já v té spoře nasvícené části města musel najít zastávku MHD. Což o to, tu jsem našel, ale jen v jednom směru. Za všech jízdních řádů jsem byl schopen vyčíst akorát to, jaké autobusy tu jezdí a v kolik vyjíždějí z konečné. Nic víc. Ani směr, jakým jezdí. Já potřebuji do dědiny Komolaci, kde se nachází Hostel Dubrovník, co jsem rezervoval. Trošku ironicky asi 5 až 6 kilometrů pryč z Dubrovníku.
Přijel autobus 1 s velkým nápisem Mokošica na displeji. Já s radostí nastupuji, že to je přesně ten směr, co potřebuji. Podle mapy pak jen sleduji, jak se od ní vzdaluji a jedu do centra. Hlavně že mi řidič odkejval, že jede tam, kam má. Takže dokonce ani displej s uvedením konečné, nefunguje u nich správně.
Naštěstí ve starém městě (Pile / Old Town) se jen točí a hned jedou zase zpátky. Tak mě to stálo jen necelých 20 minut a mám z toho nezamýšlenou vyhlídkovou jízdu. K hostelu dojedu skoro o půlnoci deset minut před koncem check-inu. Dalších pět minut hledám správný vchod na recepci. Vždy buď najdu toalety nebo bar. A dalších pět vytáčím číslo pro pozdní check-in. Dostanu polštář a deku, rozložím deštník a jdu spát.
 |
| První chvíle za světla v Chorvatsku |
 |
| Nějak takto vypadá záliv v Komolaci |
Ráno si trošku přispím. Do centra Dubrovníku spolu se zastávkou v supermarketu se tak dostávám až kolem desáté hodiny. V obchodě se mi zdá mírně dráž než na Kypru. Mé vzpomínky na Chorvatsko nelhaly. Ve starém městě se nejdřív kouknu na záliv s Pevností Lovrijenac v pozadí a do města vstoupím přes Bránu Pile. U Veliké Onofrijevy fontany dotočím do lahve vody a užívám si středověkou atmosféru. Nevím, co s těmi turisty pořád mají, teď jich je tu pomálu. Ulicí Stradun docházím na druhý konec města, kde se na pravé straně vyloupne Church of Saint Blaise a za ní dubrovnická katedrála. Kus za ní je vstup na nábřeží. Tam mě zaujme cedulka "akvárium", než si na webu najdu hodnocení. Obejdu zbylých pár kostelů a přemýšlím, kam dál.
 |
| Pevnost Lovrijenac |
 |
| Moje maličkost |
 |
| Pile brána, kterou se vstupuje do historického města. Kupodivu ji na noc nezavírají. Ráno je ale dost na houby světlo. |
Celkem mě zaujme Dubrovnické muzeum, že bych tam možná i šel. Když si v hlavě udělám prostou matematickou operaci a sečtu si 80 kun za vstup tam, 150 kun za vstup na hradby, vychází mi mnohem lépe pořízení jednodenního Dubrovnik Card za 200 kun, kde je toto vše a ještě několik dalších památek navrch. Plus po koupi jsem upozorněn, že součástí je ještě jedna celodenní jízdenka na MHD v ceně 30 kun. Na zdejší poměry je tato karta super kauf.
 |
| Jeden ze vstupů na hradby poblíž brány Pile |
 |
| Boční uličky umí být dost úzké... |
 |
| ...a v noci asi i dost strašidelné. |
 |
| Historické schody pod sv. Ignácem, které si i zahrály ve Hře o trůny |
 |
| Sloupoví u Dubrovnického muzea |
 |
| Katedrala Uznesenja Blažene Djevice Marije |
 |
| Dubrovnický záliv od Akvária a Náomořního muza |
Jako optimista si ani nedotankovávám vodu a jdu hned naproti na hradby (Dubrovnik Walls). Trošku škoda, že karta se tu musí vyměnit nejdřív za vstupenku, čili vystát jednu frontu, a teprve pak vystát druhou frontu na vstup. Naštěstí pro mě tam bylo jen pár lidí. Z hradeb je nádherný pohled na celé město a okolí. Jsou masivní a celé je prostupuje středověký genius loci. Jenže taky jsou celé rozpálené od prudkého jadranského slunce a prakticky na nich není žádné místo, kam by se před ním dalo uprchnout. Voda rychle ubývá. Zchladit se dá až teprve přímo u moře, odkud fouká příjemný vánek. Na osvěžení doporučuji Sladoledarnu Dubrovnik, kousek od již dříve zmíněné fontány. Výborná zmrzlina, velké porce a jen za 10 kun.
 |
| Dubrovnické hradby. Běžné vstupné - 150 kun. To už je hotová zoo. |
 |
| Třída Stradun z výšky |
 |
| Pohled na záliv s pevností |
 |
| Druhá strana města |
 |
| Hradby jsou masivní a obsahují i celkem velké převýšení na to, že na nich není ani kousek stínu. |
 |
| Znovu hradby |
 |
| Dubrovník je obklopený malými ostrůvky... |
 |
| ...a má výrazné červené střechy |
 |
| Muzej franjevačkog samostana Mala braća svrchu |
Po hradbách bylo na čase projít veškeré zbývající místa z Dubrovnik Card. Některé z nich byl celkem problém najít. Nejdřív jsem zamířil Muzej franjevačkog samostana Mala braća. Podle cedulí spíš klášter s lákarnou. Hezký vnitroblok se sloupovím jako někde v Andalusii a pár starých dóz a nástrojů uvnitř. Pak jsem celkem dlouho hledal Dům Marina Držiće. Uvnitř je malé muzeum. Potom jsem zamířil do Etnografski muzej Rupe. V prvním patře jen videoprojekce a spousta tabel ke čtení. To určitě není určeno lidem, co je horko. V dalších patrech výstavka krojů a náčiní. Viděli jste ale takový skanzen v Kouřimi? Ten je mnohem zajímavější, ale chápu, že Britové z toho můžou slintat blahem.
 |
| Muzej franjevačkog samostana Mala braća uvnitř |
 |
| Etnografski muzej Rupe |
 |
| Výhled z muzea Rupe |
Prirodoslovni muzej Dubrovnik bylo bohužel v neděli zavřeno. Galeriji Dulčić jsem jen rychle proběhnul a zaujal mě z ní jen výhled na město. Asi nejzajímavější a nejobsáhlejší z těch vše muzeí je Kulturno-povijesni muzej (Cultural Herritage Museum). Nabízí mnoho expozic a má krásný interiér. Vřele doporučuji. Poslední muzeum, co jsem navšívil bylo Pomorski muzej (Maritime Museum). Celkem pěkná expozice s námořní tematikou v budově historické pevnosti. Dávat za to normální cenu bych určitě nechtěl. Mimochodem pár metrů od něj je vstup do akvária.
 |
| Pile brána odpoledne |
Už bylo časné odpoledne a začal se ozývat hlad. Prošel jsem to tu křížem krážem a všechny restaurace unizóno ty nejlevnější jídla od nějakých 80 kun. Podle v celém Dubrovníku nebyl jediný fastfood, který by mohl mít rozumnější ceny. Proto jsem se rozhodl vyrazit zpět na hostel na sprchu a že snad cestou mimo centrum potkám něco přívětivějšího. Narazil jsem při tom na v neděli otevřený supermarket a měli tam i teplý pult. Řízek s brambory byl hned doma. Asi za 17 kun.
 |
| Lodě na nábřeží |
 |
| Dubrovnický záliv pár kilometrů od města a pár kiláků k hostelu |
Přemýšlel jsem co dál s dnem. Zvítězil nápad jet se podívat na jedinou pláž ve městě, kterou jsem dopoledne zahlédl z hradeb. Nasedám na jedničku směr centrum a v Pile přebíhám do osmičky. Dávám si menší okružní jízdu. Jede jen jednosměrně a zastávka, co potřebuji je až ke konci jízdy. Sejdu k moři a pomalinku scházím k pláži aspoň po stovce schodů. Pláž klame svým vzhledem. Písečná není ani náhodou, jsou to klasické chorvatské oblázkové šutry, co píchají do nohou a nedá se po nich chodit. Aspoň že převlékací kabinky tu mají. Voda byla taky celkem studená, avšak vzhledem k teplotě vzduchu zároveň osvěžující. Na pláži samozřejmě moře placených slunečníků a téměř hlava na hlavě.
 |
| Odpolední pohled na starý Dubrovník |
 |
| Jediná městská pláž... |
 |
| ...je hlava na hlavě a samé šutry. |
Když se prodloužily stíny a slunce se sklonilo k obzoru, vylezl jsem z vody a šel se podívat na nasvícený večerní střed města. Prošel jsem ho až k nábřeží, odkud jsem pozoroval červánky od zapadajícího slunce, které se pomaličku schovalo za mraky.
 |
| Západ slunce je nad ní kouzelný |
 |
| Starý Dubrovník |
 |
| Třída Stradun |
 |
| ... |
 |
| Pomalu se stmívá |
 |
| Nasvícená pevnost Lovrijenac |
Komolací jsem si udělal večerní procházku. V mapě jsem našel, že kousek má být nějaký pramen řeky. Jdu podle ní a najednou plot a vrata. Zkusím to ještě z druhé strany a to samé. Tam jsou aspoň nějaká zapomenutá bistra, avšak i tak s exkluzivními cenami. Točené pivo za 30 až 40 kun. Neberte to.
Na hostelu se ještě přemluvím k socializaci s ostatními, ačkoliv se se mi šíleně už chce spát a nemám ani náladu. Čtyři Belgičanky tam na mě dělají oči, jedna přímo svléká pohledem, nechápou, jak zvládnu vydržet nedělní večer bez piva a jsou dost smutné, když s nimi o půlnoci nechci jít pařit do centra Dubrovníku. Stejně tak nechce nikdo z celého hostelu. Vrcholem všeho, když jeden Švýcar prohlásí, že nepůjde, protože celé centrum je neuvěřitelně drahé. Pár minut po tom, co se seberou, se strhne mohutný slejvák a z nich je určitě Miss Mokré tričko. S ostatní ještě na pár minut zasedám ke kartám.
 |
| Dubrovník |
Ráno mě čeká poslední půl den v Chorvatsku. Vstávám celkem pozdě, ačkoliv jsem ani nebyl slavit. Ze šňůry si sbírám svůj ručník a mokré plavky a neprodyšně je balím do batohu. S mírnými obtížemi v podobě dost plných autobusů se dostávám do centra Dubrovníku. Ve srovnání s včerejškem je tam fakt narváno. Plno turistických skupin, dokonce na hradby je fronta přes celé náměstíčko. Pomalinku se loučím s městem a ani mi to teď není líto. K snídani si dávám výbornou zmrzlinu a na oběd mířím do supermarketu. Stejně už nemám moc času. Rovnou pak autobusem mířím na Gruž, odkud vyjíždí shuttle na letiště. Tentokrát jakž takž respektuje svůj vlastní jízdní řád. Odjíždí poloprázdný a plní se až cestou. Ti, co nastupují až u lanovky na poslední zastávce, mají celkem problém se do autobusu dostat a musí čekat až na další.
 |
| Zaparkované lodě |
 |
| V autobuse na letiště si sedněte vpravo. Pak můžete zahlédnout takovouto nádhernou scenérii. Vpravo vzadu je Dubrovník. |
Na letišti jsem něco přes dvě hodiny před plánovaným odletem. Check-in se otevírá až necelé dvě hodiny před odletem. Dubrovník je dalším letištěm, kde neumí online check-in a cestující si musí vystát frontu na letenku. Tentokrát dostávám okénko a rovnou exit row. To ale u Airbusu A321 společnosti Level není žádná výhra. Místa na nohy je tam sice spousta, ale máte výhled jen na dveře s miniaturním okénkem metr od vás a asi pěti centimetry okna přímo vedle sedačky. Jinak místní letiště není ničím pozoruhodné. Prakticky tu nejsou žádné obchody ani restaurace. Půlka míst je neobsazená. Ty, co tu jsou, se nemusí stydět za ceny ani ve srovnání se Švédskem nebo Lucemburskem. Přijedete tam a najednou se vám zdá, že bylo ve městě všechno levné.
 |
| Letiště |
 |
| Je libo sýrovou bagetu za 41 kun (cca 141 Kč)? |
Po půl hodině čekání mi přijde SMSka s e-mailem, že let bude mít zpoždění. Už tam ale není žádný časový údaj a poskytnutý odkaz na web Vuelingu nefunguje. Informace lze získat jen z letištních displejů. Délka zpoždění se zastaví na 90 minutách. To mi nedělá radost, během prvních pár minut jsem si vzal dřívější autobus s Regiojetem a radoval jsem se, že zpět v Praze budu ještě hodinu a půl před půlnocí místo plánovaných 2:30. Teď už vím, že ho nestíhám. Místo toho ho ruším a beru jiný, s kterým bych tam měl být v 0:30. A i ten je celkem nejisté, jestli ho stihnu.
 |
| Pá pá, Chorvatsko! |
Letadlo ve Vídni přistává v 18:26. Výstup probíhá autobusem a ještě se musí projít přes obligátní pasovou kontrolu. Tam naštěstí fungují automatické brány, o které kupodivu nikdo nejeví zájem, tak jsem za minuty venku. Proběhnu celým letištěm, až k automatům na vlakové lístky. Mám před sebou jen jednoho týpka a ten tam celých pět minut laboruje, až vidím, že jaksi v 18:47 vlak v 18:48 stihnout. Když se smířím s tím, že mi už dřívější autobus ujede, automat mi ukazuje super vídeňský travelhack. Za 4,2 € je možné taky koupit lístek na Rail Jet jinak jedoucí do Innsbrucku (aspoň myslím). Ten je na rozdíl od S7 na Hauptbahnhof za 15 minut, což je stejný čas jako normálně jezdí expresní CAT vlak stojící 12 €. Ještě mi tak zbude pár minut času, abych mohl na hlavním nádraží zaskočit do Sparu pro Mozartovy koule.
 |
| Ve Vídni |
 |
| Orientační závod k autobusu |
Od začátku září odjíždějí autobusy Regiojetu na Prahy od hlavního nádrží (Wien Mitte / Hauptbahnhof) ze Sudtirolenplatz. To je chaotické prostranství před hlavním nádraží. Nástupiště pro žluté autobusy je přímo rovně za nosem až úplně vzadu. Neumím si představit, že bych ho tam na poslední chvíli zvládl rychle najít. Autobus jede poloprázdný, ale i tak zvládá být plný kraválu od jedné jižanské rodiny. Naštěstí v Brně vystupuje. Škoda, že tyto spoje Regiojetu mají zlozvyk mít v Brně 30 minutovou pauzu. Fakt to nechápu.
Do Prahy jsem dorazil podle jízdního řádu v 0:30. Na první pohled celkem fajn čas. Na ten druhý už ne. Před deseti minutami odjela poslední metra a Florenc samotný je v noci celkem zapomenuté místo. Ani tramvaj směrem k Masarykovu nádraží odsud v rozumném čase nejede, tak se jdu projít. Doma jsem v 1:45.
Náklady:
Autobus Praha-Vídeň ... 254,15 Kč
Celodenní VOR lístek ve Vídni ... 9,5 €
Vstupné do Schönbrunnu ... 14 €
Fastfoodový řízek ve Vídni ... 4,5 €
Zpáteční letenka Vídeň-Dubrovník ... 0 € (původně 0,02 €)
Zpáteční shuttle z letiště v Dubrovníku ... 70 kun
Jízdné v dubrovnické MHD ... 45 kun
Dubrovnik Pass ... 200 kun
Vlak z vídeňského letiště ... 4,2 €
Autobus z Vídně ... 299 Kč