čtvrtek 3. května 2018

Dramatický odlet do JV Asie

Letošní výlet byl dost dramatický. Plánován byl půl roku dopředu a mezitím se pokazilo vše, co mohlo. Měsíc před odletem jsem měl psa u veterináře s rakovinou penisu. 3 týdny před odletem měla máma lehkou mozkovou mrtvici. Týden před odletem si můj chytrý pes ještě utrhl drápek. Mimoto se mi ještě rozsypal sluchátkový jack ve smartphonu.


Stroj Qatar Airways letící z Prahy. Výstup autobusem.

1. Dramatický odlet do JV Asie
2. Bangkok: Opětovné shledání s Městem andělů
3. Poznávání thajské kultury zakončené pařbou v Bangkoku
4. Jak jsem stopoval v Angkor Watu
5. Kuala Lumpur, čisté město, kde po schodech pobíhají makaci
6. Český lev u singapurského merliona
7. Pláže a thajské masáže na Krabi
8. Jak jsem zadarmo jezdil Uberem po Bangkoku
9. U ropných šejků v Kataru aneb poprvé v 5-hvězdičkovém hotelu 

Tentokrát jsem pro odlet z Prahy zvolil na náš trh nově vstupující společnost Qatar Airways s renomé pětihvězdičkové aerolinky. Byl jsem samozřejmě zvědavý, jestli svou pověst má zaslouženě. Týden před odletem se všechno jako mávnutím kouzelného proutku začalo zlepšovat. Vzhledem k okolnostem posledních týdnů jsem takřka do poslední chvíle netušil, jestli poletím, tak balení bylo opravdu na poslední chvíli během posledního víkendu před odletem. Našlo se tak pár věcí, které mi opravdu chyběly:
  • propiska - protože v těchto končinách před vstupem do každé země musíte vyplnit formulář, který rozdávají už letušky v letadle.
  • opalovací krém - ten doma se ukázal jako už několik měsíců vyhozený.
  • špendlík na vysouvání šuplíku se SIM kartami.

Moje dilema vzít si s sebou kufr na kolečkách nebo batoh jsem rozlouskl vědeckou metodou - vše jsem zvážil. Zjistil jsem, že kufr váží 2,5 kila a batoh jen 0,75 kg. Proto vyhrál batoh na plné čáře. Z Prahy sice letím s Qatarem, kde sice můžu mít i odbavené zavazadlo, ale v Asii mě čekají další čtyři lety s nízkonákladovkami, kde by mělo mít moje příruční zavazadlo mezi 7 až 10 kilogramy… Kufr sice jel taky, ale zůstal u kamarádky v Bangkoku a čekal na naplnění suvenýry před zpáteční cestou.

Pražské letiště v šest ráno

Odlet jsem měl v 8:25 z Prahy. Na první pohled to vypadá jako sympatické číslo, na ten druhý to už znační značně nekřesťanské vstávání před pátou ráno. Kufr jsem v šest ráno na letišti obalil potravinovou fólií a odevzdal ho na přepážce. Na terminálu 1 jsem prošel svou oblíbenou automatickou branou a šel chytat lelky poblíž bráně. O hodinu a kousek později jsem se zvedl a šel projít kontrolu ke gatu. Boarding a odlet byly na čas. Jen nikde nebyly k nalezení noviny. Interiér Boeingu A320 na pohled nový a celkem příjemný, rozestupy mezi sedačkami taky ušly, jen nevím, proč jsem na sedadle u okna vyfasoval pod nohy nevzhlednou černou krabici.

Můžu vyrazit

Na začátku mého letu se podávala teplá snídaně. Letuška nejdřív rozdala menu a pak až o hodnou chvíli později se projíždělo s vozíkem. Mezitím jsem se snažil zabavit se zábavním systémem. Obrazovka nic moc, docela pomalé reakce na dotyky. Něco se dalo vybrat, avšak dovolím si malou poznámku. U většiny filmů výběr řady audií, ale titulky jen arabsky nebo čínsky. To moc nepotěší. Odezírat ze rtů moc neumím. Když se ke mně dostala snídaně, chuťově docela ušla, i se z toho člověk celkem najedl. Potěšila i vypsaná nabídka alkoholických nápojů na jídelním lístku. U arabské aerolinky to příjemně potěší.

Místo na nohy
Pod nohama mám nějakou černou krabici.
Interiér letadla

Avšak jako naprosté faux pas beru dodávané máslo Moravia. Jeho roztiratelnost zůstala někde v době kamenné a na stupnici 0 až 10 ji hodnotím 2, kde 1 zůstává vyhrazena kamenům a 0 diamantu. Taky bylo hodně zvláštní tu vidět pomerančový džus Aro. Někdo tu evidentně dost šetří. Před přistáním se ještě podával oběd. Avšak oběd měl podobu jednoho malého teplého sendivče nebo spíš kapsy plus mufinu. U sendviče bylo na výběr mezi jeho vegeteriánskou a kuřecí variantou. Nevím, od pětihvězdičkové aerolinky bych čekal vskutku víc. Vždyť i Delta na podobně dlouhých letech dává dvě teplá plnohodnotná jídla.

Nízkorozpočtová snídaně v podání Qatar Airways
Sníh někde nad Malou Asií
Poušť kousek od Kataru
Přistání v Kataru. Za křídlem se rýsují obrysy hlavního města Dauhá.

Prakticky nad celou Evropou a Malou Asií byly mraky. Když se konečně rozpustili někde nad Íránem. Nepřestal mě udivovat nonstop přítomný smog. Jedno jestli nad pouští, horami nebo mořem. Přistání v Dauhá bylo jako do bavlnky. Na přestup na dalších jsem měl asi jeden a půl hodiny, protože letadlo přistálo o něco dřív. Co už nepotěšilo, bylo, že Airbus zaparkoval někde v háji deboarding probíhal autobusy, které udělaly čtvrhodiny trvající vyhlídkovou jízdu po celém Hamadově mezinárodní letišti v Dauhá. Aby to nebylo tak lehké, všichni cestující museli znovu projít kontrolou dokladů a zavazadel. Když jsem se konečně dostal skrz všechny kontroly, zbývalo něco přes 30 minut do odletu mého dalšího letu. Na ukazatelích samozřejmě terminál B (ověřit) vzdálený přes 10 minut pěšky. Sotva jsem tam došel, už se šlo do letadla. Z té chvilky, co jsem strávil na letišti v Dauhá, můžu s klidným svědomím říct, že se jedná o moderní, pěkné a čisté letiště.

Momentka z letiště
Nástup do Dreamlineru

Let Dauhá-Bangkok byl operován Boeingem 787-8 Dreamliner, můj první let odpovědí Boeingu na Airbus A380. Uvnitř mně nepřipadal ničím výjimečný. Interiér opět hezky nový, obrazovky trochu větší než v Airbusu z Prahy. A hádejte co, u mého sedadla u okna opět pod nohami černá krabice. Thajskou masáž budu potřebovat jako sůl. Servis Qatar Airways jako přes kopírák. Letadlo na odletu nabralo asi hodinu zpoždění, protože čekalo na pasažéry z přípojů. Jako první přišla lehká teplá večeře a těsně před přistáním opět sendvič s jedním mufinem. Pětihvězdičkovou aerolinku si tedy představuji jinak. Možná takové služby poskytuje v byznys třídě nebo “eFku”, ale v ekonomické třídě rozhodně ne.

Interiér letadla nasvícený a la čtvrť červených luceren
Detail zábavního systému
Večeře na katarský způsob

V Bangkoku jsme dosedli po čtvrté ráno tamějšího času. Na imigračním mě čekal nelehký úkol. U stolečku si vybojovat svou propisku, protože tam sice byly stolečky, ale u nich skoro všechny provázky bez propisek. Pasová kontrola byla celkem rychlá, pak jen zbývalo počkat si na můj prázdný kufr. Pak jsem se potuloval po letišti, protože mi zbývala hodina do odjezdu první ranního vlaku do centra Bangkoku. U nonstop otevřeného stánku AIS jsem koupil SIM kartu na 30 dní s 4,5 GB dat za 450 THB.

Letiště v Bangkoku
Svítání nad Hua Lamphong

Směnárny na letišti nemají zrovna dobré kurzy, tak jsem byl rád za těch svých pár thajských bahtů, co jsem dostal v Jindřišské. Až dole vedle turniketů pro vstup k vlakům bylo pár směnáren se zajímavě naceněnými kurzy. Otvírají ale až v šest ráno. Směnil jsem tam pár euro a své pomačkané dolary, co jsem dostal před pár měsíci v Peru. Naproti je i jeden nonstop otevřený minimarket 7-Eleven.

Bangkok to jsou mrakodrapy...
...a o pár metrů dále toto

Tentokrát mi vzduch v Bangkoku připadal o něco snesitelnější. Možná i proto, že jsem tam dorazil za rozbřesku. Na stanici Makkasan jsem přestoupil a zanořil se do příjemně klimatizovaného krtka. Jel jsem až na konečnou Hua Lamphong, kde mě už o pár set metrů dál čekalo mé ubytování v At Onne Inn Hualampong v blízkosti metra a čínské čtvrti rezervované přes odkaz na cashback 40 dolarů od Booking.com. Protože jsem neměl v plánu platit za noc, kterou tam nestrávím a den v Bangkoku jen prospat, tak jsem tam nevyspalý nechal zavazadla a vyrazil vstříc víru velkoměsta.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)