pátek 26. května 2017

Šílený výlet do Varšavy

Varšava je skoro 2 milionové hlavní město Polska. Na konci druhé světové války jako odplata za polské povstání byla Varšava Němci skoro úplně srovnaná se zemí. Větší část historického centra byla nově vystavěna, proto i vypadá pěkně a všechny historické domy jsou v dobrém stavu. Bohužel, Varšava jako taková není dobře dopravně dostupná. Ano, létá se tam, ale zpáteční letenky kolem 3.000 Kč neberu jako dobrou cenu za let do 500 km vzdáleného města. O něco levnější 10 hodinová cesta autobusem mě štěstím nenaplňuje rovněž.


Varšavský Palác kultury. Dárek od Stalina.

Proto když se objevila kombinace nabídky PolskiBusu a Ryanairu, neváhal jsem ani chvilku a rozhodl se vydat se na průzkum polského hlavního města. Jízdenky od 1 PLN a letenky za 34,735 PLN / jeden směr. Cesta do Varšavy byla v prvé řadě dlouhá. Nejdřív 4,5 hodiny do Vratislavy, pak 40 minut busem na zdejší letiště, necelou hodinu dlouhý let a z letiště ještě vlakem půl hodiny do centra. A pak to samé ještě​ téhož večera zpátky.


V kalendáři se dvanáctka vyměnila za smolnou třináctku, je krátce po půlnoci a já na Florenci čekám na příjezd nočního PolskiBusu směr Wroclaw. Nastoupím, v poloprázdném buse zaberu prázdnou dvojsedačku a snažím se jít spát. Jízda nočním PolskiBusem z Prahy byla bez překvapení. Nikde žádná kolona a delší čekání jen na hranicích u polské benzínové pumpy (naštěstí bez celníků hledajících imigranty, protože tomu na protější sedačce téměř jistě chybělo Schengenské vízum).

Autobusové nádraží ve Vratislavi pár chvil po příjezdu

Přestup ve Vratislavi (polsky Wroclawi)
V 4:30 dorazí autobus na autobusové nádraží ve Vratislavi, 15 minut před plánovaným příjezdem. To mi poskytne dostatek času se bezproblémově dostat na kilometr vzdálenou zastávku městského autobusu č.106 jedoucího na zdejší letiště (Port lotniczy). Pohodlně se k ní dá dostat podchodem pod tratí. Ten je otevřen celodenně a nachází se vpravo od budovy vlakového nádraží (jdete-li od PolskiBusu, ještě než dojdete k vlakovému nádraží, uvidíte po pravé straně podchod). Po vyjití z podchodu pokračujte přes náměstí rovně do protější ulice. Sice to není na první pohled patrné, ale nachází se tam ani ne 100 metrů vzdálená zastávka MHD. Ta ustupující ztěžuje orientaci. Zastávku jsem nejdřív hledal u tramvaje, protože se mi nechtělo věřit, že v té boční uličce se nalézá opravdu nějaká zastávka.

Podchod pod tratí.

Vlakové nádraží Wroclaw Glowny pár metrů od zastávky autobusu

V automatu na zastávce jsem si koupil lístek za 3 PLN a jel na letiště. Autobus jinak přes den jezdí každých 30 minut a v noci každou hodinu. Na letiště (Wrocław Nicolaus Copernicus Airport) jsem dorazil krátce před tři čtvrtě na šest. Letiště prošlo před fotbalovým Eurem velkou rekonstrukcí. Díky tomu je hezké a působí moderně. Brzy ráno se tam dá najít i pár otevřených obchůdků s výhodnými cenami, ale jako všude jinde, jsou klasicky výhodné jen pro jejich provozovatele. Při kontrole jsem při průchodu rámem opět pípal a zase mi dělali stěry na výbušniny. Samozřejmě, že opět negativní, ale zajímalo by mě proč jim tam pípám. Že by třeba používaná aviváž? V USA opravdu nechci zbytečně pípat při průchodu rámem.

Vratislav: Letiště Mikuláše Koperníka

Protože mi stále zbývala ještě půl hodina, posadil jsem se na křesílko u gatu, relaxoval jsem a snažil se nemyslet, že dnešní noc jsem spal jen necelé 3 hodiny. Brána se měla zavírat v 6:20, ale Ryanair opět nezklamal a přepážka ožila teprve až 5 minut před tímto avizovaným časem. Nástup do letadla byl typicky po letištní ploše v duchu nejhrubšího low-costu.

Nástup ten low-cost nejhrubšího zrna. Ani autobus nebyl.


Let byl hlavně zajímavý IATA kódy letišť, přes které letím. Z WRO na WAW. Tolik dvojitých wéček pohromadě se moc často nevidí a sám jsem jich snad tolik neviděl od éry diska v devadesátkách. Kromě toho byl snad zajímavý jedině tím, že co jsme vzlétli, tak jsem během pár dalších minut zase začali klesat. Doba letu byla sotva 40 minut. I tak Ryanair stihl své klasické kolečko s luxusními bagetami a obyčejnými parfémy za neobyčejné ceny. Sedačková loterie mi přisoudila místo u okénka. Jak už se při mých letech pomalu stává zvykem, pod námi opět při nejlepším polojasno, tak jsem si četl a pouze během první pár chvil jsem si užil výhled na periferii Vratislavi a potom až na pár posledních polí před Varšavou.

Rozloučení s podmračenou Vratislaví

Ve Varšavě na Letišti Frédérica Chopina (WAW) nás z letadla odvezli dvěma narvanými autobusy. Tu míru naplněnosti asi určovali normovanými Somálci, jinak si to narvání neumím vysvětlit. Na WAW jsem moc času nepobyl, ale na první pohled je velké, a hned jsem šel k vlaku.Tam jsem si v automatu koupil za 11 PLN celodenní jízdenku na varšavskou MHD. Vzhledem k počtu mých jízd to asi nebyla nejvýhodnější investice. Naštěstí automat bral karty a nemusel jsem řešit výběr hotovosti v bankomatech na letišti, které se jevily, že jsou od nějaké soukromé společnosti a ne od nějaké banky.

Vlaková stanice na Varšavském letišti

Nasedl jsem na vlak, co už stál na nástupišti a během pěti minut se vydal do centra. Odjížděl poloprázdný. Z vlaku jsem vystoupil na stanici Warszawa Śródmieści. Hned jsem byl v centru Varšavy (polsky Warszawa) a stanul jsem přímo před Palácem kultury a vědy (polsky Pałac Kultury i Nauki) krátce před devátou ráno. Ještě jsem musel chvíli počkat, než mi otevřou nedaleké obchodní centrum Złote Tarasy, abych si mohl koupit místní SIM kartu. Nakonec jsem zvolil tu od Virgin Mobile s předplaceným tarifem Freemium. Za 5 PLN nabízí (poplatek za SIMku) nabízí 300 MB, 30 SMS a 30 minut volání zdarma. Jenže ta slečna mi už neřekla, že ho ještě musím ručně navolit kódem a aktivovat, tak jsem dalších pár desítek minut strávil offline, než jsem to přelouskal polsky z manuálu a metodou pokus-omyl aktivoval. Plus ty SMSky a volání budou jen po Polsku a ne do EU. Za SMSky do ČR ubýval z karty kredit.

Obchodní centrum Złote Tarasy s Hard Rock Café

Pak jsem se vrátil k Paláci kultury. Tam jsem nenašel způsob, jak se dostat nahoru. Bez internetu moc hledat informace nešlo. Jak jsem později zjistil. Je otevřen od 10h do 20h a lístek stojí 20 PLN (já tam byl o půl hodiny dřív). Když vezmu v úvahu, že jsou okolo mrakodrapy a do historického centra daleko, vyhlídka to není zrovna dvakrát lákavá.

Palác kultury

Od Paláce kultury jsem posléze pokračoval po ulici Aleje Jerozolimskie až ke královské cestě. Ta začíná u křížení s ulicí Nowy Świat u velkého kruhového objezdu s palmou uprostřed a Národním muzeem opodál.

Začátek královské cesty a ulice Nowy Świat

Královskou cestu lemuje řada historických domů s fůrou obchůdků u a restaurací. Kolem desáté hodiny dopoledne je ale ještě většina z nich zavřená včetně Carrefour Expressu. V současné době je do ní zakázán vjezd autům mobilními značkami. Kvůli tomu jsou i autobusové zastávky na královské cestě mimo provoz. Když to srovnám se StreetView, tak při současné situaci ulice Nowy Świat vypadá určitě lépe.

Socha Mikuláše Koperníka

Když půjdete královskou cestou vydáte půl kilometru severně přiblížíte se na dohled k pomníku Mikuláše Koperníka a Kostelu sv. kříže (Kościół Świętego Krzyża). Kostel uvnitř má pěkný zlacený oltář, ale jako všude v Polsku si dejte pozor na časy bohoslužeb, když budete kostel chtít navštívit (a denně jich mají docela dost). Právě tady na tom místě podle mě začíná to pravé centrum. Už to tu víc žije a začínají tu být i obchůdky se suvenýry a pouliční prodejci prodávající typicky polské koblihy s polevou za 1,5 PLN a buchty, brýle, šneky a všechno ostatní za 2 PLN.

Kostel sv. kříže od sochy M. Koperníka

Taky jsem tu našel otevřený jeden Carrefour Express, zastrčený v dvoře jednoho domu. Tedy, jestli to co tam předváděli, jsou běžné polské ceny, můžeme být rádi za ty naše (namátkou 1,5l ochucené minerálky za 3 PLN, 2l Coca Coly za 5 PLN, milka za 6 PLN nebo kobliha za 2 PLN)...

Kościół Wizytek

Pokračoval jsem dál Nowym Światem, ulice se zvolna rozšiřuje, procházím kolem univerzity, z jejíhož areálu duní hudba, ale uvnitř nikdo není, míjím uzavřený prezidentský palác (Pałac Prezydencki) s jezdeckou sochou księcia Józefa Poniatowskiego, až přicházím na skwer Adama Mickiewicza, kterému dominuje jeho pomník. Akorát tam přijela skupina Japonců, kteří z něj měli nefalšovanou euforii.

Prezidentský palác s jezdeckou sochu księcia Józefa Poniatowskiego

Na náměstí Adama Mickiewicza se objevují i první stánky se zapenkami, typickou polskou specialitou, dalo by se říct, že polským fastfoodem. Jedná se o máslem namazanou veku, na které je dozlatova osmažená cibulka, houby, to vše posypané sýrem a pokapané kečupem a následně pár minut zapečené v troubě. Vzhledem k přítomnosti hub jsem si nechal zajít chuť.

Rozšiřující se ulice Nowy Świat


O kus dál se nachází Kościół Akademicki św. Anny, který je asi nejhezčím kostel, který jsem ve Varšavě viděl. Má nádherně zdobený oltář, masivní varhany a malované zdi. Vstup se neplatí, jen pozor na placené odpolední koncerty, které by mohly ztížit jeho návštěvu.

Kościół Akademicki św. Anny

Od kostelu sv. Anny už je na dohled Plac zamkowy, ústřední náměstí ve Varšavě a ekvivalent našeho Staromáku. Tyčí se na něm Kolumna Zygmunta III Wazy. Nalevo od něj se nachází zbytky hradeb a historický trh se suvenýry, vpravo je proluka a pohled na město, hned vedle kostelu sv. Anny se tyčí vyhlídková věž (Taras widokowy). Vstupné je rozumné (5 PLN), ale věž je příliš nízká na to, aby z ní bylo cokoliv hezky vidět. Její výška je srovnatelná s okolními domy. A naproti se tyčí Staré město a Zamek Królewski w Warszawe.

Plac zamkowy (vpravo Zygmund III Wazy jako socha na podstavci, za ním Katedrála a vlevo Zamek Królewski)

Ještě se zastavím u suvenýrů. Podobně jako u Krakova a Vratislavi z nich mám rozporuplné pocity. Nabídka podobná jako kdekoliv jinde v Evropě. Různé magnetky, pohledy, těžítka a hrníčky. Snad jen tradiční rukodělné výrobky jsou jiné. Ale ceny máte stejné ne-li vyšší než v Paříži nebo Londýně. Keramický magnet za 12 PLN (cca 70 Kč) podle mě není žádná láce. Za stejnou cenu jsem ho kupoval v Paříži a v Londýně je na mnoha místech mají dokonce po jedné libře! Na druhou stranu, pokud máte rádi papírové magnety s fotkou, ty se tam dají sehnat už od 4 PLN.

Zamek Królewski uvnitř
Trůní sál

V tomto sále se scházel polský sejm
Jeden z highlightů zámku - Mramorový sál
V nižších poschodích jsou výstavní sály plné obrazů a uměleckých předmětů.

Venkovní prostory zámku jsou volně přístupné a během dopoledne (kvůli světlu) můžu jen doporučit zámek obejít a Brzozowou ulicí se jít podívat do zahrad. Na zámku je jeden základní okruh Trasa zamkowa, která stojí 30 PLN. Za to získáte možnost nahlédnout do nově zrekonstruovaných prostor zámků. Opravdu se mi líbily. Je to takové malé polské Versailles. Vše od trůnního sálu po různé pokojíky je nablýskané a je vidět, že to s citem obnovili do původní podoby. Za zvláštní pozornost stojí nádherný Mramorový sál. V zámku se smí fotit (na rozdíl od Krakova). Pokud nepřežijete bez audioprůvodce, připravte si dalších 17 PLN. V češtině ho ale nemají.

Při pohledu od zámku je vidět, že pod Placem Zamkowym vede magistrála.

Za zámkem se nacházejí pěkné zámecké zahrady.


Z placu Zakoweho mé kroky směřovaly ke Katedrále sv. Jana Křtitele (polsky Archikatedra św. Jana Chrzciciela). Jedná se o jeden z nejstarších kostelů ve Varšavě. Již na konci 13. století zde stála dřevěná kaple. Kolegiátní kostel stojící na tomto místě byl v roce 1798 jmenován katedrálou. Za 2. světové války byl Němci téměř zničen a v letech 1948 až 1956 byl rekonstruován podle původních plánů z 14. století. Uvnitř katedrály jsou především pěkné klenby a hezký je i oltář. Mozaiky v oknech stojí také za povšimnutí, ale bohužel vypadají až příliš novodobě. Hned vedle se nachází rovněž pěkný kostel Sanktuarium Matki Bożej Łaskawej. Nejste-li si jistí, která z nich je katedrálou, tak je to ta s tou méně typickou poschoďovitou střechou.

Archikatedra św. Jana Chrzciciela

Hned za rohem je Rynek Starego Miasta, který je lemován historickými domy ve stylu Malé Strany. Na náměstí se o dominanci perou masivní zahrádky a předzahrádky restaurací spolu s fotogenickou kašnou uprostřed náměstí.

Rynek Starego Miasta
Kašna na Rynku Starego Miasta

O pár kroků dál stejnou ulicí se nachází zbytek hradeb. Dá se projít i po cimbuří. Z hradeb se naskýtá výhled na Vislu a Nowe miasto. V Nowem miastě jsem si nejvíc užil na břehu řeky Multimedialny park s obrovskou fontánu. Přes den si moc světelných efektů neužijete, ale fontána dělá tryskami své kreace i přes den. Nad parkem se tyčí Kościół Nawiedzenia Najświętszej Marii Panny w Warszawie a Kościół św. Benona. Upřímně řečeno mě nezaujal ani jeden. Druhý jmenovaný je zavřený a dovnitř se dá nakouknout jen přes prosklené dveře.

Po hradbách je možné se procházet.
Hradby ohraničují Staré Město
Kościół św. Benona
Park Multimedialny s vodotrysky fungujícími po celý den


Pár set metrů vedle se nachází Rynek Nowego Miasta (Novoměststké náměstí). To už je podle mě o poznání slabší než předchozí rynek. Dominuje mu barokní Kościół Sakramentek pw. św. Kazimierza. Z náměstí vede zpět k hradbám ulice Freta. V průvodci je vychvalovaná, ale kromě zvýšené koncentrace restaurací s turistickými cenami jsem v ní nenašel cokoliv zaznamenání hodného. Téměř u hradeb narazíte na opět na dvojici kostelů Kościół Dominikanów pw. św. Jacka a Kościół Paulinów, Św. Ducha i św. Pawła Pustelnika. Opět mi splývají v jakési mlze, ale budiž jim ke cti, že se do nich neplatí vstupné. Jen pozor na všudypřítomné mše. V Polsku je mají několikrát denně a je až trochu problém najít v kostele čas, kdy žádná není.

Rynku nového města dominuje Kościół Sakramentek pw. św. Kazimierza


Když před hradební věží zabočíte ulicí Długa doprava, narazíte na Památník varšavského povstání. Je pojatý velkolepě. Prostoru dominuje výrazná černá plastika doplněné o zvláštní postmoderní sloupoví, které lemuje budovu nejvyššího soudu.

Památník varšavského povstání


Čas se chýlí a tramvají se přepravuji k metru. Musím přece využít svůj celodenní lístek na MHD. Přes turnikety vstupuji do metra a všímám si velmi nevýrazných stanic. Shodou náhod vystoupím na stanici Plac Wilsona. Ta můj názor na varšavské metro trochu vylepší. Dočítám se, že tato stanice je považovaná za jednu z nejhezčích stanic metra v Evropě. Ale kromě této stanice jsou všechny ostatní omšelé.

Stanice Plac Wilsona


Ještě zkouším druhou, červenou linku metra, tam stanice vypadají už veseleji, trochu v duchu streetartu. Svezu se s ním na konečnou k Muzeu varšavského povstání. Času není nazbyt, tak nabírám kurz k 2 kilometry vzdálenému Paláci kultury. Tam si dělám bláhové naděje, že třeba najdu, jak se dostat nahoru na vyhlídku. Ano, našel jsem. Stojí to 20 PLN a fronta na výtah je skoro až ven. Na to fakt nemám čas. Vida, když jsem tu byl ráno, chybělo 30 minut k tomu, aby to bylo otevřeno. Stejně centrum je daleko a v okolí jsou jen mrakodrapy, které jsou i o pár metrů vyšší než Palác kultury, tak jakápak vyhlídka.

Stanice Świetokrzyska

Mrakodrapy pár set metrů od Paláce kultury
Palác kultury v odpoledním slunci

Tak se už vracím na letiště. Ještě do OCčka skočím pro vodu. To je tak narvané, že to z Prahy znám jen z období předvánočních nákupů. Pak jdu na vlak. Na první pokus se netrefím, to nádraží (Warszawa Centralna) není pro eSkové vlaky. Prý musím podchodem na druhou stranu silnice. Tam po schodech vystoupám na plácek před Palác kultury a mám na výběr dva vstupy. Oba dva vedou k 1. a 3. nástupišti. Na informačních tabulích je zobrazena řada směrů, ale na žádné není letiště. Vždyť tam letiště ale být musí, přece jsem vystupoval tady na Warszawa Śródmieście. Ptám se na peronu ochranky, pár slov anglicky umí, prý to jezdí, ale už mi nepovědí kdy. Každopádně mezitím už odjel vlak a na žádné světelné tabuli nepřibylo letiště a je jisté, že v nejbližší půl hodině tam nic nepojede.

Vyndavám mobil, zobrazuji si plánek jejich chaotických vlakových příměstských linek a stopuji si příští vlak, abych vystoupil na Warszawa Zachodnia, odkud jede na letiště o jeden a půl vlaku víc, než ze Śródmieście. Kromě S2 tam jede i S3 a RL. Na nástupištích je to znát, co čtvrt hodiny, to jeden vlak na letišti. Odchytávám jedno polské hlášení a dávám si sprint na šesté nástupiště, kam za minutu přijíždí vlak na letiště.

Nástupiště na nádraží Warszawa Zachodnia

Na letišti projdu kontrolou, ale kdovíproč, zase ze mě stírají prach, jakoby něco mohli najít, a jdu lenošit ke gatu. Ten je v nějakém podzemí, tak zůstávám v odbavovací hale s výhledem na plochu. Letištní wifi je solidní ale na hovor s Wifi voláním od Vodafonu to nestačí.

Po půl hodině se přesunuji dolu ke gatu. Já jsem už otrlý a nerad zbytečně stávám ve frontě a už dost dlouho nechápavě koukám na lidi jak už půl hodiny před začátkem boardingu si stoupnou do fronty u gatu. To mi hlava nebere. Ta už je hádek taky vytvořený, nehýbe se. Sedám si na sedačky vedle a čekám. Vidím, jak přijíždí autobus. Pohledem přelétnu okolí gatu a je mi jasno, že se tam všichni lidi nevejdou. Nebudu stát ve frontě a následně se mačkat v autobuse, počkám na další a zvednu se až nebude fronta.

Letiště Frédérica Chopina ve Varšavě

Když nastane příhodná doba, zvedám se, málem jsem to neodhadl a přisardinkovali by mě to prvního autobusu. Dělili mě od toho jen 3 lidi a při tom jsem se stal svědkem toho, jak probíhá sardinkování do autobusu a la Ryanair. Jedné ženské se nelíbilo, že jí chtějí nasardinkovat do toho autobusu tak plného, že tam neproklouzne ani myš a řekla personálu, že se tam nevejde. Personál ji jen odpálkoval, že do autobusu se vejde 115 lidí a ona je ta stopatnáctá. Chvíli se s nimi ještě dohadovala a nakonec rázně rozhodla, že se tam nevejde. Personál tam natetrisoval jiného nedobrovolníka a jeho pomsta byla sladká. Hned na ženskou, ukažte příruční zavadlo, strčte ho do ohrádky, nevejde se, to bude mastná pokutka. Ženská přeskupila obsah zavazadel, napresovala do ohrádky, posádku naštvala ještě víc, zavazadlo se vejde do ohrádky, žádná pokuta, tak aspoň hybaj na konec fronty. Jinak let proběhl bez komplikací a pár minut po sedmé jsem byl zpátky ve Wroclawi.

Na palubě Boeingu 737 u Ryanairu

V peněžence jsem dokonce našel ještě 3 zloté, abych si mohl koupit v automatu lístek na autobus. Přijel jen pár chvil po tom, co jsem si ho koupil. Vystoupil jsem pár set metrů od centra. Do KFC jsem došel na něco malého k jídlu (menu B smart s velkými hranolky tam stojí 5,95 PLN). Potom jsem zamířil na náměstí prostě nazvané Rynek. To je srdce města. Jsem tam podruhé a opět v sobotní večer a zase náměstí je zaplněno řadou mladých lidí, kterým k poslechu hraje celá plejáda pouličních umělců. Tady to fakt žije. Jejich poslechem a pozorováním strávím následující 3 hodiny. Ani mi nezbývá čas na hledání slavných vratislavských trpaslíků.

Budova radnice na Rynku ve Vratislavi

Rynek ve Vratislavi

Ve světle ruchu na Rynku, musím vzpomenout článek jedné muslimské studentky ze Singapuru o begpackerech umístěný na serveru France24, který probublal i dokonce na naše velké zpravodajské servery. Používá v něm toto módní označení lidí, kteří žebrají, aby si vydělali pro cestování, tak ona s velkým douškem zášti používá pro pouliční umělce nebo prodejce různých náramků, šperků nebo pohledů. Podle ní by byl celý Rynek je plný žebráků.

Pouliční umělci a zpěváci na Rynku

Po půlnoci se vydávám na autobusové nádraží v ulici Joannitów. Na Rynek přitom proudí ještě zástupy lidí. Na autobusovém nádraží mě už nepřekvapí, že nemám šanci zjistit nástupiště, kam přijede PolskiBus jedoucí do Prahy. Buďto to tam nikde není napsané nebo na to zjištění moje inteligence nestačí.

Když jsem nasedl do zpátečního PolskiBusu, zjišťuji, že mě potkala jedna záhada. V batohu nemůžu najít fotobrašnu. No, dobře, to je možná až moc honosné označení. Výstižnější by bylo pouzdro na kompakt s kapsičkou na SD karty. Prostě tam není. Sice netuším, proč by mi někdo z batohu kradl prázdnou a rozepnutou fotobrašnu, která se už začínala rozpadat, a nechal tam tablet. Na druhou stranu, taky se mi zdá velmi málo pravděpodobné, že bych ji z batohu omylem vyhodil nebo ji někde venku nechal ležet. Tak jako tak fotobrašna chybí a spolu s ní asi dvě SD karty, což mě mrzí víc, protože určitě jedna z nich byla 32 GB. Každopádně foťák zůstal i s ním i aktuální SD karta. V 5 hodin ráno dorážím zpátky do Prahy na Florenc. Tam nasedám na metro a po čtvrt na sedm jsem už zpátky doma. Tam ulehám do postele a probouzím se až ve tři odpoledne. Ještě zkusmo otvírám batoh a fakt to tam není. No, nic. Aspoň jsem to zkusil.


Doporučení
Jestli mě někdo chcete napodobit a nespěcháte tolik do Prahy, doporučuji jeden zlepšovák. Ve Vratislavi si rezervujte za pár stovek nocleh a pokračujte až ranním PolskiBusem zpět do Prahy. Toto je fakt sado-maso.

Tipy co dělat ve Varšavě:
  • navštívit Zamek Królewski
  • navštívit Kościół Akademicki św. Anny a Katedrálu sv. Jana Křtitele
  • navštívit vyhlídku v Paláci kultury

Náklady:
PolskiBus Praha-Wroclaw ... 36 PLN
autobus ve Wroclawi na a z letiště ... 2x 3 PLN
letenky WRO-WAW a zpět ... 69,47 PLN 
celodenní MHD ve Varšavě ... 15 PLN
SIM karta Virgin Mobile s 300 MB dat a SMSkami ... 5 PLN
vstupné do zámku  ... 30 PLN
PolskiBus Wroclaw-Praha ... 2 PLN (jízdné za 1 PLN, druhý zlotý je za rezervaci)

Nenechte si ujít další cestopisy z Transylvánie, Ruska nebo Peru a sledujte mé RSS nebo Facebook!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)