Píše se leden 2020 a doma ležím s kašlíčkem. Jen čínský bůh srandy ví, jestli náhodou ne s netopýřím koronavirem. Během toho si skládám letenky pro návštěvu britských ostrovů Man a Jersey. O dva měsíce naplno udeří COVID-19. Easyjet však naštěstí sám své lety postupně ruší. Tehdy nabízí poněkud štědrý rebooking - možnost rebookovat na libovolnou trasu v rámci celého letového kalendáře.
Vybírám co nejvzdálenější lokalitu, kde jsem ještě nebyl. Volba padá na Madeiru z Berlína na konci května 2021 (později to už nešlo) a doufám, že v tu dobu už nebudou žádná omezení a, kdyby náhodou přetrvala, vybírám čtyřdenní pobyt. Pátý den totiž následuje povinný PCR test. Očekávám taky, že během toho roku se ty lety ještě 5x změní. Za 950 Kč, co stály původní letenky, solidní deal.
Přesuňme se o 11 měsíců dopředu. Koronavirus a restrikce tu stále jsou. Pro vstup na ostrov je potřeba PCR test mladší 72 hodin (hazardéři si mohou nechat zdarma udělat až na letišti, ale nemusí je pustit do letadla, pokud aerolinka bude papežštější než papež, a případně můžou po příletu ztvrdnout v karanténě). Na ostrově se venku stále nosí roušky. Avšak pátý den už není PCR test třeba.
Za dobu od rebooku jsem obdržel pár e-mailů o změně letadla a layoutu
sedaček, ale časy se nehnuly ani o jedinou minutu. Lety tak nejdou
přesunout a vzhledem k mé účetní ceně letenek ve výši necelých dvou tisíc neexistuje
reálná šance na rebook s rozumným doplatkem. Dlouho tak zvažuji, zda letět nebo ne. Cestování mám rád, ale ne tu covidovou hysterii, co se teď kolem něj vyskytuje. Nepřehledná změť opatření, která se mění týden co týden a může se změnit i z hodiny na hodinu. K tomu mám fóbii z výtěru z nosohltanu. To se naštěstí poslední týdny mění a spousta laboratoří nabízí i alternativní metody odběru.
Dále je potřeba si udělat cestovní registraci s QR kódem na MadeiraSafe a do mobilu si stáhnout jejich aplikaci. Tu je potřeba mít nainstalovanou už před příletem. Do MadeiraSafe zadáváte, kdy a jakým letem přiletíte a v jakém hotelu budete pobývat. Reálná kontrola těchto údajů neexistuje. Dále tam před odletem nahrajete váš PCR test.
Před rokem nebyl problém se do Berlína na letiště dostat, v kteroukoliv denní nebo noční hodinu. Letos je to jiné. Jízdní řády jsou tak proškrtané, že mi odlet v 11:45 slibuje noc strávenou na brandeburském letišti. A co víc, přílet v 21:55 znamená druhou noc na letišti, protože nejbližší vlak na Prahu jede až v šest ráno.
Na Madeiře chci odpočívat a při pohledu na záběry z tamějších uzoučkých a klikatých silnic v horách zamítám půjčení auta. Budu jezdit autobusem. Vybírám tři místa, která chci navštívit - Funchal, Santanu a Ponta de Sao Lourenco. Kontroluji autobusy a dostanu se jimi na všechna místa, co chci navštívit. Před odjezdem ještě uzavírám pojištění u AXA s plněním pro případ COVIDu. Jistota je jistota.
Pondělí
PCR test objednávám u Aeskulabu, který nabízí odběr pomocí slin. Test
vyjde na 1250 Kč včetně certifikátu. Ani bych nevěřil, jaký problém je
dostatečně naplivat do zkumavky. Nepomáhá ani myšlení na mé oblíbené politiky. Příště snad radši odběr z pusy nebo krku.
Dlouho jsem váhal, kdy mám jít na PCR test, aby mi přišly včas výsledky. Jestli v neděli večer nebo v pondělí ráno, abych měl výsledky před středečním polednem, kdy letím. Nakonec vybírám pondělí ráno. Laboratoř totiž tvrdí, že výsledky testu ze slin dodá za 24-48 hodin
V devět ráno jdu na jeden z prvních termínů testu do testovacího stanu před OC Hostivař. Jsem znatelně nervózní, neboť ubytování jde zrušit jen do půlnoci portugalského času a výsledek testu je vždy nejistý. K tomu mi boarding začíná nějakých 49 hodin od odběru a jestli si laboratoř dá na čas, bude to zajímavé. Výsledek nakonec přichází v úterý v 1:00 ráno, necelý den po odběru.
Úterý
V úterý se odpoledne vydávám na Florenc. Mám trošku strach, aby mi neujel autobus od Flixbusu. Je to poslední spoj, kterým stíhám do Berlína dojet, abych stihl odlet. Můj strach byl lichý. V době odjezdu je autobus teprv za Jihlavou. U Mirošovic projistotu vypíná sledování polohy a dává si načas. Na Florenci se už jeví jako odjetý. Flixbus neposílá žádnou SMSku nebo e-mail o zpoždění. Na jejich infolince jsou nově jen do 17:00. Autobus se objevuje po hodině. Lidi nastoupení, ale on ještě stojí. Nabírá tak dalších 20 minut. Odjíždí s krásnou sekerou 87 minut.
 |
| Duha nad Řípem. |
Tu sekeru už nestáhne. V Berlíně tak vystupuji až po tři čtvrtě na jedenáct. Edeka, kde jsem chtěl dokoupit zásoby, je už od desíti zavřená. Jen tak tak stíhám poslední přímý vlak na letiště. Ale všechna čest Němcům - zvládli napravit svůj starý zlozvyk - S-Bahn už jezdí po celou noc včetně letiště. Jen ze Südkreutzu to je s přestupem. Vlak na letiště vychází na 3,8 eura.
Na letiště Berlín Brandenburg (IATA kód BER) dojíždím chvilku před půlnoci. Z termínálu provádím registraci na očkování proti COVID-19 a jsem zvědavý, kdy mi přijde PIN2 kód. Trošku škarohlídsky očekávám, že to bude buď v době, když budu spát nebo až poletím na Madeiru.
Letiště Berlín Brandenburg Němci stavěli od roku 2006 a původně ho měli otevřít už v roce 2011. Stavbu provázela spousta zpoždění a komplikací a v jednu chvíli se i diskutovalo, jestli by bylo levnější torzo letiště zbourat a postavit znovu. Nachází se nedaleko dřívějšího letiště Schönefeld (SXF), které se stalo součástí Brandenburgu jako Terminál č. 5. Nyní v něm probíhá vakcinace proti koronaviru. Rozhodně se nedá říct, že by Terminál 1 a 2 (letiště BER) a Terminál 5 (bývalé SXF) byly od sebe, co by kamenem dohodil. Jsou vzdálené dvě zastávky S-Bahnem a taky cca 10 minut jízdy. Pěšky to fakt nedojdete.
Na letišti Brandenburg rozhodně nehrozí, že bych zaspal případný PIN2 kód. Sice je otevřené non-stop. A ve všech třech veřejně přístupných podlaží je spousta sedaček, ale sedí se na nich tak nepohodlně, že se na nich snad ani nedá pořádně usnout. Všechny mají mezi sebou opěrky. V patře u odletů jsou kožené, polstrované, níže jsou jen plastové. Tam, kde by se dalo natáhnout, ve foodcourtu nad odlety, jsou pro jistotu všechny kožené lavice a křesílka obmotaná páskou se zákazovými cedulkami. Ať žije boj proti koronaviru. Ano, rád bych se ubytoval v hotelu. Avšak jako tranzitní turistický podvratný živel nemám nárok. Hotely jsou toho času otevřené jen pro pracovní cesty a osoba v tranzitu se nesmí ubytovat v hotelu ani kvůli nim.
Letiště je opuštěné jako město duchů. Chybí jen povalující se keře. Až to nahání strach. Security se otevírá až ve čtyři ráno. Stejně tak se začínají objevovat první lidé. V tu dobu se taky otevírají první check-iny. Pro můj let mi naštěstí platí elektronický boarding pass a nemusím stát u přepážky frontu na banány.
Středa
Nejsvětlejší stránka tohoto letiště je supermarket REWE umístěný v dolním patře u vestibulů k vlakům. Otevřený je od pondělí do soboty vždy od 6:00 do 23:00. Uvnitř mají normální ceny. Krátce po šesté tam udělám malý nákup a jdu na security. U gatů za ní objevuji malý zázrak - sem tam se tam vyskytnou dvousedačky bez opěrky mezi sebou. Jdu tam se zkusit dospat. Nedaří se mi to. Asi jsem si toho redbulla neměl dávat. Tak zůstávám se svými necelými dvěma hodinkami spánku.
Tradičně začínáme boardovat až v původním času zavření brány. U brány zběžná kontrola stylem. Boarding pass máš? Pas? Co test? A počkej, máš ještě QR kód? Aniž by se někdo na ty dokumenty pořádně podíval. Nástup do letadla se stihne včas, ale další půl hodiny postáváme na ploše bez pohybu.
Letadlo plné tak z 90%. Vyfasoval jsem místo do uličky a plnou trojku. Nedaří se mi spát. Let na Madeiru z Berlína trvá čtyři a půl hodiny. Po cestě nejsou žádné větší turbulence. Nad Madeirou je nízká oblačnost stejně jako nad celým Atlantikem i většinou Evropy. Přistání na letišti v Madeiře se podaří až na druhý pokus. Přivítá nás takřka úplně prázdné letiště. Je tu jen to naše letadlo od Easyjetu a dvě od TAPu.
Vystupuje se přes letištní plochu. V příletové hale mě čeká série slovních kontrol, které zajímá jen jestli mám QR kód a posléze, jestli jsem k němu nahrál i PCR test. Nekontrolují jméno, nic. Posílají mě až ven k poslednímu kontrolnímu stanovišti, kde pípnou kód, zeptají se, zda platí telefon a e-mail. To je vše. Na uvítanou ještě dostanu banán.
Opodál přítomných policajtů se optám, kde že tu mají stanici autobusu. Študuji odjezdové časy Aerobusu, ale 2,5 hodiny se mi tu čekat nechce. Opodál zahlédnu stanici městských autobusů, tak se jdu podívat tam a pomalu se k ní přesouvám. Když vidím přijíždět autobus, tak k němu insinktivně doběhnu. Co na tom, že tu oficiálně nemělo nic jet. Řidiče se ptám, jestli jede do Funchalu a prý ano. Platím 3,35 € a vezu se. Doteď nevím, jaká to byla linka. Po ani ne 20 minutách vystupuji v centru na místě, odkud si myslím, že by to mělo být pár minut k hotelu.
Pěší zóna je plná lidí a každý má na puse roušku. Je tu pod dvacet a dá se to ještě snést, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že mi není horko. Za 10 minut přicházím na ubytování. Residencial Chafariz /Queimada má krásnou polohu v historickém centru. Kousek k moři a do 10 minut k lanovce i oběma autobusákům. Avšak nebyl až takovou trefou do černého a doporučuji ho hodně nenáročným turistům. Barevnou třiceticentimetrovou CRT televizi jsem už dlouho neviděl. Postel, která má plastový rám kolem matrace a uprostřed pod ní kovovou konstrukci, ještě vůbec ne. A všiml jsem si toho, až jsem postel katapultoval do výšky při sednutí na její okraj. Zásuvky fungují tak po portugalsku. Např. ta u postele se vypne spolu se zhasnutím světla. Nejsou záclony, jen závěsy. Okno se nedá otevřít na ventilačku, jen otevřít. K tomu okenice a žádný slibovaný výhled na město se nekoná. Mám výhled do okenic protějšího cca 4 metry vzdáleného baráku... Bookingu, pěkně jsi kecal.
 |
| Kousek odsud si v lékárně domlouvám antigenní test před odletem do Německa. |
Nechávám uvnitř batoh, využívám odpoledne a jdu se projít uličkami Funchalu. Ač je celkem brzy, venku panuje ponurá atmosféra díky těžkým bílo-šedým mrakům slibujícím včasné využití deštníku. Motám se kolem katedrály, sejdu na promenádu k moři, když mi u moře na Praça do Povo dorazí PIN2 kód. Dělám rezervaci očkování a přesouvám se k žluté pevnůstce Forte de São Tiago. Zjistím si na zítřek, odkud mi jede autobus do Santany a jak funguje zdejší lanovka. Teleférico Funchal-Monte funguje od 10 a 18 každý den s výjimkou soboty a neděle! (podle aktuálních informací se zdá, že už jezdí i v sobotu)
 |
| Je solidně zamračeno. |
 |
| Tady mi dorazí PIN2 kód pro očkování |
 |
| Z dálky vypadá pevnost rozhodně lépe. |
 |
| Sluníčko se na pár chvil objeví. |
 |
| Celá Madeira je jako velká botanická zahrada. |
Čtvrtek
Ráno vstávám brzy. Chci stihnout autobus na Santanu vyjíždějící v 7:30. Proto když vyjdu ven, je ještě tma a venku pomalu svítá. V bistru si koupím jednu pastel de nata a snídám. Naposledy jsem ji měl v KFC v Hong Kongu. U autobusového nádraží mám ještě půlhoďky, tak jdu pozorovat k moři místo, kde by byl východ slunce nebýt tak brutálně zataženo.
Tip: Do Santany se z Funchalu dá jet autobusy č. 56, 103 a 138 společnosti Horários do Funchal (její autobusy vyjíždí od lanovky). Ve všední dny jezdí devět spojů denně, v sobotu čtyři a v neděli jen tři za den. Jízdné vyjde na 4,7 € v jednom směru. Ačkoliv to z jízdního řádu není zřejmé, staví i Machicu.
 |
| Funchal z výšky |
Autobus č. 103 se zjeví krátce před půl osmou. Jede nás v něm pár. Lidé začínají přibývat až v druhé půlce jízdy za Machicem. Jezdí to na portugalský způsob - pokud zrovna nejede po dálnici, staví na každé druhé mezi, někdy i na té první. Když vidím, po jak úzkých silnicích jezdí a jak češe vegetaci, jsem dvakrát rád, že jsem nepůjčoval auto. S cestou na severovýchod ubývá oblačnosti a naskýtají se nádherné výhledy na okolní krajinu.
 |
| Podjíždíme ranvej letiště |
 |
| Výhledy z autobusu jsou krásné. |
V Santaně jsem krátce po deváté. Uvítá mě tam nádherné slunečno. Santana je městečko s třemi tisícovkami obyvatel. Je proslavená svými typickými domky se slaměnou střechou. Původně je používali pastevci. Najdete jich tam ale jen, že byste je spočítali na prstech obou ruk. Městečko je totálně mrtvé. Po jejich prohlídce už není co dělat. Ještě je možné zavítat do nedalekého Parque Temático da Madeira, pokud nepřijedete před desátou ráno jako já. Do té doby máte smůlu a je zavřeno. Nechce se mi tam čekat a už mám ze sandálů solidně zrasené nohy. Po desáté projdu suvenýry nedaleko autobusové zastávky a v 11:00 mávám na okolo projíždějící autobus.
Čím víc se blížím zpátky k Funchalu, tím je víc oblačnosti a nad Funchalem je zataženo úplně. Autobus je taky plnější jak při cestě sem. Před půl jednou vystupuji pár zastávek před konečnou. Mapy.cz mi tvrdí, že by kousek odsud měla být botanická a mělo by to být s kopce. Mapy.cz nekecaly o přítomnosti zastávky, ale pěkně kecaly a) o tom, že je to s kopce, b) že vstup do botanické je blízko. Tak zatím supím do pěkně příkrého kopečku. Moje zrasená chodidla s puchýři mají fakt radost.
Tip: Pokud do MadeiraSafe (webové stránky na vytvoření QR kódu) nahrajete před příjezdem QR kód, získáte 30 bodů, které můžete proměnit za vstupenky. Dalších pět bodů můžete získat za vyplnění zdravotního dotazníku. Botanická vyjde na 25 bodů.
V botanické ukazuji QR kód z MadeiraSafe. Děžurná si opíše poslední čtyřčíslí a pouští mě dál. Tomu říkám automatizace. Skoro jak v Řecku s QR kódy loni na letišti. Botanická je pěkná, nabízí úžasné výhledy na Funchal a je ve strmém terénu, tak jsem celkem rád, že je pod mrakem. Ona ale celá Madeira vypadá jako jedna velká botanická zahrada v jednom pořádně příkrém kopci. Každý park, každé křoví kolem silnice je načančané a kvete.
 |
| Ti, co spěchají, najdou jeden typický domeček i v botanické... |
Z botanické se můžete svézt nahoru lanovkou Teleférico do Jardim Botânico da Madeira. Jízdenka vyjde na 8,25 € za jízdu. Vypadá jak lanovka někde v Alpách a nabízí pěkné pohledy na Funchalský záliv.
Tip: Neudělejte stejnou chybu co já a pořiďte si kombinovanou jízdenku pro obě dvě lanovky a ušetřit tak pár euro.
Od lanovky si musíte ještě vyšlápnout pár výškových metrů k Monte Palace. Jeho zahrady bývají pravidelně vyhlašovány za jedny z nejkrásnějších na světě. Vstupné vyjde na 12,5 €, a přesto prohlídka stojí za to. Zahrada snoubí japonské, čínské a portugalské prvky. V ceně je i ochutnávka madeirského vína. Pokud dorazíte do 16:30, můžete si prohlídnout i africké umění v muzejních prostorech. Pozor, zahrada je fakt velká na prohlídku je ideální mít aspoň dvě hodiny.
Nad Monte Palace se nachází kostel Igreja de Nossa Senhora do Monte. Od něj právě startují světoznámé dřevěné sáně řítící se dolů ulicemi Madeiry. Jízda stojí 30 €. Nemusím mít všechno, tohle nikdy nepatřilo k mým snům, tak se dolů vezu Teleféricem do Funchal za pouhých 11 €. To dolů pěšky fakt nedojdete. Jízda trvá dobrých 20 minut a nabízí úchvatné výhledy na město, hory a pobřeží. Za slunečného počasí bývají určitě ještě o mnoho úchvatnější.
 |
| Já radši lanovku. |
 |
| Modrou nebo rudou? |
 |
| Neúchvatná večeře s osmaženým kusem file a teplým banánem. |
 |
| Madeirský chléb za 2,5 €. |
Pátek
V pátek nevstávám tak brzy. Ale jdu až v 8:30 na autobus č. 113 autobusové společnosti SAM směr Baía D'Abra. Tato společnost nestartuje od lanovky, ale od Edifício 2000. Ani tyto autobusy nemají na palubě záchod, což by se vzhledem k mému neklidnému žaludku a délce cesty hodilo. Naopak potěší layoutem sedaček 2 + 3 mně známém z Číny. Jedu z konečné na konečnou. Jízda trvá necelé dvě hodiny. Na stanici Baía D'Abra vystupuji chvilku před desátou.
 |
| Konečně se ve Funchalu objevilo sluníčko a modrá obloha. |
 |
| Rozložení 2+3 fakt nemusím. To je zločin proti lidskosti. Naštěstí prázdné. |
 |
| Funchal z autobusu podruhé. |
Baía D'Abra je výchozí bod pro trek po nejvýchodnější části ostrova Madeira zvaném Ponta de São Lourenço. Trek je značený a je dlouhý 3,5 km jedním směrem. Dojít tam i zpátky mi trvá dvě a půl hodiny. Zvláštním poznávacím znamením treku je, že na něm není ani kousíček stínu. Takže to fakt chce opalovací krém a čepici, jinak se budete loupat ještě týden po návratu. Výhledy jsou ale dechberoucí. Jet znovu, jednoznačně volím první autobus v 7:30, kdy ještě není takové vedro a opalovací krém nenachávám doma jako zbytečnou zátěž.
 |
| Trek na Ponta de São Lourenço |
Ke konci značené trasy se nachází jediné občerstvení po cestě. Za ním ještě pokračuje trasa treku, ale jsou u ní portugalsko-anglické cedulky, že je vstup zakázaný, na vlastní nebezpečí a hrozí nebezpečí. Už mi začíná docházet voda a je mi pekelné vedro, tak její obsah neportugalsky uposlechnu na rozdíl od ostatních kolem. Jít schody nahoru na vrcholek vysokého kopce se mi nějak nechce.
Vracím se do civilizace a na parkovišti si opřený o palmu počkám čtvrthodiny na další stotřináctku. Tato stejně jako mnoho dalších v tomto směru jede jen do Machica. To mi nevadí, protože se stejně mám v plánu vykoupat. V autobusu jedu skoro sám. Koupačka na Ponta de São Lourenço nevyšla. Sice tam jsou schůdky k opuštěné pláži s úžasným výhledem, ale to taky znamená, že by je někdo po tom sluníčku musel vyjít nahoru a se dvěma zbývajícími loky vody, by to bylo trochu loco.
Machico je přímořské asi dvacetitisícové městečko ani ne 10 minut od letiště. Ze zpětného pohledu se mi jeví jako nejlepší logistická volba pro kratší pobyty bez auta. Jezdí odsud autobusy do Funchalu, Santany i Baia d'Abra, a to se slušnou kadencí. Město je vtěsnané do podkovy mezi vysokými kopci. Pobřežní část je relativně krátká, ale za to nabízí, jak písčitou, tak oblázkovou pláž. Na obou dvou jste do 10 minut pěšky z autobusáku. Cestou si můžete prohlédnout i zdejší staré město. Rozlohou je doslova mrňavé avšak je to prvé osídlené místo ostrova. Právě zde přistáli Portugalci v roce 1419. Nejzajímavější stavbou je nažloutlá pevnůstka Forte de Nossa Senhora do Amparo z roku 1706 pár metrů od pláže.
 |
| Místní kostelík |
 |
| Poncha na mě extra dojem neudělala. |
 |
| Hned vedle písčité pláže a naprosto prázdná. Asi už znám odpověď na odvěkou otázku - je lepší písek nebo oblázky? Písek! |
Krátce po třetí zvedám kotvy a vydávám se zpět na autobusák. Mám štěstí a během pár minut přijíždí autobus do Funchalu. Za 3,35 € kupuji jízdenku a už se vezu. Do Funchalu přijíždím chvíli po čtvrté. Sluníčko zmizelo a je tu zase podmračená deka.
 |
| Vyhlídka od muzea |
 |
| Výstava azulejos, kde nikdo nehlídá fotografování |
Ještě je brzy, tak jdu prozkoumat další ze svých volňásků z MadeiraSafe - Casa-Museu Frederico de Freitas. Jedná se o muzeum v domě portugalského skladatele Frederika de Freitas. Dům má jednotící červenou fasádu. Prohlédnout se dají historické zařízené místnosti z počátku 20. století. Fotografování je však zakázáno. Dále je součástí i muzeum azulejos. Věděli jste, že kachličky podobného stylu dělali i Holanďané?
 |
| Kostel vlevo, radnice vpravo. |
Nahlédnu do radnice Paços do Concelho do Funchal a jdu si po včerejšku spravit chuť a nedaleko lanovky si dávám výborného lososa (10 €). Večer se jdu projít po promenádě k přístavu, ale zpátky na pokoj málem nestihnu doběhnout. To dnešní dávka sluníčka byla mnohem silnější, než jsem čekal.
 |
| Nakonec se na chvíli objevuje i sluníčko. |
 |
| I turistika může být pořádné cvičení. |
Sobota
Ráno nikam nespěchám a ani nemám chuť na snídani. Na 10:00 mám naplánovaný antigenní test, aby mě pustili do Německa na tranzit. Organizace probíhá tak nějak poportugalsku. Zaměstnanci tam dorazí teprve s úderem desáté a kolem se začnou trousit lidi na test. Skoro si jsem jistý, že žádnou rezervaci na rozdíl ode mě neměli. Většinu vyřídím v portugalštině, ale jinak personál mluví i anglicky. U stolečku registrace, musím opravit své telefonní číslo, ale klobouk dolů, české jméno opsali správně. A vedle za plentou mi udělají test.
Tip: Pokud nahrajete svůj PCR test do MadeiraSafe a požádáte o test zdarma, přijde vám do e-mailu kód, s kterým vám udělají antigenní test zdarma na libovolném testovacím místě. Avšak svůj termín si musíte domluvit dopředu. V centru Funchalu to lze snad v libovolné lékárně, Mají kolem sebe mobilní testovací stany. Jinak je běžná cena za test 20 €.
Výsledky by podle lékárny měly přijít na e-mail do třiceti minut. Avšak nic ani po hodině nepřichází, a tak si musím dojít na odběrové místo pro papír (a ani doteď na e-mail nic nedorazilo). Po odběru si jdu vybrat svůj poslední volňásek do Museu Quinta das Cruzes. Ačkoliv je skoro v úplném centru, šplhá se k němu slušně do kopce a v roušce je to peklo. Tep mi letí k 150.
 |
| Museu Quinta das Cruzes |
Opět nepípají QR kód, ale opisují si poslední čtyřčíslí a dostávám vstupenku. Součástí muzea je obrovská zahrada. Ve vnitřní části se nachází muzeum dekorativního umění. Najdete tam všechno od nábytku přes keramiku, sklo, až po stříbrné poháry v dolním patře. Pokud máte přebytečné body v MadeiraSafe, rozhodně stojí za návštěvu.
Do centra se vracím přes Praça do Município, kde konečně zastihuji otevřený a bez mše kostel Igreja do Colégio. Zaskočím do supermarketu dokoupit zásoby na dnešní dlouhou cestu a pak těsně před polednem jdu zpátky do hotelu zabalit a udělat check-out. Na oběd se vstavuji hned vedle recepce. Dávám si nový pokus na mečouna a tentokrát je mnohem chutnější. Ačkoliv tuňák je tuňák. K tomu ochutnávám místní pivo Coral. No, pivař ze mě nikdy nebude.
 |
| Praça do Município |
 |
| Igreja do Colégio |
V půl druhé se přesouvám k autobusové zastávce na nábřeží a vyhlížím Aerobus na letiště. Zdejší autobusy mají známý odjezd jen z výchozí zastávky, tak to občas je solidní dodrodrůžo. Ale ne tentokrát. Zjevuje se po dvaceti minutách, jak bylo šamanem z dílny Googlu předpovězeno. Za cestu na letiště platím 5 €. Co naplat, dneska tam nic jiného v tuto dobu stejně nejede.
Na letišti jsem asi po dvaceti minutách jízdy. Nevěda, že můj vytištěný elektronický boarding pass neplatí toulám se kolem. Od security mě pošlou nazpátek, že tohle tu neplatí a musím si k přepážce pro papírovou letenku. V odletové části letiště se nachází 40 přepážek a žádný jiný let teď není naplánován. Avšak jsou otevřené jen tři. Čeká mě hodinová a naprosto zbytečná fronta bez rozestupů. Ať žijí hygienická opatření! U přepážky se dělá kontrola dokumentů ve stylu máš pas, máš test a máš QR kód. Stačí říct tranzit a už nechtějí vidět ani test ani QR kód. Přitom bych přísahal, že pro tranzit Německem ten test potřebuji taky.
 |
| Opravdu velký provoz |
 |
| Fronta na check-in |
 |
| Kuřácká teresa slouží zároveň jako vyhlídková. |
Po bezpečnostní kontrole mě čeká další fronta. Tentokrát na nástup. Odlétá se s cca půl hodinovou sekerou. Letadlo je opět slušně plné a opět mám místo do uličky. Kapitán sekeru téměř stáhne a s pár minutovým zpožděním přistává v Berlíně.
 |
| Další fronta - tentokrát na gate. |
V Berlíně nikde žádná kontrola. Ani u gatu, ani u zavazadel ani u výstupu z tranzitní zóny. Za security se podle všeho nedá zůstat přes noc. Deset večer a žádný další odlet není naplánován. Když procházím k exitu, vypadá to tam jako opuštěnější jak město duchů a sterilnější jak opuštěná karanténní nemocnice ve Wuchanu.
 |
| Po půlnoci displeje oživly a ukázaly plán na neděli. |
Díky včasnému příletu stíhám si ještě dojít koupit večeři do letištního Rewe. Má otevřeno až do 23:00. Následně mě čeká šest hodin spaní na letišti. Stojí to ještě víc za houby jak přespání před cestou. To mě držela cestovatelská horečka. Teď už bohužel vím, do čeho jdu. Jestli hodně, naspím asi dvě a půl hodiny.
 |
| Nádraží pod letištěm |
Neděle
V 4:59 odjíždím regionální vlakem z letiště na Berlin Hbf. Jsem tam za půl hodiny. Na Hlavním nádraží samozřejmě je v pět ráno ještě všechno zavřené a panuje tam šílená zima, neboť nádraží je sice zastřešené, ale rozhodně se tam netopí- Pobudu si tam tři čtvrtě hodiny, a pak odjíždím soupravou ČD směr Drážďany-Praha-Vídeň-Štýrský Hradec. V 10:21, kupodivu bez zpoždění, přistávám v Praze-Holešovicích. Kvůli rekonstrukci trati vlak nezajíždí až na Hlavní nádraží. Po většinu cesty přes Německo vlak je skoro prázdný a v Česku plný sotva z půlky. Personál vlaku ani nikdo na hranicích žádné testy nekontroluje.
 |
| Berlin Hfb: Brum brum, o čem se zdá takhle zmalovaným medvědům? |
 |
| Rozhodně ne matoucí informační tabule. Spoje v 6:17 jsou jeden ten samý vlak, který se nikde nerozděluje a jede mj. na Prahu. |
Tip: Pokud chcete ušetřit za dopravu z letiště a jedete vlakem, je možné si koupit jízdenku do Prahy přímo ze zastávky Berlin Brandenberg Terminal 1, 2. Pokud vám ji ČD nechtějí prodat, hrajte si s délkou přestupu a s dřívějším vlakem by už e-shop měl zobrazit i cenu.
 |
| Průjezd přes Drážďany |
Na kolik to přišlo
rebookované rumbované letenky ... cca 950 Kč
Cestovní pojištění od AXA ... 255 Kč
PCR test ... 1250 Kč
Flixbus do Berlína ... 475 Kč
Berlínský S-Bahn na letiště ... 3,8 €
Ubytování na tři noci ... 94,5 €
Autobus do Santany a zpět ... 2x 4,7 €
Vstupné do botanické ... 0 € díky MadeiraSafe
Lanovka Teleférico do Jardim Botânico da Madeira ... 8,25 €
Vstupné do Monte Palace ... 12,5 €
Lanovka z Monte do Funchalu ... 11 €
Autobus z Funchalu do Baía D'Abra ... 3,35 €
Autobus z Baía D'Abra do Machica ... 1,3 €
Autobus z Machica do Funchalu ... 3,35 €
Casa Museu Frederico de Freitas ... 0 € díky MadeiraSafe
Museu Quinta das Cruzes ... 0 € díky MadeiraSafe
Antigenní test na Madeiře ... 0 € díky nahrání PCR testu před odjezdem, jinak 20 €
Aerobus z Funchalu ... 5 €
Vlak z Berlína ... 634 Kč