čtvrtek 30. července 2020

Co COVID dal aneb den ve městě bizarních soch a jedné vily

Už je pomalu tradicí, že o víkendech stávám dřív jak přes týden díky homeofficu. Sobota není žádnou výjimkou. Budíček hezky na půl sedmou a v 8:50 z Florence odjezd směrem na ono mystické město v zatáčce na Vídeň.


Kostnice u sv. Jakuba

Cesta skrz z třetiny rozkopanou D1 byla překvapivě pohodová a dorážím před Hotel Grand jen se zpožděním 5 minut. Aby Pražáky utvrdili v jejich předsudcích, hned naproti je velký asijský obchod s podtitulem "Asie nikdy nebyla blíž".

Že by na těch pomluvách o Asii něco bylo?

Do mého hlavního programu mi zbývá dvě a půl hodiny. Toulám se tak centrem. Navštěvuji Klášter minoritů s nádhernými freskami, postupně procházím na náměstí Svobody, kde je momentálně zdejší orloj pod ochranou vypadající jako černý dámský tampón. Na Zelném trhu zkontroluji otevírací dobu Moravského zemského muzea. Je tam mimochodem jeden z mála neplacených veřejných WC. Na obou náměstí probíhá nějaký druh pivního festivalu se spoustou lidí.

Klášter minoritů
uvnitř
...
...
Orloj mají pod černým tampónem

Nad náměstím se tyčí Věž Staré radnice, na kterou za 75 Kč vycházím a vede na ní 173 schodů. Je z ní pěkná vyhlídka na celé Brno. Vstupenky se kupují nedaleko v informačním centru U Krokodýla. Také nejlepší místo na nákup magnetek, co jsem zda za ten den potkal. Mají i keramické.

Věž Staré radnice
Brno od Staré radnice - Katedrála sv. Petra a Pavla
Špilberk v pozadí

Na Moravském náměstí u Kostela sv. Tomáše mají Brňáci další specialitu - sochu Jošta Moravského. Z dálky se na ní nezdá nic výjimečného, je to jen trošku zkřesaný kůň. Ale stačí si stoupnout pod jeho hrudník, kouknout dopředu a malinko přizvednout hlavu. Kdo jim ty sochy vymýšlí? To bude určitě nějaký pražák...

Moravské náměstí se sochou Jošta
No cement

Čas se chýlí a pomalinku se přesouvám z centra. Čeká mě buď 30 minut pěší chůze nebo včetně čekání na MHD půl hodiny. Vybírám první variantu a trošičku lituji. Slunko připaluje, je dusno a za chvíli mám tričko v thajské úpravě.

Už vás nebudu dál napínat - s čtvrthodinovou rezervou a dostatečným časem na uschnutí přicházím k Vile Tugendhat, mému dnešnímu důvodu cesty na Moravu. Normálně se sem kupují vstupenky i rok dopředu a během chvíle jsou rozebrané. Avšak nyní, kvůli COVIDu, jsem ji byl schopný koupit ani ne před dvěma měsíci. Vzhledem k rozdílu v ceně pouhých 50 korun jsem vzal rozšířenou prohlídku. Jestli 350 Kč nebo 400 Kč, to už je ve výsledku jedno.

Vyhlídka od Vily Tugendhat

Před prohlídkou stíhám ještě projít zahradu. Ta je už solidně zarostlá vzrostlými stromy, tak výhledy na vilu nejsou nic extra. Z horní terasy ale je úchvatný výhled na celé Brno. Prohlídka trvá 90 minut a jde shora skrz ložnice do obýváku s onyxovou stěnou o patro níže a přes kuchyň se prochází k zázemí do nejnižšího patra. Zajímavý výklad, ale na současnou dobu celkem velká skupinka (určitě přes 20 lidí). Při vstupu dovnitř si necháváte obalit boty igelitem pomocí horkého vzduchu - žabky tedy nejsou ideální obuv.

Vila Tugendhat
...

Za focení uvnitř je speciální příplatek ve výši 300 Kč. Co se týče interiérů pěkné, ačkoliv na některých místech je už dost znatelně hlodá zub času, a to vila má jen 110 let. Otázka je, jestli se to sem za to vstupné vyplatí. Těžko říct. Rozhodně bych to nechtěl kupovat půlroku rok dopředu. Pokud chcete slyšet přes 20 minut nadšeného povídání, doporučuji Gebriana na Mall.tv.

Asi největší zajímavost vily - onyxová stěna. Při svitu slunce se barevně mění (zdroj: wikipedia.org)

Z vily vycházím dolní stranou a zase jdu pěšky. Čekání na tramvaj by trvalo déle než tam dojít pěšky. Nyní se jdu podívat pod Kostel sv. Jakuba. Mají tam relativně čerstvě otevřenou kostnici (od roku 2012). Je možné si počkat na průvodce nebo jít bez něj. Kostnice mi svými dispozicemi trochu připomíná plzeňské podzemí. Jde se dlouhou chodbou, kde je sem tam výklenek s kostmi, až se přijde do hlavního sálu se spoustou kostí a lebek včetně jednoho obloženého sloupu. Surfuji na temné vlně, tak mířím do Kapucínské krypty. Tam jsou pro změnu uložené mumie kapucínských mnichů a jejich podporovatelů.

I odsud se můžete vydat na Svatojakubskou cestu. Stylově od sv. Jakuba.
Kostel sv. Jakuba
Relativně strohý interiér
Kostnice u sv. Jakuba
...
Kapucínská krypta

Vlak mi odjíždí až po osmé hodině večer, památky pomalinku zavírají, tak využívám volný čas a vezu se k AZ Tower, se svými 111 metry v současnosti nejvyšší budově v ČR. Až o dva metry za ní je pražská City Tower. Upřímně, AZko je na pěkné periferii vedle Bauhausu a ani vyhlídkové patro na ní nemají.

111 metrů vysoká AZ Tower

Opět narážím na limity brněnské MHD, tak zpátky do centra dorazím víceméně pěšky. Za zbytek platnosti lístku se aspoň svezu šalinou k Moravskému náměstí. Projdu se centrem, dojdu až ke Katedrále sv. Petra a Pavla, užiji si výhled a posléze si vzpomenu, že RegioJet přece má ty své salónky... Je jeden v Brně? Je! Neuzavřel ho koronavirus? Podle informací na webu se nezdá.

Takovou sebekritiku bych nečekal...
Katedrála sv. Petra a Pavla
Ještě jeden výhled na Brno

Po dnešku už mám ušoupané nohy s 30.000 kroky, tak hodinu před odjezdem se zjevuji v salónku na brněnském nádraží. Nejdřív se ještě obligátní ujistím, že ten vlak jede opravdu odsud a ne z Dolního nádraží, častý to brněnský vtípek, ale pak už jsem jen rozčarovaný. V salónku je pomalu větší vedro jak venku, automat na kafe nefunguje a zdejší záchod je taky mimo provoz. Avšak postačí pro to, abych byl mimo dosah zdejšího kulturního obohacení, které se povaluje venku podél nádraží.

Salónek, kde nic nefunguje.

Při odjezdu pozoruji, že Regiojet udělal tuning lowcost třídy. Nově jsou v ní ředitelské sedačky v rozložení 2 + 1 a spoustou místa pro nohy. Za 94 Kč to ujde. Kdepak ty časy dvou lavic proti sobě jsou...

Na kolik to přišlo?
Autobus Praha-Brno ... 79 Kč
MHD po Brně ... 25 Kč
Věž Staré radnice ... 75 Kč
Suvenýry ... 110 Kč
Vstupné do Vily Tugendhat ... 400 Kč
Kostnice u sv. Jakuba ... 140 Kč
Kapucínská krypta ... 80 Kč
Vlak Brno-Praha ... 94 Kč