Madrid v businessu

Za každou letenkou je příběh. Přiletí k nám čáp, proto se zbavujeme mílí. Hledal jsem něco daleko a něco, na co mi stačí míle a nejlépe, aby se dvě mílové mouchy zabily jednou ranou. Volba padla na Madrid. Z Prahy do Madridu s Iberií a zpátky z Madridu do Prahy přes Istanbul. A protože letečtí bohové přáli, tak rovnou v business class.

Kvůli business class se kladl důraz především na to, aby aspoň jeden z letů byl operován v širokotrupém letadle. Protože u úzkotrupého letadla je to loterie, jestli poletí letadlo s plnotučnou business class nebo jen s vyblokovanou prostřední sedačkou nahrazenou stolečkem. A jelikož do Prahy v únoru jsou plánované jen Airbusy s jednou uličkou, tak se musí jednat o let na předchozím segmentu do Istanbulu. Dostatečně zajímavý a dostatečně dlouhý je pro mě právě let z Madridu. V Londýně jsem byl nedávno a u ostatních destinací jako Dublin nebo Lisabon, co zkouším, nejsou širokotrupá letadla.

Nyní zpět k letu do Madridu. Ten není v business class, ale za míle s Iberií. A byl naprosto parádní. Automat mi nadělil okénko a kvůli tomu si užívám parádní výhledy. Ty Alpy v pozdně odpoledním slunci neměly chybu. Ani francouzský venkov těsně před západem slunce.

Iberia z Prahy

V ekonomické třídě

Nádherné výhledy na Alpy

Marseille?

Už Katalánsko

V letadle je i dostupná WiFi. Avšak nějak dvakrát mi nefungovala. První dvě tři minuty po připojení běhá, ale pak odmítá dál spolupracovat. Pomohl jen restart a pak další dvě tři minuty. Pokud máte FFP od Iberie, nezávisle na statusu, měli byste mít messaging zdarma. Mně se to moc nedařilo, ale pár zpráv přes WhatsApp jsem poslal.

Je lepší kari od Regiojetu nebo to od Iberie? To je věčná otázka. Před týdnem jsem měl kari u žlutých. Nyní ho mám předobjednané u Iberie. To od Iberie má rozhodně lepší výhled, za to bylo dvakrát dražší a menší a podle mě vypadalo i hůř. Takže regiojetí kari za 89 Kč poráží to od Iberie za necelých 8 €, byť k němu byly ještě křupky gratis.

Kari od Iberie: 6/10 (lepší výhled a křupky zdarma)

Kari od Regiojetu: 8/10 (větší porce, lepší chuť a taky lepší cena)

Po přistání studuji problematiku zdejších lístků na MHD. Na letiště je příplatek 3 euro, pokud se nejede pomalým autobusem. Celodenní lístky neplatí 24 hodin, ale jen do půlnoci. Zkontroloval jsem, že autobus nejede k mému ubytování (tj. potřeboval bych ještě jeden lístek na metro), ani alternativní vlak od RENFE a vzal ne zrovna levný třídenní lístek. Takže musím vzít zavděk 18 euro na tři dny, ačkoliv by mi jinak stačilo 48 hodin.

Na ubytování se dostávám po hodině jízdy metrem. Avšak mám z něj rozporuplné pocity. Hostal Inter Plaza Mayor je v úplném centru asi 150 metrů od Plaza Mayor, ale je to asi poprvé, kdy jsem dával zálohou za kartu k pokoji, za kartu na světlo a za ovladačku k TV. Za každou pět euro. K tomu to vypadá, že si tu ani nebudu moct nechat zavazadlo po check-outu. Na recepci je položen papír o nějaké partnerské úschovně zavazadel.

Hostal Inter

Výhled z okna

Večer jsem chtěl na churros do vyhlášené chocolaterie San Gines. Když jsem viděl tu klikatou frontu, ze sezení uvnitř sešlo. Na take away se mě zeptali, zda chci sedět venku, tak jsem to zkusil. Týpek, co tam pracuje, hned na mě vyjel, že je na sezení venku přece fronta taky. Tak jsem se vrátil a vzal si to s sebou. Večeře je za mnou . Fakt dobré. Nakonec i na tapas došlo. Dávám si je v jednom podniku nedaleko královského paláce spolu s pivem San Miguel.

Medvěd a jahodník aneb symbol Madridu

Legendární churros s čokoládou z místní Slavie

Královský palác

Plaza de Espana

Catedral de Santa María la Real de la Almudena

Večeře v La Paradita Tapas Bar nedaleko královského paláce

Druhý den dopoledne se vypravuji do královského paláce. Ten je spektakulární. Byť ty nejzajímavější místnosti se fotit nesmí. Vyprodané vstupenky online ještě naštěstí neznamenají, že se nedají koupit na místě. Ráno tam není ani nijak velká fronta. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie Almudenské se nachází jen naproti královskému paláci a je fakt velkolepá. Procházím se po okolí, prozkoumávám Templo de Debod, egyptský chrám, který sem přenesli v roce 1968 jako poděkování za záchranu Abú Simbelju, a courám se po madridských Příkopech v ulici Gran Vía...

Plaza Mayor dvě tři minuty chůze od ubytka

Churros ke snídani

Královský palác

Ty nejkrásnější interiéry se fotit nesmí

Výhled od královského paláce

Catedral de Santa María la Real de la Almudena

Španělé zákusky umí

Oběd v 100 Montaditos. V neděli mají akci vše po 1 €...

Plaza de Espana

Vyhlídka od Templo de Debod

Templo de Debod

V Madridu je dneska až příliš krásně. Ráno na svetr s bundou a šálou, ale odpoledne na sluníčku rovnou na tričko. Procházím kolem Prada do Parco del Retiro, kde relaxuji. Posléze se metrem odvezu na jih Madridu obdivovat dvojici mostů Puente de Toledo a Puente de Arganzuela. Čas moc neodhadnu, tak to ne úplně na pohodu stíhám.

Fuente de Neptuno

Prado

El Retiro

Puente de Toledo

Novodobý most Puente de Arganzuela opodál

V podvečer jsem si došel na Flamenco do vyhlášeného podniku Torres Bermejas. Dostal jsem především stepové vystoupení se třemi sólisty, co před nástupem kašlali první ligu. Hudba zní jako muezínské zpěvy. Jako středoevropan si flamenco představuji trochu jinak. Každopádně prostředí podniku bylo prvotřídní. Ty výzdoba je fakt stylová. Upřímně, mám z toho dost smíšené pocity. Nevím, zda to stálo za těch 25 euro...

Interiér v podniku Torres Bermejas je famózní

Krása zdejších tanečnic sporná a dojmu ani nepřidává, že všichni účastníci kašlou 1. covidovou ligu

Mexická večeře v Taquerie El Chaparrito byla fakt výborná a levnější jak v Praze. 4 eura čistá ruka. Pokud máte cestu, zajděte sem. Najít na nádraží Atocha to místo, kde se rozkládá ta slavná botanická zahrada, dalo fakt zabrat. Je to tu obrovské. Příměstské vlaky mají jinou sekci, metro taky, i dálkové vlaky. Vypadá to tu trochu jako na letišti. Mimo jiné se k dálkovým vlakům musí nechat zkontrolovat zavazadlo. Tak bych sem nešel na poslední chvíli. Botanická zahrada není propojená s příměstskými vlaky nebo jsem to nenašel. Každopádně to vypadá, že je její část zavřená a probíhá tu nějaká rekonstrukce. Posléze se jedu na Stadion Santiago Bernabeu. V neděli večer jsem to nějak nevychytal a nebyl nejchytřejší nápad. Jaksi tam probíhá zápas a dává to smysl...

Vynikající tacos v Taqueria El Chaparrito

Stadion Santiago Bernabeu

Informační systém ve vlaku Renfe jede na Windows

Nádraží Atocha

Půlka zdejší botanické je mimo provoz :-(

V pondělí ráno zjištuji, že Booking.com a jeho atrakce jsou jeden velký fail. Prodal mi vstup do muzea na pondělí v 11:00, které je každé pondělí a úterý zavřené a další dny otevírá až ve 12:00... Štěstí, že jsem se držel hesla "hlavně nedoplácet" a našel jsem něco pod darovaných 15 euro kreditu. Kredit z nich po několika e-mailech vydoluji zpět a použil při příští návštěvě Istanbulu.

Dneska se odpoledne přesouvám na letiště a bylo mi líto ráno jen prospat, tak jsem vyrazil do města a 3 hodiny jezdil střídavě metrem. Nejdřív na Puerta de Europa, pak na ke španělské OSA v art Deco stylu. Pak jsem naskočil zpět do metra na Plaza de Colon a dojel zpět k Puerta de Toledo, na který jsem včera neměl dost času si ho spolu s Puente de Arganzuela vychutnat. Teď už se balím na ubytování, abych stihl check-out. A pojede se na letiště do salónku na oběd. Večeře mě čeká ve vzduchu.

Puerta de Europa

Budova španělské OSA

Puente de Arganzuela

Puente de Arganzuela

Nultý kilometrovník, odkud vybíhají čísla všech silnic ve Španělsku na náměstí Puerta del Sol

Před svým odletem z Madridu jsem se ještě zastavil v El Corte Inglés a trochu nečekaně koupil nové kožené boty Made in España. Vrcholila tam vlna výprodejů - na botách cenovka po slevě 45€, na pokladně 35€ a ještě jsem dostal slevovou kartu s 3 eury na další nákupy. Ta je mimochodem volná. Do Corte Inglés se asi nějaký pátek znovu nedostanu.

Letiště Madrid je trochu bludiště s přemírou terminálů. Já svou cestu najdu. Premiérově si užívám VIP bezpečnostní kontroly, kdy jdu hned na řadu a posléze VIP salónek Cibeles. Mají tu široký výběr jídla i nápojů. Tehdy ještě nevím, že bude mým domovem mnohem déle, než jsem si myslel. Postupně totiž nabíhá mnohahodinové zpoždění. V salónku si nakonec dávám i večeři a druhou večeři.

Že na infolince Turkish Airlines jsou jednodušší, jsem věděl, ale ne že tak hodně. Zavolal jsem tam, protože jsem se chtěl zeptat, zda mě nepřebookují, ale začali mi tvrdit, že musím znovu k přepážce potvrdit nový čas odletu. Navzdory k tomu, že jsem v salónku. Jdu přes pasovou kontrolu zpět k madridské přepážce Turkish Airlines. Tam se diví, co to blbouni na infolince zase vymysleli a tisknou mi znovu úplně ty samé boarding passy a já jdu zpátky přes bezpečnostní a pasovou kontrolu. Wunderbar.

 

Po zbytečném pobíhání po letišti je příjemné si dát sprchu. To ve zdejším VIP Cibeles Lounge možné je. Je to i v rámci ceny vstupu. V první sprše jsem já ani obsluha nepřišel na to, jak pustit teplou vodu. Podařilo se to až v druhé. Teď vidím, že tu Turci taky běhají s letenkami, tak si to kolečko snad nezopakuji.

Výhled na plochu ze salónku

Příjemné zpoždění

Ještě že jsem v Istanbulu ten hotel pár dnů zpátky zrušil a chtěl jet "na pankáče"

Sprcha

Let z Madridu do Istanbulu je za vylítané míle a má nevítané 7 hodinové zpoždění. Mělo se odlétat v 17:50. Čas zpoždění velmi rychle vyrostl na 0:50. Pak se změnil na 23:50. Opouštím salonek dvě hodiny předem. Čas po chvíli skočí zpět na 0:50. A takto několikrát dokola...

23:50

0:50

23:55

0:50

Konečně se zjeví letadlo a začíná se nastupovat. Největší zklamání je, že místo večeře, co by měli při letu podávat, budou servírovat jen snídani. A snídaně je vždy slabší. Na výběr je z několika možností, je to dobré, ale přeci jen to nejsou kreace plnohodnotného chodu, na který jsem se těšil. Aspoň si dám na dvě hodiny sedačku do vodorovné polohy. Trochu mě tlačí do zadku a kvůli tomu mi vzdáleně připomíná spací bus do Sapy.

Welcome drink

Má někdo nápad, jestli by se dalo získat nějaké odškodnění za dané zpoždění? Já jsem mírně řečeno pesimista. Jedná se o jednosměrný let po Evropě s přestupem v Istanbulu, byť přes noc a původně přes 12 hodin dlouhý. Turci nespokytli nic. Občerstvení? Už jsem byl v salónku. Někdy ve tři odpoledne přestali posílat info o zpoždění. Po feedbacku přes jejich stránky neposlali ani jednu míli nebo prostou omluvu. Při jeho zopakování to posílají do outu - v tichosti nový uzavřou s odkazem na to, že byl zodpovězený už dříve.

Wifi limit platí společně pro všechny lety během 24 hodin + salónek v IST

Původně jsem chtěl jet do města nebo si vzít Tour Istanbul. Nyní už na nic z toho čas není. V prostorách letiště jsem někdy až v půl osmé ráno. Všechna čest, že aspoň po přistání jsme nedělali kolečko po letišti, ale během pěti minut zadokovali a pár minut na to vystupovali.

Proto jdu využít Turkish Airlines Business Lounge. je velká a prostorná a mě tu čeká přes pět hodin. Jídla a pití tu mají dost. Ale z alkoholu se zdá, že jen pivo Efes a ještě nealko verzi. Kromě toho tu mají i úžasnou baklavu. Je tu možné se proletět v simulátoru nad Istanbulem, zahrát si golf nebo nakouknout do fotbalového mini muzea. Kuchaři přímo před vámi vám připraví třeba omeletu.

Softdrinky nejsou mezinárodní, ale etnicky turecké

I v Business Lounge v Istanbulu si je možné dát sprchu. Kabinek to mají přes deset. Ve srovnání s Madridem funguje na první dobrou. Je mnohem větší i luxusněji vypadá. Vstup do ní se musí domluvit u obsluhy. Ta přiřazuje i spací kóje. Ale abyste je dostali, musíte mít jeden let dlouhý aspoň 8 hodin. Prý žádné výjimky. Ani při 7 hodinách zpoždění. Začínám být solidně kožený, tak se zkouším dospat na křesílku. Neúspěšně.

Fotbalové muzeum v rámci salónku

Pide k obědu

Druhá varianta co k obědu

 Let do Prahy přinesl veliké zklamání. Místo plánovaného Airbusu A321 s plnohodnotnou business třídou letí jen A319 s vyblokovaným middlem. Aspoň jsem jako jediný pasažér a na letu je úžasná posádka, ale je to tak trochu cena útěchy. Kvůli plánované A321 jsem bookoval tento termín a rotaci.

První welcome drink

Druhý welcome drink

A já se spíš těšil na steak nebo lososa... V nabídce chybí úplně.

 

 

Rozloučení s Istanbulem tentokrát nabízí úchvatné výhledy. Zasněžené rumunské Karpaty a vyhlídka na Bukurešť, jedním slovem paráda. Zajímavé je, že Malé a Velké Tatry byly vidět nejlépe od Maďarska. Po vletu do slovenského vzdušného prostoru jako když utne a utopeny v mracích. Brno bylo taky pro jistotu kompletně pod bílou dekou a od té doby nezmizela. Co to asi jenom znamená...?

Někde nad Bulharskem

Vysoké Tatry

Na kolik to přišlo?
Praha-Madrid (Iberia) v ekonomické třídě ... 294 Kč + 8406 avios
Madrid-Istanbul-Praha (Turkish Airlines) v business třídě ... 150 eur + 15.000 mílí (před devalvací)
Ubytování v Madridu ... 118 dolarů
Královský palác v Madridu ... 14 euro
MHD v Madridu ... 18 euro