Na nápad na další balkánský výlet mě přivedlo čekání v odletové hale v Berlíně na letišti po návratu ze srbského Niše. Zahlédnu tam na tabuli s lety Banja Luku. Doma si hraju s letovými řády a zkouším, zda a jak by to šlo nakombinovat. Mezi výsledky mě zaujme kombinace Vídeň-Tuzla / Banja Luka-Berlín. Sedí akorát na termín team buildingu, kam se mi stejně moc nechce, takže je rozhodnuto. Za 28 euro kupuji letenky.
 |
| Banja Luka aneb typický bosenský pohled. |
U vídeňského letiště zkouším nový způsob dopravy. Odlet do Tuzly bude až v 8:00, proto noc netrávím na letišti, ale v 23:15 nasedám na Flix na Florenci. Před čtvrtou ráno mě vyklopí na Erdbergu. Příjemným překvapením je, že ve Vídni v pátek až neděli jezdí metro nonstop, takže můžu hned dojet na Landstraße a tam si skoro hodinu počkat na první sobotní vlak linky S7 na letiště.
Ve čtvrt na šest stoupám z podzemního nástupiště do odletové haly. Znale procházím bludištěm chodeb až k salónku, kde tentokrát pracovníci letmo zkoumají proč od D bran chci projít k G branám. Krátce po půl sedmé už sedím v salónku a zase pouštím žilou skupině Erste díky bezplatnému vstupu pro mě jako držitele jejich základní kreditky (v Praze to jde taky, ale za stovku). Jejich snídaňová nabídka je jak přes kopírák stejná jako minule i předminule. Pár žemlí, trocha džemu, másla, dva druhy laciného sýru, jeden druh šunky a salámu, křupky a müsli. 33 €, což je normální cena, bych za to ani omylem nedal. Od banky za 0 je to však milá pozornost.
 |
| Snídaně v salónku |
Let W64286 odlétá kupodivu na čas a je téměř celý plný. Krátce po deváté klesáme k Tuzle. Los mi přiřadil uličku v zadní části letounu těsně u ocasu. Tak toho využívám a sprintuji k pasové kontrole, kde jsem tak mezi prvními a nestojím v té chaotické frontě, co se za pár minut utvoří. Oproti loňsku je tu znát pokrok - už tu mají vyznačený hádek pomocí sloupků.
Letiště nejspíš prošlo renovací. V kontrastu s loňskem tu už nevidím žádné lešení. Na pozorování nemám čas, jednak mě už od salónku trápí bolest břicha a jednak v 10:10 z Tuzly odjíždí poslední dnešní vlak na Doboj, co jede dřív jak večer. Toalety mají možná čisté a nové, ale v nich se prohání pěkně zrzavá voda.
Experiment s autobusem č. 11 ze zastávky Aerodrom Dubrave si odpouštím a jdu rovnou na taxík. Budu rád, když mi nebude muset nikde stavět. Obchodník se ve mně nezapře, tak se s jedním pánem šíbáme o taxík. Jízda tak vyjde na půlku z 25 konvertibilních marek (mezinárodně BAM, místně Km).
Tip: Cca 800 metrů od letiště odjíždí autobus č. 11 ze zastávky Dubrave Aerodrom. Jízdní řád má velmi řídký a u řidiče se dá platit jen konvertibilními markami. Podle posledních informací vychází jízdné na 3 BAM. Od 1.9.2019 linku provozuje společnost LivaTrans.
 |
| Lokomotivy na nádraží v Tuzle |
Ještě není ani deset a už stojím před autobusovým a vlakovým nádražím. Kolem je neskutečný bordel složený z odpadků, oblečení a všemožných igelitových tašek a spousta polehávajících a odpočívajících orientálních mladých mužů. Jdu k pokladně se optat na lístky. Anglicky ani rusky nemluví. Jen bosensky. Vykomunikuji kam a kdy a v ruce třímám ručně psaný lístek do Doboje v 10:10. Aspoň tak se vyhnu ani ne půlhodinovému přestupu, kdybych jel tím večerním.
 |
| Vlak uvnitř |
 |
| Kupéčko |
Co čert nechce, na místním nádraží velkém tak jako to v Hostivaři, a to ještě jestli, stojí dva vlaky. Nejsou tu žádné tabule s odjezdy a na lístku taky nic není. Jdu přímo za přednostou a doluji z něj, z které koleje to tedy jede. Chvíli trvá, než mu pochopitelně podám svou otázku. Vlak má celé dva vagóny. Jsou dost zašlé a nefunguje jim vzduchotechnika. Okénko otevřít jde, ale hned se vrací nahoru. Teď na podzim to moc nevadí, ale v létě to musí být masakr. Jestli kupéčka jsou zašlá, není to nic proti záchodům. Nic srovnatelného jsem neviděl ani v Indii.
 |
| Toaleta jen pro otrlé - ale má prkénko ;) |
60 kilometrů z Tuzly do Doboje trvá hodinu čtyřicet. Vlak celou dobu jede dost pomalu. Většinu času se jede jen po jedné koleji. Ta druhá buďto chybí úplně nebo je zarostlá. Trať je elektrifikovaná až v Doboji. V Doboji panuje lehce podmračené poledne. V informací mi nedokáží říct, kdy pojede vlak na Banja Luku. První čas na světelné tabuli podle nich je značně nejistý. Mám tu tak jeden a půl až tři a půl hodiny na průzkum. Doboj mi nicméně na první pohled připadá jako neskutečná díra.
 |
| Nádraží v Doboji |
Tip: Jízdenky na vlaky na území Federace Bosny a Hercegoviny si můžete koupit i online. Dají se však stejně tak v pohodě koupit i na stanici. Žádné místenky nejsou.
 |
| Památník před budovou Srpských železnic (Жељезнице Републике Српске) |
 |
| Čí to bude asi budova...? |
Historická část tohoto skoro sedmdesátitisícového městečka je vzdálena asi čtvrt hodiny pěší chůze od nádraží. Čím blíž k centru, tím to víc ožívá. Po pravá straně míjím budovu železnic se starou na trávníku vystavenou parní lokomotivu. O pár kroků blíž centru kontrastují brutalistní budovy, paneláky s historickými domy, kostely a mešitou. V podniku obsypaném místními se zastavuji na kotletu. Stojí10 Km a dostanu přímo brutální porci a džusík jako pozornost. Za víkend to bylo moje nejlepší jídlo v Bosně.
 |
| Luxusní oběd |
 |
| Toto je Doboj - kostel a hned vedle něj betónová monstra bez ladu s kladu |
 |
| Mají tu i mešitu. Asi budeme v Bosně. |
Kostelík je zavřený a synogaga taky. Mešita zavřená asi není, ale jako nevěřící pes to ani nezkouším. Regionální muzeum má zavřeno rovněž. Nad městem se klene Dobojska tvrđava, malá středověká pevnůstka. Je z ní krásný pohled na město. Původně se mi na ní nechtělo, ale nakonec jsem ji zdolal. Vysvitlo i sluníčko a prosvětlilo krajinu. S výstupem na pevnost mi ujíždí první vlak - expres ze Sarajeva, co by byl v Banja Luce o hodinu rychleji. Čeká mě tak odjezd v půl čtvrté vlakem, co to pojede dvě a půl hodiny.
 |
| Dobojska tvrđava |
 |
| Dobojska tvrđava |
 |
| Výhled na město |
 |
| Dobojska tvrđava |
 |
| Dobojska tvrđava je o hodně fotogeničtejší než ta v Banja Luce |
V Doboji se tak ještě zastavuji v Hram Rođenja Presvete Bogorodice, novotou vonícím pravoslavném chrámě v tradičním stylu, a pomaličku se šourám k nádraží. Tam si půl hodiny před odjezdem koupím lístek, anglicky nebo rusky opět ani ťuk, a pár minut na mě pán z okénka volá, že vlak na Banja Luku je tu. Zvláštní. Říkám si třeba je to zpožděný expres ze Sarajeva. Ne-e. Je to ten vlak co odjíždí skoro až za půl hodiny. Zde se vlaky přistavují fakt brzy. Vagóny jsou stejně zašlé jako ty do Doboje. Oproti ránu se oteplilo. Okénka otevřít jdou, ale hned je péro vrací zpátky, tak je uvnitř jako ve skleníku.
 |
| Místní trh |
 |
| ... |
 |
| Hram Rođenja Presvete Bogorodice |
 |
| Chrám má pěknou výzdobu |
Tip: Jízdenky nehledejte online. Dají se koupit jen na stanici. Na webu Železnice Republiky srpské najdete jen jízdní řády.
 |
| Řeka Bosna, která protéká Dobojem |
 |
| Spomen park "Dobojski logor" |
Po rozjezdu se změní jen to, že se spustí zastaralá vzduchotechnika, jejíž hlavní náplní práce je hučet. Musí se ale nechat, celou dobu se jelo načas. Trať je na úseku z Doboje do Banja Luky elektrifikovaná, ale celá rovněž jednokolejná. Párkrát tak čekáme na protijedoucí vlaky. Do Banja Luky přijíždím na západ slunce. K ubytku to je něco přes tři kilometry. Mapy Google, Rome2rio ani Moovit neznají zdejší linky autobusů, dokonce ani strejda Google nenašel schématko, proto raději jdu pěšky, ačkoli tu postává pár autobusů různých linek s nápisem "Centar". Ale kdoví kam přesně jedou...
 |
| Dobojské nádraží |
 |
| Někde na trati mezi Dobojem a Banja Lukou |
Tip: Jediná použitelná aplikace na dopravu po Banja Luce je BL Bus. Obsahuje v sobě jízdní řády pro výchozí stanice a mezi dvěma zastávkami najde autobusy, co mezi nimi jezdí. Tímto ale hasne. Žádné schema se nekoná, dokonce ani odjezdy nebo linky, co odjíždí z jedné konkrétní zastávky.
 |
| Na nádraží v Banja Luce |
 |
| Megalomanská odjezdová hala |
Nejdřív míjím Park Mladen Stojanović a o pár minut později, už takřka za tmy docházím k moderně vypadající Katedrale svetog Bonaventure. Pár set metrů za ní se nachází tradičněji vypadající Crkva Svete Trojice, kterou z neznámého důvodu Google Travel zcela opomíjí. Přitom rozhodně stojí za návštěvu. U Národního divadla Srpské republiky (Народно позориште Републике Српске) se napojuji na hlavní pěší třídu. Tam kupuji magnetky a podél Banského dvora (Бански Двор) a Prezidentského paláce (Палата предсједника Републике Српске) se dostávám na hlavní náměstí před Chrámem Krista Spasitele (Саборни Храм Христа Спаситеља). Skrz živoucí tepnu, ulici Veselina Masleše se podél obchůdků a kavárníček, které jsou v sobotu večer snad všechny otevřené se dostávám na náměstí Trg Krajine před obchodní dům Boska, pod nímž je největší kino ve městě i v Republice srbské. Má celých 7 kinosálů.
 |
| Katedrala svetog Bonaventure |
 |
| Crkva Svete Trojice |
 |
| Chrám Krista Spasitele na Trgu srpskih vladara |
Pokračuji rovně za nosem, míjím mešitu Džamija Ferhadija, zapsanou v UNESCO a za pět minut jsem na ubytování. Hostel Cuba má na zdejší poměry super cenu (nabídky na Bookingu zde jsou s cenami o dost vyššími, než by odpovídaly Balkánu), ale je hned poznat, že to není bezdůvodně. Paní na recepci opět jen bosensky, pokoj je maličký se čtyřmi postelemi - dvojůžkem a palandou. Jsou v něm celkem dvě zásuvky - jedna v maličké koupelničce a druhá za palandou. Momentálně je v ní zapojená klimatizace, od které jaksi nemám dálkové ovládání. Zástrčka od klimatizace jde ven a rozhoduji se pro dolní lůžka na palandě. Avšak je tak nízká, že se při každém pohybu praštím do hlavy. Tudy cesta na vede a dvojlůžko je moje. Ve sprše, jak je malá se na mě pořád lepí závěs a druhý den ráno si všímám nepříjemného zápachu z nevyvětratelné koupelny. Co by člověk chtěl za 16 euro, že?
 |
| Džamija Ferhadija |
Osprchuji se a jdu se podívat na zdejší noční život. Všechny hlavní zdejší lákadla jsem už minul cestou do hostelu. Chrám spasitele je ještě otevřený a mají tam mši. Je po osmé a pulzující život z ulic postupně opadá. Na pivo chuť nemám a diskoška je tu jen jedna. A prázdná. Nakouknu ke zdejší pevnosti, co by podle Google Maps měla být nonstop otevřená, místo toho je potemnělá. V ní asi nebude park oddychu jako v Niši nebo Bělehradu... Nakonec se mrknu ke kinu a tam si kupuji za 4 Km lístek na Jokera. Jen tak mimochodem, před filmem běží 12 minut kinoreklam a jiného balastu.
 |
| Trg Krajine před Bosko |
 |
| Ulice už jsou skoro prázdné |
 |
| Chrám Krista Spasitele na Trgu srpskih vladara za tmy |
 |
| Katedrala svetog Bonaventure v noci |
Ráno se rozhoduji co dál. Na seznamu mám zdejší pevnost, dvě muzea a moderní katedrálu. V 18:30 musím odjíždět na letiště. Do zdejší pevnosti (Тврђава Кастел) se neplatí žádné vstupné. Je pojata v tradiční duchu a vůbec to v ní nežije. O řád hezčí byla ta v Doboji. Kousek od ní je velká krytá tržnice, která sousedí s budovou zdejšího národního muzea (Музеј Републике Српске). Před ní je jedna parní lokomotiva a pár kusů reznoucí staré vojenské techniky. Za 3 Km se dostanete dovnitř muzea. S trochou štěstí budete uvnitř úplně sami. Najdete tam pár reprodukcí obrazů a obrovský sál k historii Republiky srpské od pravěku přes starověk až do dnešních dnů. Zajímavé jsou hlavně ty osmanské kroje. Nepochybuji však, že někdo jiný bude unešen z expozice k druhé světové válce, jež mě nechala zcela chladným.
 |
| I tak tu vypadají některé domy, ale musíte je vyloženě hledat |
 |
| Kašna pro umývání nohou v areálu mešity Džamija Ferhadija |
 |
| Ta Banjalucká pevnost fakt není moc fotogenická |
 |
| Ještě jednou |
Do moderní katedrály se dostanu taky, ačkoliv byla zavřená. Kněz poprosil jeptišku, aby mi ji odemkla. Naproti starému Chrámu Krista Spasitele je druhé zdejší muzeum - muzeum současného umění (Музеј савремене умјетности Републике Српске). Ani se do něj neplatí vstupné. Zajímavá zkušenost, jen mě to nějak neoslovilo. Z druhé strany budovy se nachází obrovské parkoviště, na kterém by někde měla být Stará autobusová stanice (Стара аутобуска), odkud má večer jet autobus na letiště. Nikde tam není nic, co by vypadalo jako staré autobusové nádraží a ani místní nic nevědí. Je tu jen jedna stanice MHD s kompletně odlišným názvem. To bude ještě rodeo...
 |
| Vstup do Národního muzea Republiky srpské (Музеј Републике Српске) |
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| Expozice uvnitř |
 |
| ... |
 |
| ... |
 |
| Muzeum současného umění / Музеј савремене умјетности Републике Српске |
 |
| Hlavní ulice Veselina Masleše |
 |
| Chrám Krista Spasitele je nádherně zdobený |
 |
| ... |
Před poledním checkoutem ještě zkoumám, kam by se dalo vyrazit. Vyhrává klášter Opatija Marija Zvijezda (někde označovaný i jako Trapist Monastery). Dá se tam dorazit autobusem č. 1 od Bosky za necelou půl hodinu (zastávka Ortopedie). I o víkendu jezdí co půl hodiny. Jízdenka se kupuje u řidiče a vyjde na 1,80 Km.
 |
| Na oběd jdu do Kod Muje |
 |
| Šiš |
K obědu si dávám šiš (párkovitou variantu čevapů) v údajně nejlepší čevabdžnici ve městě Kod Muje včetně Nektaru, zdejšího piva. Nektar nic moc, čevapi OK, ale jestli nejlepší, ať posoudí jiní. Gastronomický orgasmus jsem osobně nepocítil. Za 6,5 Km ale cajk.
 |
| Klášter Opatija Marija Zvijezda |
Klášter je mé největší zklamání na této cestě. Dovnitř kláštera Opatija Marija Zvijezda ani přilehlého kostela se dostat nedá, jen pár metrů po klášterní předzahrádce. Potkávám mnicha a ten mi říká, že se dá jen do klášterního obchodu pro sýr nebo víno. Aspoň jsem viděl řeku Vrbas.
 |
| Řeka Vrbas |
Načaté odpoledne jsem zašel zakončit opět do kina. Za 3 Km kupuji lístek na odpolední promítání Ramba. Už z Jokera jsem nebyl kdovíjak odvařený, Rambo byl ještě o kousíček průměrnější. Po filmu jsem šel s rozporuplnými pocity k místu, kde mapy tvrdily, že je Stara autobuska. Za půl hodiny by to mělo už odjíždět a není tu žádná cedule a nikdo nic neví. Dokonce tu jsou i veškeré taxi stojánky prázdné (po celý den). Zřejmě se tu jezdí jen na objednání po telefonu na čísle 1533, jak dokola opakovaly reklamy v kině. Buď to tu bude o 20 minut dřív nebo o 20 minut později nebo vůbec, protože... To je Balkán.
 |
| Fontána před Národním shromážděním Republiky srpské (Народна скупштина Републике Српске) |
 |
| ... |
Po chvíli čekání se ukazuje jako správná první varianta. Minibus se tu objevuje v 18:10. Za 10 Km kupuji lístek na letiště. Postupně se plní. Tři minuty před půl odjíždí. Za půl hodiny jsem na letišti. Zdejší letištní budova je malá a nedávno prošla renovací. Security zároveň slouží jako kontrola letenky. U gatu už nikdo nic znovu nekontroluje. Ten je tu všehovšudy jen jeden jediný. Sedátek tu není dost pro všechny a ke konci tu už bylo dost horko, ačkoli byl už chladný podzimní večer.
 |
| Letiště v Banja Luce není velké |
Včas boardujeme i na minutu přesně (tj. v 20:50) odlétáme. To se mi u Ryanairu už dost dlouho nestalo. Letadlo je plné tak z 80 %. Do Berlína na Schönefeld dorážíme dřív. Protože mám uličku deru se hned na výstup. Nechci v té jejich chaotické berlínské frontě strávit mládí. Jak si pamatuji z minule, mají EU a non-EU dohromady. Tentokrát mě příjemně překvapí. Pasová kontrola je sice pořád smíšená, ale už aspoň mají automatické brány a pouze pro evropské pasy. Jsem u nich jediný a za minutu se ocitám v příletové hale. Díky tomu mi zbývá hodina a půl do odjezdu Flixbusu na Prahu.
 |
| Boarding |
V Praze se zjevuji před čtvrtou ráno. Flixbus přijel dřív, avšak noční autobus domů mi o pár minut ujel. Evakuuju se do haly Hlavního nádraží. Ač teprve začátek října venku mrzne, až praští. Idos i odjezdová tabule na nádraží mě přesvědčí, že je lepší nápad jet prvním ranním vlakem linky S9 v 4:05. Ožralové v něm nebudou a mají tam i záchod...
 |
| Už jste viděli tak prázdné pražské hlavní nádraží? |
Pár minut před odjezdem líně dojdu na sedmé nástupiště až vzadu. Jen vlak nikde. Teprve v době odjezdu se na interaktivním jízdním řádu na nástupišti zjeví informace o zpoždění. Informační tabule nad peronem ani ťuk, stále jsou zhasnuté. To mám radost neboť právě touto dobou mi odjíždí noční autobus, kterým jsem mohl jet místo vlaku. Vracím se do haly.
 |
| ČD mají zpoždění |
Tam si čtu postupně zvyšující se údaj o zpoždění. Dvacet třicet minut. Pro všechny ranní vlaky eskových linek. Mňam. To chceš. O další půl hodinu později tak odjíždím nočním autobusem, co jsem nechtěl a ještě jsem za to rád. V mobilu koukám na zpoždění vlaků přes idosu a čtu si, že je už 40 minut a nejede ani následující vlak odjíždějící o půl hodiny později má zpoždění už 10 minut. To jsou pěkné náhody... Pro České dráhy rozhodně pěkná vizitka - během víkendu zpoždění neměl Ryanair, Wizz Air ani bosenské dráhy. Jenom ony. Gratuluji jim ke skvělému výkonu!
 |
| IDOS ukazuje, jak se dá ušetřit |
Kolik to stálo?
Autobus do Vídně ... 250 Kč
Vlak na vídeňské letiště ... 4,2 EUR
Salónek ve Vídni ... 0 EUR / hradí ČS
Let Vídeň-Tuzla ... 10 EUR
Taxi do Tuzly ... 12,5 BAM
Vlak Tuzla - Doboj ... 6,9 BAM
Vlak Doboj - Banja Luka ... 8,6 BAM
Ubytování v Banja Luce ... 16 EUR / noc
Shuttle na letiště v Banja Luce ... 10 BAM
Let Banja Luka - Berlín SXF ... 18 EUR
Autobus z Berlína ... 470 Kč
Jak to po sobě čtu, tentokrát to zrovna low-cost nebylo... Stokrát nic umořilo vola.
Líbí se ti tento cestopis? Sdílej ho, staň se fanouškem facebookové stránky, sleduj Instagram nebo vypni adblock a klikni podle své chuti.