Za Brouky do Liverpoolu

Druhého květnového prodlouženého víkendu jsem využil k letu za Brouky do Liverpoolu. Podobně jako při posledním skoku do Kodaně se cesta do Liverpoolu neobešla bez menších komplikací.

Pump House v Albert Dock

Dopoledne si balím svou Revolut kartu pro vybírání hotovosti a zjišťuji, že její bilance 0,8 GBP. To mě moc neuspokojuje, tak ji chci pár korunami dobít. Jenže to nejde. Prý jsem přesáhl roční limit 200 EUR. To ještě v únoru nebylo. Něco jsem sice zachytil, ale měl jsem takový dojem, že je to na měsíc. Pro zvýšení limitu narychlo ověřuji identitu, fotím výpis z účtu, ale je to houby platné. Na zákaznické podpoře budou, až v době mého odletu. přichází proto na řadu záložní scénář v podobě extra zastávky na Staroměstské v mé oblíbené směnárně, kde se ale jako na potvoru později téhož dne poběží maraton. K tomu se přidávají zpožděné autobusy a ujeté metro s prázdninovým intervalem. A to zrovna v den, kdy díky firefly z forum.airways.cz mám zajištěný vstup do letištního salónku. Inu, život občas umí být svině.


I navzdory nepříznivému osudu se nakonec na letiště dostávám včas a zbývá mi i pár desítek minut pro návštěvu salónku. U vstupu do salónku MasterCard Lounge jim předávám svůj vytištěný voucher, beru si dva časopisy a vcházím dovnitř. Salónek se skládá ze série tří propojených místností. První úplně vzadu obsahuje spoustu stolečků, druhá obsahuje mini bar a pulty s jídlem a třetí, největší, opět stolečky, ale s výhledem na plochu.

Nabídka baru

Řízečky v salónku

Můj oběd

 V druhé místnosti byly přítomny i legendární stehýnka a řízečky, což se v době oběda docela šiklo. Taky kvituji velký výběr českých časopisů, ale zahraniční návštěvníci z Chvilky pro tebe nebo českého National Geographic musí být doslova nadšení. Výhled na plochu a možnost popít něco ostřejšího je pěkné, ale scházel mi tam nějaký sladký dezert nebo kus sladkého pečiva. Dóza s disko sušenkami bez krému to nezachránila.

Výhled přímo od stolu

MasterCard Lounge

Čas v salónku rychle utekl a za chvíli jsem byl už na cestě k bráně. Opět jsem měl štěstí v sedačkové loterii a pro cestu tam i zpátky jsem vyfasoval sedadla u okna. Pode mnou byla ale kupa oblačnosti jako minule, tak jsem si spíš prohlížel časopisy ze salónku, než abych koukal z okénka, z kterého byla stejně vidět jen bílá deka.

Až pár minut před přistáním se u Liverpoolu deka rozestupuje.

A jsem v Liverpoolu!

 V Liverpoolu dosedám chvíli před čtvrtou. Na letišti chvíli tápu, ale pak se neohroženě dostávám k autobusu. Bezmyšlenkovitě nasedám do autobusu prvního čísla, které by podle mých informací mělo jet přímo do centra. Řidiči platím 2,30 GBP za lístek. Vůbec ta britská hromadná doprava je šílená. Kombinace úzkých pruhů, patrových autobusů, placení u řidiče a nástupu a výstupu jedněmi dveřmi nemůže přinést nic dobrého. V autobuse pod sedačkou nacházím jednu novou pětilibrovku a v letadle na cestě zpět pak jednoeurovou mince. To se mi ještě nepoštěstilo.

V doubledeckeru sedím na čestném místě v první řadě. Ty silnice u letiště nejsou nic moc.

Typická ulička v Liverpoolu

V centru vystupuji kousek od katedrál. Protože šestá se blíží a tuším, že jako ve většině Evropy po šesté vše zavřou, nasazuji rychlé turistické tempo. Nejdřív si zvenku prohlížím zříceninu kostela St. Luke's Church hned vedle zastávky autobusu, a pak si to rychlým krokem namířím k Liverpool Cathedral. Už zvenku mě překvapuje svou okázalou monumentálností. Uvnitř mě nadchne hra světel a stínů jejích okenních vitráží. Také mile překvapí, že se smí dojít až přímo pod oltář. Za prozkoumání stojí i boční Lady Chapel. Vzhledem k tomu, že o Liverpoolu je v mém průvodci Evropou jen necelá půlka stránky, tak až z popisků v katedrále se dozvídám, že celá byla vystavena až ve 20. století mezi lety 1904 a 1978. Není to však na ní vůbec znát.

Liverpool Cathedral

Hra světel v katedrále

Oltář v hlavní lodi chrámu

Lady Chapel

Od ní mé rychlé kroky vedou k její novější kolegyni Liverpool Metropolitan Cathedral (stavba v letech 1962 až 1967). Ta je postavena na velkolepém návrší se spoustou schodů a celá je hodně moderní. To mi moc nesedla. Navíc uvnitř jsem cítil něco jako lepidlo. Ale milovníci moderní architektury z ní budou určitě nadšení. Kapsu mnoha českých cestovatelů potěší, že za vstup do těchto katedrál se nic neplatí. Jen můžete hodit pár penny do zdejších kasiček na dary.

Liverpool Metropolitan Cathedral

Liverpool Metropolitan Cathedral uvnitř

Od Liverpool Metropolitan Cathedral je vidět i zdejší druhá katedrála.

Pár metrů odtud je vzdáleno moje dnešní ubytování v hostelu Hatters. Postel už na mě čeká povlečená a cena je dokonce nižší než byla na Bookingu - 13,5 GBP včetně všech poplatků a snídaně. To potěší.

Brána u vchodu do čínské čtvrti

Čínská čtvrť

Památkám jsem učinil za dost a teď jdu prozkoumat zdejší čínskou čtvrť. Údajně je nejstarší v Evropě. Je pravda, že už pár metrů od katedrál zaznamenávám zvýšené množství čínských nápisů. Avšak čínská čtvrť samotná má podobu asi čtvrt kilometru dlouhé ulice, před níž stojí mohutná čínská brána.

Albert Dock

Liverpool Big Wheel za 10 GBP

Od ní plynule scházím na nábřeží k dokům. Procházím je od Queens Dock přes Albert Dock až k Pier Head. Překvapuje mě zdejší koncentrace muzeí a různých tématických krámků ve zmenšeninách doubledeckerů nebo parních strojů. Zaujme mě i zdejší Liverpool Big Wheel, ale 10 GBP za jednu pár minut dlouhou jízdu na ruském kole se mi zdá jako z jiného světa.

Nová úroveň fastfoodu a pouličních stánků

Nábřeží u Pier Head

Museum of Liverpool na nábřeží

Sochy Brouků na nábřeží

Na nábřeží při pohledu na krásně nasvícené Royal Liver Building a Port of Liverpool Building povečeřím své zásoby a vydávám se k věži Radio City Tower, která je vidět už zdálky. Sice se na ní už nedostanu, ale díky cestě k věži se seznamuji s liverpoolskou nákupní třídou. Pár metrů od věže se nachází i Poundland - obchod, kde vše prodávají za 1 libru. Bohužel, má už zavřeno.

Radio City Tower

Liverpool Lime Street Station

Ještě se kolem nádraží Liverpool Lime Street protáhnu na zdejší plácek obsypaný kulturními institucemi (St. George's Hall, Liverpool Empire Theatre, Walker Art Gallery, Central Library a World Museum) a pak už jdu do hostelu. Ale ještě než si půjdu lehnout vyrážím na noční prohlídku města. To mléko z Tesca, co jsem si koupil kousek od Radio City Tower, mi moc nesedlo, tak to beru i jako terapii chůzí. Projdu se k oběma katedrálám, zavítám do areálu zdejší univerzity, študáci kupodivu chodí do knihovny i v tuto nekřesťanskou dobu (sobota po deváté večer) a vracím se kolem čínské čtvrti.

Liverpool Metropolitan Cathedral

Victoria Building

Areál University of Liverpool

Mechanical Engineering Building

Liverpool Cathedral

Čínská čtvrť

V hostelu se ukládám ke spánku. Moc dobře jsem se ale nevyspal. Ne že by mě někdo rušil, ale ta matrace mi nesedla a ten polštář jsem si musel složit na půlku, aby měl aspoň nějakou výšku, jinak byl tlustý spíš jako deka a velikosti většího kapesníku. Jinak na pokoji pro 6 jsem byl trochu překvapivě skoro sám, jen s dalšími dvěma ženami.

Ráno v půl osmé jsem vstal a vydal se na hostelovou snídani. Snídalo se v pěkném historickém sálu s krbem. Mohl jsem si dát cereálie, nějaký ovocný kompot nebo si udělat toasty a ty potom natřít marmeládou, případně si k nim vzít sýr a šunku. Jako pití jsem si mohl dát cokoliv od mléka přes čaj, kávu až po pomerančový džus. Snídani hodnotím na jedničku.

St. George's Hall u Liverpool Lime Street Station

Walker Art Gallery

County Sessions House

World Museum

Queen Victoria Monument

Liverpool Town Hall

Our Lady and Saint Nicholas Church of England

Po snídani jsem šel kolem nádraží Liverpool Lime Street k Albert Dock, kde sídlí The Beatles Story, muzeum této legendární kapely. Ještě jsem si udělal odbočku ke kostelu Our Lady and Saint Nicholas Church of England pár metrů od zdejšího nábřeží. Na nedalekém nábřeží můžete najít i Titanic Memorial. V Albert Docku jsem se zastavil v obchodech se suvenýry, abych zjistil, že nic nepotřebuji kupovat (magnety se mi nelíbily, trička se mi nevejdou do skříně a u ostatních těžítek je vskutku bídný poměr ceny a mého nadšení).

Suvenýry

Sladké suvenýry

Chlup před čtvrt na deset vcházím do The Beatles Story. Tam nastává okamžik pravdy, jestli můj zlevněný voucher z 365tickets vymění za vstupenku. Žádný zádrhel nenastává a můžu vstoupit dovnitř s pocitem ušetřené jeden a půl libry na vstupném.

Pohled přes řeku Mersey od Albert Dock

Vstup do The Beatles Story

The Beatles Story

V muzeu skoro nikdo není a já si ho můžu téměř nerušeně vychutnat. Dozvídám se detaily o životě skupiny The Beatles, jejích začátcích, úspěších a jejím rozpadu. Sem tam nějaká deska nebo dopis, sem tam kostým, pár písniček a několik zrekonstruovaných interiérů. Strávím tam příjemné dvě hodiny, ale asi bych od toho za 14,45 GBP očekával víc. Já vím, jsem zkažený českými platy, tak už mlčím. Každopádně je zajímavé se tam podívat.

Když jsem venku z muzea Broků, řeším co s následujícími třemi hodinami času, než se vydám zpět na letiště. Vyhledávám nejbližší free wifi, na Orange Espaňa kartě došel kredit a Vodafonu ty následující dva měsíce odmítám platit roaming. A kupovat si něco na jeden den a půl dne mi připadá dost neefektivní, a hledám, jestli tu nejsou v okolí nějaká free muzea stejně jako v Londýně. A ony jsou!

Zdarma jsou přístupné Museum of Liverpool, Merseyside Maritime Museum, International Slavery Museum i Tate Liverpool a všechny, co by kamenem dohodil od The Beatles Story. Nejdřív vstupuji do Tate Liverpool, galerie moderního umění, ale tam zjišťuji, že má čtyři patra, musím do šatny, tak raději zas rychle vycouvávám, tolik času nemám a tak velký fanda moderního umění taky nejsem.

Model Lusitanie v Merseyside Maritime Museum

Model Titanicu

Předměty vylovené z Titanicu

Raději si to namířím do budovy o pár metrů vedle, v které sídlí námořní a otrokářské muzeum (Merseyside Maritime Museum a International Slavery Museum). V prvních dvou patrech je námořní muzeum a v třetím patře je muzeum otroctví. V námořním muzeu se můžete dozvědět o dvou lodích postavených ve zdejších docích - Lusitanii a Titanicu. Titanic do Ameriky sice nevyplouval odsud, ale byl postavený ve zdejších docích a hodně z členů posádky zde mělo své rodiny. Jinak muzeum otroctví na mě dojem neudělalo. Asi nemám ty správné výčitky svědomí, když jsem ze země, v které bylo otroctví zrušeno někdy v 12. století a nikdy nikam nedovážela z Afriky.

International Slavery Museum

Pokračoval jsem k Pier Head do druhé části The Beatles Story, která je umístěna v objektu Mersey Ferries. V dolní části si můžete koupit lístek na trajekt nebo posedět v Beatles kavárně, v horní části je obchod se suvenýry a pak taky malá výstavka o vlivu The Beatles na americkou hudební scénu. Plus se je tam ukrytá i malá galerie fotek Brouků.

Mesey Ferries s museum The Beatles v horním patře

Toto nejsou schody do nebe, ale schody do The Beatles Story

Pokojík průměrné americké fanynky

Výstava k americkým kapelám ovlivněným The Beatles

Galerie fotografií The Beatles

Hned vedle se nachází budova Musem of Liverpool, která je sice momentálně v rekonstrukci, ale jak píší všudypřítomné cedule, to neznamená, že by měli zavřeno. Naopak. Budova je to obrovská, prostorná a moderní. Na třech patrech tam najdete řadu rozličných expozic. V prvním patře něco mezi národním technickým muzeem kombinovaným s přírodovědným - protože mezi lokomotivou a parním strojem je vklíněn třeba vycpaný jelen, v druhém patře je expozice věnovaná historii a v třetím patře lidem Liverpoolu. Od ní je i pěkný výhled na protější terminál trajektů s Royal Liver Building a Port of Liverpool Building v pozadí. V druhé části patra je i miniexpozice věnovaná nejslavnější liverpoolské kapele - The Beatles - jsou tam jejich obleky, pár desek, plakátů a předmětů spojených s kapelou. Několikrát denně v muzeu probíhá i The Beatles Show trvající 8 minut. Oč se jedná, se mě neptejte, už mě trochu honil čas a nejbližší probíhala až v době, kdy bych měl hledat autobus.

Museum of Liverpool

Expozice k The Beatles v Museum of Liverpool

Vyhlídka z 3. patra Museum of Liverpool

Prohlídkou tohoto muzea jsem se i pomyslně rozloučil s Liverpoolem a začal jsem hledat Liverpool ONE Bus Station, která je pár set metrů od muzea a z které by měl jet i autobus na letiště. Když jsem ji našel, nemohl jsem si nevšimnout surrealistického pohledu - autobusové nádraží hned vedle luxusního hotelu Hilton. Hosté musí být určitě nadšeni, že MHDčkem můžou dojet až ke svému luxusnímu hotelu a celou noc jim pod okny jezdí autobusy.

Jelikož mi ještě zbývalo pár minut, vydal jsem se k Poundlandu (Poundland, 1, 20-48 Basnett St, Liverpool L1 1ED) z předchozího večera na menší nákup. Tentokrát měl otevřeno. Nechal jsem v něm 10 liber, neboť jsem nechtěl dostat nazpět žádné mince. Koupil jsem si v něm sendvič do letadla, trochu anglické Cadbury čokolády a k tomu jednu flašku Dr. Peppera, protože se mi nechtělo kupovat noname minerálky, které bych si za jednu libru musel vzít rovnou dvě. Bohužel, jak jsem zjistil při placení, tak na Dr. Peppera se to vztahuje také (jeden tedy za 50 pencí) a na letiště jsem vyrážel se dvěma těmito sladkými sajrajty. Jeden by mi stačil až až.

Na ONE Bus Station jsem postupně obešel všech 10 nástupišť, abych zjistil, že opravdu nedokážu poznat, z kterého jezdí autobusy na letiště, a že se raději budu řídit podle čísel projíždějících autobusů a nápisu "Airport". Naskočil jsem do prvního s číslem 80C. Na letiště jel 60 minut, ale zase jsem viděl jinou část Liverpoolu, kterou jsem včera cestou neviděl. Ten nástup a výstup jedněmi dveřmi v kombinaci s kupováním lístků je fakt pekelná kombinace. V autobusu se mnou jela jedna poměrně hlučná česká skupinka, tak jsem si vepředu u řidiče vzal anglický deník Metro a dělal jsem, že česky neznám a že tam vůbec nejsem.

Žlutá ponorka u letiště

Na letišti jsem si vyfotil žlutou ponorku a před security exnul druhého Peppera. V terminálu jsem chvíli surfoval po letištní wifi, která je ale zdarma pouze na půl hodiny. Když nastal čas pro otevření brány, došel jsem k ní a zase jsem se podivoval, co lidi vede k tomu si stoupnout už půl hodiny dopředu do fronty. Mě to nebaví a bolí mě z toho nohy. Stejně to letadlo ještě bylo ve vzduchu. To samé se opakovalo, když nás pustili za bránu do prostoru, kde jsme čekali, než bude připraveno letadlo (čti přistane, vystoupí lidi a bude uklizeno). I tak se všichni poslušně zařadili do hádku a vestoje čekali místo toho, aby využili aspoň těch pár sedátek, které tam byly volné.

Na letišti Johna Lennona jsou vynalézaví. Pytlíky na tekutiny tu nejsou zadarmo, ale prodává je automat!

Letištní terminál

Na displeji jsou i docela neobvyklé lokace jako ostrov Man nebo Jersey

Nástup do letadla

Rozloučení s Liverpoolem

V letadle jsem opět seděl u okénka a z okénka opět výhled na chuchvalce bílé cukrové vaty. Tak jsem si aspoň dočetl National Geographic a stylově si k němu pustil pár songů od Beatles. Letadlo přistálo na čas, ale ke gatu nás musely vézt dva přeplněné autobusy. Nechápu proč. Všechny můstky a stanoviště v dohledu byly volné. Na Ruzyni jsem poprvé zažil frontu u kontroly pasů. Letěl jsem odtamtud už hodně krát a vždy jsem byl do dvou minut pryč. Tentokrát jsem si počkal čtvrt hodiny. I kvůli tomu mi trvala cesta od dosednutí na runway až do postele rekordně dlouhé 2 hodiny. Inu, není nad frontu a prázdninový jízdní řád s čekáním 15 minut na metrobus.

Náklady:
letenka ...... 2038 Kč
jízdné v MHD ...... 2x 2,30 GBP
hostel ...... 13,5 GBP
vstupné do The Beatles Story ...... 14,45 GBP

Počkejte si pár dní na zbrusu nový článek o šílené cestě do Varšavy nebo z návštěvy Transylvánie. Sledujte mé RSS nebo Facebook, ať vám nic neuteče!