Při příležitosti návštěvy známé na Moravě jsme si naplánovali pár zastávek cestou. Naší první zastávkou byla Jihlava. Přetrpěli jsme jízdu po tankodromu D1 právě procházející generální opravou a po necelých dvou hodinách jízdy byli v Jihlavě. Jihlava je statutární město kraje Vysočině. Na to, že v něm žije přes 50.000 obyvatel je o víkendu až překvapivě mrtvé. Na hlavním náměstí není ani noha kromě nás a čtyř psů. O cestě jsme předem napsali, tak Masarykovo náměstí určitě nevyklidili kvůli nám.
 |
| Kostel sv. Ignáce na Masarykově náměstí v Jihlavě |
Srdce Jihlavy představuje Masarykovo náměstí, okolo nějž jsou všechny významné jihlavské památky. Na náměstí se nachází Kostel sv. Ignáce, radnice, mariánský sloup a dvě kašny. Pár set metrů z náměstí je vzdálený Kostel sv. Jakub většího. Část jeho exteriéru momentálně prochází rekonstrukcí. Uvnitř se nachází zdobný oltář. Mimo mše je ho možné obdivovat pouze přes sklo ve dveřích. Z protější strany náměstí se dostanete k Bráně Matky Boží. Jedině z pěti středověkých městských bran, která se v Jihlavě zachovala. Cestou k ní minete i Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Bohužel ho lze pouze obdivovat stejným způsobem jako v případě předchozí kostela.
 |
| Město Třebíč s Bazilikou sv. Prokopa (v pozadí) a židovskou čtvrtí (vpravo) |
O pár desítek kilometrů na jih se rozkládá město Třebíč. V něm nás uvítaly stavební práce a objížďky znesnadňující se dostat do centra. Na hlavním třebíčském náměstí (Karlovo náměstí) se stejně jako v Jihlavě nachází obrovské parkoviště, ale na rozdíl od ní už máme štěstí a v sobotu v poledne se neplatí parkovné. Hlavní turistická lákadla Třebíče představuje Bazilika svatého Prokopa s přilehlým klášterem a tamější židovská čtvrť. Díky tomu v roce 2003 bylo město zařazeno na seznam UNESCO.
 |
| Barevné a úzké uličky židovského města |
Bazilika se nachází na kopečku nad historickým centrem. V době naší návštěvy se v areálu zámku na dohled od baziliky konala hasičská svatba. Bazilika byla zavřená a je přístupná s průvodce pouze v několik předem vypsaných časech. Nicméně skrze zavřené dveře je vidět do interiéru. Ze zahrady u baziliky je pěkný výhled na střechy níže položených historických domů.
 |
| Zadní synagoga v Třebíči |
Židovská čtvrť se nachází na stejném břehu jako bazilika. Když scházíte od baziliky dolů směrem ke Karlovu náměstí, tak místo toho, abyste zahnuli doprava na most, vydejte se rovně a hned se ocitnete v židovské čtvrti. Vyznačuje se úzkými uličkami a barevnými domky naskládanými vedle řeky do postupně stále strmějšího kopce. Ve čtvrti najdete dvě synagogy. Přední a Zadní. Ta Přední je novější a přeměněná na kostel a je přístupná jen v době bohoslužeb. Zadní synagoga je přeměněná na muzeum a přístupná za vstupné ve výši 50 Kč. Díky tomu, že je už od začátku 20. století odsvěcená, nemusíte do ní v jarmulce. Nyní se o ní stará město. Doporučuji ji navštívit. Interiér uvnitř je krásně malovaný a najdete tam namalované i dva lvy. Což, podle informační brožury je pro judaismus velmi netypické a vděčí za to rodu Valdštejnů, kteří vládli zdejšímu panství.
Na zpáteční cestě jsme zavítali do Jezdovic, kde jsme podle turistické knihy hledali zdejší kamenné mosty. To byl zážitek. Jeden most přes hráz, který vypadal jako menší silniční most nad strouhou. A druhý už hezčí a výstavnější, ale jen s třemi oblouky a dlouhý sotva 3 metry. Za to na kamenném zábradlí byly truhlíky s pelargoniemi.
 |
| Most v Jezdovicích |
Poslední zastavení bylo v městečku Kamenice nad Lipou. Je to město na Pelhřimovsku s necelými čtyřmi tisícovkami obyvatel. Za své jméno vděčí zdejší památné lípě zasazené pravděpodobně roku 1248. Ta tu od té doby stále roste. Najdete ji v zámeckém parku (bez vstupného a v létě otevřen cca do 20h). Je znát, že do ní v roce 1824 udeřil blesk a sčísl ji korunu, tak se spíše plazí po zemi a některé její části jsou podepřené. Příjemně mě překvapilo zdejší náměstí pár kroků od parku. Je velmi zdobné a úpravné s krásnými domečky. I některá mnohem větší města by Kamenici mohla toto náměstí závidět.
 |
| Památná lípa v Kamenici nad Lipou |
A nebojte se, na žádném z těchto míst se nebudete tísnit s dalšími desítkami tisíc turistů. Nebýt pár Japonců a Němců v Třebíči, byli bychom v těch městech skoro sami.