Tento výlet vznikl s cílem spálit nadbytečné míle v Miles&Smiles. Vybírám Almaty a nakonec to je za 5 minut 12, jelikož dva měsíce na to přichází devalvace mílového programu. Po rezervaci se mi podaří ze zpáteční letenky vytvořit open-jaw a druhý konec usadit do Káthmandú.
 |
| Durbar Square v Káthmándú při západu slunce |
<<< Předchozí díl (Almaty)
Úterní večer
Za dnešní ne zcela podařený den se trestám a na letiště v Almaty jedu po deváté večer jedním z posledních denních autobusových spojů místo dražšího taxi. Check-in se otevírá 3 hodiny před odletem. Pro vstup na letiště je nutná kontrola zavazadel a pro vstup k check-in přepážkám kontrola pasu a rezervace letenky.
Čekání ve frontě s Indy má jistá kulturní specifika. Především jsou to velmi početné skupinky, rádi předbíhají a podobně jako národy z bývalého SSSR se nalepí těsně za záda. I dvě skupinky přede mnou znamenají čtvrthodinu čekání. Paní na přepážce následně zezačátku striktně vyžaduje indické vízum, ačkoliv tam mám jen přestup. Naštěstí na rozdíl od ostatních v Kazachstánu mluví dobře anglicky. Relativně ji uspokojí email od indické ambasády v Rakousku, že vízum není třeba. Letenku dostávám v momentě, kdy kolem chodící indický supervizor pokývá hlavou, že je to OK. Plusem je, že za celou dobu u IndiGo nikdo neřeší velikost zavazadel. Letadlo je plné skoro do posledního místa.
 |
| V duty free prodávají české pivo... |
 |
| ...a je levnější jak v ledajaké české večerce |
IndiGo čachrovalo s časy letů a odemklo mi tak rezervaci pro změny. Původně jsem kupoval let s asi tříhodinovým přestupem v Dillí a létali do Káthmándú 3x denně. Posléze vyškrtli tu nejčasnější ranní rotaci, co jsem koupil, aby ji tam po pár týdnech zase vrátili. Změna v online klikátku nešla, musel jsem psát na podporu přes Messenger. Podařilo se. V Dillí stále trávím jen 3 hodiny na letišti. V dubnu a květnu je možné získat indické vízum jen za 10 $, ale nestojí to za to kvůli denním teplotám šplhajícím se přes 40 stupňů. Aktuálně v Dillí naměřili přes 53°C. K tomu na letišti je vidět, že kvůli smogu není nic vidět a dohlednost nízká jako při řidší mlze.
Středa
Na letišti v Dillí se zastavuji v Encalm Lounge vyčerpat svůj čtvrtý a poslední letošní vstup na Lounge Key a dávám si tam snídani. Salónek mě mile překvapí. Sice relativně plný, ale žádné čekání na vstup, stoly čisté bez neodneseného nádobí. Široká nabídka teplého i studeného jídla. K dispozici jogurt, teplé pátky, rajčata, olivy, kuchař vám připraví vajíčka nebo indické placky podle přání. Možnost mít čerstvý masala čaj. Mínusem je nutnost jít nejen pro alkohol na bar. Ale taky pro colu nebo džus.
 |
| Koutek s masala čajem |
 |
| Turkmenistan Airlines za sklem |
Odlet z Dillí probíhá na čas. Je plno skoro do posledního místa. Při nástupu s mírnými obavami pozoruji jedince nastupující s kelímky v dvojdržáku od KFC. Samozřejmě, že mě jeden z nich polije. Jako satisfakci dostávám místo u okénka, ale Himaláje kvůli mrakům a smogu nejsou až do přistání vidět.
Nepál jsem čekal jako poloviční Indii. Nicméně postupem času se mi zdá snad jako plnokrevná Indie. Je tu smog, chvílemi snad větší jak v Dillí, je tu špína, chvílemi snad větší než v Dillí, řeky tu jsou stoky a mají tu i bháty. Lidé tu vypadají jako Indové a většina chrámů je hinduistická. Jsou tu taky dvojí ceny jak v Indii. Nepálci a Indové platí jiné, nižší ceny. Stejně jako v Indii. Občas i Číňané platí nižší ceny než zbytek světa.
 |
| Ne dvojí, ale rovnou čtverné ceny |
Jak přežít letiště v Káthmándú?
Po přistání je potřeba obdržet vízum. Kiosky na vyplnění imigračního formuláře tu nefungují - zaseknou se hned po naskenování pasu. Je potřeba použít svůj mobil a připojit se k wifi. Doporučená wifi síť nemá připojení k internetu, naštěstí tam je i jiná wifi free. V případě nouze se hodí mít i např. SIM od MTX Connect, která zvládá i připojení v Nepálu. Vyplnit imigrační formulář včetně adresy/jména hotelu. Pozor, oficiální stránka je rychlá jako šnek. Jít k přepážce na zaplacení vízového poplatku a ukázat na displeji vyplněný formulář, zaplatit a s potvrzením jít na pasovou kontrolu. Projít další security, vyzvednout si kufr a projít celní kontrolou.
Následně směnit nějaké valuty a koupit místní SIM kartu. Pokud platíte v dolarech, dostanete značně nevýhodný kurz. Pokud nemáte fotku, účtují si příplatek. S nepálskou SIMkou se zaregistrovat v Pathao a objednat si taxi k hotelu. Na bod vyzvednutí se tu nehraje, jako fakt. Zdejší taxikáři stojí zaparkování na parkovišti před letištěm a nehnou se ani o píď.
Většina taxi aplikací vyžaduje nepálské číslo, včetně té v Káthmandú nejrozšířenější - Pathao. Takže na datovou eSIM zapomeňte. Typický průběh je, že vyberete výchozí a cílový bod a zobrazí se cena. U toho výchozího pozor, ne vždy automatika vybere správné místo. Když zvolíte pokračovat, hledá se vám řidič. Toho aplikace nazývá "captain". Ten vám následně volá a ptá se, kde jste, ačkoliv v aplikaci máte vybráno místo vyzvednutí. Aplikace řidiči neukazuje trasu, kudy má jet. Finální jízdné se může mírně lišit od ceny, kterou jste viděli při objednání (zřejmě podle času). Po konci jízdy probíhá platba v hotovosti. A protože se platí hotově lze objednanou jízdu kdykoliv před nástupem zrušit. Kromě Pathao v Káthmandú fungují např. aplikace InDrive nebo Taximandu. Uber a Bolt tu mají pokrytí také, ale doslova nikdo pro ně nejezdí.
Bankomaty v Káthamndú nedoporučuji kvůli rozšířenému skimmingu. Pokud už používáte, nejlépe nějaký s ostrahou. Také tu nenajdete, žádný bez poplatku. Nejmenší poplatek za výběr je ze strany nepálské banky 500 NPR, některé banky si naúčtují i přes 700 NPR. Směnárny jsou naopak na každém rohu s kurzy pro výkup dolarů nebo eur jen pár procent pod středem.
Káthmandú je jiný svět. Funguje se tam jen na cashi. Všude jen hotově. Včetně ubytování. U prvního tedy byla možná platba kartou, ale s příplatkem 4%. Obliba hotovosti tu jde tak daleko, že i všechny taxi aplikace tu umožňují jen platbu hotově. Abych jim úplně nekřivdil, tak některé mají i svou peněženku, ale dobít ji nelze kartou, ale přes nepálskou bankovní službu, čili pro cizince nepoužitelné.
Program co dělat v Nepálu jsem dlouho ladil. Výlet do Pokhary jsem nakonec zavrhl. Autobusem to tam je 7 hodin, byť je to pouhých 205 kilometrů. Letadlem to trvá něco přes půl hodiny, avšak zpáteční letenka pro cizince mimo Nepál a Indii stojí dvojnásobek a vychází na něco přes 4000 Kč. Po příletu jsem kvůli stále nemizejícímu smogu také zavrhl jakékoliv aktivity zahrnující výstupu, výšlapy nebo lanovky za účelem výhledu na okolí. Stěží viditelná byla i silueta jen nejbližších kopců.
Tři noci zůstávám v Dream Nepal Hotel and Apartment. Většina mapových i taxi aplikací uvádí chybnou polohu, protože si ho plete s hotelem opodál s podobným jménem, tak najít je ho trošku boj. Taxi z letiště mě proto vysadí o půl kilometru jinde. Hotel se nachází v jižní části Thamelu, rušné městské části oblíbené návštěvníky. Na mě ta čtvrť velký dojem neudělala. Jsou v ní dopravní zácpy, hodně obchůdků s tuctovými suvenýry a oblečením plus sem tam turistická agentura. Restaurací tu tolik není, a pokud jsou, jsou dost drahé. Daleko radši jsem měl oblast jižněji kolem Durbar Square. Hotel samotný celkem příjemný, ale zamrzí absence výtahu při ubytování ve čtvrtém patře. Naštěstí klimatizace funguje a švábi neběhají.
Udělám check-in a jdu se podívat na nedalekou Zahradu snů (Garden of Dreams). Je to zahrada vybudovaná v roce 1920 se šesti pavilony a fontánami. Ony propagované voliéry si nijak nepamatuji. V současnosti je to ráj instagramerek a všemožných influenserů. Vstup do zahrady se samozřejmě platí. Příště bych to vynechal, nebylo to nic extra. Během návštěvy mi začíná poprchávat a v tomhle duchu se nese celý den. Pořád hrozí déšť.
Oběd si dávám improvizovaně v místním bistru naproti jezírku Rani Pokhari a vybírám si zdejší momo knedlíčky. Ty můžou být plněné různou náplní a připomínají naše plněné knedlíky. Jen bývají většinou pálivější. K jezírku přiléhá vychvalovaný Ratna Park. Do něj se platí vstupné také. Park je to hodně slabý, my v Evropě máme mnohem hezčí parky a zdarma. V Asii placení za vstup do parků ale není výjimkou a s podobným stylem jsem se setkal i v Indii nebo, myslím, Vietnamu.
 |
| Rani Pokhari |
 |
| Momo knedlíčky |
 |
| Ratna Park |
Posléze jdu na zdejší Durbar Square v Káthmándú. Toto náměstí začalo vyrůstat už během 3. století, ale většina budov má svůj původ v 16. století. Reprezentuje typickou newarskou architekturu. Během zemětřesení v roce 2015 bylo značně poškozené a doteď se opravuje. Zatímco v Benátkách začali s turistickým Disney Landem až letos, zde se už pěkných pár let platí za vstup na náměstí. Aktuální vstupné je 1000 NPR (cca 170 Kč). Musí platit cizinci, a to každý den znovu, pokud se pohybují v prostoru náměstí. Indové mají vstupné nižší. Na náměstí najdete několik pagod a kolem něj stojí bývalé královské paláce. Do nich se v rámci vstupného můžete podívat také. V rámci káthmándského údolí najdete ještě další dvě takové náměstí - v Bhaktapuru a v Patanu. Daná města jsou v sebe prorostlá, tak si ani nevšimnete, že už formálně nejste v Káthmándú.
 |
| Durbar Square |
 |
| Královský palác na Durbar Square |
 |
| Stupňovitá studna |
 |
| Vyhlídka z rooftop restaurace |
Na Ganga Path nacházím svou oblíbenou prodejnu s bubble tea. To tu mají na každém druhém rohu a vyjde levněji, jak u nás limonáda v levné restauraci. A nechodím sem, že by bylo nějak extra levné nebo extra nápadité, ale protože mi po konzumaci zde nikdy nic nebylo. Plno místních, co sem chodí, mi dává za pravdu. Umí tam i džusy z čerstvého ovoce. Večeřím v rooftop restauraci s výhledem na náměstí. Okolní kopce kvůli smogu nejsou nijak výrazně vidět a kvůli tomu se ani nekoná západ slunce. To tu jen zhaslo. K tomu se ženou těžké černé mraky a na obzoru se blýská. Nejvyšší čas ukončit dnešní prohlídku města.
 |
| Noční Thamel |
Čtvrtek
Dneska ráno beru taxi a jedu na východ do Bhaktapuru na další Durbar Square. I zde se platí za vstup na náměstí (1000 NPR). Bhaktapur býval domovem králů Malla (14-15. stol.) a Bhaktapurského království (15.-18. stol). I na zdejším náměstí jsou vidět stopy po zemětřesení a platí se za vstup (pozor: rovnou 1800 NPR). Tentokrát vstupné není ohraničené jen na oblast náměstí, ale na celé historické centrum. Součástí vstupného je i prohlídka královského paláce. Centrum je rozsáhlé, plné cihlových neomítnutých domů. Po chvíli působí uniformně a nenápaditě. Oběd si dávám v další rooftop restauraci, ale tentokrát se mě snaží natáhnout za položky, co nebyly v jídelním lístku nebo jsem si je neobjednal. Zdejší doménou jsou různé nádržky na vodu, které pokud ji mají, bývají nádherně zelené. Sem tam se tu nachází chrám. Pro vstup do něj se musí zout podobně jako v některých částech paláců. Avšak na rozdíl od např. Thajska z těch míst míváte parádně špinavé nohy nebo ponožky.
 |
| Durbar Square v Bhaktapuru |
 |
| Vyhlídka z rooftop restaurace |
 |
| Snídaňooběd |
 |
| Lassi |
 |
| Elektrikářův sen |
 |
| Pottery Square v Bhaktapuru |
 |
| Bazének snad ne s pitnou vodou |
Odpoledne se přesouvám zpátky do samotného Káthmándú na Klášteru Kopan. Ten se nachází na východním okraji města na mírném kopečku. Pro vstup dovnitř je nejlepší mít dlouhé kalhoty a neodhalená ramena. Nabízí se tu nádherný výhled na Káthmándú s kopci utopenými v hustém smogu. V klášteru najdete barevné chrámy i nádherné stúpy. Protože buddhistických stúp není nikdy dost, beru vůz a přesouvám se dva kilometry na jih k Boudhanath (Buddha Stupa). S výškou 36 metrů se jedná o jednu z největších sférických stúp na celém světě. Vstupné se sem platí také. Jak jinak ;)
 |
| Klášter Kopan |
 |
| Vyhlídky od kláštera |
 |
| Boudhanath |
 |
| Nějaký minerální bazének u stúpy |
Pěšky se přesouvám dál na jih ke chrámu Guhyeshwari Shaktipeeth. Ten je ale přístupný pouze pro hinduisty. Začíná tu ale chrámový komplex skládající se z několika dalších chrámů a je dost významný pro celý Nepál. Na kopečku nad ním najdete Gorakhnath Temple, kde se potulují posvátné krávy a je něm plno stúp. Na protější straně kopce u řeky se nachází chrám Pashupatinath Temple. Právě na ghátech tohoto chrámu u řeky Bagmati se konají pohřební rituály spojené se spalování nebožtíků a vhazováním jejich ostatků do řeky podobně jako v indickém Váránasí. Řeka protékající okolo připomíná spíš stoku a nelibě páchne, podobně jako většina řek v Káthmándú.
 |
| Řeka Bagmati, nikoliv stoka |
 |
| Chrám Guhyeshwari Shaktipeeth |
 |
| Gorakhnath Temple |
 |
| Pashupatinath Temple |
 |
| Oranžové plátno značí obvázané tělo a oheň, že je spalováno |
 |
| Posvátná řeka Bagmati |
K večeru se vracím na hotel. Cestou náhodou narazím na park jménem Bhandarkhal Jungle. Ten je mnohem lepší i větší jak Ratna, plný místních, možná méně upravený a hlavně je v něm plno celkem slušně vychovaných opiček.
Dneska to vypadá, že by mohl být i hezky barevný západ slunce, ale chyba lávky. K večeři si dávám momo knedlíky na Durbar Square ve vyhlášeném podniku Narayan Dai Ko s tradicí od roku 1962. Jsou o něco dražší, rozdíl v chuti nepoznávám, ale každopádně v bříšku je stále jako v pokojíčku. Ve Shree Tanadevi Tarani Bhawani Temple náhodou narážím na ohňový obřad, podobný se koná na břehu Gangy ve Váranásí. Zajímavé to sledovat.
 |
| Durbar Square v Káthmándú |
 |
| Ohňový obřad v Shree Tanadevi Tarani Bhawani Temple |
Pátek
Další nový den, čas na další Durbar Square, tentokrát v Patanu. Taxi se proplétá ranní zácpou na jih nepálské metropole a po něco přes půlhodině jsem v cíli. Zdejší Durbar Square se mi zdá nejhezčí z těch všech, co jsem viděl. Také se platí vstupné ve výši 1000 NPR. Nachází se tu i řada tradičních stupňovitých studen v indickém stylu. Zdejší královský palác se fakt vyplatí projít a má hezkou expozici plnou různých sošek. Bývá zde i popsaný význam jejich jednotlivých gest nebo vysvětleno proč mají více tváří.
 |
| Krásné vyřezávané dřevěné reliéfy |
 |
| Královský bazének |
 |
| Na sošky tantrického buddhismu se hezky kouká |
Při proplétání zdejším uličkami náhodně narážím na Zlatý chrám, a to je úplná pecka, byť kvůli vysoké pagodě a málu místa na úplně fotogenická. Fakt, všude spousta zlata a nádherné výzdoby. Vstupné přitom jen 100 NPR. Mají tu i velkou stúpu nazvanou Ashok. Za vstup se nevybírá a jsem tu úplně sám.
 |
| Stúpa Ashok |
Z Patanu se na odpoledne přesouvám zpět do Káthmandú k Národnímu muzeu (150 NPR). To se skládá z několika budov s různými expozicemi. Řekněme si upřímně, že většina starých koloniálních budov je tu zajímavější zvenku jak expozice uvnitř. Na nich je znát, že by potřebovaly obnovit a zmodernizovat. Naproti Národnímu muzeu se nachází i Vojenské muzeum a byl by hřích tam nezajít. Je mu především vévodí venkovní expozice skládající se z několika kusů pozemní vojenské techniky, jednoho vrtulníku a letadla.
 |
| Národní muzeum |
 |
| Tantrický buddhismus |
 |
| Vojenské muzeum |
 |
| Památník padlým |
Už ze dvora muzea je vidět na kopečku rozléhající se náboženský komplex Swayambhunath. Ten se se skládá z několika chrámů, stúp a svatyň. Jeho původ sahá až do 5. století. Dá se zdolat vozem nebo po schodech. Já stoupám od jihu a během výstupu nikde nenarážím na pokladnu. Za to opic je na schodech fakt hodně. Avšak snad z každého jiného směru tam je. Jedná se o jedno z nejposvátnější poutních míst tibetského buddhismu. Kopec má dva vrcholky a na každém se nachází velký chrám. Na západním vrcholku chrám s praporky a spoustou opiček a na východním vrcholku chrám s obrovskou stúpou a spoustou opiček. Normálně by od ní měl být působivý výhled na Káthmándú a okolní hory. Kvůli všudypřítomnému smogu sotva vidí Káthmándú.
 |
| Schody do nebe...? |
 |
| Konečně nahoře! |
 |
| Náhodná stúpa |
 |
| Začíná se stmívat |
Sobota
V můj poslední celý den v Káthmandú vyrážím na otevíračku Královského paláce (10:30). Už tam čeká dav plný nedočkavých Nepálců. Jeho návštěva má svá specifika. Batoh i mobil/fotoaparát se musí nechat v úschově. Dovnitř se smí vzít jen láhev s vodou. Zevnitř vám tak nepřinesu vůbec žádné fotky. Palác samotný má zajímavé a luxusně zařízené místnost. Avšak většinou působí dost omšele a potřeboval by nablýskat. Královský palác však není jen jedna hlavní budova, ale celý komplex. Je zde menší budova, kde byl úspěšně spáchám atentát na královskou rodinu, menší palác připomínající spíš rodinný dům, kde bydlel králův syn i expozice královského letadla a vozů. Na sluníčku je fakt výheň i navzdory smogovému ochrannému UV faktoru. Musím se schladit. Mířím naproti do klimatizovaného obchoďáku a dávám si matchu v Himalayan Java Coffee. Za tu cenu bych mohl v pouličních restauracích jíst celý den... Ale úpal s úžehem není sranda.
 |
| Královský palác |
 |
| Matcha v Himalayan Java Coffee |
Od paláce jdu zpět do Thamelu podívat se do Muzea nepálského umění (Museum of Nepali Art). Čekal jsem něco trochu víc než jen jeden větší obývák s pár výklenky s exponáty z 20. a 21. století. Procházím se městem, dávám si lassi, koukám na chrámy, zouvání a především čištění nohou je únavné. Narážím na zaručené originální fastfood KKFC...
 |
| Muzeum nepálského umění |
 |
| Vstup na nepálskou Matějskou |
Před západem slunce se zastavuji na hotelu pro zavazadla a přesouvám se na východ metropole do Hotelu Nandini doslova 5 minut pěšky od letiště. Zdejší mezinárodní letiště je totiž vrostlé do města. Pro cestovatele to přináší obrovskou výhodu v podobě plno cenově dostupných ubytování doslova naproti letišti. Dávám si svou poslední večeři v Nepálu, najdu mléčný čaj a jdu spát.
 |
| Poslední večeře |
Neděle
Ráno mi za svítání zvoní budík, já rozespale balím, dělám check-out a bez nutnosti taxi se přesouvám na letiště. Tam vládne indický chaos. Před vstupem do budovy je nutné podstoupit bezpečnostní kontrolu. Pak je potřeba vystát frontu na check-in přepářku, protože mobilní boarding pass se tu neakceptuje, dojít na pasovou kontrolu, kde pro cizince je otevřena jen jedna přepážka a nakonec klasickou leteckou security. Pak už jen počkat na odlet.
Nad celým Nepálem panuje oblačno. Z mraků vykukují jen nejvyšší vrcholky Himalájí. Z okénka nejspíš zahlédnu Anapurnu. Jídlo je opět dost svérázné. Ke snídani servírují svérázné snídaňové menu skládající se pouze z hindské a turecké volby. Tureckou propagují jako se sýrem. V reálu je to navrátivší se noční můra z letu z Dar-es-Salámu do Istanbulu, kdy to promovali jako čínskou snídani - houby se zeleninovým závinem. A druhá volba - hindská - je nepoživatelná taktéž. Z toho jakž takž rozumně vypadajícího bramboráčku mi bylo parádně blbě. Posádka mě ignorovala a ani to nezapsala do logu. Stejně tak to sedadlo, kterému se rozbilo sklápění a nedrželo v žádné pozici a kvůli kterému mě museli přesadit od okna do uličky. Podpora jako tradičně nic nevyřešila a naopak veškeré problémy popřela. Další zrada u Turkish Airlines může být, že některá letadla už mají na palubě i svou vlastní síť a při povoleném datovém roamingu (který většina z nás má povolený kvůli zemím EU a roam like home) by se mohlo stát, že se nedoplatíte.
 |
| Se zapnutým datovým roamingem potěší... |
 |
| Víc se sníst nedalo |
 |
| Pro srovnání - turecká varianta vypadala takto |
 |
| K obědu spíš něco jako snídaně, ale 100% stravitelná :-) |
 |
| Let do Prahy má turecké čevapi jak ze školní jídelny... |
Na kolik to přišlo?
Bonusová letenka Praha-Almaty, Káthmandú-Praha ... 26.600 mílí + 3733 Kč poplatky
Letenka Almaty-Dillí-Káthmandú s IndiGo ... 205 USD
