Relativně často bývám pracovně v Budapešti a vždy při vyhledávání letenek vyjíždí kombinace s Air Serbia. Tentokrát jsem se jí rozhodl vyzkoušet na vlastní kůži, byť u nepracovní cesty. V Bělehradu si dopřávám po změnách letového řádu více než devítihodinovou pauzu. Tu věnuji poznávání města.
Před odletem jdu do MasterCard salónku na MC World Elite. Avšak snídaňová nabídka je ubohá. Nemají ani teplá míchaná vajíčka. Jen tu jejich divnou pizzu a vařené vejce. U gatu kupuji eSIMku s 1GB dat za 1 dolar u Jetpac. Vyjde to lépe jak fyzická MTX Connect, co jsem chtěl používat. V Praze je přímo na bráně nutná kontrola dokladů. Při nástupu do letadla mají tři pasažéři svou vlastní policejní eskortu a VIP bus a jsou vyhoštěni ze země. Letí se vrtulovým ATR-72. Opět jsem si potvrdil, že tyhle letadla nemusím. Hučí to jako včelí úl, mírně vibruje a i po vzletu je sotva slyšet slovo. Mírně to zachraňují sluchátka s potlačením okolního hluku. Probíhá malý servis s malou balenou vodou a sušenkami. Z letadla jsou vidět Alpy jako na dlani.
 |
| Hladová snídaně ze salónku |
 |
| Na Ruzyni v rámci Green Dealu přešli na traktory |
 |
| Vyhlídkový let - Velká Amerika |
 |
| Karlštejn v levé části |
 |
| Slapy |
 |
| Občerstvení na palubě Air Serbia |
 |
| Alpy |
 |
| Alpy s Dunajem |
Hned po přistání nabíhající data od JetPacu bez jediného problému. Pasová kontrola je po přistání rychlá. Ještě ve frontě za 120 RSD kupuji celodenní lístek v aplikaci Beograd Plus pro zónu A, která zahrnuje letiště. Lístky se jinak nedají koupit u řidiče, možná v automatech v autobusech pro bezkontaktní karty, ale bývají často rozbité. Papírové lístky se už prodávají jen na několika místech, a to ještě jestli.
V Bělehradu jsem už jednou byl, a proto to pojímám mírně netradičně. Z letiště beru autobus č. 600 a jedu ke Genex Tower. Tento soubor dvou betonových věží z roku 1980, který v nejvyšším místě dosahuje až 154 metrů je tak ošklivý, až je hezký.
Od ní pěšky se zastávkou v supermarketu pokračuji k Hotelu Jugoslavia, který býval dřív nejluxusnějším hotelem v zemi. Podél Dunaje pokračuji k neméně betonovému brutalistnímu sídlu srbského parlamentu. Od něj se chci svézt autobusem a dojet k Hotelu Moskva. Své snažení vzdávám. Doprava v Bělehradu je příšerná i v poledne a mě grilování v autobusu nedělá dobře. Radši přesedám na tramvaj. Vystupuji u bývalého hlavního nádraží zničeného při bombardování a zbytek docházím pěšky. Vůbec, Bělehrad se mi zdá jako město hotelů - Hotel Moskva, Hotel Jugoslavija, vybydlený Hotel Beograd nebo Hotel Balkan. Dále se procházím z Náměstí repuliky pěším bulvárem Kneze Mihaila až ke zdejší pevnosti.
 |
| Dunaj |
 |
| Srbský parlament |
 |
| Bývalé hlavní nádraží - dnes už odsud vlaky nejezdí |
 |
| Bělehradské příkopy |
 |
| Výhled na město od pevnosti |
Jelikož den je ještě mladý, nasedám na tramvaj a jedu k Chrámu svatého Sávy, nově zbudovanému kostelu plnému zlata zdánlivě připomínající Byzanc. Moc dlouho v něm nepobydu, protože mi dochází čas, tak ladím dopravu a vyrážím. Nejdřív tramvají č. 9 na autobus č. 600. Bohužel, mi těch vypočtených 5 minut na přestup nestačí. Inu, špička a krásně vyřešené přecházení. Vidím akorát přijíždět svůj bus bez způsobu se k němu dostat. Na další si počkám dalších půl hodiny. Ten druhý má ještě 10 minut zpoždění jako bonus a řidič se zdá jako zbavený svéprávnosti svou divnou a pomalou jízdou (nebo má komplet rozpadající se autobus).
 |
| I v centru najdete stále rozbombardované budovy |
Na letišti tak jsem o 45 minut později vůči plánu. Avšak i tak mám naštěstí ještě skoro dvě hodiny do odletu, ale na salónek to nevypadá. Navíc ten jediný, co je na LK, je tak divně zastrčený u záchodů. Pasová i bezpečnostní kontrola je rychlá a letí se na čas. Jen před odletem zase blbnou s důkladnou kontrolou dokladů.
>> Další díl (Budapešť)
