Před dvěma lety jsem chtěl uniknout všední starostem a zrelaxovat svou mysl. Když jsem se podíval na Slevomat, tak představě jarního Holandska plného rozkvetlých tulipánů se dalo těžce odolat. Napsal jsem přítelkyni a optal se na její plány na víkend. Opět na 110% vytížená učením na maturitu, tak bylo rozhodnuto. Vkládám do košíku a vyplňuji údaje o kreditní kartě.
Když se to dozvěděla, dělala jako bych jel do Sýrie a ještě ke všemu v padesátiletém autobuse ruské výroby s čínskými náhradními díly. Holt, čas od času se najdou lidi s dost zkreslenými představami. Naštěstí už je minulostí.
Odjezd autobusu byl v 19 hodin od hotelu Diplomat. Autobus standard pamatující už i lepší časy, ale dalo se. Byl jsem až překvapený, že jsem se v něm i docela fajn vyspal. Tak brzký čas odjezdu byl nápadný a ono fakt, autobus jel průměrnou rychlostí asi 80 km/h plus se dělala řada dlouhých hygienických pauz. Věta "Nepoužívejte záchod v autobuse, aby vydržel" jen dokreslila kolorit. Vyskytuje se skoro na každém zájezdu českých autobusových cestovek. Zajímavé, že jsem poté několikrát jel Flixbusem, Flibcem nebo i Regiojetem a nikdo tam nic takového neříká.
Na samotné cestě po Holandsku je nejobdivuhodnější všudypřítomnost vodních kanálů. Jedete po dálnici, po krajích jsou vodní kanály, stružky, jedete po okresce, kolem vás jsou vodní kanály.
K zahradám Keukenhof jsme dorazili včas, před půl osmou. Krajinu příjemně lechtalo ranní sluníčko. Počkal jsem na osmou ranní a mohl vstoupit do zahrad. Hned u vchodu mě omámila příjemná intenzivní květinová vůně. Zažíval jsem dokonalou relaxaci a krajina přímo vybízela k meditaci a pročištění hlavy.
 |
| Keukenhof |
 |
| Skleníky v Keukenhofu |
 |
| První větrný mlýn, co vidím v Holandsku |
Všude samé rozkvetlé květiny, hlavně tulipány, sluníčko a slušných 15°C. Keukenhof je opravdu rozlehlý. V jeho areálu se najde i jeden větrný mlýn i pěkné sklení ky. Postupem času se chodníky začaly zahušťovat a v 11 hodin před mým odchodem už tam téměř nebylo k hnutí a od vchodu se valil nekonečný dav dalších návštěvníků.
 |
| Skanzen Zaanse Schans |
Pak následoval krátký přejezd ke skanzenu Zaanse Schans. Prohlídka byla opět individuální, což mi maximálně vyhovovalo. Poobědval jsem pravou holandskou vafli a šel jsem obdivovat místní stavby. Počet větrných mlýnů a dřevěných domků je dechberoucí. Autoři věděli, kde postavit skanzen, protože tam fakt silně fouká a růžice mlýnů se nepřestanou točit ani na moment. Mimo jiné tam stojí za návštěvu i dílna na tradiční dřeváky, ale ty ceny...
 |
| Dřeváky v Zaanse Schans |
Odpoledne mě čekal přejezd do Amsterdamu. Pro pobyt v něm bylo naplánováno desetihodinové okna. Autobus zastavil na nábřeží v ulici Prins Hendrikkade s výhledem na čínskou lodní restauraci Sea Palac na protější straně kanálu. Prvotní rozkoukání jsem šel s průvodkyní a spolu se zbytkem skupiny, takřka celým autobusem. Protože se znám a vím, že jakmile jsem někde v druhé půlce skupiny, nic neslyším, snažil jsem se držet průvodkyně, stůj, co stůj.
Typické domy v Amsterdamu jsou užší s několika patry. Časté je také to, že na půdě měly háky, aby se dal z lodí vykládat náklad.
 |
| Typický kanál v Amsterdamu |
Hned ze začátku jsme prošli kolem Sint-Nicolaaseskerk a následně podél kanálu kolem De Oude Kerk. U De Waagu, místa, kde se konala první veřejná pitva jsme zabočili doleva k Rembradthuisu, domu, kde žil Rembrandt. Navenek se ničím nevymyká ostatním budovám.
 |
| Lunapark před Královským palácem |
Pak jsme se podél kanálů dostali až ke královskému paláci. Tam byl zrovna rozestavěný menší lunapark, protože královna se svými poddanými slavila své narozeniny. Na centrum města dost nezvyklý pohled. Zde jsem probudily mé individualistické sklony a odpojil jsem se od skupiny. Stejně byla prohlídka s průvodkyní téměř u konce.
 |
| Chrám v Čínské čtvrti |
Vrátil jsem se zpátky kolem kanálu až k Čínské čtvrti. Na Amsterdam poněkud nezvyklý pohled, to ano, ale ta půlka ulice, kde je občas čínská restaurace a nějaký lampion si název "čtvrť" snad ani nezaslouží. Nicméně v čínském chrámu jsem obětoval nějakou tu eurominci a štrádoval jsem si to k Čtvrti červených luceren, která je poblíž. Přes den tam není skoro ani noha. Holky tam sice mají pěkné, ale jakmile tam turista vytáhne foťák, hned se běží schovat za záclonu.
 |
| Rovně De Waag, vlevo De Oude Kerk (aspoň doufám) |
 |
| Čtvrť červených luceren přes den |
 |
| Plovoucí květinový trh |
Toulal jsem se dále na jih až k Plovoucímu květinovému trhu. Na ten jsem se podle jeho jména těšil. Představoval jsem si, jak tam plují lodě a na nich prodávají květy. Když jsem došel na místo, byl jsem docela rozladěn. Nejdřív jsem ale nemohl uvěřit, že jsem na místě. Nikde žádná loď a takřka žádný květ. Jen bohu rozestavěné kolem břehu na vyvýšené náplavce.
 |
| Nějaký historický průvod, na který jsem náhodou narazil. |
Největší zkouška orientace bylo v Amsterdamu najít supermarket, kde bych si koupil něco k jídlu. V centru jsem narážel prakticky na samé butiky, hogo fogo podniky a restaurace s vyšší než vysokou cenou pro někoho, kdo sám táhne byt v Praze. Nakonec jsem zvítězil a našel holandský Ahold kousek od Královského paláce a koupil jsem si tam pravé holandské vafle. Od těch belgických se liší konzistencí. Ty belgické jsou měkké, kdežto holandské spíš křupavé a s karamelem.
 |
| Je libo diamant? |
 |
| Zvedací most |
 |
| Postupně se kanály rozšiřují |
Na závěr dne mě čekala večerní projížďka lodí po amsterdamských kanálech. Na místě srazu jsem byl o pár desítek minut dřív, protože nohy byly už uchozené a neměl jsem energii dál objevovat. Neměl jsem ani dost síly jít se podívat do pivovaru Heineken, který byl hned naproti přes most.
 |
| Vyjížďka lodí |
Vyjeli jsme, když slunce bylo už nízko nad obzorem a pomalu se snášelo za obzor. Kochat se městem a krajinou při postupně se prodlužujících stínech mám rád a přináší to krásné scenérie. Jet lodí na amsterdamských kanálech je zážitek, mnohdy zatáčky přímo do pravého úhlu a vycítíte, jak pod vámi burcuje motor lodi a snaží se jí dostrkat na to správné místo. Mnohdy loď dělí od stěn jen jednotky centimetrů.
Z projížďky jsme se vrátili až v noci. A to už byl čas jít zpátky k autobusu. Individualisticky jsem se odpojil a šel svou vlastní cestou. Vzal jsem to podél kanálů a ulice mě zavedla opět do Čtvrtě červených luceren. Nyní tam bylo lidí až nechutně, jakoby tam dávali něco zdarma. Teď v noci konečně mohly vyniknout její typické červené zbarvení.
 |
| Lunapark před palácem v noci |
 |
| Red Light Disctrict |
 |
| Red Light Disctrict podruhé. Lidí evidentně přibylo. |
Autobus čekal tam, kde nás předtím vyložil, naložil mě i skupinu a mířil svým lenivým tempem zpět ku Praze. Zbytek víkendu jsem prospal.