Můj druhý den v Bangkoku a setkání s druhou kamarádkou. Tentokrát pravou Thajkou přímo z Bangkoku. Noo tu pracuje v bance a všude jezdí autem. Setkali jsme se na konečné nadzemky Bang Wa.
1. Dramatický odlet do JV Asie
2. Bangkok: Opětovné shledání s Městem andělů
3. Poznávání thajské kultury zakončené pařbou v Bangkoku
4. Jak jsem stopoval v Angkor Watu
5. Kuala Lumpur, čisté město, kde po schodech pobíhají makaci
6. Český lev u singapurského merliona
7. Pláže a thajské masáže na Krabi
8. Jak jsem zadarmo jezdil Uberem po Bangkoku
9. U ropných šejků v Kataru aneb poprvé v 5-hvězdičkovém hotelu
Vzhledem k tomu, že jezdí výhradně autem, ukázalo se jako problém, aby mi řekla, jakým z tamějších čtyř exitů mám vyjít, aby mě mohla nabrat. Tak nabrala kamaráda s lepším orientačním smyslem a pak se vrátila. Vzala mě pár kilometrů za Bangkok do Thai Village. Přijela novým modelem dalšího západního autea spolu se svým kamarádem, kterého jsem viděl už minule. Je to prý její bývalý šéf a evidentně víc než kamarád. Chlubit se tím se ale v Thajsku nenosí. Thai Village je naučně-zábavný park vystavený v tradničním stylu a seznamující s původními thajskými zvyky a životním stylem (vstupné 600 THB). Najdete tam slony, vodní buvoly, spoustu tropických rostlin, květinové a hrnčířské dílny, ukázku mletí, třídění rýže nebo hudební nástroje. Podívat se tam bylo zábavné. Zkusil jsem si uplácat keramického slona a květinovou ozdobu.
 |
| Tradiční architektura venkovských domů |
Den jsem zakončil stylově - dojel jsem si do Terminalu 21 do kina na Hvězdné války. Předtím jsem na Si Lomu v obchodním centrum valil bulvy na prodejnu od Amway. V Čechách jim nikdo nemůže přijít na jméno a zde si zaberou skoro celé patro v parádně drahém obchodním domě. U stanice BTS Asok se rozkládá velký mnohapatrový obchodní dům Terminal 21. Jednotlivá patra jsou různě tematicky laděné a sem tam se tam vyskytne i nějaká dekorace a la japonská torri nebo Golden Gate Bridge. A v posledním patře se nachází velký multiplex.
 |
| Golden Gate Bridge v Terminalu 21 |
Za lístek jsem dal 220 THB, což v porovnání s pražskými multiplexy jde, ale na thajskou kupní sílu nic moc. Vstup do kina lemují zlatí Oskaři. Zvláštní to podívaná. Uvnitř sálu mě čekalo větší překvapení, sedačky jsou spíš lehátka skloněná o dobrých 60 stupňů. Neusnout na nich vyžaduje opravdu dávku sebekázně. Před filmem bylo 35 minut různých reklam a ukázek, fakt, nekecám, stopoval jsem čas, a film samotný se začal promítat až po vzdání holdu zesnulému králi, kdy se všichni postavili. Film běžel v angličtině s thajskými titulky. Nechytíš angličtinu, vždy se můžeš podívat na thajské kroutěnky v titulcích.
 |
| Kino s kýčovitými Oskary u vstupu |
Po filmu jsem zašel před obchoďák podívat se na proslulou uličku zábavy a hamby Soi Cowboy. Což o to, pěkně barevné to tam je, hudby se přeřvávají a postarší pánové z Ameriky a Evropy si tam můžou najít hezkou a znuděnou lolitku. Ještě ke všemu je ta ulička neskutečně krátká. Za pět minut ji projdete tam i zpátky. Pokud si musíte dát pivo, připravte si na něj aspoň 100 THB.
 |
| Soi Cowboy |
Na neděli jsem měl svůj program daný už z Prahy. Online jsem zakoupil vstupenky do Erawan Museum (300 THB) a Ancient Siam City (600 THB). Dostat se tam už je celkem oříšek. Nevede tam žádné metro, nadzemka, rychlo-bus a dokonce ani ne klasický autobus. To se musí vystoupit na konečné nadzemky Samrong. Tam chytit autobus 511 jedoucí na jeho jižní konečnou a tam přesednout na minibus č. 36 jedoucí z boční uličky. Celkem to vyjde na nějakých 20 bahtů. Nebo si taky můžete vzít taxík za nějaký osmi- až desetinásobek. Od BTS je to tam totiž přes 13 kilometrů.
Ačkoliv jsem se do Ancient Siam City chtěl dostat dopoledne, kvůli luštění dopravního kvízu jsem se tam dostal pouhou hodinu před polednem. Ancient Siam jak se tento zábavní park jmenuje dnes, dříve Ancient City, je obrovské muzeum pod širým nebem zaujímající rozlohu 0,81 km2. Jeho posláním je uchovávat miniatury pro Thajsko významných staveb. V dnešní době se tam už nachází několik stovek různých chrámů, budov, pagod a stél. Je to vskutku velkolepý zážitek. To vše se nachází na obrysu Thajska.
Skrz park jezdí tzv. tramvaje. Jedná se z našeho pohledu spíš o vyhlídkové autobusy stavějící na určitých místech parku. Jsou v ceně vstupného. Mimochodem jako vstupenka slouží malá kulatá samolepka, kterou si nalepíte na tričko. V tomto klimatu podle mě značně nepraktické. Nebo si taky můžete půjčit kolo. Vzhledem k tomu, že na řadu míst s kolem nesmíte, tak je to značně rozporuplná volba, protože si stejně musíte pamatovat, který z toho mnoha vstupů do té či oné stavby jste použili a to kolo tam najít.
Uprostřed parku je plovoucí vesnice, kde se můžete dobře a levně najíst. V porovnání s jídelními koutky v obchodních domech v Bangkoku je to tu doslova zadarmo. Jídla za 40 až 50 THB, ovocné koktejly jakbysmet. Doporučuji projít / projet jen “highlights” zvýrazněné v průvodci. I tak projdete většinu parku. Jedná se aspoň o půldenní výlet.
 |
| Plovoucí trh v Ancient Siamu |
 |
| Tradiční thajské jídlo za pár korun |
Odpoledne jsem se přesunul kombinací minibusu a autobusu zpět k Erawan Museu. Kolem toho jsem už dopoledne jel. Tehdy nebylo dobře nasvícené. Teď sice už ano, ale ze strany od Ancient Siamu k němu není dobrá cesta a je potřeba nadchodem přejít aspoň čtyřproudou silnici v každém směru. Tudíž jako vhodnější se jeví navštívit Erawan jako první (autobusová zastávka je v tom směru přímo před vchodem) a teprve pak se vydat do Ancient Siamu. Erawan Museum je známé pro svou slavnou trojhlavou sochu slona, která stojí na vrcholku svatyně, kolem níž se rozkládá park se spoustou kýčovitých sloch kýčovitých pestrobarevných slonů. Je to tak kýčovité, až je to pěkné.
 |
| Symbol Erawan Musea |
 |
| Erawan Museum, to jsou hlavně sloni všude možně ve všech možných i nemožných barvách. |
Kamarádka z Čech se opět ozvala, jestli někam večer nevyrazím. Domluvili jsme se pokořit proslulou Khao San Road. Sraz jsme si dali na National Stadium a odtamtud jsme jako místňáci vyrazili autobusem. Vystoupili jsme opět u Democracy Monument a za chvilku jsme už byli v uličce. Slovy Shakespeara bych to vyjádřil jako mnoho povyku pro nic. Je to další pouliční trh, nic víc, a jako bonus davy lidí, co se přišli na tuto nádheru podívat. Můžete si tam dát jedno z mnoha pouličních jídel jako jarní závitky, smažené maso na špejli, čerstvý džus nebo kus durianu. K tomu je tam nesčetně barů s předraženým pivem (80 až 120 THB za drink) a pár masážních salónů nabízejících masáže přímo na ulici. Docela bych se tam bál dát si masáž, neboť chvilka nepozornosti a někdo mi už běží pryč i s mými věcmi. Navíc pro mě je na masáž na ulici až nechutně vedro i v lednu.
 |
| Khao San Road |
 |
| Pochoutky na Khao San Road |
Chvilku jsme tam poseděli, ochutnal jsem jedno místní pivo. Bylo určitě lepší než to poslední polské, avšak stejně to nemusím mít každý den, a pak jsme se přesunuli na Asok. Tam jsem ukázal blikající Soi Cowboy, nechal se opět ukecat na jeden drink a před půlnocí nasedl do metra a dojel jsem na ubytování. Kamarádka večer řekla, že dneska nakonec koupila letenku a přidá se ke mně i v Kambodži.