Michal na cestách: Víkend v New Yorku

New York byl dlouho na mém bucket listu podobně jako Indie, ale až nabídka letenek za 4343 Kč rozhodla, že víkend strávím v New Yorku. S tím kolik tam stojí ubytování, budou tři noci tak akorát.

Letenku kupuji v akci s Air Lingus pod kódem Hahn Airlines. Nedalo se to ani přímo koupit pod aerolinkou a rezervační systémy byly přetíženy. To spolu pojí žádné míle do frequent flyer programu a mírné obtíže s check-inem. Není možné předem vybrat sedadlo (a to ani placeně) a při check-inu dostávám místa náhodně přiřazená počítačem. Pro to, abych ho mohl provést musím ještě nahrát COVID dokumenty do aplikace VeriFly.

Přípravy
Před letem do USA si musím ještě obstarat ESTA (elektronickou předautorizaci, podle mě vízum). Stíhám to ještě za 14 $. Od 26. května 2022 stojí už 21 $. Krom toho už se na ní čeká déle jak několik desítek minut jako dřív.

Soudobé vstupní podmínky do USA po mě vyžadují ukončené základní očkování proti koronaviru a také negativní test starý maximálně dva dny. Může být antigenní nebo PCR. Vzhledem k tomu, že nám ministr Válek zrušil hrazené PCR testy už na jaře, jdu den před cestou celý napjatý na antigen za dvě stovky. Naštěstí je negativní.

Let do New Yorku
Do New Yorku letím rovnou z Prahy s Air Lingus. Online check-in proběhl úspěšně, a tak naštěstí nemusím k přepážce a můžu jít rovnou do MasterCard salónku na Terminálu 1 a užívat tak výhody své čerstvé karty MasterCard World Elite. Odlet je těsně před polednem a naštěstí stíhám i legendární miniřízečky doplněné kuřecím červeným kari.

Z Prahy odlétáme víceméně na čas. Evropský let Aer Lingusu je hladolet podobající se Ryanairu. Letušky stejně jako u něj hláškují, že malé zavazadlo si máte strčit pod nohy. V Dublinu naštěstí vystupujeme tunelem a počasí je takové aprílové. Chvíli polojasno a chvíli leje. Na přestup na další let mám 3 hodiny.

Příjemný bonus letu s Aer Lingusem je preclearance už v Dublinu. V USA pak už nemusíte na imigrační ani bezpečnostní kontrolu. Ta v Dublinu je fakt americká. Každého nutí se vyzout, nemají žádné návleky a boty strkají do stejných škopíků, do kterých si lidi dávají batohy, tekutiny nebo mobil. Imigračka v Dublinu je blesková. Prakticky žádná fronta a úředník se jen zeptá, pokolikáté jedu do USA a jak dlouho v nich budu a už mám razítko v pase.

Můj let do New Yorku z Dublinu je zpožděný asi o hodinu a boarding je jeden velký chaos. Ale podaří se a všichni odletíme. V zadní části sedadla přede mnou je umístěný zábavní systém. Nabídka filmů je uspokující včetně novějších blockbusterů. Chválím, že někoho v Aer Lingus napadlo, že by cestující mohli chtít kombinaci anglického zvuku a anglických titulků.

Po odletu se podávají preclíky s vodou a nealkoholickým nápojem a později oběd. Na výběr ze dvou chodů. Catering se servíruje zepředu dozadu a někde za půlkou už hlásí z rozhlasu, že se omlouvají a že jedno jídlo jim došlo. Moje kuře bylo celkem uspokojivé. Kromě toho jsem dostal salátek, dezert, vodu a chléb s máslem. Roztíratelnosti másla se nedá nic vytknout a dostává 10/10. Ale máslu samotnému už ano - je neslané. Alkoholické nápoje jsou jen za příplatek. Víno i pivo za cenu kolem 6 €.

Manhattan v pozadí

Přílet do New Yorku je na největší newyorské letiště JFK na Terminal 5. Ten využívá především aerolinka Jet Blue. Průchod do města je bleskový, protože už nemusím přes žádnou kontrolu. Do čtvrť hodiny jsem u AirTrainu, kde jsem chvíli zmatený, protože tu není žádný automat na lístky. Jízdné stojí 8 $ a je k němu povinná MetroCard za další dolar. Platí se až při výstupu. AirTrain mě vyklopí u stanice metra Sutphin Blvd., kde přestupuji na linku metra E, co mě doveze do centra. Mám štěstí - prvních pár minut v metru a už vidím v kolejišti pobíhat krysu.

Doprava po New Yorku
Po New Yorku se můžete pohybovat metrem nebo autobusy. Na obojí můžete použít MetroCard nebo bezkontaktní kartu. Jedna jízda stojí 2,75 $. Při použití MetroCard se musí zaplatit ještě 1 $ dolar za kartu a koupit minimálně dvě jízdy. V rámci jedné jízdenky je možné jednou přestoupit v průběhu dvou hodin s tím, že přestup v rámci různých linek metra je obvykle možný bez opětovného procházení turniketů.

Alternativou je používání bezkontaktních karet. V období od pondělí do neděle navíc zaplatíte maximálně 12 jízd (tj. 33 $). Ty nad tento počet jsou už zdarma. Problém však je, že je to vždy jen od pondělí do neděle. Pokud přijíždíte v pátek a odjíždíte v pondělí, je to nepoužitelné. V tom případě je si nutné koupit 7 denní papírovou MetroCard za 33 $ + 1 $ za kartu. Pokud to kupujete v automatu a platíte českou debetní kartou, musíte navolit platbu credit card, nechat prázdný ZIP code a potvrdit. Platba přes volbu debit card neproběhne.

Co se týče metra, tak při vstupu je nutné projít turniketem, při výstupu se už otevírá automaticky. U autobusů se vždy nastupuje u řidiče a pípá karta. Z letiště JFK se jezdí do města automatickým vláčkem Air Train. Na letišti žádné turnikety nejsou a pohyb mezi terminály je zdarma. Platí se už při výstupu do města. Turnikety se sice tváří, že podporují platbu i běžnou bankovní kartou, ale ve špičce tuto možnost vypnou a všechny povinně naženou k pomalým automatům na MetroCard.

Ubytování v New Yorku
Hostely jsem kvůli stále aktuálnímu COVIDu zavrhl. Hotely renomovaných řetězců mají v New Yorku ceny v hodnotách stovek dolarů za noc a to platit fakt odmítám. Za své ubytování tak vybírám samostatný pokoj se sdílenou koupelnou v YMCA West Side za lidových 292 $ na tři noci a vzpomínám si přitom na song od Village People. Průběžně ještě kontroluji Groupon, ale na červen žádnou lepší nabídku nenacházím. Plusem je, že zůstávám na Manhattanu a ušetřím tak čas strávený dojížděním. Dívám se přitom i na okolní čtvrtě a nic lepšího s vlastní koupelnou ani v mírně vyšší cenové hladině nenacházím. A do New Jersey nechci. Co bych ušetřil na ubytování, to bych projezdil, jelikož tamější metro se platí zvlášť, a hlavně bych ztratil spoustu času. Mé bezprostřední dojmy z ymky jsou, že lépe snad musí vypadat i švédské vězení. Chodby vypadají otřesně a pokoje velmi strohé s jetým vybavením. Klimatizace víc hučí, jak chladí.

Jídlo v New Yorku
V New Yorku jsem si řekl, že projednou se nebudu vyhýbat hambáčům, kterým se jinde vyhýbám jako čert kříži. V Americe je to přece jejich národní kuchyně. Avšak nebudu na ně chodit do Mekáče, nýbrž do fastfoodových řetězců, které z Česka neznám.

Není to tak snadné. Na každém rohu v New Yorku nacházím Starbucks a Mekáč s Dunkinem na každém druhém, ale ostatní fastfoody, aby člověk pohledal. Za zmínku stojí aktuální akce McDonald’s na libovolně velký nápoj z postmixu za 1 $ + daň. V současném horkém počasí se to hodí. Jakmile ale daná frančíza nemá postmix, lahev už je za 2,49 $. Levněji se pití nesežene ani v minimarketech na ulicích Manhattanu.

Během svého pobytu jsem vyzkoušel snídaňové menu ve Wendy’s (3 z 5).

Popeyes a jejich jižanskou variaci na smažené kuře. Za mě chutnější jak v KFC (4 z 5).

Shake Shack a jejich vlajkovou loď. Za vyšší cenu ale nenabízí nic extra (3 z 5). Extra je ale požadavek na spropitné už při objednávce.

Tacos z Taco Bell. Tentokrát příšerný poměr cena / výkon a měl jsem po tom ještě hlad (2 z 5).

Výtečný hamburger z Five Guys, kde si sami volíte přílohy (5 z 5).

Chili cheese hot dog ze stánku za 4 $. Ničím nevyniká, prostě normální menší párek v rohlíku za značně vysokou cenu. Mé sympatie si nezískal (2 z 5).

99c pizza: Koncept si osvojilo několikero firem a mají řadu poboček po New Yorku včetně okolí Times Square. Super místo na rychlou svačinu. Chuťově neohromí ani neurazí. Pizza sice podražila a není za 99 centů, ale za 1,5 až 2 dolary, k tomu plechovka limonády za dolar. Levněji nekoupíte ani v obchodě (4 z 5).

Dunkin Donuts má v Americe poněkud omezenou a konzervativní nabídku. Zběsilé extravagantní kombinace, na které jste zvyklí z jejich poboček v Evropě, tu nečekejte. Největší úlet tu je čokoládová a jahodová poleva (1 z 5)

Nejzběsilejší kreace v USA

Normálka v Evropě od stejné firmy

Starbucks je snad na každém rohu. Rozhodně má víc poboček jak samotný Mekáč. Nemá vystavený kompletní ceník a většinou inzeruje jen jednu velikost nápoje. Ceny podobné jako u nás (3 z 5).

Nakupování v New Yorku
V New Yorku se uvádí cena zboží a služeb bez daně. Daň se připočítává až na pokladně a činí 8,875 %. Avšak ne všude a ne vždy. Systém jsem nepochopil. Někdy jsem ji neměl připočítanou ani v Mekáči.

Pátek
Metrem se odvezu na Columbus Circle a jdu udělat check-in do YMCA. Po ubytování si jdu užít první večer na Times Square. Cestou zkontroluji ještě Carnegie Hall, nakoupím pár suvenýrů a objevuji kouzlo 99c Pizza a akce na nápoje v Mekáči. Na náměstí mě překvapí fakt spousta lidí.

Slavné Carnegie Hall vypadá trochu omšele.

Zde se natáčelo How I Met Your Mother

Times Square a spousta lidí

Sobota
Budím se do polojasného rána. To mě namotivuje vzít metro a dojet na South Ferry. Neděle i pondělí má totiž podle aktuální předpovědi propršet. Na South Ferry dobíhám trajekt v 9:00 plující na Staten Island. Tento trajekt je zdarma a turisté ho rádi používají, aby se z něj podívali na Sochu svobody. Ani já nejsem výjimkou.

Počasí vypadá slibně

Trajekt na Staten Island

Blíž Soše svobody plujeme na trase Manhatten-Staten Island. Po doplutí na Staten Island řada turistů přebíhá, aby po výstupu hned odplula zpátky. Taky to chci. Jenže někomu na lodi se udělalo špatně a posádku místo toho, aby ho vynesli ven, nenapadlo nic chytřejšího, než ho nechat na lodi a zavolat k němu erzetu. Proto čekám půlhodiny na další trajekt.

Vlevo New Jersey, vpravo New York

Čekání na další loď na Staten Islandu

Návrat na Manhattan

Kousek od přístavu se nachází Wall Street, a proto tam mířím. Prohlížím si bronzovou sochu Charging Bull, dopoledne ještě bez davů, a kus dál i budovu burzy, kde kdysi odstartoval Černý pátek. Posléze si prohlížím nedaleký novogotický Trinity Church ztracený mezi mrakodrapy, kde po mně jako na jediném místě chtějí potvrzení o očkování.

Odsud, co by kamenem dohodil, je také nové World Trade Center a místo, kde stávala Dvojčata, které před 21 lety zničili islamisti letadly. Nyní je na jejich místě památník Ground Zero s nekonečnou fontánou padající do hlubin. Avšak byznys je byznys, tak kolem je plot a musí se do fronty a platit vstupné. Kvůli covidu je fronta extra dlouhá a extra pomalá.

Poté se nořím do metra, bojuji s víkendovými špatně označenými výlukami a změnami, ale nakonec se propracovávám do Brooklynu na protější břeh East River. Z břehu si prohlížím jak Manhattan Bridge, tak Brooklyn Bridge a pak mě nenapadne nic lepšího, než ho jít přejít. Sice se zatáhlo, ale stále je třicet a sluníčko připaluje i přes mraky. Na Manhattanu pomalu ze mě je už grilovaný slaneček, ale procházka pěkná.

Manhattan Bridge

Brooklyn Bridge

Od západního konce mostu se vydávám do nedalekého China Townu. Procházím barevné Mott a Pell Street. Kupuji mírně levnější suvenýry a začíná mě trápit hlad. Hasím ho meníčkem za 10 $ s rýží a se třemi druhy masa včetně kachny. Mám dost dělat byť jen sníst všechno to maso. V Mahayana Temple Buddhist Association se zastavuji podívat se na velkého Buddhu, ale mají tam zrovna nějakou sešlost, tak je neruším. To se opakuje i při druhém pokusu o den později.

Můj mňoukající oběd

Do metra se nořím na Grand Street a přejíždím k Empire State Building. Upřímně, mám mnohem radši Chrysler Building a dost dlouho jsem si myslel, že tak vypadá samotný Empire State Building. Po 5th Avenue jdu jižně k Flatiron Building. Ale ta se jednak schovává za lešením, ale jednak je tu dneska nějaký hinduistický průvod. Plus podle Googlu tu zítra má být Pride Parade.

Metrem popojíždím na Grand Central. To je ikonické nádraží s úžasnou halou a podle české Wikipedie s 44 nástupišti údajně nádražím s největším počtem nástupišť na světě (jen jestli ho už nepředstihli Číňani). Pár set metrů východně od něj je právě již zmíněná Chrysler Building a pár set metrů na opačnou stranu se nachází New York Public Library. Vstup do knihovny je volný i včetně výstavy se vzácnými exponáty. Jen se člověk musí popasovat s automatem, aby mu vydal lístek. A není to snadné ani pro ajťáka.

Původní Medvídek Pú

Od knihovny se přesouvám k další ikonické budově - Radio City Music Hall. Ta je proslavená svými neony a v noci vypadá o dost zajímavěji, procházím kolem Rockefellerova centra, kde teď vlají duhové vlajky a pěšky se dostávám ke Katedrále sv. Patrika. Uvnitř ní zrovna probíhá svatba. Její brány pro návštěvníky však zůstávají otevřené i tak.

Pak zase nasedám na metro a přesunuji se k Roosevelt Island Tramway. Cestou k ní zažívám první dnešní lehký deštík, ale brzy zase ustává. Ačkoliv v názvu má tramvaj, jedná se o 940 metrů dlouhou lanovku s ikonickými červenými kabinkami. Vede na Rooseveltův ostrov a jízdu zdolává rychlostí 27 km/h za nějaké 3 minuty. Na Rooseveltově ostrově začíná fakt pořádně lít, tak se zase hned vracím zpátky.

Se zastávkou v YMCA se vydávám na poslední bod v dnešním programu. Na stadionu Yankees mě čeká baseballový zápas mezi Yankees a Chicago Cubs. Trochu doufám, že mi tento zážitek pomůže pochopit pravidla této hry. Ale byl jsem příliš optimistický. Yankees rozdrtili Chicago Cubs 9:0. Státy mi však nějak extra svobodné nepřijdou. Např. před vstupem na stadion mají seznam všech možných zákazů a u každého z nich je uvedené, že jedná o criminal offence. To je horší jak v Singapuru. Tam u zákazů byl jen seznam pokut.

Loďky na Central Parku aneb zkratka do hotelu

Yankees Stadium

Neděle
Následujícího rána se probírám do pošmourného dne s mírným deštěm. Přemýšlím, kam se vydat a vyhrává to dlouhá jízda metrem až na Coney Island. Tam slyším přemíru ruštiny. Mírný déšť se mění v prudší a začíná znatelně foukat. Za to pláž je bezkonkurečně prázdná. Voda je teplejší i jak Balt v létě.

Dostávám chuť na jahody, co jsem včera viděl v čínské čtvrti, tak si pro ně dojedu. Těch hambáčů už jednoduš bylo moc. Jedna půlkilová vanička za 2 $, dvě vaničky za 3 $. Posléze se pokouším dostat do American Museum of National History. Táhne se tam opět skoro nehybná fronta. Jestli covid něco v New Yorku způsobil, tak jsou to fronty. Skoro všechna muzea, která mívala dřív volný vstup, zavedla povinné rezervace a placené vstupné, které se promíjí jen rezidentům po předložení ID. V případě tohoto muzea to je 24 $. Vstupné bych možná zaplatil, ale tuhle frontu fakt ne.

Původně jsem se chtěl zajet podívat do amerického Lidlu, když ty velké Wallmarty jsou jen na předměstích, avšak poté co zjišťuji, že se nachází v Harlemu, mě přechází chuť a radši jedu zpátky do downtownu. Prohlížím si Times Square za světla a taky během dne se mnohem lépe fotí ty displeje na něm.

Za návštěvu tam určitě stojí obchody M&M, Hershey’s (u exitu dávají i malou čokoládičku na památku), Disney a Line Friends. Mám čas, tak se ještě odvážím metrem na Wall Street a jdu navštívit National Museum of the American Indian. Vstup je zdarma a bez rezervace, jen trvají na respirátorech. Z větší části se muzeum věnuje modernímu indiánskému umění. Avšak vzadu je plno exponátů věnovaných původním indiánských kulturám, a to nejen severoamerickým. Řada exponátů mě tak vrací ve vzpomínkách do Peru nebo Mexika.

Nicméně čas se krátí a já se musím vrátit na Times Square. V 17:00 mě čeká představení na Broadwayi. Představení jsem vybíral, aby bylo známé, nestálo na dialozích a zároveň, abych ho ještě pořádně neznal. Bohužel, už na Broadwayi nedávají Cats, proto vybírám Fantoma opery v Majestic Theatru.

Nevyžadují dress code (což se při letních teplotách hodí) a do divadla začínají pouštět půlhodiny před představením. Pro nás nezvyk je, že se v divadle nezvoní a pouští do hlediště ještě dlouho po začátku představení (klidně i půlhodiny) a to fakt ruší. K tomu se tam roznáší občerstvení podobně jako na baseballu. Samotnému představení se nedá nic vytknout. Dokonce se dá lyrics sledovat pomocí aplikace GalaPro. Jen fakt důsledně trvá na tom, že mobil musí být v leteckém režimu.

Vstupenky na představení na Broadwayi je možné koupit na oficiálním webu Broadway.com. Na evropské poměry je velký nezvyk, že ke vstupence se účtuje vysoký servisní poplatek ve výši 20,65 $.

Po představení si dávám hambáč v ShakeShacku a prozkoumávám pomalu se stmívající Time Square a jeho okolí. Stále mám hlad, tak zavítám do Taco Bell a to je úplné fiasko a musím ještě do 99c Pizza. Radio City Music Hall fakt vypadá v noci lépe.

Pondělí
Pondělí je můj poslední den v New Yorku. Ráno mě vítá nádherně slunečné počasí. Vypravuji se tak na procházku přes Central Park k OSN. Ten opravdu mile překvapuje. Měl jsem ho za travnatou placku s pár stromy a místo toho je členitý včetně krásných skal.

Dál pokračuji po Páté Avenue, až odbočuji k synagoze a posléze k East River až k budově OSN. Odsud už vysílený beru autobus na Times Square, odkud se přesouvám k Rockefellerově centru. V 9:00 mě čeká zdejší vyhlídka Top of the Rock. Fronta je chaos. Nejdřív pouští lidi bez lístků, pak pravou část a nakonec nás vlevo.

Synagoga

Chrysler Buildign

United Nations bez vlajek

Vyhlídka je to však úžasná. Obloha jak z ažúru. Má celkem tři úrovně - první krytá s balkóny, do druhé se jede eskalátory a jsou to vyhlídkové terasy a třetí nejvyšší je na úplné střeše. Tam se zrovna fotí nějaká modelka. Neznáte ji?

Top of the Rock

Znáte ji někdo?

Z vyhlídky se vracím do Ymky udělat check-out. Je v 11:00 a úschovu zavazadel nabízí, ale jen placenou. Tak beru batoh a pomalu jedu k letišti. Nejdřív však mířím na Lower Manhatten, kde je budova z natáčení Přátel. Nedaleko si dávám svůj poslední americký hamburger v Five Guys.

Friends Building

Trochu jiný New York

Přesouvám se o kousek dál k začátku High Line. To je asi dva kilometry dlouhý vyvýšený park na trase bývalé železniční vlečky. Procházka je to skvělá, pokud venku není třicet, nepraží slunce a vy máte rádi vedro. Nicméně výhledy na Manhattan jsou nádherné. Zajímavě vypadá na nábřeží i Pier 57 Rooftop Park, na který mi nezbývají ani síly ani čas.

Pier 57 Rooftop Park

Metro linky 7 už vypadá kultivovaněji

Před cestou na letiště ještě kupuji sixpack donutů a vydávám se na svou odyseu linkou E. Tam se setkávám s newyorským koloritem v podobě signal problems a metru to trvá snad dvakrát déle jak normálně. Většinu času stojíme nebo se pomalu suneme kupředu. Na letiště nejedu na poslední chvíli, ale i tak se dost bojím, že mi to může uletět. Při přestupu na Air Train tomu nepomůže ani to, že kvůli špičce vypnuli u turniketů placení bezkontaktními kartami a musí se stát fronta u automatů na MetroCard.

Ve výsledku jsem na letišti asi o 30-40 minut později. K tomu se přidává ještě milá fronta na security Terminalu 5. Podle webu na všech ostatních terminálech je pod 10 minut a jen tady přes 30 minut. Aer Lingusi, díky! Na tomto terminálu taky není žádný podporovaný salónek s občerstvením na Lounge Key. Aspoň že to do Dublinu letí na čas. Ve srovnání s letem sem je cattering horší. Chybí preclíky a posádka méně chodí s nápoji. Snídaně před přistáním v Dublinu buď chybí nebo jsem ji zaspal. Tentokrát jsem si při check-inu mohl vybrat svá sedadla, ale všechny u oken už byla dávno rozebraná. Na nočním letu to zas tak nevadí.

Úterý
V Dublinu mám na přestup necelé dvě hodiny. Svádí to k využití salónku, avšak na Terminálu 2 je tak brzy ráno ještě zavřený a ten na Terminálu 1 se mi nedaří najít. Zřejmě zavřený kvůli rekonstrukci. Irové si tu na cesťáky přichystali past. Většina letů Aer Lingusu po Evropě tu odlétá z brány 335. To ani není tak brána jako označení pro přestup do autobusu, který vás převeze do díry označené South Gates, kde teprve jsou brány A až F. Ale že by na to někdo pasažéry nějak upozornil, to ne. Takto ráno je tu ještě ke všemu totální mordor. Několik set lidí čekajících na bus na své ranní lety. Využívám trénink z Indie a procpávám se do jednoho z prvních. Gate close time nastává za chvíli.

Brána 335

Do Berlína to letí z brány A. Letíme Airbusem A320 s retro livery. Load factor není nijak vysoký. Po dopoledním příletu do Německa beru provětrat svou červnovou 9 € jízdenku a jedu k Treptower Parku. Ten chytré hlavy taky oplotili oproti dřívějšku. V něm se nachází na dnešní poměry naprosto bizarní památník Sovětské armádě plný rudých hvězd, srpů a kladiv, portrétů Lenina a budovatelských motivů. Má skládat hold obětem vojáků, kteří padli v bitvě o Berlín mezi dubnem a květnem 1945.

South Gates

Památník v Treptower Parku

Najdi Lenina

Odsud se přemisťuji Oberbaumbrücke, kde se pokochám nedalekou East Side Gallery s dvojitým Chruščovem Brežněva s Honeckerem a dávám si tu novoněmecké národní jídlo (kebab). Poté se odroluji přes Alexanderplatz k stanici vesnického metra (Dahlem Dorf) a z něj přes bývalé letiště Templehof a Braniborskou bránu k Hlavnímu nádraží, odkud mi v podvečer jede poslední denní spoj ČD na Prahu. Do Prahy dojíždím jen s 15 minutovým zpožděním, což je na naše dráhy fakt dobrý výsledek.