sobota 28. září 2019

Belgické putování po francouzském Lille

AZair na mě zase pro jednou vyplivl levné termíny do belgického Charleroi. "Brusel jsem dal, Bruggy a Gent taky. Kam by se dalo dál? Co třeba Lille...?!" Asi něco takového se mi mihlo hlavou, když jsem kupoval letenky.


Vitráže v Église catholique Saint-Maurice à Lille

Samozřejmě, ještě jsem se předtím koukl na stránky flibca (místní autobusová společnost a píše se opravdu s malým "f") a zkontroloval ceny jízdenek. Ty sice začínají už na 5 €, ale po pár prodaných jízdenkách velmi rychle stoupají až k 18 €. Koupit si levnou letenku bez ověření cen jízdenek může velmi rychle změnit radost v hořkost, že za zpáteční jízdenku z letiště zaplatíte víc jak za samotnou letenku ;-)

Minulou neděli jsem využil dvojnásobné nedělní rotace Ryanairu a vypravil se s ní opět na belgické letiště Charleroi. Ranní odlet je v 6:05. Proto vstávám v nekřesťanských a nejspíš i nemuslimských, nebuddhistický a nekýchkoliv 2:30, abych skočil na Havla cca hodinu čtyřicet před odletem. Asi i na ranní ptáčata to je ještě příliš brzo... Naštěstí nám na letiště i takto časně jezdí autobusy v kontrastu s takovou Vídni či Berlínem.


Barevný východ slunce nad Charleroi. Bez postprocessingu.

Odlétáme opravdu podle plánu a na Charleroi Boeing 737 přistává dřív než bylo v letovém řádu. Stíhám tedy o 90 minut dřívější odjezd autobusu. Ptám se tedy francouzsky řidiče "se posívl partir plý tot" a prý že jo. Když se v 8:00 rozjede, vypadá to, že by bylo hospodárnější vyslat nějakého kombíka. V autobuse je nás, jestli hodně, šest včetně řidiče.

Hmm, belgické dálnice si nemají moc co vyčítat s českými. Hopsá to na nich jako na elitnějších částech D1 s masážní úpravou. V 9:30 přijíždím na místo určení - nádraží Lille Europe. Mají tu metro. Nadšeně ho běžím vyzkoušet. Nicméně nadšení rychle vyprchává. Sice je tu nádherná nástěnná malba symbolizující spojenou Evropu, ale tím to hasne. V dolní části stanice býval vodní prvek. Nyní připomíná spíš stoku plnou odpadku. Cedulka informující, že voda není pitná, už není dávno potřebná. V celé stanici není žádná židlička ani informace, kdy pojede další souprava nebo kdy odjela ta poslední.

Stanice metra Lille Europe

Metro jezdí bez řidiče. To znamená, že je celý prostor oddělen od nástupiště. Na vršku tubusu je znát solidní vrstva prachu a jiného svinstva. Jako koš slouží jakýs kbelík a stanice všeobecně není moc čistá. Souprava, co dorazí, dojem zrovna nevylepší. Co do šířky patří mezi ty nejužší, s kterými jsem měl tu čest jet. Hm, možná to byla jen jedna stanice, ale dojem nevylepšuje ani Lille Grand Palais, kde vystupuji. Je to to samé.

Porte de Paris

Jdu se podívat na Porte de Paris, další z mnohých vítězných oblouků, co po Francii můžete najít. Hned naproti je Beffroi de Lille, nejvyšší civilní zvonice v Evropě, z které je nádherný výhled. Otevírá za pár minut a už se tu vine dlouhatánská fronta. Za 7,5 € za dospělého se mi to zdá poněkud přehnané a frontu rozhodně nestojím. Později se dozvídám, že tu probíhají dny kulturního dědictví a vstupy do památek jsou zdarma. Tak proto.

Beffroi de Lille

Nějak jsem se nevybavil proviantem a pokouším se to napravit. Jenže mě jaksi nenapadlo, že bude neděle a jsem ve Francii, kde tradičně v neděli chcípl pes. Naštěstí místní Žabky (francouzské Carrefoury Express) mají otevřeno až do dekadentních 13:00. Postupně kupuji sendvič, sušenky a dva redbully. Dneska to bez nich nepůjde.

Chůzí městem si všímám, že řada domů v centru je ve stavu blízkém bouračce nebo by aspoň urgentně potřebovaly natřít a vyměnit okna. Chodníky a silnice rovněž jsou v pokročilém stavu rozkladu. Minimálně na západní Evropu. Být to u nás, tak novináři budou mít žně z tepání do vedení města. Nějak takto si u nás představujeme východní Evropu.

Cestou se mě skoro každý ptá na cestu. Že bych tak zapadl nebo je to tu jen rozšířený druh scamu? Kdoví... Kousek od obloluku je i Palais des Beaux Arts (muzeum s kolekcí evropského umění) na velkém otevřeném náměstí Place de la République v létě s funkční fontánou. Avšak v září už léto skončilo a nefunguje.

Palais des Beaux Arts

Město začíná ožívat až u nádherného gotického kostelu Église catholique Saint-Maurice à Lille ze 14. století. Určitě se oplatí zajít i dovnitř a vychutnat si zdejší povedené okenní vitráže a zlacený oltář. Hra světel a stínů tu je fakt nádherná. Jen se nenechat odradit žebráky z dálav posedávajícími před vchodem.

7 století starý Église catholique Saint-Maurice à Lille
Oltář
...

Samotné pulzující srdce města tvoří soustava dvou náměstí Place Charles de Gaulle a Place du Théâtre plném těch největších zajímavostí a se spoustou kavárniček a restaurací. Taky je tu jediná prodejna se suvenýry ve městě. Na Place Charles de Gaulle nevynechejte známý sloup Colonne de la Déesse a na druhé náměstí se projděte přes dvůr žlutočerveného domu La Vieille Bourse ze 17. století. Sousedním náměstí dominuje velká klasicistní budova opery a vysoká věž budovy CCI Grand Lille, jež je bohužel o víkendu zavřená.

Place Charles de Gaulle se sloupem Colonne de la Déesse
La Vieille Bourse
Place du Théâtre

V současné době je Lille plné odkazů na Mexiko a ulici vedoucí k nádraží Gare de Lille Flandres lemují pestrobarevné sochy fantaskních zvířat. Historické Lille pokračuje dál směrem ke katedrála. Další zdejší zajmavostí je Hospice Comtesse Museum z 13. století. Je krásně opravený a v rámci kulturních dnů volně přístupný. Kousek od něj se nachází lillská katedrála Cathédrale Notre-Dame-de-la-Treille v neogotickém slohu původně z 19. století. Byla dokončena v roce 1999 moderně pojatým průčelím, které podle mě zničilo celé její kouzlo.

Ulice k nádraží Gare de Lille Flandres
Pohled od nádraží Gare de Lille Flandres
Ulička kousek od katedrály
Hospice Comtesse
Cathédrale Notre-Dame-de-la-Treille
Uvnitř působí už tradičněji

Když jsou ty kulturní dny, rozhodl jsem se popojít necelý kilometr k rodnému domu Charlese de Gaulla, významného to francouzského prezidenta. Kousek od něj jsem potkal nádherný dům s kosočtverečky, ale do domu jsem se nedostal. Vstup byl sice zdarma, to ano, ale jen ve skupinách s průvodcem a jen francouzsky. S díky jsem odmítl.

Rodný dům Charlese de Gaulla
Pár domů od něj. Že by rafinovaný vzkaz?

Teď už jsem zamířil k mému poslednímu cíli Citadelle de Lille, jež je obklopená velkým parkem. Po cestě jsem se ještě zastavil v jednom zdobném kostelu Église catholique Saint-André à Lille trošku stranou všeobecného zájmu, přešel most a byl skoro tam. Citadela je mj. obklopena obrovským parkovištěm, které momentálně z větší části slouží jako lunapark. Po poledni je ale na něj asi brzy a ruské kolo proto jen nečinně odpočívá. Stejně je to tak asi lepší. Udělalo se už celkem teplo a není tam kousíček stínu.

Église catholique Saint-André à Lille
Uvnitř je pěkně vyzdobený a žádní lidé

Nicméně obloha se pomaličku zatahuje, zkontroluji předpověď počasí a vypadá to na brzký déšť. Rozhoduji se urychleně dokončit prohlídku města a na letiště se vrátit autobusem jedoucím o dvě hodiny dřív. Budu tam sice už tři a půl hodiny před odletem, ale aspoň v suchu. Zdejší citadela je stále vojenská a nedá se dovnitř podívat. Jen chodit okolo. Také není zrovna ve vzorném stavu a zdi se nachází v rozličných fázích zarůstání a rozkladu. Dá se obdivovat z okolního parku. Je v něm také menší zoo. Kvůli nejistému počasí a přihlašujícímu se spánkovému deficitu, jehož srdce neobměkčil ani druhý redbull, od její návštěvy abstrahuji a spokojím se s pohledem na nosorožce a pár opiček z vyvýšené lávky pro pěší přes menší vodní kanál v parku.

Kousek od citadely
Kanál na řece Deûle z mostu pro pěší
Citadela toho hodně pamatuje.
Přístup k Citadelle de Lille

Dojdu si pěšky na metro a přesunu se k nádraží Lille Europe. Můj dojem z metra nebyl vylepšen ani na druhý pokus. U nádraží nechávám odpočinout mé uťapkané nohy po náročném dni a obědvám carrefouří sendvič. Autobusáka se o pár desítek minut později ptám, jestli mě vezme dřív. Opět, že jo, a opět se v autobusu veze hlavně vzduch.

Další stanice metra (République Beaux-Arts) dojem moc nevylepšuje. Krásná fakt není
Nástěnná malba na Gare Lille-Europe pěkná i zajímavá je, ale to prostředí okolo to zabíjí. Zlatá Indie.

Možná i proto, že jsem se vydal dřív, nepotkáváme žádnou kolonu a na letišti v Charleroi jsem ještě o pár minut dřív, než podle jízdního řádu, a za sucha (další autobus tam má plánovaný příjezd až pouhou hodinu čtyřicet před mým odletem). Čekají mě čtyři hodiny na tomto pekelném letišti. Jestliže existuje peklo, vypadá nějak takto. Přeplněné letiště ve větší nevzhledné stodole, která je obehnaná mobilním plotem s check-pointem v zahradním stanu. Oproti dřívějšku je tu znát mírný posun k lepšímu, např. v podobě jídelního koutku v 1. patře s měkkými sedačkami, ale celkový dojem o moc nezlepší.

Takto na Lille Europe pojímají čistotu. Je třeba dalšího komentáře?
Vítejte na Charleroi Airport

V půl sedmé, v čase příjezdu mého původního autobusu se spustí slejvák, co bubnuje na okna a odtrhne mě tak od mého seriálového maratonu. O hodinu později naštěstí ustává a v osm se do letadla nastupuje jen za lehkého mrholení. Řada 11, co dostávám, nemá na levé straně, kde sedím, okno, tak jsem rád za uličku. O hodinu dvacet později dosedáme v Praze. Parkujeme opět někde v polích a k terminálu nás dováží autobus.

Kolik to stálo?
Letenka PRG-CRL-PRG ..... cca 900 Kč
flibco Charleroi-Lille-Charleroi ..... 10 €
Celodenní jízdenka po Lille ..... 5,2 €
Jídlo ..... cca 10 €
Suvenýry ..... 10 €