čtvrtek 7. září 2017

Lázeňská procházka v Karlových Varech

Minulou neděli jsme s kamarádem vyrazili prozkoumat Karlovy Vary. Z dopravy tam jsme byli upřímně řečeno mírně nervózní. Měli jsme koupené vnitrostátní jízdenky od Flixbusu za zaváděcí cenu 50 Kč. Posledně jsme tak byli v Českých Budějovicích a zelené autobusy nebyly zrovna vzorem dochvilnost a bezchybného informačního servisu.


Je to pravý cibulák...? Bylo to až nezvykle levné.

Tentokrát Flixbus v Praze na Florenci stál na svém místě, ale kamarád se opozdil. Ještě pár minut a odjel by bez nás. Byl méně naplněný než ten před čtrnácti dny. Nejspíš se informace o častých zpožděních roznesla a lidi své 25 korunové jízdenky raději zahodili. Uvnitř klasicky královské místo na nohy. Cesta probíhala poklidně a ještě s pár minutovým předstihem zelený autobus zastavil na Dolním nádraží v Karlových Varech.

Dolní nádraží, Karlovy Vary

Hned od autobusu bylo vidět na začátek pěší zóny pomyslně ohraničené budovou Becherplatzu. My jsme se jako první zašli podívat na druhou stranu k nedaleké řece Ohři.
Becherplatzem jsme jen proběhli. Je to skvělá past na peněženky německých turistů, kupovat si tam Becherovku s turistickou přirážkou nemusím a jít do mini muzea Becherovky taky ne. Podle rozporuplných recenzí, které jsem přečetl se jedná o promítání videa a posléze prohlídky několika předmětů spojených s Becherovkou. To vše za lidových 120 Kč.

Přerostlá Becherovka vlevo, Becherplatz vpravo

Pěší zóna v Karlových Varech na mě udělala dojem. Zdejší výstavní barokní, neorenesanční a neoklasicistní domy jsou opravdu nádherné. Do města s necelými padesáti tisíci obyvatel byste navíc ani neřekli, že průzkumem historického centra můžete strávit klidně celý den. Dojem kazilo jen všudypřítomné zábradlí a pásky připravující trať pro závod City Triatlon. To si myslím, nemá v lázeňském městě co dělat. Vždyť ani na nábřeží u kolonády nesmí psi, aby nerušili atmosféru, a my sem pustíme závodící cyklisty a tisíce pokřikujících a povzbuzujících lidí podél trati...

Pěší zóna se pomalu připravuje na odpolední triatlon.

Tak si jedete do lázní s játry, abyste si mohli ve stánku koupit Becherovku!
 
Nabídka pítek je víc než dostatečně. Mimochodem 100% Becher kompatibilní.

Na nábřeží jsme si koupili pítka a začali naší až nechutně zdravou pitku s cílem ochutnat každý pramen, na který narazíme. Chvílemi to bylo fakt náročné. Svůj debut jsem začal v Sadové kolonádě u Hadího pramene. Byl velmi svérázný. Následovala Mlýnská kolonáda se svými prameny. Tam se nám podařilo objevit vstup až na střechu. Evidentně moc lidí o něm neví a díky tomu jsme tam byli téměř sami. Přitom seshora je krásný výhled na celé nábřeží.

Se střechy Mlýnské kolonády
Pozdrav se střechy Mlýnské kolonády

Prameny jsou sice zdravé, ale pořád se pít nedají. Tak jsem je prokládal lázeňskými oplatkami. Konečně jsem tak pochopil jejich účel. Jejich malé balení stojí 25 korun a velké 38 až 40 korun. Nebo si můžete dát jednu studenou nebo teplou opatku za 8 až 10 korun. K dispozici je celá řada příchutí od klasické čokoládové a lískooříškové až po mnohem exotičtější typu pomerančová kůra nebo pistácie.

Vřídlo na provizorním místě moc nestříká. Asi se mu tam nelíbí.

Vřídelní kolonáda

Od Tržní kolonády byla na dohled Vřídelní kolonáda, která momentálně prochází rekonstrukcí. Kvůli ní je nejznámější karlovarský pramen Vřídlo dočasně přemístěn přímo před ní do kašny, z které uniká pára. Vypadá to zajímavě. Pak jsme prošli zbytek nábřeží až k hotelu Pupp. U něj jsme nasedli na lanovku a nechali se vyvézt k rozhledně Diana. Lístek stojí 25 Kč do půlky k Jelenímu skoku, 45 Kč nahoru k Dianě nebo 80 Kč zpáteční.


Lanovka

Počasí bylo stále jako na houpačce. Než jsme dojeli do Varů, skropilo čelní sklo autobusu pár kapek. Ve Varech se nonstop střídala podmračené obloha vypadající jako těsně před deštěm s jasnou oblohou téměř bez mráčku. Když svítilo slunce bylo teplo, když ne, tak docela chladno. Dobře to vystihla slečna u bufetu u rozhledny Diana: "Doprd*ele, to je taková zima, jako by mělo sněžit.", kde jsme si dali svačinu.

Rozhledna Diana

Z rozhledny Diana je výborný výhled na celé Karlovarsko. Kopec pod ní je naopak celý zarostlý. Na Dianu vede pro lenochy i výtah. Za vstup ani výtah se kupodivu nic neplatí. U rozhledy se nachází restaurace, bufet, mini zoo (s pár kozami) a motýlí farma.

Pode mnou jsou teď Karlovy Vary s vřídelní kolonádou

Od rozhledny jsme se vydali dolů po svých k Jelenímu skoku. Úroveň zdejších turistických chodníčků je víc než pod hranicí chudoby. Místy je vidět, že tu kdysi něco jako chodníčky bylo, ale je to už dávnou minulostí. Na turistických stezkách Jelení skok značený není, jen směr na jednotlivá města. Mapy Google nepomůžou, jelikož nemají vyznačené turistické stezky a mapy od Seznamu naopak neznají Jelení Skok. Nakonec jsme ho našli. Na Jelením skoku se na vrcholku nachází socha jelena a vyhlídka nabízí pohled na Karlovy Varu.

Jedna z upravenějších stezek. Na těch méně upravených jsem měl jiné starosti než fotografování...

Jelení skok

Co by kamenem dohodil je pravoslavný Kostel sv. Petra a Pavla. Když jsem viděl jeho modrobílé zdi a zlaté kopule, připadal jsem si znovu jako v Rusku. Uvnitř bylo dokonce pár modlících se ruských bábušek zapalujících svíčky.

Kostel sv. Petra a Pavla

Pomalu se začalo stmívat a ochlazovat. Vrátili jsme se do centra k říčce Teplá. Procházeli jsme se po kolonádách a hledali jsme prameny, které nám předtím unikly. Nad Tržní kolonádou jsme objevili ještě Zámeckou kolonádu se zámeckým pramenem. Na mapě jsme ještě objevili pramen č. 14 se jménem Štěpánka. Ten se nachází pár set metrů od centra až za hotelem Pupp. Tak jsme se vydali přes půlku Varů cucat Štěpánku...

Sadová kolonáda
Karlovy Vary s Mlýnskou kolonádou po pravici

Pramen Štěpánka

Na zpáteční cestě jsme to vzali kolem hotelu Thermal, kde ještě skládali zbytek tribun a zábradlí z odpoledního triatlonu, kterému jsme se stylově vyhnuli návštěvou rozhledny. Kamarád se ještě zastavil v McDonald's, a pak už následovalo zastavení na Dolním nádraží. Tam nás čekala poslední výzva - najít správné nástupiště Flixbusu. V patře měli informační displej, který oznamoval, že linka č. 854 směr Praha Florenc odjíždí z nástupiště č. 16. Hlavně, že v aplikaci píšou nástupiště č. 2. Na šestnáctce fakt stál nějaký autobus, ale nebyl zelený. Za čelním sklem měl malou A4 s nápisem Flixbus a číslem linky. Uvnitř pohodlný moc nebyl. Připomínal mi ten sardinkózní autobus, s kterým jsem byl minulý týden v Drážďanech. Do Prahy dorazil opět na čas. Z mé dvojkombinace (sobota - Bergamo, neděle - Karlovy Vary), kterou jsem tento víkend absolvoval, jsem byl utahaný ještě v úterý večer.

Hotel Thermal

Karlovy Vary mě fakt příjemně překvapily. Je to pěkné město, co má co nabídnout. Ačkoliv se karlovarští radní holedbali už x-krát ve zprávách, že ve Varech ruské nápisy už nejsou, mýlili se a s azbukou se stále můžete setkat na každém druhém kroku. Co mě už méně příjemně překvapilo, byly ceny jídla ve zdejších restauracích. Ty začínaly na dvou stovkách a mnohdy v sobě neměly zahrnutou ani přílohu. Levnější podnik se nám v centru najít nepodařilo, ale na druhou stranu jsme nehledali zrovna intenzivně.

Náklady:
Zpáteční jízdné ... 50 Kč
Lanovka Diana ... 45 Kč
Lázeňské pítko z cibuláku ... 150 Kč
Magnet ... 60 Kč
Oplatky ... 40 Kč / balení

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)