Jordánsko je země na Blízkém východě hraničící s Izraelem, Palestinou, Sýrií a Saúdskou Arábií. Patří mezi klidnější a svobodnější země regionu. Na každém kroku je ale vidět, že pamatuje mnohem lepší časy než ty současné. Jen ceny za služby jsou tam jak od České pošty...
 |
| Petra Jordánová je ale kočka. Na fotce s Monastirem v pozadí. |
Když Ryanair oznámil přímou linku z Prahy do Ammánu, hned jsem věděl, že jí chci využít dřív, než ji zase zruší. Podívat se do Petry je můj sen. Proto jakmile poklesla cena na snesitelnou úroveň, letenky hned putovaly k taťkovi. Potom sice klesly až na tisícovku, ale to už jsem je dávno měl.
První menší zklamání bylo, že v Jordánsku moc nefrčí autobusy. Dostat se během čtyř dnů z Ammánu do Petry a zpět by v rozumných časech a penězích nezvládl snad ani Tom Cruise z Mission Impossible. Velmi nerad jsem proto otevřel pár stránek autopůjčoven a šel hledat auto. Nakonec jsem ho vzal u Dollaru přes Auto Europe za 26 euro na den. Tento broker vycházel jako nejlevnější (vůči ostatním mj. nabízel slevu asi 15 euro) plus daná půjčovna měla slušné hodnocení a přepážku přímo na letišti.
Jordánsko, to je hlavně byrokracie, sakra drahá byrokracie. Pro vstup do Jordánska platí pro Čechy vízová povinnost. Vízum vám ochotně prodají na hranicích, ale za 40 JOD. Jeden jordánský dinár je přitom krásných 32 Kč. To se vám ten výlet hned pěkně prodraží. Dále, pokud chcete vidět Petru, musíte počítat s mastným vstupným. Jordáncům se jaksi nelíbí, že na Petru Jordánovou (jak říká můj kolega) jezdí spousta návštěvníků z blízkého Izraele na pouhý jeden den. Proto jednodenní vstupné je za 90 jordánskýxh. Při přenocování v Jordánsku už "jen" 50 JOD, resp. 55 JOD za dvoudenní a 60 JOD za třídenní vstupenku.
To stále nejsou moc příjemné ceny. Ještě ale existuje Jordan Pass. Ten obsahuje jak vízum, tak vstupné do Petry a do řady dalších památek a začíná na 70 JOD. Podmínkou k jeho uplatnění jsou minimálně tři noci strávené v Jordánsku a následně platí 14 dní. Já koupil variantu "Jordan Explorer" za 75 JOD s možností dvoudenní návštěvy Petry.
Zpátky do současnosti - gurmán se pozná, a proto už druhý víkend za sebou vstávám ve čtyři ráno a mířím na Ruzyň. V půl osmé mě čeká odlet do Ammánu. Opět z Terminálu 1 a opět z béčkových bran a odjezd k letadlu autobusem. Zde se nevyplatí chodit pozdě. Bezpečnostní kontrola je sdružená hned pro několikero bran. Venku mrzne, mě nebaví čekat v autobuse, tak sedím do poslední chvíle před branou.
 |
| Ryanair před startem |
Sedačková loterie od O'Learyho mi přiřadila místo u okna. Po většinu času je zamračeno, tak se ani tak není na co koukat. Mraky se rozestoupí až před izraelským pobřežím a díky tomu si můžu z výšky prohlédnout Mrtvé moře. Letadlo bylo plné takřka do posledního místečka.
 |
| To lesklé vlevo vzadu je Mrtvé moře. A ano, okno by potřebovalo zvenku trochu víc umýt. |
V Ammánu se vystupuje prstem. Úředníkovi podávám vytištěný Jordan Pass a obratem dostávám razítko do pasu. Mezitím už na výdejním pásu rotuje můj bílý kufr. Sám bych si odbavené zavazadlo nekupoval, ale když mi ho Ryanair daroval změnou pravidel, co bych si ho s sebou nevzal? Třeba nazpět povezu fůru suvenýrů.
 |
| Queen Alia International Airport |
Aktivuji SIMku od Surfroam a tentokrát funguje na první dobrou. 1 MB dat za 0,03 € celkem ujde. Každopádně je to lepší než moje druhá možnost za 302,50 Kč / MB, jak mě informoval Vodafone SMSkou. Jdu k bankomatu a zkouším vybrat peníze Revolutkou. Nefunguje. Divné. Třeba to byl jeden z těch, které přidávají skrytý poplatek 70 USD, jak diskutují lidé na LonelyPlanet. Nevadí, jdu o pár kroků vedle a zkouším směnárnu. Za mých 160 USD dostanu nějakých 111 JOD. To ujde. A ztráta je mnohem menší než poplatek za výběr z bankomatu, který tu neklesá pod 3 JOD.
Teď je na čase vyzvednout auto. Podávám pas, řidičák, mezinárodní řidičák a kreditku. Do několika minut vše vyřízeno a jako depozit zablokováno 350 JOD (ekvivalent 500 USD). Ani si nestačím sednout a už pro mě jdou, že auto je připraveno. Místo objednané Toyoty Yaris s manuálem na mě čeká Chevrolet Aveo s automatem. Co se dá dělat...? Já se na ten manuál ale tolik těšil... Spolu s pracovníkem půjčovny do protokolu zanesu bohaté množství škrábanců a můžu vyrazit. Auto nemá ani 20.000 kilometrů a je takřka nové, až na ty škrábance zvenku. S automaty se moc nemám rád, ale můžu říct, že tento mi už aspoň neskáče tak, jak ten minulý.
Vyndavám nanopodložku, na mobilu startuji navigaci a jako cíl zadávám Kerak. Čeká mě něco přes 100 kilometrů a dvě hodiny jízdy. Většina cesty vede přes pouštní dálnici. Ta je velmi svérázná. Nemá pořádně vyznačené pruhy, všichni si na ní jezdí, jak chtějí, povrch je typu D1 před rekonstrukcí a aspoň půlka z ní je v tzv. stavbě. To se projevuje tak, že všude jsou značky stavba, nejvyšší povolená rychlost 60 km/h, pozor, provoz v obou směrech. Avšak nikde žádný bagr, natož nějaký obousměrný provoz. A všichni místní na omezení rychlosti dlabou. Nebýt vynálezu kamery a radaru, kašlu na to taky. V půjčovně totiž mají volný přístup k strhávání pokut z mojí kreditky.
Odpoledne dorážím do Keraku. Chvíli mi trvá, než najdu tu správnou cestu. Nechce se mi věřit, že do centra k hradu vede silnice zatočená do zatáčky, kam není vidět, široká jen pro jedno auto, ale vážně je to tak... Na úpatím nad městem se rozkládá křižácký hrad založený v roce 1140. Hrad je obrovský, ale zbyly z něj prakticky jen obvodové zdi, avšak žádná vnitřní výzdoba nebo nedejbože mobiliář.
 |
| Kerak Castle |
 |
| ... |
 |
| ... |
Z Keraku mě čeká dalších 100+ kilometrů a údajně 2 hodiny jízdy. Je po čtvrté hodině odpoledne a slunce tu zapadá v pět. Západem slunce se kochám v serpentinách nad holými kopci, které vypadají jak někde na Marsu. Pomalu se smráká. Zdejší silnice jsou pusté a prázdné. Prakticky žádný provoz. Navigace si se mnou evidentně hraje a pár kilometrů mě po tmě žene i po prašných cestách širokých akorát pro jedno auto. Ještě že tu není žádný provoz.
 |
| Zastávka někde v poušti v půli cesty mezi Kerakem a Petrou |
 |
| Západ slunce jako na Marsu |
V půl osmé dorážím do Petry před hotel. Řízení mám dost a jordánských řidičů ještě víc. V hotelu vyfasuji klíčky od pokoje, hodím tam batoh s kufrem a jdu se podívat ven. Venku je zima. Sakra zima. Jsem rád za svou mikinu a bundu. Venku skoro mrzne. V restauracích a obchodech jsou ceny jako z jiného světa. Snad i v Londýně je levněji. Kebab za 12 liber jsem tam opravdu neviděl. Ale tady jo. Jdu se projít do kopce do blízkého Wadi Musa. Tam je líp, zapadnu do menší restaurace, kde si dávám šavarmu a mátový čaj za 3 JOD.
 |
| Wadi Musa v noci |
Ráno vstávám brzy a jdu na hotelovou snídani. Snídaně na arabský způsob je velmi bohatá, ale máloco z toho, co nabízí, vypadá pro Středoevropana stravitelně. Všemožné tekuté šmakulády a salakvardy ve mně nevzbuzují nějakou extra velkou důvěru. Dávám si konzervativní mix pečiva, zeleniny a nějakého sýru.
 |
| Můj hotel |
 |
| I <3 Petra |
Beru odlehčený batoh, moře vody a vydávám se do Petry. Neprofrčte jako já kolem Visitor Centra, ale vezměte si tam bezplatnou mapku. U vchodu do samotného areálu bylo jediné místo v celém Jordánsku, kde mi u Jordan Passu kontrolovali i jestli souhlasí pas. Kolem vstupu čeká spousta heloumajfrendů nabízejících služby průvodce nebo jízdu na koni. Dlouho se jde po planině obklopené skalami, občas s nějakým domem vytesaným do skály. Poté se dorazí k neméně dlouhé skalní soutěsce, která vede až ke Klenotnici (Treasury).
 |
| Soutěska |
 |
| Ta skála vypadá jako slon |
 |
| Klenotnice |
 |
| Bloud, VelBloud |
U Klenotnice čeká zástup samozvaných průvodců a heloumajfrendů s koňmi a velbloudy. Nikdo jim moc nevěnuje pozornost. Klenotnice je nejlépe nasvícená dopoledne. Dovnitř se už nesmí stejně jako do téměř žádného ze zdejších dómů, které jsou většinou hrobky. Od Klenotnice pokračuji rozšiřující se soutěskou k Nabatejskému divadlu. U něj zahnu a drápu se po schodech nahoru kolem Urn Tomb směrem k vyhlídce. Těch schodů je tam snad tisíc. Na vrcholu je nádherná vyhlídka na divadlo. Kvůli ní jsem se ale nahoru nedrápal. Můj cíl je vyhlídka na Treasury. Cesta k ní je trochu skrytá a dost jsem jí musel hledat. S vrcholu vede dolů kamenitou strží, kde končí o půl kilometru dále na hraně skalního útesu. Představuje tu nejznámější vyhlídku z celé Petry.
 |
| ... |
 |
| Nabatejské divadlo |
 |
| Většina dochovaných staveb představuje hrobky |
 |
| Holé kopce |
 |
| ííííí áááá |
 |
| Klenotnice svrchu |
Vprostřed cesty k Ad-Deir (čili Monastiru) je Petra nejotevřenější a nachází se tam Great Temple, Winged Lion Temple, Temple of Dushares nebo zbytky byzantského kostelu s úchvatnými mozaikami. Zde taky čeká zbytek heloumajfrendů nabízejících jízdy na oslech k Monastiru. Cesta vede další úzkou soutěskou a plnou schodů. Podle mapy se jedná o převýšení 220 metrů.
 |
| Vlevo je Great Temple |
 |
| ... |
 |
| Dochovaná mozaika na podlaze v Byzantském kostele |
 |
| Great Temple |
Podél cesty je spousta stánků se suvenýry. Můžete tu sehnat spoustu věcí. Hodně pomáhá pozdravit "salám alejkum", hned jsou ceny aspoň o třetinu nižší. Pozor na zdejší turistický scam "let's drink a tea", na "lá šukran" (ne, děkuji) reagují "it's hospitality", ale jedno je jisté, na konci by to skončilo debatou o různých významech pozvání na čaj...
 |
| Stoupáme... |
 |
| ... |
Na vrcholu na mě čeká jedna z posledních zdejších do skal vytesaných budov - Ad-Deir (čili klášter). Dovnitř se opět nesmí. Příjemné posezení se sendvičem a kolou za 5 JOD tu nabízí zdejší kavárna. Mě mnohem víc oslovila zdejší pár set metrů vzdálená vyhlídka s příjemnou číčou (viz úvodní foto).
 |
| Monastir |
 |
| Ad-Deir shora. V pozadí Wadi Musa |
 |
| Uf, v létě tu musí být fakt šílené vedro. |
 |
| ... |
Pomalu se začíná ochlazovat, nejvyšší čas se vrátit. V areálu jsem nejčastěji slyšel angličtinu, španělštinu a kupodivu češtinu s polštinou. Ve Visitor centru jsem si vzal mapku a podíval se do muzea. Kdyby někdo náhodou nechtěl platit vstupné - muzeum je přístupné pro každého zcela zdarma a opodál je "Little Petra" taky zdarma. Mimoto by se do areálu asi, zvýrazňuji asi, dalo dojít pěšky skrz wádí. Přijít na to, byl by z toho neskutečný diplomatický incident, takže nedoporučuji zkoušet.
 |
| Bloudi |
 |
| Cesta zpátky |
 |
| Bye bye, Petro |
Na večeři zajdu do stejné restaurace jako včera. Tentokrát kuře s rýží s mátovým čajem za 5,5 JOD. Koukám, že zítřejší ubytování se musí platit jen hotově, tak chtě nechtě jdu k bankomatu. Na benzín a ubytování dohromady v hotovosti už nedávám. Bankomat tentokrát na základě Revolutky bez odporu vyplivne dináry a vezme si za to jen 3 JOD.
 |
| Petra Village při setmění |
 |
| Skromná večeře |
Dlouho přemýšlím, zda zítra ještě jednou jít do Petry. Přeci jen mám v rámci Jordan Passu dvoudenní vstupenku do Petry. Avšak vzhledem k Murphyho zákonům jsem ji díky tomu prošel celou za jeden den. Dám tudíž šanci Mrtvému moři. Ráno si znovu dávám arabskou hotelovou snídani. Ačkoliv je obměněná, stejně je zrovna ne dvakrát poživatelná. Míchaná vajíčka na dva způsoby, pokaždé plavající v oleji mě nijak neoslovily.
Dnes mě čeká nějakých 250 kilometrů na sever k Mrtvému moři. Má první zastávka je na Daně. Dana je přírodní rezervací s výraznými rozeklanými skalami. Podél silnice je řada pěkných vyhlídek. Poté pokračuji k Mrtvému moři. Z jordánské strany vede kolem něj ikonická silnice č. 65. Příjezd od jihu je zážitek. Míjím jedno saliniště a chemičku za druhou.
 |
| Dana |
 |
| Znáte ten otřepaný vtip? |
 |
| Vždycky když jsem na Daně, musím myslet na daně... |
 |
| Náhodná zastávka po cestě |
U současného faktického začátku Mrtvého moře už je to lepší. Tam je jen silnice, příkré útesy a nic víc. Podél silnice se nachází spousta zajímavých vyhlídek, avšak téměř žádná přístupová místa. V souladu s informacemi z jednoho blogu, zadávám do Maps.Me "Dead Sea Access Free". První bod mě nějak moc neuspokojil, nikde nikdo, tak jedu k druhému. Tam už je pár aut, ale sestup skrz kamenitou zpola utrženou, dejme tomu, cestu mě zrovna nenadchne. Břeh je pokryt kameny, naplaveným dřevem, střepy a odpadky. Dokonalá blízkovýchodní idyla. No, nic, jsem tu, tak se jdu nasolit. Voda celkem teplá, nadnáší. Čekal jsem víc. Nasoluji a špiním firemní ručník a vracím se zpět nahoru. Jedu se ubytovat a osprchovat.
 |
| Mrtvé moře |
 |
| ... |
 |
| A jak ho asi neznáte |
 |
| Tohle v letácích cestovních kanceláří nebude... |
Celý jordánský turistický průmysl spjatý s Mrtvým mořem se soustřeďuje na jeho severní část. Tam je pár hotelů. Nepředstavujte si to jako letovisko středomořského typu. Přirovnal bych to k něčemu jako gruzínské Batumi, ale s nehorázně přestřelenými cenami.
 |
| Takhle koukáte z okna a on tam najednou velbloud |
V okolí ubytování na severním konci Mrtvého moře je pusto a prázdno. To je ani ne dva kilometry vzdušnou čarou od břehu. Je vidět, že s tímto místem byly velké plány, pak ekonomika dostala kocovinu a všechno ustalo. Napůl dostavěné cesty vedoucí nikam, zarovnané pozemky se sutí a osaměle stojících pár novostaveb vůbec nehodících se do této změti. Musím uznat, že ze střešní terasy je celkem pěkný výhled na okolí.
Ubytování taky pamatuje mnohem lepší časy. Původně to byl luxusní činžák plný apartmánů. Dnes to předělali na něco jako hotel. Vybavení bývalo luxusní. Nyní je omšelé a špatně udržované. V zahradě prosvítá vypuštěný bazén. Na pokoji pohovka s propáleným potahem, sem tam urvaný věšák nebo lustr. Světla občas svítí, občas ne.
 |
| Výhled z terasy |
Je odpoledne a já přemýšlím, co s načatým večerem. Vyhrává městečko jménem Madaba. Chvíli do něj jedu po dálnici, ale to dlouho nevydrží a jsem naváděn do úzkých křivolakých zatáček přes menší horské pásmo. Vede mimo jiné přes zdejší proslulou horu Nebo. Jak mě poučuje Wikipedia, jedná se o místo, kde se Mojžíš dozvěděl o zaslíbené zemi. Výhled mě moc nenadchnul, tak za pět minut dál pokračuji k Madabě.
 |
| Pohled z hory Nebo. Něco takového asi viděl Mojžíš před 3500 lety... |
Madaba leží několik desítek kilometrů jihozápadně od Ammánu. Je známá pro svou madabskou mapu - mozaiku ležící v Ortodoxním kostele sv. Jiří (není v Jordan Passu a vstupné vyjde na 1 JOD). Víc mě zaujaly zdejší římské vykopávky. Měl jsem je celé jen pro sebe. I to je Jordánsko. Taky je tu výrazná mešita se zlatými kopulemi. Jako nevěřící psi ani nezkoušejte do ní jít. V jídelně pro místňáky jsem si dal místní specialitu za 3 JOD.
 |
| Antické vykopávky v Madabě aneb byl jsem tam úplně sám |
 |
| Mešita v Madabě |
 |
| Kostel sv. Jiří se ... |
 |
| ... slavnou madabskou mapou |
Venku už skoro úplná tma. Navigaci jsem řekl, že mě ani za zlaté prase nepovede přes tu samou silnici a ona mi mé přání ochotně splnila. Vede mě ještě horší trasou než předtím. Venku tma a já jedu po 3 až 4 metry široké silnici bez krajnic, svodidel či odrazek. Většinou aspoň z jedné strany strmý sráz. Ještě štěstí, že je tu malý provoz a už skoro úplná tma. Auta jsou tak už zdálky vidět díky rozsvíceným světlům. Inšaláh, dojedu. Po 30 kilometrech tuto milou okreskou opouštím a za chvíli jsem na hotelu.
Ráno dávám ještě jednu šanci Mrtvému moři. Na hotelu byla uvedena další dvě místa s přímým přístupem k vodě. První, bližší u Chilli Ways Restaurant. Zastavím tam a vydám se pěšky skrz post-apokalyptickou krajinu dávno opuštěné stavby. V půlce, asi půl kilometru od moře, vidím pohybující se bagr. Nemusím mít všechno a koupat se na staveništi mezi to rozhodně patří.
 |
| První pokus selhal... |
Popojíždím dalších pět kilometrů jižně k druhému místu u Porto Dead Sea. Toto místo už vypadá civilizovaněji a podle všudypřítomných opuštěných boud tu musí být o víkendu pěkně živo. Avšak břeh moře vypadá stejně jako včera. Plný bordelu a naplaveného dřevo. Jen ta samotná voda má konečně na dně i krystalky soli. Odvahu se tam namočit ale nemám, jelikož po břehu se tu pohybují smečky toulavých psů a jinak nikde ani noha.
 |
| Druhý pokus... |
 |
| ...selhal jakbysmet |
 |
| Tohle se už prospektům od cestovky jakž takž blíží, ale člověk se nesmí dívat kolem sebe... |
Vracím se na ubytko, beru kufr, dělám check-out a mířím k Jarashi, městu asi 50 kilometrů severně od Ammánu. Nachází se tam ruiny antického města Gerasa. Cesta tentokrát vede výhradně skrz silnice dálničního typu. To jim ale nebrání mít kouzelně příkrá stoupání. V Ammánu se doprava zahušťuje a předvádí zajímavou sondu do blízkovýchodního stylu řízení. Inu, jsem v Asii.
Po hodině a půl jsem v Jarashi. Najít vchod do areálu se ukazuje jako oříšek. V mapě jsou stará data. Parkuji na ulici a do areálu vstupuji bočním vchodem. Vykopávky Gerasy jsou fakt obrovské a kupodivu ve výtečném stavu. Chodím po nich 3 hodiny a trochu víc si osmahnu čelo. Osobně bych řekl, že jsou zajímavější i zachovalejší než Forum Romanum nebo marocký Volubilis. Je tu Hippodrom, Oval Plaza, kupa bran, 800 metrů dlouhá ulice lemovaná sloupovím, dvě divadla a několikero chrámů. Najde se tu i pár mozaiek a v malém muzeu přímo v areálu pár soch.
 |
| Hlavní ulice Cardo Maximus dlouhá 800 metrů |
 |
| ... |
 |
| Temple of Artemis |
 |
| Oval Plaza |
 |
| Jižní divadlo / Southern Theatre |
 |
| Northern Theatre |
Nyní mě už jen čeká cesta na letiště a vrácení auta. Nejdřív ale v této pouštní krajině, kde i voda z kohoutku teče nevalně, musím najít automyčku. Auto za ty necelé čtyři dny zvládla pokrýt celkem výrazná vrstva pouštního prachu. Nejlepší na tom je, že v automyčce jsem nikdy nebyl.
Jak jsem tušil, najít automyčku tu není žádný med a je to ještě horší, než najít smysluplnou restauraci. Dotankovat benzín není problém, ale myčku tu nikde nemají. Vyjde to až na pátý nebo kolikátý pokus a tam je i tak jen myčka ruční. Zaplatím 3 JOD a vezu na letiště blýskající se auto.
Na letišti jsem 3,5 hodiny před odletem. Auto trvá vrátit necelých 15 minut. Žádné další škrábance na něm nenajdou, depozit bez odporu uvolní ihned. Dalších 15 minut trvá směnit zbytek dinárů na dolary. Do eur by to šlo taky, ale dolary mají o dost lepší kurz. Jordánské dináry v Česku nikde nevedou, aspoň pokud vím.
 |
| Letiště v Ammánu |
 |
| Dost exotické destinace. Kdo by z vás bez obav letěl do takového Bagdádu? |
Pak jdu do odletové haly odbavit si svůj kufr. U check-in přepážky dostávám svou první papírovou letenku s Ryanairem a tím se řeší i záhada sedadla "assign at gate". Dostávám místo u okna. Projdu bezpečnostní kontrolou, zbavuji se přebytečné vody a kochám se nesmyslně drahými obchody v bezcelní zóně. Ehm, kouřit, možná by mě nadchnul karton cigaret za 40 dolarů.
 |
| ... |
Pozorně projdu všechny restaurace a nakonec si dávám libanonské kuře za 5,5 JOD. Na letišti je super, že všechny ceny jsou bez DPH a k nim se dodatečně přičítá daň a zjistíte to, až připlacení. To v Jordánsku nikde jinde nebylo. Kdyby někdo hledal, nejlevnější vodu mají u McDonalda (za 0,96 JOD). Pítka nikde nejsou a voda z umýváren je nejen teplá, ale ani bych se ji neměl odvahu napít.
 |
| Oběd za 5,5 JOD |
 |
| Asi nejlevnější restaurace na letišti. Jeden fastfood s falafelem byl o trochu levnější, ale stále jen fastfood. Najdete ji u dvoustovkových bran. |
Boarding začíná na čas, ale jen štosují lidi v dolní části brány a dalších půl hodiny se nic neděje. Letadlo odlétá s 20 minutovou sekerou a plné z pouhých tří čtvrtin. Pilot sekeru až do Prahy nestáhne ani o minutu. Vystupuje se busmo. Automatické brány pro kontrolu pasů jsou na Ruzyni mimo provoz. Avšak Menzies se vyznamenává a kufry přijíždí prakticky hned. Nasedám na stodevatenáctku a v jedenáct večer jsem doma.
 |
| Ammán shora. |
Orientační náklady:
- letenka ... cca 2200 Kč
- ubytování ... cca 1000 Kč / noc
- vízum + vstupné ... cca 2500 Kč
- auto na tři dny ... cca 2000 Kč
- externí pojištění auta ... cca 650 Kč
- benzín ... cca 1300 Kč
- umytí auta ... cca 100 Kč
- jídlo v restauraci ... 2 - 10 JOD / porce (bez pití)