Když jsem se v létě rozhodoval, co dál dělat, Kosovo bylo jasnou volbou. S doplatkem pár euro uplatňuji svůj zbylý Wizzair kredit a kupuji letenku do Prištiny. Chybí mi jako poslední stát Evropy, kam se dá doletět a momentálně neválčí/resp. se neúčastní speciální vojenské operace.
Prizren |
Má to i své stinné stránky. Na odlet v 6:10 z Vídně se musím dopravit o den dříve a přespávám tak na letišti. Budím se s úderem čtvrté a mířím si to do salónku Vienna Lounge (s MasterCard World Elite od ČSOB je stále vstup zdarma). Dávám rychlou snídani a posléze i sprchu.
Letím s Wizzairem. Protože se jedná o první let dne a letadlo zde nocuje, odlétáme včas. Let trvá necelé dvě hodiny a nestane se během něj nic zajímavého. Výstup z letadle probíhá vepředu nástupní mostem, vzadu po schodech dolů a do autobusu. Pasová kontrola je naštěstí jen dílem pár minut, tak stíhám šibeniční termín odjezdu autobusu 1A směr centrum Prištiny jen necelých 5 minut po plánovaném přistání. Další jede až za dvě hodiny. Abstrahuji tak od nákupu SIM karty a celý víkend tak trávím bez mobilních dat jen s občasnou WiFi (na tento scénář jsem byl připraven - dopředu stáhnuté offline mapy, průvodce a jazyk do Google Překladače). Jízdné do města vyjde na 3 €.
Letištní autobus 1A |
Od Kosova jsem nic neočekával a velmi příjemně překvapilo. Navíc je to jedna z aktuálně nejlevnějších zemí Evropy. V pohodě se tu dá najíst za 50-75 korun. Platí se eurem a mluví albánsky. Na většině míst není problém s angličtinou. Zatímco jinde na Balkáně obdivují EU, tady USA. Je to vidět i na semaforech nebo v samotné Prištině, kde mají velkou sochu Billa Clintona a po něm pojmenovanou přilehlou ulici.
Údajný hamburger s pljeskavicí uvnitř |
Na prištinském letišti mě vítá nízká oblačnost, případně mlha. Během přejezdu do samotné Prištiny se rozpouští a zůstává sluníčko. Autobus staví nedaleko autobusáku a protože je brzo, vypravuji se na do Prištiny. Na samotném autobusáku naleznete pokladnu, která ale neprodává lístky do Prizrenu (ty se prodávají v autobuse) a informace. Kromě toho několik kaváren/restaurací a snad ve všech se kouří.
Linka do Prizrenu funguje pro našince trochu nezvykle. V průměru jede jednou za 20-30 minut. Avšak jezdí ji různí dopravci v jim určených časech. Směrem tam jedu zánovním autobusem, v kterém jsou i funkční USB porty, směrem zpátky herkou, kde sotva stíhá vzduchotechnika. Těch 85 kilometrů do Prizrenu jí trvá 2 hodiny. Auto to dá za 1h 15 minut. Ale autobus nejede po dálnici a staví na každém rohu, kde na něj mávnete. Jízdné stojí 5 € u všech dopravců.
Když si už myslíte, že jste systém dopravy pochopili a pro cestu zpátky si stoupnete na místo, kde musí jet, protože se vám nechce zpátky na autobusák, on tamtudy nejede. A to navzdory popisky v Mapy.cz "Bus to Prishtina". V Prizrenu se vyskytuje systém jednosměrek a centrum radši začali objíždět severněji.
Prizren samotný je asi 180.000 město v jižní části Kosova s nádherným historickým centrem. Jeho historie sahá až do 2. století do doby Římské říše. Posléze býval centrem Srbského království, avšak od 17. století v něm dominují muslimové. Dodnes se v něm dochovala řada památek z doby Osmanské říše. K obdivu láká řada mešit a kostelů. Nejhezčí mešit je Sinan-pašova mešita, kterou můžou navštívit i bezvěrci. U kostelů může být problém s kraťasy. Nad městem se v 520 m.n.m. tyčí pevnost Kaljaja zbudovaná za doby Byzantské říše, co později sloužila i jako sídlo srbských panovníků. Dodnes se toho z ní moc nezachovalo, prakticky jen obvodové zdi. Avšak nabízí krásný výhled na Prizren a okolí.
Sinan-pašova mešita |
Nade mnou je blankytná obloha a teplota zdárně roste a ustaluje se na třicítce. Dokonalé počasí, pokud milujete teplo, ne jako já. V tomhle počasí procházím zdejší historické centrum a obdivuji památky. Dokonce vylezu i 110 výškových metrů na Kaljaju. Tam si musím ve stínu dát time-out. Z pevnosti je vidět, že okolní kopce nabalují mraky a je nejvyšší čas myslet na přesun.
Protože při cestě sem stavěl autobus na zamávání na každém rohu, nechce se mi v tom parnu jít přes kilometr zpět na autobusák. Věřím Mapám.cz, že by přes centrum měl projíždět. A čekám a čekám. A víc jak půl hodiny nic. Popojdu za nedaleký kruhový objezd, kudy by měl projíždět už určitě a nic. Ptám se místních. Prý vrátit na autobusák. Mám radost. Jdu na autobusák. Autobus nakonec vynechává centrum úplně. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Priština je čerstvě po dešti. Přijet dřív, fest zmoknu.
Autobusové nádraží v Prizrenu |
Priština by mohla soutěžit o nejošklivější hlavní město Evropy a památek nebo zajímavostí moc nemá. Asi největší zajímavostí a bizarností tohoto dvousettisícového města je Bulvár Billa Clintona spolu s jeho sochou. Nedaleko od ní se nachází velká nově postavená Katedrála sv. Terezy. Naproti ní nezvyklá budova Národní knihovny, přímo pod ní slušně zásobený hypermarket. Od katedrály se centrem táhne pěší zóna v ulici Matky Terezy. Matka Tereza v Kosovu rezonuje. Své aktivity začala v Prizrenu a tam mělo sídlo zdejší biskupství, které se ale následně přesunulo do Prištiny. Zdejší pěší zóna je plná kavárniček a restaurací. Architektura kolem za moc zmínek nestojí. Končí u divadla a sochy jezdce na koni. Právě zde začíná zdejší historické centrum s několika mešitami a Památníkem bratrství a jednoty. Mešity jsou v noci hezky nasvícené. Pokud se chcete v městě pohybovat podle Google Map, zbystřete. Špatně udávají pozici Ethnographic Museum, Mapy.cz mají pravdu a nachází se severněji.
Národní knihovna |
V Prištině celkem funguje systém hromadné dopravy skládající se z několika autobusových linek. Pro přesuny ve směru autobusová nádraží - historické centrum se nicméně moc použít nedají. Tentokrát tu zklame i aplikace Moovit, která se během posledních měsíců změnila v reklamu na placené funkce a v bezplatné verzi ukazuje jen několik autobusových linek. Sdílnější jsou Mapy Google. Nejjistější grafické schéma, na které ale chybí linka 1A jedoucí na letiště.
Z večerní procházky |
Ubytovávám se v Hotelu Sara & SPA. Měnil jsem ho na poslední chvíli, neboť jsem měl rezervovaný apartmán a bez místní SIM karty jsem si neuměl představit shánění majitele, MTX bohužel stále nepokrývá Kosovo. Hotel Sara jsem vybral kvůli dobrým recenzím, klimatizaci, 24 hodinové recepci a především možnosti kdykoliv zrušit rezervaci.
Vyhlídka z pokoje v 6. patře byla parádní. Ten zbytek fakt pokulhává a typicky balkánský a těžko říct, zda bych příště nešel někam jinam. Ze stěn trčí dráty. Televize jen pro okrasu bez ovládačky a napojení na anténu, v ovládačce od klimatizace chybí baterie, aby někoho nenapadlo ji zapnout, žárovka ve světle nad postelí je ulomená z patice, v koupelně chybí ze sprchy trubka vedoucí do kanalizace, místo toho voda teče do kanálku uprostřed koupelny... Majitelé ale příjemní, baterky do klimatizace sehnali. Zbytek nahlášen, aby to ráno nebylo na mě.
V neděli dospávám sobotu. Po deváté se sbalím a dělám check-out. Nadvakrát hledám zdejší Etnologické muzeum, které se nakonec ukáže jen kousek od hotelu. A bylo to mnoho povyku pro nic. Jen doslova pár polorozpadlých chajd. Avšak neplatí se vstupné.
Procházím se přes centrum, k obědu si dávám za pár korun kebab a pomalinku mířím na autobusák, aby mi neujela 1A na letiště. Opravdu, jezdí 1x za 2 hodiny a přímo od autobusáku. Poté dělá takovou smyčku centrem a jede na letiště.
Na letišti mě rozladí pasovák. Mobilní boarding pass se mu nelíbí a s typickou balkánským nezájmem mě posílá dolů k přepážce, že chce boarding pass na jejich papíru. Tam to naštěstí rychle odsypá. Je tam asi 10 sdružených přepážek pro odlety s lowcosty, co vám vydají boarding pass. O 20 minut později procházím znovu bezpečnostní kontrolou a úspěšně i tou pasovou. Veledůležitě dají razítko na papír, co už nikoho poté nezajímá.
Tip: Nevěřte Wizzairu, že vám stačí mobile boarding pass nebo vytištěné PDFko a rovnou si dole stoupněte do fronty k přepážkám.
Kupodivu z Prištiny Wizzair odlétá na čas i teď odpoledne. Nastupuje se z dolní části terminálu a k letadlu se přibližujeme autobusem. Tentokrát mi los přidělil místo u okénka. Letadlo je plné do posledního místa. A můžu vám říct, že horší než XXL hrošík na sedadle vedle je dlouhán kulturista, co do vás pořád píchá lokty a koleny. Hrošík o tom aspoň, že je objemný, ví.
Nad Vídní se koná velké překvapení. Přistáváme ve směru od centra a nabízí se nádherný výhled na celou Vídni. Stephanplatz, Belvedere, Alte Donau... Výstup se koná opět autobusy. Pasová kontrola je rychlá a je rozdělá na EU / non EU. Protože letadlo je plné Albánců, jde to extrémně rychle. Dokonce jsou k dispozici a funkční i automatické brány.
Do salónku se mi po přistání proniknout nepodaří. Při non-Schengen příletu je možné pokračovat na connection flight, ale to si vyžaduje další bezpečnostní kontrolu, pravděpodobně i s zběžnou kontrolou letenky (nezkoušel jsem). V příletové hale na letišti u Billy probíhají policejní manévry, tak ani zdejší novinku - Billu místo Sparu nenavštívím. Místo toho pokračuji rovnou do města na hlavní nádraží.
Bohužel, probouzí se můj v Kosovu spící apetit a v nádražním Sparu musím obstarat večeři. Poté kolem nádraží strávím necelé dvě hodiny, do odjezdu autobusu Regiojetu na Prahu. Sice tu nově má Regiojet salónek pro své zákazníky, avšak má značně omezené otevírací hodiny, tak si ho neužiju. Autobus je směrem do Brna komplet plný, kávovar nefunguje. V Brně skoro všichni vystoupí a jízda směrem do Prahy je mnohem příjemnější. Plánovaný příjezd do Prahy v 0:30 není šikovný. Poslední denní spoje odjedou, včetně metra, a člověk se musí prokousávat noční dopravou. Přitom by stačilo, aby bus nedělal v Brně půlhodinovou pauzu. Ještě před covidem měl Regiojet u večerního spoje do Prahy v jízdní řádu uvedenou půlhodinovou přestávku. Ale stará láska nerezaví. Nyní má v jízdním řádu jen 10 minut, ale příjezd do Brna je naplánován s takovou vatou, že se tam tu půlhodinu udělají stejně. Jen to zákazník dopředu netuší.
Na kolik to vyšlo?
Autobus Praha-Vídeň ... 359 Kč
Letenka Vídeň-Priština-Vídeň .. 28 € (z toho 18 € v kreditech)
Letištní autobus ... 2x3 €
Autobus do Prizrenu a zpátky .. 2x5 €
Hotel v Prištině ... 30 €
Vlak Wien Hbf-Wien Flughafen ... 2x4,4 €
Autobus Vídeň-Praha .. 359 Kč