V posledních měsících je Pegasus velmi aktivní v promování svých letů přes Istanbul Sabiha Gokcen. Byť zmenšili palubní zavazadlo až do extrému, letiště SAW smrdící jako popelník fakt nemusím, stejně jako ty obvyklé noční přestupy a přílety, tak i já jsem jedné nabídce podlehl a za 2790 Kč koupil let z Prahy do Kuvajtu.
Čeká mě odlet v pátek v 14:15. Vypravuji se na Terminál 1 pražského letiště. Projdu pasovou kontrolou a jdu k dočasnému salónku Mastercard v prostoru bývalé relaxační zóny. Dávám si tam druhý oběd, abych na hladoletu s Pegasem neměl hlad. Let kupodivu odlétá prakticky na čas je plný snad na 100%. Většinou Turky, je znát, že Fenerbahce hrálo zápas se Slavií.
Po příletu na Sabiha Gokcen jedeme autobusem k terminálu. Čeká mě chaotická bezpečnostní kontrola, jako vždy. Je tam spousta příslušníků vítězného národa, co předbíhají. Zapojím zkušenosti z Indie a předbíhám je zpět. Fronta je dlouhá, ale naštěstí rychle odsýpá. Zdejší letiště zase smrdí jako popelník. Každých pár metrů tu je kuřácká "terasa" a buďto to má tak špatně dělanou vzduchotechniku nebo pořád courá někdo ven a dovnitř, že je tím cítit celé letiště.
Před koncem roku mi ještě zbývá spousta vstupů na Lounge Key, tak se jdu schovat do salónku Plaza Premium Bosphorus Lounge. Už se připozdívá a venku je tma. Fronta na vstup, kterou zdržují Rusáci s neplatnými kreditkami. Uvnitř celkem plno s pořádnou invazí roztahovačných Rusáků. K dispozici teplé jídlo - kuřecí kari s houbami, těstovinový salát, čočka, kuskus. Baklava. Nealko z postmixu. Kávovar. Nějaké víno v ledničce. Jeden druh džusu chutnající jako Tang. Placený bar. Výhled na plochu si teď neužiju - je tma a ve skle s UV filtrech jsou vidět jen nasvícené části letadel. Minimálně ústně striktně vyžadovali pobyt do 2 hodin a čas napsali na boarding pass, který mimochodem byl 5 minut před odletem mého letu. Nikdo to ale už pak nekontroloval.
Let do Kuvajtu odlétá na čas taky. Ve srovnání s letem z Prahy je poloprázdný a mám vedle sebe volný middle. Do Kuvajtu letím na východ Turecka a posléze na jihovýchod přes Irák. Dole svítí spousta světýlek a hoří plameny od ropných vrtů. Letíme podél Irbílu, Bagdádu i Basry. V Kuvajtu přistáváme v předstihu někdy kolem půl jedné místního času.
Dostat do Kuvajtu je pěkný chaos. Předně je nutně požádat o vízum za 3 KWD (asi 230 Kč). Dá se požádat max. 30 dnů před příletem. Podle informací MZV, některé dny nelze požádat, protože je vyčerpaná kvóta pro víza cizincům, takže to není dobré nechávat na poslední chvíli. Jinak schválení víza trvalo pár minut. Pracovnice Pegasu u gatu v Istanbulu viděla elektronické vízum asi poprvé v životě, protože několik minut řešila, proč nemám vízum v pase. Od pasové kontroly mě poslali pryč k přepážkám u brány 21. Tam jsem vyměnil e-vízum za razítko do pasu a speciální modrý vytištěný formulář v arabštině. Úředník uměl anglicky jen pár slov. Šel jsem zpátky k pasové kontrola - s modrým formulářem mi nebylo umožněno se postavit do nekonečné fronty pákistánských, indických a jiných nádeníků, ale naopak byl vykopnut rovnou do země bez pasové kontroly. Stačilo jen zamávat modrým formulářem...
Ubytovaný jsem byl v Continental Inn Hotel Al Farwaniya. V rámci ceny 1 noci (cca 1560 Kč) byl i transfer z letiště. To bodne. Kdyby řidič nečekal na ještě tři lidi, z nichž jednoho se dočkal až po hodině a na posledního čekání vzdal. Mapy Google mi tvrdí, že těch 5 km do hotelu bych za hodinu pěšky dal.
 |
| Výhled z okna |
Počasí
Kuvajt je známý tím, že v létě teploty atakují i 50°C. Proto jsem záměrně vybral nejchladnější období v roce, kdy tu je jen příjemných 20°C. Poznávačku tohoto státu si mimo zimu fakt neumím představit.
MHD v Kuvajtu
Hromadná doprava v Kuvajtu stojí a padá na autobusech. Provozují ji minimálně tři společnosti, které si navzájem neuznávají jízdenky - CityBus (červené), Mowasalat (oranžové) a K-Bus (modré). Jezdí ty samé linky, což přispívá ke značnému chaosu. Naštěstí mají aspoň ty samá čísla linek. Jízdné se platí hotově řidiči autobusu (cca kolem 0,200 až 0,400 KWD). CityBus umožňuje v aplikaci koupit i celodenní jízdenku za 1 KWD, ale platí jen v jejich spojích! Peníze se musí dobít do jejich peněženky a minimální dobití je 3 KWD.
Měna a ceny
V Kuvajtu se jako platidlo používá i kuvajtský dinár (KWD). Tohoto času je to nejsilnější měna s částkou přes 77 Kč za jednu jednotku. Dělí se trochu netradičně rovnou na 1000 filů. Bankovky jsou taky netradičně už pro 1/2 a 1/4 dináru. Ceny jídla v Kuvajtu jsou mírně vyšší jak v Praze. Na většině míst kromě autobusů se dá platit kartou. Na letišti naleznete i o půlnoci řadu otevřených směnáren s kurzy cca 5% od středu.
Turistické zajímavosti
Kuvajt není taková nablýskaná perla jako třeba Dubaj. Mnoho turistických zajímavostí první třídy tu nenajdete. Mají tu výstavní mrakodrapy, většinou krásné rovné silnice a jejich hezky upravené okolí a spoustu luxusních obchodů, ale až žádné atrakce pro turisty.
Hlavní atrakcí jsou Kuwait Towers, tři věže vysoké 187 metrů otevřené v roce 1979. Nahoře je v jedné věži restaurace a snad i vyhlídková plošina. Ale na místě nebyla žádná informace, kolik že to stojí vstupné a na mobilu jsem o tom v rychlosti také kloudné informace nenašel. Kolem vede hezká pobřežní promenáda, ale v ne přelomu listopadu a prosince hezky opuštěná. To samé zdejší pláže.
Al Mubarakiya je nákupní srdce města. Je to jeden velký rozlehlý bazar se spoustou souqů (tradičních trhů). Pro Evropana těžko uchopitelná. Drtivá většina nabídky je orientovaná na místní a prakticky tu nekoupíte ani kebab do roky. Za to je tu velký trh s ovocem, rybami, oblečením. Ušijí vám tu i oblek na míru. V restauracích si tu můžete dát nějaký kebab, co vám donesou až ke stole. Umí to i v nemleté variantě! Ceny jsou přibližně srovnatelné s kebabem v centru Prahy, ale porce je nesrovnatelně větší.
 |
| Večeře v tržnici |
Liberation Tower představuje další městský landmark. Jedná se o 372 metrů vysokou telekomunikační věž. Její veřejná přístupnost je sporná. Byl jsem tam v době otevíracích hodin z Google Maps a bylo zavřeno. Poslední roky je údajně veřejně přístupná a koná se tam nějaká výstava, ale web tvrdil, že vstupenky jsou vyprodané.
Na turisty také cílí Al Bahhar Entertainment Historical Village. Vesměs je to komerční replika tradiční vesnici v duchu hollywoodských blockbusterů. Nacpali tam totiž spoustu restaurací spolu se zahrádkami a řadu obchodů. Součástí je i malé bezplatné muzeum, které fakt odpovídá své ceně.
 |
| Pláž na dohled od Al Bahhar Entertainment Historical Village |
Poslední highlight je JACC Musical Fountain, který by měl nabízet zpívající fontánu. Nachází se na střeše podsaditého obchodního centra. Pěšky se tam hledá vstup velmi špatně, musí se jedněmi nenápadnými dveřmi ve stěně. Vjezd je označen hezky. Na střeše nachází jezírko s fontánou, park a pár restaurací s exkluzivními cenami. Po šesté večer by se měly konat v pravidelných půlhodinových intervalech hudební a světelné show na fontáně. Ale toho času je již několik měsíců rozbitá.
 |
| Rozbitá fontána |
Cestu zpět začínám o několik hodin dřív, než bych musel. Venku se setmělo a citelně se ochladilo. Všechny zajímavosti jsem už viděl a dělám si naděje, že bych na letišti mohl sehnat nějaké suvenýry. V Kuwait City nebyly až na pár magnetek u jednoho obchodu s oblečením v Al Mubarakiye. To jsem se ale dost spletl. Na letišti je nemají "v mallu" před odbavení a dokonce ani po odbavení v duty free.
Tip: Z letiště do centra Kuwait City jezdí autobus č. 13. Papírově trvá něco kolem hodiny, ale počítejte s obrovskými kolonami snad v každou denní dobu, které mohou výrazně natáhnout délku cesty.
Pegasus pro odlet z Kuvajtu nevydává žádný boarding pass, proto se před odletem musí k přepážce. Na letišti prakticky nejsou žádné sedačky. V přízemí jsou jednotky míst, v horním patře ani jedno. V suterénu u okének autopůjčoven se nachází několik desítek míst, avšak řídí to tam hujerovští regulovčíci. Na druhou stranu, sem tam tam někdo z nich donese i lahve vody nebo croissant 7days...
Check-in přepážka pro odlety Pegasu se otevírá něco mezi 3 až 4 hodinami před odletem. Byla komplet bez fronty, když jsem tam 3 3/4 hodiny před odletem byl. Bezpečnostní kontrola byla rychlá i výstupní pasová.
Samotný Terminál 1 kuvajtského letiště nabízí jedno koridorem rozpůlené duty free a několik restaurací, jejichž ceny se příliš neliší od centra (namátkou jsem viděl ceny jídla mezi 2 až 4 KWD). Pro odlet ale musíte ještě u samotné brány projít další bezpečnostní kontrolou a skrz ní tradičně neprojdou žádné tekutiny.
Opět se letí na čas. Letadlo je poloprázdné. Podle letového řádu se do Istanbulu přilétá v 5:55 tureckého času, tedy o 2 hodiny méně českého. Mám dost, byť jsem měl v letadle vlastní trojku a něco z letu nerušeně prospal. Vypravuji se ozkoušet Kepler Hotel & Lounge na jeden ze svých zbývajících tří LK vstupů. Podnik se nachází ve dvou patrech. V tom nižším nemají salónek, tak jdu o patro výš. Za 1 LK tam dostanu možnost být 3 hodiny. Jedná se o kapslový hotel rozdělený na mužskou a ženskou část. V každé části jsou zamykací skříňky, dvě sprchy a myslím dva záchody. Salónek je společný. Mají v něm čaj, kávovar, teplou a horkou vodu, popkorn a něco vzdáleně připomínající čočkovou polévku. Po dlouhém dni dávám sprchu a zkouším něco naspat. Při odchodu nikdo čas nekontrouje.
 |
| Kepler Hotel |
 |
| Salónek v hotelu |
 |
| Japonské WC |
 |
| Samotná kóje |
Na kolik to vyšlo?
Letenka ... 2790 Kč
Ubytování ... 1560 Kč
MHD v Kuvajtě ... 3 KWD (nabití kreditu), byť použit jen 1 KWD