Na Kypr jsem letěl za svou historicky nejlevnější letenku a už to asi ani žádná jiná akce nepřekoná. Letenky stály 1 eurocent jedním směrem a dokonce nakonec byly úplně zadarmo.
 |
| Skalní útvar u Hrobek králů |
Když jsem se o této akci společnosti Level dozvěděl, bylo někdy po půlnoci. Ze zvědavosti jsem otevřel její web a jal se hledat, jestli najdu nějaký kratší levný termín a kam že to vůbec létá. Ihned mě zaujal Kypr. Nikdy jsem tam nebyl, dost letů během týdne a je to daleko. Skvělý deal za jeden eurocent. Ač jsem to nečekal, jeden termín se mi asi po půlhodině podařilo najít. Rozhodl jsem se to risknou a ve zkušební době tuto drahou letenku koupit. S jedním nezdarem jsem došel až k platbě, která ale selhala. Avšak e-mail s rezervačním kódem dorazil. Ale také v něm bylo, že platba PayPalem byla "denied".
"Hm, zřejmě příliš nízká částka. Chvilku počkám. Ráno se to snad vyřeší." Stejně jsem nemohl usnout a když jsem po hodině byl v Manage my booking, objevilo se tam tlačítko pro zaplacení. Tentokrát jsem nic neponechal náhodě a platil kartou. Platba tentokrát prošla úspěšně. Avšak o dva týdny později se dívat do internet bankingu a tam ani na jednom účtu nevidím stržených cca 55 haléřů pro Vueling. Volám na banku, kde se stal problém. Říkají mi, že si obchodník částku zablokoval, ale poté blokaci uvolnil místo toho, aby si částku stáhl. Poprosím je, aby mi to poslali písemně aspoň do e-mailu a jdu přemýšlet, jestli se na ten Kypr vůbec dostanu.
Jako u to u levných věcí bývá, i tyto letenky měly malou kaňku na kráse. Nebyly z Prahy, nýbrž z Vídně. Level tam vstupoval během léta a ještě na letošní sezónu přidal pěknou řádku letů, a tak udělal starosvětské promo v duchu devadesátých let. 50.000 letenek za 1 cent. Takže jsem se do té Vídně musel s rozumným předstihem nějak dostat. Už z mého letošního dobrodružství s Mallorkou, kam jsem nakonec neletěl kvůli posunu letu, jsem věděl, že je celkem problém s noční dopravou na vídeňské letiště. A můj let letěl v půl šesté ráno, což ano, znamenalo noc na letišti. Hotel na nějaké tři hodiny opravdu nemělo sebemenší význam brát.
Do práce si tudíž beru batoh a ve čtvrt na šest vyrážím směr autobusové nádraží Praha Florenc. Tam už na mě čeká žlutý autobus. Mám štěstí a dvojsedačka mi zůstává volná po celou dobu. Na rozdíl od předkoladu si během cesty moc nezdřímnu. Někdy kolem půl jedenácté dorážím do Vídně. Čeká mě u automatu si koupit jízdenku na metro. Jejich systému moc nerozumím. Ta na jedno použití stojí 2,4 € a dá se použít jen "v jednom směru". Dojedu na Wien Mitte a tam koupím další jízdenku. Tentokrát na předposlední příměstský vlak linky S7 toho dne jedoucí směrem na "Flughafen Wien". Tentokrát za 4,2 €.
 |
| Přivítání na vídeňském letišti |
Krátce před půlnocí se ocitám na letišti. Na displeji si najdu, že mi to poletí z terminálu 1A. Jdu podle směrovek a dojdu do takové menší boudy, tedy haly. Vstup k bránám tu není, ale jsou tu sedačky bez opěrek a klid. Nic neřeším a na nějaké tři hodiny si tam ustelu. Ve tři mě čeká budíček a jdu najít brány. Musím do mimoschengenské části přes pasovou kontrolu. Letadlo odlétá víceméně na čas. Personál neřeší zavazadla a letadlo je v barvách Levelu a stejně tak personál, ačkoliv když nahlížím na rezervaci dělám to přes web společnosti Vueling. Všechna hlášení jsou nejdříve v němčině a teprve poté s dlouhou pauzou v angličtině a subjektivně se zdají i méně obsáhlá. Chvilku před desátou dosedám na Kypru.
 |
| Přistávání nad Kyprem |
Na Kypru musím projít další pasovou kontrolou. U automatu si naskenuju pas, nechám se vyfotit, počkám na vytištění lístečku s mojí podobiznou a ten odevzdám úřednici u východu. Chvilku po příletové hale bloumám. Jaksi je tu označen východ k zájezdním autobusům, ale už ne k MHD. Ptám se u informací a tam mi hned prodávají za 1,5 € lístek s tím, že linka č. 425 do města jede za pár minut z prvního podlaží. Venku mě políbí vedro a dopravní chaos. Zastávka MHD je až úplně vlevo na konci komplexu různých nástupišť autopůjčoven a všemožných shuttlů. Přijíždí s asi desetiminutovým meškáním. Zde se na přesnost nehraje. Sehnat jízdní řád s časy odjezdů z dané zastávky je vyšší dívčí. Stejně jako zjistit zastávky, kde staví. V autobuse se zastávky nehlásí. Naštěstí pro mě jedu na konečnou.
 |
| Letiště v Larnace |
Na konečné Finikoudes je centrální přestupní bod. Jak na městské autobusy, tak i na ty meziměstské. Ty snad výhradně provozuje společně Intercity Buses. Dneska se k večeru potřebuji dostat do města jménem Paphos. Sice to není žádná díra, přesto tam z Larnaky ten den pojedou už jen dva další autobusy. Stanice leží na pobřežní promenádě. Na první pohled vypadá výstavně, ale už na ten druhý bych tam dovolenou trávit nechtěl. Jdu po písčité pláži směrem k moři. Minu obrovské hejno slunečníků skoro až k čáře přílivu. Strčím ruku do vody a je jako kafe. Sundám si boty, že se trošku namočím. Cítím, že písek je nesmírně udusaný. Asi jakoby po něm přeběhlo tisícihlavé stádo slonů nebo tam pár týdnů parkovalo několikero tanků. Jeho šedohnědá barva také nepůsobí zrovna nejčistším dojmem. Toto je prosím masový turismus v Evropě.
 |
| Pláž v Larnace není nic dvakrát extra |
 |
| Město taky příliš krásy nepobralo |
V poledne jsem nasedl na autobus od InterCity buses a za další hodinu a čtvrt byl v Ayie Napě (zpáteční lístek za 7 €). Na rozdíl od všech v autobuse jsem si vybral tu nejvzdálenější zastávku a nevystoupil jsem hned, jak jsem uviděl Burger King a KFC. Kousek od zastávky se nachází Love Bridge. Ikonické skalní okno, které se klene přes záliv. Podobné tomu, co se před pár lety zřítilo na Maltě. Směrem do centra městečka dojde k nádhernému pásu písečné pláže. Barvu už má mnohem zdravější a zůstává stále stejně teplé. Slunečníků je tam taky méně, ale stejně jich tam zůstává aspoň dvakrát víc, než by bylo hezké. Čím jdete blíž k centru, tím je ve vodě víc kamínků a na pláži víc slunečníků. Tam, kde to je ve vodě jako v Chorvatsku na oblázkové pláži, tam je taky nejvíc slunečníků. O dvě hodiny později se zvedám a jdu do centra, kde je plno těch již dříve zmíněných fastfoodů. Oběd improvizuji v KFC za 6,95 € a nějaký proviant dokupuji v supermarketu od vedle. Ceny jsou mírně nižší než v těch chorvatských.
 |
| Ayia Napa - park se sousošími nedaleko Love Bridge |
 |
| Dodávka v americkém stylu s psanou azbukou kousek od Love Bridge |
 |
| Love Bridge |
 |
| Pláže v Ayia Napě patří mezi ty pěknější |
Hned u autobusové zastávky je monument s tiskacími písmeny "AYIA NAPA" a na kopci hned za ním jeden starý pravoslavný klášter (Monastery of Ayia Napa). Jeho prohlídkou si krátím čekání na bus zpět do Larnaky. Autobus od InterCity Buses mají ten stejný zlozvyk jako snad všechny ostatní na ostrově - nemají přesně daný jízdní řád a vytřískat z webu aspoň seznam zastávek s jejich přesnou polohou je téměř práce pro supermana nebo aspoň počítačového hackera. V Google Mapách ani jiných mapách nejsou a na webu najdete ikonky jen u některých tras. Co se týče časů, uvádí se jen odjezdy z konečných. Zbytek si asi mají lidi dopočítat.
 |
| Nápis v emerikánském styl |
 |
| Monastery of Ayia Napa |
Kolem čtvrt na šest jsem zpátky v Larnace. Zbývá mi něco přes hodinu do odjezdu posledního autobusu dnešního dne, který míří do Paphosu, mé další zastávky. Času využívám k procházení suvenýrů, opětovnému ošplouchnutí nohou v moři a dojití k The Medieval Castle of Larnaca. Ten vypadá jako u kus větší měšťanský dům. Zcela jistě nedosahuje 5 € hodnoty jeho vstupného. Čas se pomalu krátí a já se jdu radši chladit zmrzlinou. Pláž v Larnace je snad jedině zajímavá tím, že se z ní dají pozorovat letadla přistávající na tamějším letišti. Nepleťte si to s Maho Beach, letadla jsem velká jen jako menší sluníčka na obloze.
 |
| Pláž v Larnace... |
 |
| Najdou se tu i fotogenická místa |
 |
| Ten kamenný dům vlevo je The Medieval Castle of Larnaca |
Autobus je na místě včas a voní novotou. Jízdné stojí 7 €. V Autobuse je po nás pomálu. V Limassolu, městu na půl cesty, se nejdřív skoro celý vyprázdní, aby se o pár zastávek později zase celkem zaplnil. Po skoro třech hodinách jízdy a už za tmy dorážím do Paphosu. Hostel jsem si zvolil v centru nedaleko nábřeží. Od zastávky je to však dva kilometry pěšky. Aspoň že je to s kopce dolů. O půl hodiny později nacházím hostel. Jenže tam nikdo není a dveře nejdou otevřít. To tu jsem hodinu před koncem check-inu uvedeného na webu. Na dveřích nacházím cedulku s telefonním číslem. Volám. Majitel přichází během pár minut. V hostelu jsem takřka sám.
 |
| Noční Paphos |
Je po desáté večer a ve zbytku večera se jdu projít nočním Paphosem. Ani ne za pět minut jsem u vody. S lítostí zjišťuji, že zde nejsou žádné pláže. Jen pobřežní betonová promenáda, pod níž trčí ostré kameny a skaliska. Sem tam dolů sice vedou schůdky, ale z toho pro mě nic nebude. Na chvíli si sednu na molo a nasávám atmosféru. Pak nakoupím pár magnetek a jdu spát. Zítra mě čeká dlouhý den.
 |
| Pravoslavný kostel v centru, Paphos |
 |
| Pobřežní promenáda |
Ráno se vydávám po pobřežní kolonádě vstříc starém Paphosu. Venku je už teď téměř třicet a jasno bez mráčků. To je super počasí, pokud nechcete jít na prohlídku římských vykopávek Kato Paphos bez kousíčku stínu. Byl jsem tam hned při otvíračce, přesto mi už brzy na to začalo být pořádné vedro. Jak House of Aion, of Theseus nebo Orpheus jsou nádherné. Mají i zachované krásné římské mozaiky i pár sloupů se najde. Kus dál směrem k majáku je i zachovalý amfiteátr jménem Odeon. Kousek od vykopávek se nachází i středověký hrad (anglicky Medieval Castle of Paphos). Architektonicky nic zvlášť pozoruhodného. Leckterá zapomenutá tvrz u nás je pozoruhodnější. Jen nestojí vedle moře.
 |
| Vstup do Kato Paphos |
 |
| Vykopávky |
 |
| Sloupy, ale všude slunce |
 |
| Celkem zachované mozaiky. |
 |
| Odeon |
 |
| Nevýrazný Medieval Castle of Paphos |
Vrátil jsem se na hostel, dal si sprchu (celkem zbytečně), pobalil se a šel. U moře jsem si dal ještě gyros jako svačinu a pravou kyperskou musaku jako oběd. To jsem ale neměl dělat. Byla výborná, ale obrovská a nezvládl jsem si ji ani sníst celou a po zbytek dne jsem ji stále v sobě cítil.
 |
| Kyperská musaka |
Váhal jsem, jestli mám jít rovnou na Intercity bus do Nicosie nebo se ještě zastavit v Tombs of the Kings. Je to víceméně stejným směrem, tak se rozhodnu po cestě. Na autobusové zastávce, kterou potkám po cestě, s vypětím všech sil rozluštím, která že to linka jede k hrobkám a jestli jsem na správné straně. Nebojte, jízdní řád tam samozřejmě nemůže nechybět. Když to už chci vzdát, fakt přijíždí. Stanice v něm nehlásí, tak hrobky přejíždím a vracím se stanici pěšky. Většina chodníky je na sluníčku, tak se slušně peču už teď.
 |
| Hrobky králů |
 |
| Vstup do menší hrobky |
U vstupu do Tombs of the Kings si kupuji lístek a u pokladny s vědomím obsluhy na pankáče nechávám ruksak. Nic takového jako zdejší hrobky králů jsem ještě neviděl. Hrobky jsou vytesané v pomalu zvětrávající skály a imitují běžné domy. Ačkoliv název evokuje královskou rodinu, sloužily jen paphoské aristokracii. Pochází až z helénského a antického období a jsou tak staré dvě tisíciletí. Během prohlídky sice fouká příjemný vítr od moře, ale svádí marný boj s rozpáleným slunečním kotoučem nad mohou hlavou. Záhy zjišťuji, že jsem na přední části kraťas objevil svůj nový způsob pocení a vůbec nevypadá elegantně. Když se u východu shledám se svým batohem, ihned se převlékám a hlavu strkám pod vodu. Je to marné, musaka se i tak dere ven. Na houmlesa si sednu na chodníku do jednoho z mála stínů a čekám až to přejde.
Ačkoliv se mi to zdá neuvěřitelné, nakonec s rezervou pěti minut stíhám autobus v 14:30. To jsem musel překonat nevolnost, dva kilometry a převýšení aspoň 50 metrů po z většiny rozpáleném slunci. Autobus tam jede dvě hodiny (jízdné 7 €). Cestou projíždí kolem Limassolu a míjí Larnaku, než uhýbá na Nicosii.
 |
| Údajně skvělá značená vyhlídka, kterou jsem potkal cestou na autobus... |
V Nicosii se vydávám na dvacetiminutovou poušť k mému hotelu. Jelikož jsem ho volil jen od oka podle mapy, zjišťuji, že víc stranou centru, než jsem si myslel. V okolí jsem jen domy s nádhernými tropickými zahradami. Subjektivně se mi zdá v Nicosii lepší vzduch než na zbytku Kypru. V hotelu si dávám zaslouženou sprchu, odpočívám a hvězdičkuji, co chci vidět.
Podle Google Mapy to má být nejblíž přes tureckou část. Navigují mě do nějaké menší uličky, kde bych měl přejít hranici. Zdá se mi to divné, ale jdu to vyzkoušet. Nakonec to dopadne podle očekávání a u Roman Catholic Cathedral se musím otočit. Ulice je zabarikádovaná betony a ostnatým drátem. Procházím kolem Shacolas Tower a stavuji se u bankomatu. Míjím Santa Maria Abbey předělané na mešitu a dostávám k Archibishop's Palace, samozřejmě už zavřenému. V zapadajícím slunci vypadá krásně. V pozadí načervenale ční Statue of Liberty, vedle níž se nachází Starý nikosijský akvadukt, toho čase v rekonstrukci. Kousek od ní je známá Famagusta Gate. Nevím, co na ní lidi vidí. Mně přijde zcela obyčejná.
 |
| Rozpadlé uličky u hranice mezi řeckou a tureckou částí |
 |
| Třída Ledras |
 |
| Santa Maria Abbey s minaretem |
 |
| Kostel u Archibishop's Palace |
 |
| Trochu jiná Statue of Liberty |
 |
| Famagusta Gate |
 |
| Západ slunce |
Otáčím se a začínám se vracet k hotelu. Ještě vyzkouším další mapové aplikace, jestli v nich nenajdu hraniční přechody do turecké části, protože mapy od Googlu mě chtějí vést každou ulicí a nevědí, že jsou přerušené. Uspěju u Mapy.cz, kde jsou hraniční přechody zvýrazněné. Navigace mě protáhne malebnými uličkami až k Faneromenis Church, kde se napojím na třídu Ledras. Ta je v řecké části plná života. Na jejím konci se nachází hraniční přechod do turecké části. Kontrola je velmi rychlá. V řecké části stačí zamávat pasem EU, v tureckém si ho jen naskenují a zeptají se, jestli jsem už byl na tureckém Kypru. Mnohem pohodovější a rychlejší než o týden později v Chorvatsku.
 |
| Faneromenis Church |
 |
| Třída Ledras |
Tip: V Nicosii používejte Mapy.cz. V jiné mapové aplikaci nejsou vidět hraniční přechody mezi řeckou a tureckou částí.
Turecké pokračování třídy Ledras je v příkrém kontrastu s řeckou částí. Je na něm skoro tma, prakticky všude zavřeno a nikde nikdo, a to ještě není ani osm hodin večer. Prvním na programu je Büyük Han. Je to velká budova bývalého hostince pro karavany. Restaurace tam už je zavřená a ačkoli má pohádkové ceny, musím si nechat zajít chuť. V krámku se suvenýry aspoň kupuji magnetky po 1 €. Dál dojdu k mešitě Selimiye Camii, dalšímu evidentně předělanému kostelu. Na pokračování třídy Ledras si dám večeři. Nalákala mě cedule slibující rybu a pivo za 35 tureckých lir. Když mi vysvětlí, že kvůli vedru ryby nejsou, dám si za podobnou sumu aspoň těstoviny. Hecnu se a dojdu ještě kolem paláce Atatürk Myd až k pevnůstce Girne Kapisi. Cestou se chladím směšně levnými zmrzlinami. I nejdražší v pultu stojí pod 1 €. Celou dobu přitom nemám ani jednu tureckou liru a platím jen kartou.
 |
| Büyük Han |
 |
| Mešita Selimiye Camii |
 |
| Turecké vlajky jsou všude |
 |
| Girne Kapisi |
Ráno mě v hotelu čeká snídaně. Mnohem lepší, než jsem čekal. Croissanty, šunka, sýr, toasty, džus, mléko, ovoce, džemy, káva... Před check-outem se ještě vydávám podívat se na Atatürk Myd za světla. Na frajera se vydávám bez ručníku, ale to jsem neměl dělat. Během hodiny je mi opět neskutečné vedro. Pak si dávám sprchu a následující 20 minut dlouhé pochodové cvičení v plné polní na autobusové nádraží. Tam čekám na jedenáctou na autobus. ZA 4 € si kupuji lístek a jedu do Larnaky. Tam mi ještě nějaký čas zbývá, tak se jdu na půl hodiny zašít do klimatizované restaurace, spáchat gastronomické zvěrstvo a za 4,5 € si dá rychlý oběd u krále hamburgerů. Jídlo hnus, ale klimatizovat umí skoro tak pěkně jako v Thajsku. Pak si chytnu autobus č. 425 a jedu na letiště.
 |
| Nárazníkové pásmo OSN. Prý se tu nesmí fotit... Zjistil jsem to až později. |
 |
| Atatürk Myd |
 |
| Rozloučení s Larnakou |
Na letišti jsem o dvě a půl hodiny dřív. Normálně bych jel o něco později a šel rovnou k bezpečnostní kontrole. Ale tady si musím vystát frontu na check-inu. Zdejší letiště totiž neumí online odbavení. Aspoň jsem tu mezi prvními a dostávám místo u okna. Bez poplatku. Opět si musím naskenovat pas a nechat se vyfotit. S lístečkem jdu k úředníkovi, který si ho ode mě vezme a hned mě pouští. Letadlo má asi hodinu zpoždění. Co bych ale zadarmo chtěl, že? Nikam nespěchám, ve Vídni mám času dost.
 |
| Letiště v Larnace |
 |
| Vzdaluji se Kypru |
 |
| Zadek letadla od Levelu |
Za setmění se dostávám do Vídně. Beru vlak S7 na stanici Praterstern. Tam strávím zbývající dvě hodiny do odjezdu a prohlédnu si Prater jindy, než v zimě. Když jsem tu byl naposledy, mrzlo, až praštilo, skoro všechno bylo zavřené a nikdo tu nebyl. Teď je to jinak. Všechny atrakce jsou spuštěné, spousta neonů i mnoho návštěvníků. Já mám těžký batoh a nepraktické kapsy, tak spíš jen pozoruji ten mumraj. Po hodině mě vyhání zamračená obloha a první nenápadné kapky deště.
 |
| Prater |
Metrem U2 dojedu na stanici Stadion a jímám se očekávat příjezd žlutého autobusu v 22:00. Taky nepatří mezi nejvíce obsazené autobusy. Čekám tam na něj skoro sám. Jízda je standardní, jen škoda té dlouhé pauzy v Brně. Do Prahy doráží takřka na chlup v 2:30 ráno. Z Florence v tuto dobu toho moc nejede, tak se pěšky přesouvám na Masarykovo nádraží. V 3:40 doma ulehám do postele. Ještě štěstí, že je neděle.
Náklady:
autobus Praha-Vídeň a Vídeň-Praha: 2x 299 Kč
metro: 2,4 €
vlak na letiště: 4,2 €
autobus z letiště v Larnace: 2x 1,5€
zpáteční bus do Aiya Napa: 7€
bus Larnaca - Paphos: 7 €
bus Paphos - Nicosia: 7 €
bus Nicosia - Larnaca: 4 €
hostel v Paphosu: 19,95 €
hotel se snídaní v Nicosii: 30 €
vstupné do Kato Paphos: 4,5 €
vstupné do Tombs of the Kings: 2,5 €
menu v Burger Kingu: 4,5 €
menu v KFC: 6,95 €
kyperská musaka vč. pití: 10 €
gyros v pita chlebu: 3,5 €
1,5 litru vody: 0,6 - 1 €
plechovka: 0,75 - 1 €
magnety: 0,6 - 1,99 €