Původně jsme měli letět na Velikonoce do Jerevanu, ale přiletěl čáp, tak letím sám a o měsíc později do Baku. Odlet je z Budapešti. Z Prahy se tam dá dostat různě. Od nudné a úmorné pozemní cesty nebo letecky. Vybral jsem variantu s přestupem v Bělehradu, na kterou vždy koukám při službce do Budapešti.
<< Předchozí díl (Budapešť)
Sobota
Je konec dubna a už i ve střední Evropě nastávají příjemné skoro letní teploty. Odlet z Budapešti probíhá v sobotu v 20:45. Před odletem jedna pomalu gestapčka kontroluje skoro každému zavazadla. Já odolávám, protože se uspokojí na pánovi přede mnou, co měl viditelně o něco větší batoh. Do letadla pro Wizzair trošku netypicky jdeme nástupním mostem. Letadlo je našlapané téměř do posledního místa. Sedačková ruleta mi dopřála místo u okénka. Využívám toho a snažím se spát. Výhledy na tomto nočním letu moc zajímavé nejsou.
 |
| Vyhlídková terasa na letišti v Budapešti. Bohužel kuřácká. |
Neděle
Do Baku přilétáme krátce po půl třetí ráno. Pasová kontrola je celkem rychlá a jsem z ní pryč do 10 minut. Překvapení se koná v příletové hale. Není v ní skoro nic. Jeden bankomat, jedna prodejna SIM karet a toť vše. Východ za turniket, z druhé strany kontrola zavazadel a už jsem před dveřmi ven. To jsem nečekal.
 |
| Terminál 2 v Baku v noci |
 |
| A ve dne |
eSIM kartu jsem objednal ještě z Budapešti, elektronickou. Za 4,5 dolaru jsem vzal 2 GB dat s platností týden u společnosti AirHub. V Ázerbájdžánu bez problémů naskočí hned po přistání. Avšak plně doporučit je nemůžu. Po cca 40 hodinách přestane eSIMka fungovat. Ikonka dat jen problikne a občas mizí i symbol R. Řeším to s podporou skoro 24 hodin, než to opraví. První odpověď od nich přijde po půldni.
Hromadná doprava takhle v noci z letiště nejezdí, spouštím taxi aplikace. Uber - nic, Yandex - žádné auto k dispozici nebo spíš vůbec nefunguje. Všímám si v ní reklamy na YanGo. Stahuji ji na letištní wifi. Po spuštění převezme mé údaje z Yandexu. Volám tágo, do několika minut je tu a už se vezu 30 kilometrů do centra za cca 130 Kč. I to je Ázerbájdžán.
Ubytovaný jsem v Hotelu Sea View. On to ani není tak hotel, jako spíš předělaný dvoupatrový byt. Pokoj má královskou velikost. Velkou měkkou postel a na exSSSR čistou a zachovalou koupelnu. Přítomna je i klimatizace, jen k ní není ovládačka. Teď to nemám sílu řešit. Ráno ji donesou a byla tzv. zapomenutá. Při podrobnějším průzkumu se zjistí, že půlka věcí tu už nefunguje - některá světla, náladový fén, ve sprše je 6 trysk na stěně a jedna na stropě, které spolu s ovládáním rádia dávno nefungují. Součástí ceny je i snídaně. Potěší, ale je velmi základní. Několik krajíců chleba, máslo, tvaroh, omeleta a čaj nebo kafe. Vůči popisu na Bookingu se nedá platit kartou a chtějí jen hotovost. Ázerbájdžánské bankomaty naštěstí umožňují výběry bez poplatků. Nejsou moc časté, ale když se vyskytují, např. v metru nebo v obchoďácích, zásadně v hejnech od několika různých bank.
 |
| Výhled z okna pokoje. Bohužel před pokojem je balkón přístupný z jiného pokoje |
 |
| Velmi základní snídaně |
Většina nápisů je zde v ázerbájdžánštině případně doprovozené angličtinou. Ruština se tu prakticky nevyskytuje vůbec. O to zvláštnější je, že lidé, pokud ovládají cizí jazyk mluví rusky a anglicky nemluví prakticky nikdo. Příliš připomínek na Sovětský svaz se přímo v Baku nenajde. Vypadá to tu spíš jako v Turecku. Všechno tu funguje, silnice jsou opravený a prakticky žádný dům v centru není na spadnutí ani se špatnou omítkou.
Vstávám v devět a po snídani mířím na průzkum města. The Flame Towers je známá ikonická trojice mrakodrapů, na kterých večer běží světelná show. Přes den se k nim dá od pobřeží dojet lanovkou. To se mě netýká, moje ubytko je od nich pár výškových metrů. Na dohled od nich se rozkládá Highland Park, z kterého je nádherný výhled na město a pobřeží. Najdete v něm i hořet věčný oheň.
 |
| Ázerbájdžánská TV a TV vysílač |
 |
| Highlands Park |
 |
| Centrum Baku při pohledu od Highlands Parku |
Pod parkem najdete Muzeum koberců (Azərbaycan Milli Xalça Muzeyi) nabízející expozici široké škály místních koberců. Před muzeem se nachází Mini Venice, pár kanálů s mosty, kde si za bakšiš můžete půjčit lodičku a předstírat, že jste v Benátkách. Pár kroků vedle je Deniz Mall v budově ve tvaru květu. Tam s přehledem v supermarketu Bravo doplníte zásoby nebo vyberete peníze v jednom z mnoha bankomatů u vchodu z parkoviště. Jen pozor, podobně jako v Turecku se tu před vstupem kontrolují zavazadla. Podél pobřeží se směrem na východ táhne dlouhý park s promenádou. Na východě končí u místa, kde se v Baku jezdí Formule 1.
 |
| Muzeum koberců |
 |
| Menu nápojů v supermarketu |
 |
| Jahody tu jsou za kačku (cca 50 Kč/kg) |
 |
| Gondoly v Malých Benátkách |
 |
| Pobřežní promenáda aneb v Baku se nevykoupete |
Po poledni se ztrácím ve starém městě Icherisheher plném křivolakých uliček a toulám se směrem k Paláci Širvanšáhů z 15. století. Platím celkem vysokých 15 mantů a jdu si ho prohlédnout. Dalším bodem na programu je svézt se zdejším metrem. Pro to potřebujete zdejší dopravní kartu a nabít si na ní kredit. 5 manatů mi stačí na celý pobyt (2 manaty/karta + 0,4 manatu/jízda).
 |
| Opera |
 |
| Ulice starého města |
 |
| Palác Širvanšáhů |
 |
| Hradby podél starého města |
Svezu se jen jednu stanici na Sahil, odkud se jdu podívat na pulzující Fountain Square. Pokud hledáte rušnou pěší zónu plnou obchodů a restaurací, jste na té správné adrese. Dá se tu dát velmi levný párek v rohlíku (1 manat, ale velmi špatná kvalita) nebo kebab (1,5 až 2,5 manatu a v celku ujde). Poté se vracím na ubytko se převléknout. Beru Yango a jedu 10 kilometrů někam, kde si podle mapy se Street View myslím, že je pláž. Avšak, zde se střetávám s volnou rukou trhu. Na pobřeží je to jeden hotelový komplex vedle druhého, respektive oplocená restaurace s parkovištěm. K moři se dostat nedá.
 |
| Vstup do metra |
 |
| Důvěrně známé vozy... |
 |
| Fountain Square |
 |
| Takto vypadá pláž mimo sezónu u 4 nebo 5* hotelu |
Popojíždím k mešitě Bibiheybat, replice honosné mešity ze 13. století, kterou strhli bolševici a ve které se nachází hrobka Ukeimy Chanumové. Pod ní se nachází mořské pobřeží, které vypadá méně komerčně a není to nějak extra daleko. Pěšky to prozkoumávám a fakt se dostanu až na břeh. Skoro chci smočit nohy, ale v tom ke mně přiběhne pikolík a rusky mi říká, že pláž je zavřena. Otevírá až v půlce května. Jiný kraj, jiný mrav a někde fakt zavřou i moře... Aspoň si dávám v restauraci na břehu rybu. Po večeři dojedu zpátky do centra k Icherisheheru, kde zažívám západ slunce. Posléze z nábřeží pozoruji světelnou show na The Flame Towers.
 |
| Zpět na pobřežní promenádě v Baku |
 |
| The Flame Towers |
 |
| Zákusek za pár korun |
Pondělí
V pondělí ráno dělám check-out, s mírně smíšenými pocity si na ubytování nechávám batoh, a metrem upaluji k Heydarově mešitě. Na povrchu mi už je později odpoledne značně teplo. Sluníčko tu umí fakt pálit. Metrem se přemisťuji k Centru Hejdara Alijeva, bílé moderní budově navržené architektou Zahou Hadíd, která má svůj neopakovatelný rukopis. Dovnitř ani jít nemůžu, protože je pondělí a exkurze kultu osobnosti má zavírací den.
 |
| Heydarova mešita |
 |
| Variace na plov v turecké restauraci. |
Odpoledne se jen tak potloukám mezi pobřežní promenádou v místech, kde se jezdívá F1 a Fountain Square v centru. Večer se přesouvám YanGo na letiště. Oproti noční jízdě to netrvá půlhodiny, ale rovnou dvakrát tolik. Zácpy tu jsou šílené.
Zpětně je mi líto, že jsem se nezastavil v Atashgah Zoroastrian Fire Temple. Je to úplně něco jiného a v půli cesty na letiště. Měl jsem to i zahvězdičkované v mapě a měl i čas. Jen to bylo tak strašně daleko od centra, že jsem si mapu dost neoddálil.
Vnitrostátní lety létají také z Terminálu 2 jako Wizzair do Budapešti, ale z jeho vlastní části. Je tam jedna restaurace a prakticky nic více. V té restauraci dávám guláš s rýží. Za ty peníze to nestálo, byť to bylo celkem levné. Pár kousků masa s obrovským kotlem neochucené rýže. Do Nachčivanu se evidentně chystá spousta vojáků. Je jich plná odletová hala a ve výsledku půlka letadla. Azerbaijan Airlines letí s Embraerem 190. Let trvá hodinku a letí se na čas.
 |
| Dojídání na úplně povedené supermarketové baklavy |
 |
| Toho guláše v tom fakt moc není... |
 |
| Vnitrostátní provoz postrádá variabilitu |
V Nachčivanu nefunguje žádná taxi aplikace, tak z letiště beru klasického taxíka a za 5 manatů se vezu k hotelu (plná cena 10 manatů, sdílené taxi 5 manatů). S řidičem si domlouváme na zítřek výlet do Alinji. Vyzvedne mě v půl osmé ráno.
Zdejší Grand Hotel je poněkud zvláštní. Platby kartou sice fungují a pokoj je obrovský, ale to je tak vše. Klima nejde v celém hotelu, přes den je tu 32°C a v pokoji je dusno se zatuchlinou po cigaretách a nejde to vyvětrat. Koupelna taky pamatuje lepší časy. Avšak personál je úžasný. Dostanu ráno i speciální časnou snídani, ačkoliv se normálně podává od 8:00.
Úterý
Ráno na mě čeká řidič. Půlhodiny jedeme k Alinje. Všude okolo se naskýtají výhledy na zasněžené hory. Alinja je středověká pevnost ležící na vrcholu horu s historií táhnoucí se až k 10. století. Od silnice k ní vedou pečlivě udržované schody, avšak zdolat více než 250 metrů dá zabrat i teď brzy ráno. Z ní se nabízí nádherné výhledy do okolí a lze dohlédnout do Arménie i Iránu. Vstupné se tu neplatí, není tu ani hlídač a celou dobu výstupu, návštěvy i sestupu jsem tu kompletně sám.
 |
| Alinja |
 |
| Vyhlídka do okolí |
Po návratu z pevnosti s řidičem uzavřeme obchod na zbytek dne za 60 €. Nejdřív jedeme k jezeru Batabat v horách u hranice s Arménie ve výšce 2100 metrů. Ještě se tu dají najít zbytky sněhu. Před půl měsícem tu ještě ležela souvislá sněhová pokrývka.
 |
| Zdejší kebab |
 |
| Místní mají v oblibě pramenitou vodu... |
 |
| Nádrž těsně před Nachčivanem |
Z hor se posléze přesouváme do Nachčivanu na prohlídku města. Nejdříve stavíme u Momine Khatun Mausolea a Chánova paláce. Palác je krásný, velmi zdobný a kupodivu se tu neplatí vstupné stejně jako jinde v této autonomní republice.
 |
| Momine Khatun Mausoleum |
 |
| Chánův palác |
Posléze se přesouváme k Nachčivanské pevnosti (Köhnə qala). Ta je nádherně opravená, ačkoliv se jim část hradby sesunulo. Vedle ní se nachází Noemovo mauzoleum. Ano, toho Noe, který postavil archu při potopě světa. Neplést s Neem z Matrixu. Jedná se o repliku, protože původní muzeum zbořili bolševici. Naproti mauzoleum se rozkládá nově vybudovaná velká mešita.
 |
| Noemovo mauzoleum |
 |
| Za jezerem už je Írán |
Pokud plánujete výlet do Nachčivanu, napište Fiodorovi +994 51 907 17 27. Je to fakt spolehlivý a milý řidič. Umí i trochu anglicky.
V hotelu si vyzvednu velké zavazadlo a jedeme na letiště. Letiště je malinké, takové letišťátko. Online check-in nebyl možný, musím k přepážce. Dáma tam nerozumí ani anglicky ani rusky, tak musí pomoct pasažér od vedlejší přepážky. Dopadne to dobře, i okno dostanu. Mají tu celkem dvě brány. Ke každé je jiná bezpečnostní kontrola. U brány je i jedna minivečerka s občerstvením. Odlétáme na čas a tentokrát ani není letadlo plné vojáků. Azerbaijan Airlines na letu dělají malý servis - vodu a sladké sušenky.
Na letišti v Baku přejdu z vnitrostátní do mezinárodní části a čeká mě tam 6 hodin čekání. Stejně jako u domestic části, je tu jen jedna restaurace a nic moc víc. Snad jen automat na kafe a pití. Bere ale jen 1 a 5 manatové bankovky. V restauraci si zkouším dát pelmeně nebo chinkali, ale ani jedno nemají. Na maso s přílohou nemám obavu. Asi by se to neslo v duchu předešlého dne. Malinká porcička masa a obrovské množství suché přílohy.
Na let Wizzairu z Baku do Budapešti není možné udělat online check-in, tak si pro letenku musím k přepážce. Před letem do Budapešti odlétá let do Abú Dhábí a pozorovat tamější pasažéry a jejich přebalování zavazadel a placení nadváhy je dobrá groteska. Kvůli tomu se protáhne i začátek check-inu o půl hodiny později oproti plánu.
Naštěstí to nemá vliv na čas odletu. Proč naštěstí? Původně jsem měl přilétat do Budapešti v úterý odpoledne. Nyní přilétám do Budapešti v půl šesté ráno a o 2h 10 minut později mám odlétat z Budapešti do Prahy s Ryanairem. Bookoval jsem sice dost robustně, ale Wizzair udělal celkem razantní změnu, tak mám strach, jestli to stihnu.
Přistáváme dokonce o něco dříve oproti plánu. Můj odhad, že v letadle není prakticky nikdo s evropským pasem, se potvrdí. Jdeme na pasovku a já jen s jednou další osobou jsem na automatickým branách pro občany EU. Zbytek dělá hádka pro manuální pasovou kontrolu. Díky tomu jsem expresně hotov. Avšak po příletu s Wizzairem z non-Schengenu není v Budapešti možné tranzitovat. Takže vyjdu do veřejných prostor letiště, přejdu na Terminal 2A, kde bývá bezpečnostní kontrola kratší a jdu se nechat znovu zkontrolovat. Security tak trvá jen pár minut. Poté ruší záložní žlutý autobus a čekám na odlet do Prahy. Ryanair kupodivu odlétá také na čas a do Prahy dorazím po hodinovém letu.
Na kolik to přišlo?
Letenka Budapešť-Baku ... 39,98 €
Vízum Ázerbajdžán ... 25$
Letenka Praha-Bělehrad-Budapešť ... 8124 RSD
Baku-Nachičevan-Baku ... 140 manatů
Taxi Nachčivan ... 60 euro
