čtvrtek 16. června 2022

K dunám na Gran Canarii

Před necelým rokem jsem navštívil Tenerife. Ještě rok se nesetkal s rokem a letím na Gran Canarii. Vidím obrázek tamějších dun a hned využívám zaváděcích cen při spuštění nové linky Wizzairu z Vídně a utrácím tak svých posledních 40 kreditů.


Dlouho přemýšlím, zda tam jet nebo ne. Kanáry jsou totiž nejslabší v mém letošním výběru, dovolené málo a jako jediné čekají na potvrzení celkem radikálních změn od aerolinky... Nakonec vítězí myšlenka tam jet, neboť poslední let před nově vytvořenou letní pauzou je 2. června a kdoví, jestli tu linku na podzim obnoví. Ale dovolené je málo, tak se v pátek jede homeofficovat. Naštěstí časový posun o hodinu vzad hraje v můj prospěch. Po dvou letech homeofficu z Prahy přichází konečně první den homeofficu ze zahraničí a la digitální nomád. Dopolední odlet z Vídně znamená noční autobus a pozdně večerní přílet do Vídně přináší rovnou dva noční autobusy na ose Vídeň-Bratislava-Praha.
Čtvrtek:
Je něco po jedné ráno a chystám se na cestu. Nasedám na noční tramvaj a na I.P. Pavlova přesedám na noční autobus jedoucí k hlavnímu nádraží. To teď vypadá ještě nelichotivěji než běžně. Právě zažívá nápor ukrajinských uprchlíků s maďarskými pasy. Díky tomu je otevřeno i přes noc. A nevědět, že je to jen hnusná pomluva, řekl bych podle okolního zápachu, že nemají základní hygienické návyky.


Sice je venku celkem zima a já v kraťasech, ale radši čekám venku. K tomu Flixbus appka mi ukazuje dvacetiminutovou sekeru. Pak přijíždí dvojpatrový autobus, z kterého se vyvalí pár lidí a celé davy se do něj valí ze zastávky. Je plný skoro do posledního místečka. Můj travelhack nevychází. Zaplatil jsem si 9 Kč za místo v naději, že to nikdo jiný si ho vedle mě už nepřikoupí. Místo toho musím vyhodit člověka na už na něm sedícího a za chvíli se dovalí i můj společník s rezervací.

Do Vídně přijíždíme o 40 minut později. Nějak mi při plánování nedošlo, že je všední den a kolem sedmé ráno bude dopravní špička. Naštěstí času mám dost. Letí mi to až v 11:20. Stále mi zbývá dost času pro pohodový přesun na letiště i návštěvu letištního salónku. Tentokrát premiérově nově otevřená Vienna Lounge. Pustí vás tam i jen s kreditkou MasterCard World od Spořitelny stejně jako do Sky Lounge. Salónek je však neporovnatelně větší s výhledem na plochu. Nabídka jídla je mírně bohatší a nápoje se čepují z většiny z postmixu.
 
Nový Vienna Lounge
Výhled ze salónku

Na Gran Canarii se boarduje autobusy. Letadlo je celkem dost plné a vlastní trojka tentokrát nehrozí. V bezprostřední blízkosti kolem mě je pět infantů a dva metalisti. Naštěstí většinu cesty prospím díky sluchátkům s potlačením hluku.
 

Na Gran Canarii přistáváme krátce po půl čtvrté. Vystupuje se skrz tunel, ale promotat se letištěm až k autobusové stanici, které je komplet na druhé straně od příletů trvá přes čtvrt hodiny. Chvílemi jsou chodby značně opuštěné. Na zastávce mi chvíli trvá se zorientovat, ale do 10 minut už odjíždím expresním autobusem č. 90 směr Playa del Inglés (3,5 €).
 
Masochisti stojí frontu u GoldCaru

 Autobusy tu fungují v typicky jižanském stylu. Na internetu stěží najdete časy odjezdu z výchozí stanice a jen přibližně naznačenou trasu. Autobus má zastávky výhradně na znamení a vždy se platí u řidiče. Díky tomu může nabírat extra velké zpoždění i profrčet kolem zastávky o x minut dřív. Avšak jsou tu znát mírné upgrady. Snad na všech zastávkách lze najít jízdní řád autobusů, co přes ní jezdí a na internetu jsou i mapky linek projektované na Google Maps. Avšak provozovatel rovnou uvádí, že jsou jen přibližné a některé zastávky tam můžou chybět...
 
Z okénka autobusu se Gran Canaria nezdá jako země zaslíbená

Mám tu celkem tři noci. Za základnu jsem zvolil právě Maspalomas nedaleko Playa del Inglés. Jedu sem přece za dunami. Na tak krátký čas mi nedává smysl měnit ubytování. Navíc tu mám hned zítra home office. Za ubytování jsem zvolil Green Apartaments, zejména kvůli přívětivé ceně a stolu ve vybavení pokoje. Avšak znovu bych si je nevybral. Jednak mi jaksi uniklo, že tam chybí klimatizace, jednak jsem dostal pokoj v nižším přízemí o patro níž než recepce. Takže místo slibovaného balkónu se spíš konala betónová předzahrádka naproti parkovišti. A kompletně to zabili brouci v koupelně, které jsem zaznamenal poslední den před check-outem.
 

Jak jsem zjistil ex post, pár dní před mým příletem byl v Maspalomas gay festival, na kterém se rozšířily opičí neštovice. První večer se jdu projít na Playa del Inglés, dlouhou písečnou pláž plynule přecházející v písečné duny jak někde na Sahaře. Venku sice na teploměru svítí 25°C, ale i to mě zvládá slušně zahřát. Naštěstí tu je suchý vzduch a ne prádelna jak někde v Thajsku. U pláže se nachází spousta krámků a restaurací v barácích v balkánském stylu vůči nimž je i podnikatelské baroko vkusné. Písečné duny tu jsou fakt rozsáhlé. Oficiálně je na ně zakázáno lézt, ale jsme ve Španělsku, tak si cedulek nikdo nevšímá a nenechá se rušit. Písek je tu velmi jemný a dost žhavý. Moře tu je všechno jen ne teplé. Když do něj poprvé namáčím nohu, projede mi skrz ní jehličková mrazivá bolest a opakuje se při každém namočení. Jestli má hodně, tak dvacet stupňů. Inu, Atlantik.
 

Před návratem na pokoj dokoupím zásoby v místním Lidlu. Za 10 € mám plný batoh a žiju z toho prakticky celý pobyt. Kanárský Lidl je v hodně položkách levnější jak ten moravský nebo český (včetně pečiva i masa). 

Pátek
Den začínám homeofficem. Obědvám zásoby z Lidlu. Odpoledne se vydávám na autobusový výlet na západ ostrova do Puerto Mogán. Beru expresní třicetdvojku (4,15 €) a jedu s ní až na konečnou. Trvá to něco přes půlhodiny. Vystupuji v přímořském městečku vetkaném do úzkého údolí mezi skalami. Zdejší obchůdky jsou vrcholem turistického kýče a nevkusu. Je libo dřevěný penis nebo magnetku s prsami? Nic není nemožné.
 
Východ slunce nad Playa de Inglés

Odpoledne se vydávám na autobusový výlet na západ ostrova do Puerto Mogán. Beru expresní třicetdvojku (4,15 €) a jedu s ní až na konečnou. Trvá to něco přes půlhodiny. Vystupuji v přímořském městečku vetkaném do úzkého údolí mezi skalami. Zdejší obchůdky jsou vrcholem turistického kýče a nevkusu. Je libo dřevěný penis nebo magnetku s prsami? Nic není nemožné.
 
Je libo vkusnou magnetku? Projel jsem toho dost, ale tohle jsem ještě neviděl
 

Samotná pláž je maličká, ale malebná. Jen nebýt těch hord lehátek a slunečníků, přes které skoro není vidět. Víc než samotná pláž mě tedy zaujmou zdejší bílé domky s barevným lemováním. Taky si vyšlápnu na kopeček nad městem a shlédnu z výšky nad zátoku. Pak už jen pospíchám na autobus, abych zjistil, že jsem místní jízdní řády špatně pochopil. Třiatřicítka jezdí jen o víkendu a s třicetdvojkou se na Playa de Amadores nedostanu, protože je expresní a nejede přes ní. Za 4,15 € se tak vracím do Maspalomas. Tentokrát ale vystupuji jižněji, u majáku (Faro Maspalomas).
 

Stíhám ještě navštívit místní muzeum umístěné v majáku. Pojednává o zdejší historii a kultuře a vstupné je zdarma. Se střechy je pěkný výhled na pláž. Od muzea se jdu projít po pláži. Kochám se zdejší lagunou, kterou obehnali plotem a udělali z ní přírodní rezervaci. Jdu podél plotu do vnitrozemí, někde tady mají být velbloudi. Dlouho mi trvá, než je najdu, ale podaří se. Avšak je odpoledne a už jsou zahnaní domů.
 

Od velbloudů mě čekají hezké dva kilometry pěšky na večeři. Inu, autobusy tu kolem nejezdí. Zakotvuji v bufetu Las Camelias, kde mají sněz, co můžeš za 13,9 €. Upřímně, nejlepší jejich část je gril, kde dělají vše čerstvé. Jinak nabídku mají bohatou, ale většina jsou různé zeleninové saláty, smažené věci a pro mě těžko identifikovatelné čalamády.

Laguna s ptačí rezervací
Večeře ve stylu all you can eat

Cestou zpátky k hotelu si prohlížím neuvěřitelně bizarní Obchodní centrum Cita a kupuji vodu Teror. Pitná tu moc neteče. Ta z kohoutku masivně smrdí chlórem. Večer se ještě jdu projít na pláž. Voda je tu fakt rychlá.
 


Sobota
Na dnešní den je v plánu velké cestování. Proto vstávám fakt brzy a mířím na první expresní autobus č. 30 do Las Palmas (5,6 €). Ten odjíždí někdy kolem půl osmé a samozřejmě má skoro desetiminutové meškání. Při těch jejich jízdních řádech se není co divit. Jízda na tamější autobusové nádraží San Telmo trvá necelou hodinku. Během ní se naprosto jasné počasí mění na naprosto zatažené. Nemusí mě tak dlouho přesvědčovat a rozhoduji se realizovat svůj odvážný plán a přestupuji na bus 229 do Teroru (2,3 €). Na zdejším podzemním autobusáku mají informační displeje a označené nástupiště a kupodivu se jezdí víceméně na čas. Místní děda ve frontě, když se řidič nedostaví v čase plánovaného odjezdu, se začíná hned vztekat a halekat na celé nádraží.
 

Do Teroru to autobusem trvá opět kolem hodiny. Půlka cesty se jede po úzkých a točitých horských silničkách širokých tak pro jeden autobus a jednoho protijedoucího cyklistu uskakujícího do škarpy a člověk je fakt rád, že neřídí. Počasí se vylepšuje až na finální polojasno v Teroru. Teror samotný je malebné dvanáctitisícové historické městečko s ulicemi lemovanými typickými dřevěnými balkóny. Mezi zdejší nejznámější produkty patří minerální voda. Největší zajímavostí je zdejší bazilika Nuestra Seňora del Pino, která je tu postavená na památku Panny Marie, která se tu zjevila pastýřům 9. září 1481. Díky tomu se jedná o jedno z nejvýznamnějších poutních míst na celých Kanárských ostrovech.
 

Z Teroru pokračuji autobusem 215 do Arucas (1,4 €). Cesta trvá kolem půlhodiny. Počasí se zase horší. Arucas je městečko 9 kilometrů západně od Las Palmas. Mezi jeho největší zajímavosti patří Kostel sv. Jana Křtitele (Parroquia Matriz de San Juan Bautista) v novogotickém slohu. Začali ho stavět v roce 1909 a dokončili o 68 let později. Jeho unikátnost si nejvíc vychutnáte z dálky. Jak z malého městečka trčí disproporčně mnohem větší kostel. Momentálně se v uličkách městečka koná nějaký festival s plno kýčovitými sochami. Je libo Buddhu nebo Moai?
 

Opět jedu do Las Palmas de Gran Canaria (cca 2 €). Jízdné se tu liší podle toho, jakou linkou jedete. Nejlevnější je u linky č. 234 (1,9 €) a nejdražší u linky č. 206 (2,3 €). O víkendu si ale moc nemůžete vybírat. Jezdí tak dva autobusy do hodiny.
 

Tentokrát opouštím San Telmo a vydávám se vstříc víru maloměsta Las Palmas. Mám necelé dvě hodiny na jeho prohlídku, pak mě čeká, počkejte si na to, další autobus... Prohlížím si jeho barevné uličky s dřevěnými balkónky. Procházím zdejší hlavní pěší třídu Calle Triana a sem tam zahnu do vedlejších uliček. Oběd dávám za 7 € v asijské restauraci. Plná miska rýže a hovězího, že to ani nemůžu sníst. To by se v Česku fakt nestalo. Přecházím hlavní silnici Calle Fuente a vychutnávám si pohled na Metropolitní katedrálu sv. Anny, ale dovnitř mě nepustí. Už zavírají. Kousek od ní se nachází Casa de Colón (Dům Kryštofa Kolumba). Uvnitř něj se nachází expozice o jeho objevitelských plavbách, ale v domě se nenarodil ani nevyrůstal...
 

Na návštěvu teď ale nemám čas, spěchám na autobus. Tentokrát pokračuji linkou 311 do Bandamy (1,55 €). V Bandamě leží Caldera de Bandama. Jedná se o vulkanický kráter ležící 569 metrů nad mořem široký 1000 metrů a 200 metrů hluboký. Je starý jen 2000 roků. Na Kanárech to ještě nedávno musela být divočina. Vstup do kaldery je zdarma, ale podle informačních cedulí vyhrožují, že ji v 17:00 zamykají.
 
Caldera
Pico de Bandama, který se klene nad kalderou

O víkendu do Bandamy nejezdí moc autobusů. Z Las Palmas vyjíždí jen jednou za dvě hodiny. Proto se musí plánovat. Naštěstí autobus z protější strany přijíždí jen cca 40 minut po příjezdu toho z Las Palmas. To stačí na prohlídku kaldery shora. Pokud chcete sestoupit do kráteru nebo vystoupat na nedaleký 1000 metrů vysoký Pico de Bandama, potřebujete mnohem víc času.
 

O půl hodiny se ocitám znovu v Las Palmas a jdu se podívat do Casa de Colón (4 €). Tady neberou hotovost, ale jen karty. Expozice je pěkně udělaná a obsahuje spoustu informací. V atriu se nachází taky dva papoušci ara. Na Playa del Inglés se vracím ještě hodně před západem slunce. Využívám toho a jdu na pláž. S teplým sluníčkem se ta studená voda mnohem lépe snáší.
 
Je tam expozice věnovaná námořní výpravám,
obrazárna,
papoušci
i umění dovezené z nového světa.
 
Do Maspalomas se konečně vracím před západem slunce.

Neděle
Neděle je můj poslední den na Gran Canaria. Na pokoji ráno zahlédnu dva šváby či co. Moje dilema, co dneska dělat a jestli tu nechat zavazadlo, je vyřešené - brzký check-out. Balím se a jedu jedním z prvních autobusů na Las Palmas, tentokrát ale na Santa Catalinu, severněji položené autobusové nádraží než San Telmo (6,25 €). Nachází se blízko přístavu, ale taky nedaleko zdejšího akvária Poema del Mar. To patří pod stejnou firmu jako tenerifské Loro Parque, kde jsem byl loni.
 

Proto mi není líto těch neřestných 25 € obětovat. Avšak chyba lávky. Vůči Loro Parque je to o několik řádů slabší. První expozice je tropický les, kde místo zvířat mají od stropu zavěšené plastové pterodaktyly. V následujících částech mají poloprázdné ne moc druhově pestrá akvárka. Čekal jsem o dost víc. Jediným plusem byl čas návštěvy. V půl desáté ještě místní spí, tak jsem měl celé akvárko naprosto pro sebe. Surreální zážitek.
 

Po jen hodinové návštěvě akvária mi zbývá až nečekaně moc času. Prohlížím si zdejší přístav a využívám, že jsem na úzké pevninské šíji a jdu se podívat na protější stranu na Playa de Las Canteras. Tato městská pláž je jedna z nejznámější na celé Gran Canarii. Kolem ní se nachází mohutná turistická infrastruktura schovaná v barevných domečcích, v nichž je jedna restaurace a krámek vedle druhého. Od mého malého hladu, který se před cestou na letiště ještě nemá šanci rozvinout do velkého, mě zachraňuje síť 100 Montaditos, kde dávám tři minibagetky a zrovna mám štěstí - je neděle a všechny jsou po euru.
 
Někdo ví, kdy přijít

Čas se už krátí, tak ještě pěšky ke Castillo de la Luz z konce 15. století. Tato pevnost je jedna z nejstarších na celých ostrovech. Protože se mi už nechce s notebookem na zádech šlapat, beru městký autobus na Santa Catalinu za 1,4 €. Tam si pár minut počkám na autobus č. 60 směr letiště (2,95 €). Tam jsem necelé dvě hodiny před odletem. Protože mi Wizzair nevydal mobilní boarding pass (stejně jako nikomu), musím na check-in. To správné místo poznám podle neskutečně dlouhé fronty i bez koukání na displej s číslem přepážky. Je to ještě horší, než to vypadá. Každý tu stěhuje snad půlku domácnosti, tak se to neskutečně vleče. Ve frontě zkysnu jeden a půl hodiny. Nekecám. A to jen díky tomu, že se posléze přemístím do priority fronty, kde už nejsou žádní další lidé.
 
Neskutečně dlouhá a pomalá fronta na check-in.

Letenku dostávám v času gate closu z letenky. U check-inu zůstává ještě asi dalších 30 lidí. Na security běžím. Přeci jen letím s Wizzairem, že? Security je dílem několika minut a má brána je hned naproti duty free. Nástup je už v plném proudu. Doběhnu, pípnu a jsem v letadle. Tentokrát Wizz šlechtí, že na všechny počkal. Opravdu. Díky tomu odlétáme s asi půlhodinovou sekerou.
 
Las Palmas de Gran Canaria pode mnou

Wizz mi nadělil místo u okénka, ale většinu času z pětihodinového letu je pode mnou jen bílá deka. To se mi už dlouho nestalo. Ve Vídni přistáváme jen s mírným zpožděním. Byl bych býval stihnul i ten přímý Flixbus odjíždějící na Prahu jen půl hodiny po přistání. Teď mě čeká ještě hodinová prodleva a jedu premiérově se Slovak Lines na bratislavské Nivy (7,9 €).
 


Pondělí
Autobus Slovak Lines je včas přistaven, sedí v něm civilizovaní cestující, každý má přidělené své sedadlo. Odjíží minutu před půlnocí, přesně podle jízdního řádu. Jízda do Bratislavy trvá něco pod hodinu. V Bratislavě relativně nedávno otevřeli nové autobusové nádraží. To se nachází v dolním podlaží obchodního centra a je i v takovou nekřesťanskou hodinu otevřené (cca 1:00). Autobus odsud na Florenc mi odjíždí v 2:20. Tentokrát jedu Regiojetem. Ačkoliv se jedná o linku z Budapešti, ve vlakové verzi opředenou téměř jistotou zpoždění, je tu s předstihem asi dvaceti minut. Bus však má stříbrný a ne žlutý nátěr. Málem ho kvůli tomu nepoznám. Uvnitř jsou rozvrzané sedačky bez displejů. Na noc mi to nevadí. Aspoň nic nesvítí do očí. Ale to vrzání je o nervy. Kávovar jsem nehledal, ale novin tam mají pomálu. Ale příjezd do Prahy v 6:00 byl na čas.
 

Kolik to stálo?
Letenka ... 40 kreditů
Flixbus Praha-Vídeň ... 450 Kč
Ubytování na 3 noci ... 99 €
Autobusy po ostrově ... cca 42 €
Casa de Colón ... 4 €
Poema del Mar ... 25 €
Slovak Lines ... 7,9 €
Regiojet Bratislava-Praha ... 399 Kč