S racky z Helsinek do Tallinu

Vždycky když jsem smutný nebo vystresovaný, kupuji šílené lety. Tohle kombo je výsledkem také jedné takové slabé chvilky. V pátek večer miřím na Florenc, odkud mi v 21:40 jede autobus na letiště Berlín Tegel.

Evangelická katedrála v Helsinkách

Z Tegelu jsem ještě neletěl. Podle recenzí, na tom není o moc líp, než Berlín Schoenefeld. Dorážím tam v půl čtvrté ráno. Má dva terminály a subjektivně je větší než jeho východní konkurent. Zub času je na něm znát a rozhodně nemá moderní dispozice. Všude tu už také jsou pásky s “BER Berlin Brandeburg Airport”, ale jeho dokončení je stále v nedohlednu.

Na Tegelu...

Nové letiště? Ale kdeže... To je Tegel!

V sedm začíná boarding do letadla Easyjetu. Jde se klasicky po ploše. Uvnitř není zrovna moc místa pro nohy, ale ty dvě hodiny se nějak vydrží. Letadlo je plné jen z 80%, tak toho využívám a přesouvám se o jednu řadu dopředu k okénku.

Vlaková stanice na letišti. Všechna ta severská "metra" vypadají stejně - hrubá neopracovaná kamenná stěna.

Kvůli časovému posunu se v Helsinkách ocitám až po 10. hodině. Než vystoupím z letadla a dostanu se na vlakové nádraží je skoro jedenáct. Tam si kupuji regionální jízdenku za 14 €. Platí po celý den a dá se na ní jet přímo z letiště. Druhou možností je koupit si jednorázovou jízdenku do centra Helsinek za 5,5 € a v Helsinkách jezdit na celodenní jízdenku za 9 €. Ta se ale musí nahrát na speciální kartu za další dvě eura. A je nevratná.

Helsinky jsou dvojjazyčné město. Narazíte na to už na vlakovém nádraží. Všude dva nesrozumitelné jazyky. Jeden je finština a druhý švédština, která ve většině případů nijak moc nepomáhá. Přeložené jsou i místní názvy a jména zastávek, tak to z cestování občas dělá menší detektivku. Protože čím větší displej, tím méně toho na něm je. Aspoň toho užitečného.

Letiště je spojeno s centrem okružní trasou. Linky I a K. Obě dvě vás tam dovezou za necelých 40 minut. V centru u Hlavního nádraží celý hladový podniknu nájezd na Lidl. Na to, jak se říká, že Finsko je drahé, jsem překvapený, že tam jsou ceny skoro jako u nás.

Vánoční výzdoba je tu.

Nejdřív mířím k Evangelické katedrále (Helsingin tuomiokirkko). Svým způsobem mi připomíná ruské stavby. Je velmi mohutná, bílá a má tmavé kopule. Výzdoba uvnitř přitom nijak zvlášť neoslní. Pod ní se rozprostírá Senátní náměstí (Senaatintori). Na něm už stojí velký vánoční strom a čile se připravují stánky pro adventní trh.

Já a Helsingin tuomiokirkko

Národní knihovna Finska

Naproti přes ulici je Finská národní knihovna (Kansalliskirjasto). Lidi ji na Mapách Google dost doporučují. Fakt je, že uvnitř se můžete podívat do jedné místnosti plné starých knih a zcela zdarma. Šetřílky rovněž zaujmou bezplatné skříňky a toalety. Jen pozor na krátkou otevírací dobu knihovny.

Pohled na Senátní náměstí

 Nedaleko je také Městské muzeum (Helsingin kaupunginmuseo). To mě svými interaktivními expozicemi spíš odpudilo. Mám radši klasické výstavky. Televizi a projektor si můžu pustit doma a nemusím na něj do muzea. V horním patře mají výstavu o strachu. Je znát nástup doby sněhových vloček. Před vstupem musíte podepsat informovaný souhlas, že tam na vás může něco vybafnout…

Nedaleko Kauppatori

Já letím...

Kolo nedaleko Kauppatori

Pár kroků odsud je Tržním náměstí (Kauppatori). Na něm je první otevřený vánoční trh. Ceny jsou překvapivě lidové. 4 € za sobí klobásu a 2 € za svařák nejsou po Budapešti moc. Přes silnici je nábřeží s víkendovým trhem, kde se vesele prodávají suvenýry. Kolem vody si to promenádují racci. Na dohled je budova kryté Staré tržnice (Vanha kauppahalli). Uvnitř seženete skvělé jídlo za rozumné ceny. Jídla s mořskými plody stojí 10-14 €. Jak přes mobil zjišťuji, jsem dost na severu a slunce zmizí za obzor ještě před čtvrtou. Na vysedávání v restauracích teď rozhodně není čas a po nákupu s hladovýma očima ani chuť. Co je tu drahé, jsou kousky sobího masa. Ani na 50 gramů tu přijde na 4 až 8€.

Je libo sobí maso?

V nedalekém parku Esplanadin objevuji orignální vánoční dekoraci - plastického losa/soba ze žároviček. Z nábřeží je vidět finské ruské kolo. U něj je na střeše (zavřené) kavárny vyvýšená vyhlídka. Jen pozor, dřevěná podloha pokrytá jinovatkou celkem klouže. Pro otužilce jsou pod ní i bazénky lákající ke koupeli. Venku ale mrzne. Na nedalekém ostrůvku se tyčí mohutná pravoslavná katedrála v hanzovním stylu (Uspenskin katedraali).

Sob na Esplanadin

Uspenskin katedraali - skoro jako v Rusku

V průvodci doporučovali se projít parky podél zálivu. Mířím tramvají na západ města. Při přestupu potkávám druhý vánoční trh (Lasipalatsinaukio). Nabízí tu i thajské nebo litevské speciality. Asi jsem někde udělal chybu při výpočtu, ale místo parku se ocitám na hřbitově Hietaniemen hautausmaa, skrz který se dostávám k moři. Industriální siluety na druhé straně zálivu a vedení vysokého napětí přes něj moc romanticky nepůsobí. To samé se dá říct i o moderním umění v podobě Sibelius monument v parku opodál.

Tahle poetika mě míjí...

Sice to není špatné, ale radši bych zůstal v teplu v obchoďáku nebo muzeu

Sibelius

Vracím se zpět přes kostel ve skále (Temppeliaukion kirkko). Nic podobného jsem ještě neviděl. Příště bych si asi odpustil 3 € vstup, protože už od pokladny je vidět vše podstatné a uvnitř se žádný zázrak nekoná. Pomalu se stmívá. Jdu dokoupit zásoby a připravit se na cestu trajektem. Hlad na mě stále nepřichází, restaurace mají pro dnešek smůlu.

Temppeliaukion kirkko

Temppeliaukion kirkko uvnitř

Do přístavu West Harbor Terminal 2 jedu tramvají. Zde opět do hry přichází zdejší matoucí dvojjazyčnost - přístav se ve finštině i švédštině jmenuje naprosto jinak (Länsiterm. T2 vs. Västra term. T2). Pro plavbu využívám společnosti Tallink. Odplouvá ze dvou různých terminálů aspoň 500 metrů od sebe daleko! To na poslední chvíli nedoběhnete.

Tip: Před naplánováním cesty si určitě ověřte cenu. V průběhu dnů v týdnu i jednotlivých hodinách se dost liší. Má cesta stála 19 € a byla to prakticky ta nejnižší možná cena. Může být i dvojnásobná.

Vánoce přicházejí

Sobi jsou tady!

Senátní náměstí v noci.

Tento trajekt je takové menší město. Jsou v něm bary, kavárny, restaurace, obchody a spousta herních automatů. Najdete tu i fastfood (BurgerKing) a supermarket. Pokud tu budete hledat normální prostor pro cestující, pochodíte s nepořízenou. Co se týče “duty free” cen, opět je to jen evopská bída. Ceny jídla a pití v restauracích možná o něco nižší než v Helsinkách, ale nabídka století to rozhodně není. V supermarketu kupuji jednu magnetku a tím to pro mě končí.

Přístaviště

Bar na lodi. Chybí krásné dívky. I ty ošklivé.

Mají tu i Burger King...

...a supermarket

Do Tallinu připlouvám v 21:30. Přivítá mě ještě větší zima než ve Finsku. Nikde není automat na lístky MHD, tak se ten kilometr do centra vydávám pěšky. Moje dnešní ubytování se honosí ve jménu přídomkem “16 eur” - 16eur - Old Town Munkenhof. Kdeže ty loňské sněhy jsou - pokoj už stojí 32 eur. Je vzdálené asi deset minut pěšky od dalšího vánočního trhu a nočního života. Na trhu (Raekoja plats) si dám jeden punč za vyšší než finskou cenu a jdu spát.

Vítejte v Tallinu

Viru Gate

Raekoja plats s vánočním stromem a trhem otevřeným do pozdních nočních hodin (určitě přes 22 hodin)

Na tom severu také svítá pozdě. Budíčka si dávám na půl devátou a venku je ještě skoro tma. Vydávám se na pouť po kostelech. Vliv FInska je tu ještě znát. Do žádného z nich se neplatí vstupné, což potěší. Nejvelkolepější z nich je opět pravoslavný kostel (Aleksander Nevski katedraal) na vršku nad městem. Naproti němu se nachází estonský parlament. Celkem dlouho jsem hledal estonský hrad (Toompea Castle), abych zjistil, že je na skále, z druhé strany parlamentu. Zde na vršku je ještě jedna středověká katedrála (St Mary's Cathedral) a několik velmi pěkných vyhlídek na město.

Centrum Tallinu...

...a ranní slunce

Hradby u nejstarší části města

Pravoslavný Aleksander Nevski katedraal

St. Mary Cathedral

Uvnitř je fakt nápaditá.

Provází mě racci.

A znovu!

Pak jsem sešel k Viru Gate a hledal kde si dát co dobrého. Zajímavostí jsou desítky stánků s květinami přímo nadohled od brány. Zdejší restaurace v nedalekém obchodním centru Viru mě nepotěšily. Sami Estonci mi navíc říkali, že estonská kuchyně je hnusná (doslova říkali “disgusting”), ať se jí obloukem vyhnu. Obchodníci jsou znatelně inspirovaní Finskem, protože ceny jsou takřka shodné jako na druhé straně zálivu. Asijská kuchyně za 10 éček mě nechává chladným, ani ji nepovažuji za vysokou gastronomii. Proto jdu raději ozkoušet Hesburger, řetězec fastfoodů, který je tu až podezřele na každém druhém rohu.

Raekoja plats přes den

Viru Gate...

...a nedalké stánky s květinami

Protože den je ještě mladý, kupuji celodenní lístek na MHD a vydávám se na periferii do zdejšího skanzenu. Běžný lístek si můžete koupit rovnou po internetu, ale u celodenního to nejde. Chce to nějaké ID - ID plastové karty, kterou si musíte koupit za 2 € v trafice. Přeci jen mají v té elektronizaci ještě co zlepšovat. Celodenní lístek tak přijde na 3 € (za lístek) + 2 € za kartu. Jinak jednorázový u řidiče vyjde na 2 € a po internetu o euro méně. Ač máte celodenní lístek, stejně si pokaždé u vchodu musíte pípnout s kartou.

Finský záliv brzy odpoledne

Skanzen, neboli Estonian Open Air Museum se nachází v březovém lesu u moře asi 10 kilometrů za městem. Jede se tam 40 minut. Byla to výborná volba. Pozdní odpolední sluníčko skanzen nádherně osvětluje. Jenže mi na jeho prohlídku zbývají jen necelé 2 hodiny světla a je fakt hodně rozlehlý. Skoro nikdo v něm není. Vůči létu je i o 2 euro nižší vstupné (8 €). Vřele doporučuji jeho návštěvu.

Větrný mlýn ve skanzenu

Chajda

Chatky u vody

A další chajda

Pomalu se stmívá. Je nejvyšší čas se vrátit zpět do centra. Rozhodnu se vyzkoušet všechny zdejší tramvajové linky a podívat se, co je podél nich zajímavého. Taky je tu jen pět konečných. Nejvíc mě zaujme Náměstí Svobody (Vabaduse väljak) nasvícené v estonských barvách. Ještě jednou si dojdu na vánoční trh a už pomýšlím na jízdu na letiště.

U Balty jsou pro mě asi nejzajímavější dřevěné městské domy. To se moc často nevidí. U nás se staví ve městech z kamene už od středověku.

Bílo-modře nasvícené Vabaduse väljak

Tip: Pokud vás při čtení o Finsku navnadila sobí klobása, v Estonsku můžete plně uspojit své chutě. Sobí salám v supermarketu koupíte za 4€, salám z divočáka pod 3€. V rámci EU je povolen vývoz/dovoz masných výrobků, tak budete i bez problémů na letišti, resp. pokud to neberete zkratkou např. přes Kyjev (mimo EU).

Estonský Tallin patří do klubu měst, v kterých vedou koleje až na letiště. Protože je to menší město, tak tam nevede metro ani vlak, ale tramvaj. To má svůj styl. Během půl hodiny jste z centra až na letišti. Jeho prostory voní novotou a je všude hodně místa. Na těch pár odletů přes zimu je značně předimenzované. Mají tu ale super vychytávky, ať už interaktivní mapu od Tallinku nebo spící kapsle od Europcaru.

Na konečné tramvaje na letišti

Letiště je prázdné...

...ale má dobré vychytávky

Za pár posledních desítek letů je tu asi nejdramatičtější nástup do letadla. Pracovnice u přepážky striktně dusí každého se dvěma zavazadly, a to druhé nekomprisně posílá do podpalubí a zřejmě s příplatkem. Je jedno jestli to druhé jo ruksak nebo maličká kabelka. Je tak důkladná, že kdyby letadlo nemělo na příletu zpoždění, vytvoří ho svým přístupem. Po odbavení se opět čeká dalších půl hodiny než se něco děje. Nastupuje se klasicky přes plochu. Před vzletem se musí ještě odmrazit křídla. Odlétá se skoro se 40 minutovým mankem. Kapitán zpoždění o něco stáhne, tak v Berlíně Schoenefeldu stíhám svůj první autobus jedoucí na Prahu odjíždějící jen hodinu po plánovaném příletu. Další by mi jel za další tři hodiny. Domovní dveře otvírám v pondělí v 5:30 ráno.

Nastupujeme.

Už jsem skoro doma.