Na vánoční trhy do Londýna

Už několik let jsem pošilhával po návštěvě vánočního Londýna a hledal cestu jak ji uskutečnit. A ideálně za jeden den. K tomu je potřeba brzy odletět a pozdě se vrátit. Avšak aktuální letový řád z Prahy tomu není příliš nakloněn. Pozdě se odlétá a brzy se přilétá. Snažím se to otravelhackovat přestupem v Malpense s odletem z Londýna v 22:00 a prvním ranním Wizzairem směr Praha.

 Když v předvečer mého odletu začíná hustě sněžit, čichám potíže. A taky, že jo. Domov musím opouštět ve sněhulích, jinak bych se skrz těch 10 centimetrů neuklizeného sněhu k metru neprocpal. Celé letiště je zapadané sněhem a vyzařuje z něj pravá vánoční atmosféra.

Za dvě hodiny mám odlétat směr Londýn Luton. Čas si jdu ukrátit do MasterCard salónku. Tentokrát takřka úplně prázdný. Snídaňová nabídka nic moc. Z teplého je k dispozici jen vychladlé cosi nazvané "pizza" a vařená vajíčka. Z okna pozoruji marné snažení letadla British Airways o odlet. Jak se dozvídám posléze, jedná se o letadlo, co se snažilo o odlet už v pátek a neúspěšně a nakonec večer bude let zrušen.

Úklid letištní plochy v Praze. Vlevo je vidět i nebohé letadlo British Airways

Můj let s Wizzairem má odlétat včas i navzdory nečasu venku. Potěší samolepka fast track, co mi v salónku dali na boarding pass. Díky tomu přeskakuji celkem dlouhou frontu na security u gatu. A pak že tisknout boarding pass je blbost. Na mobil samolepku dát nezvládnou. Boardujeme autobusy s nějakým zpožděním, ale stále bychom to stíhali. Je to relativně nová linka a letadlo tak je poloprázdné a místo middlu mám vlastní trojku. Uvítá nás kapitán, že na Ruzyni je fronta na deicing a že budeme čekat. K místu deicingu se dostáváme za hodinu a další čtvrthodinu čekáme, až se tam někdo ukáže. Zaměstnanci Menzies totiž mají dvě směny najednou - odklízení sněhu a deicing. A být na dvou místech naráz jim jaksi nejde.

Na 90% času jsou pod námi mraky. Chvíli vidím volné moře, ale pak ho vystřídají zase mraky. Z toho jasného počasí v Londýně, co slibovala ještě včera předpověď, asi moc nebude. Přistáváme a stále jsou mraky. Rozplynou se až pár desítek metrů nad přistávací drahou. Takovou mlhu jsem fakt nečekal. Vítejte v Lutonu.

Výstup se koná naštěstí jen po ploše. Přistáto hodinu po plánu. Proběhnu halou a hledám, jak koupit lístky na vlak. Boj s automatem zvládám, protože nechci žádný vnucovaný day pass za 30 liber a jdu k pokladně. Kupuji jízdenku na příští vlak Thameslink za 17,3 libry. O pár liber levnější, než jsem čekal.

Na klasický vlak je ještě potřeba se dostat automatickým letištním vláčkem DART. Ten teď v prosinci má omezený provoz a jezdí jen po jedné koleji. Interval má tak 1x za 15 minut. Vlaky Thameslink na tom nejsou o moc lépe. Frekvence spojů o víkendu je redukovaná na 1x 20-30 minut. Ve srovnání s obvyklými 5 minutami je to znát. Na stanici Luton Airport Parkway se do vlaku ještě jakž takž všichni vejdou, ale na dalších zastávkách už dost lidí se do vlaku ani nedostane, natož aby si sedli.

Sardinková jízda do centra Londýna na nádraží St. Pancras trvá něco přes půlhodiny. Mlha se trhá a rozhoduji se naplnit svůj rest. Během svých dvou předchozích návštěv jsem nenavštívil Greenwich, místo nulového poledníku a světového času. Nyní beru černé metro a jedu na Bank. Tam přestupuji na vlak DLR (Docklands Light Railway). Jízdné má ve stejném tarifu jako metro a dá se platit bezkontaktní kartou. Dodržuje stejnou cap jako metro. Bohužel podobně jako vlaky do Londýna má omezený provoz, ale naštěstí se to netýká směru do Greenwiche. DLR nemá na rozdíl od metra turnikety a člověk si nesmí zapomenout kartu pípnout přoi nástupy ani výstupu. Pokud systému chybí vaše pípnutí, automaticky vám naúčtuje denní cap za všechny zóny.

Výhled z oken DLR

Uličky Greenwiche (nejlepší zastávkou pro výstup je Cutty Sark) mi připomínají spíš menší britské město, nikoliv uspěchaný Londýn. Na nábřeží Temže najdete hezkou vyhlídku na City s mrakodrapy a plahetnice Cutty Sark. Ta kdysi bývala nejrychlejší plachetnicí na světě. Nyní je přeměněna v muzeum. Na opačné straně najdete Greenwichský park. Na úpatí najdete Námořní muzeum a Queen's House, bývalou královskou rezidenci z 17. století, nyní galerii. Do obou je bezplatný vstup. Na kopci v parku se nachází ta slavná observatoř, která dala světu nultý poledník. Na rozdíl od dvou předešlých muzeí, do areálu observatoře bezplatný vstup není. Svah pod observatoří nyní prochází rekultivací a mírně tak kazí výhledy.

Lišák bez kousku strachu v parku, že by vzteklý?

Vstup do Queen's House

Na západ slunce, který je v současné době kolem čtvrté odpolední se přesouvám pod London Eye. Očekávám krásně zabarvenou oblohu. Místo toho dostanu zdarma Frappuccino od Starbucks a nad Temži se přižene mlha, co slunce zhasne. Pod ruským kolem večeřím suši, co jsem ulovil v obchoďáku. Pěšky pokračuji přes Temži na vánočně vyzdobené Trafalgar Square, kde nacházím totálně přecpaný vánoční trh. Ta situace se posléze opakuje znovu a znovu. Nedaleko se nachází Leicester Square, kde je situace nemlich stejná. Tenhle trh je ale dokonce oplocený. Přilehlé Cecil Street a St Martin Lane jsou nádherně vyzdobené ulice.

Pozornost od Starbucks

První narvaný vánoční trh

Trafalgar Square

St Martin Lane

Další narvaný trh na Leicester Square

V pěší vzdálenosti je i Covent Garden s nádherným vánočním trhem a stromem. Avšak lidí tu je víc jak v Hanoji na nočním trhu a nedá se vůbec projít. To atmosféru komplet ruinuje a rychle snadno chápu, proč někteří nesnáší Vánoce. Stanice metra otevřena jen pro výstup, další stanice metra Holborn s tak chaotickým davem, že jsem radši šel ještě o jednu dál.

Ještě si dělám zastávku u katedrály St. Paul a Tower Bridge (zastávka Tower Hill). Zde jsem měl opět problém s londýnským metrem. Linka metra Circle opět nebyla na programu dne minimálně 15 minut, až jsem ztratil nervy a vzal to na Liverpool Street zkratkou s přestupem. Normálně by to mělo trvat jen několik minut, protože Liverpool street je vzdálená jen 2 stanice metrem.

Metro, zn. pozor na hlavu!

St. Paul

Tower

Tower Bridge

Proč Liverpool Street? Z ní vyjíždí Stansted Express na stejnojmenné letiště. Jízda tam mu trvá něco pod hodinu a jezdí dvakrát do hodiny. Mám na něj akční jízdenku za 9,90 GBP. Turnikety QR kódy číst neumí, tak jdu přes zaměstnance. Stejně tak na letišti žádný turniket ani kontrola není. Ve srovnání s vlakem z Lutonu je tento naprosto prázdný.

Na Stanstedu se line strašidelná fronta k přepážkám Ryanairu na odbavení zavazadel. Vypadá na několik hodin. Naštěstí bezpečnostní kontrola je otázkou několika minut. Tím dobré zprávy končí. Let, co ještě nedávno byl na čas, na displejích svítí 00.25 místo 22:00. V hale nemůžu najít žádný živý personál, abych aspoň dostal voucher na jídlo. Až posléze cestou na bránu objevuji přepážku.

Tip: Přepážka Ryanairu s živými zaměstnanci se nachází v prstu s branami 40-59.

Naštěstí vydrží zpoždění v takovéto hodnotě a nikoho nenapadne let zrušit kvůli omezení hluku nebo času na odpočinek posádky. Vždycky může být hůř - mezi čekajícími rozklíčuji pár lidiček čekající na opožděný odlet z 11:55 už víc jak 10 hodin. Podle displejů se však jeví, že je dávno pryč a FR24 není o moc sdílnější. Web pražského letiště druhý den prozradí, že přiletěli v neděli v 4:04 místo 14:45 v sobotu (čili odlet musel být někdy kolem 3:00 londýnského času). To se ale do novin nedostalo.

Meal voucher na mě mrkne v aplikaci čtvrt hodiny před 22:00 (tj. chvíli před oficiální zavírací dobou většiny obchodů a restaurací). Ryanair je velkorysý a cení si můj čas na celé 3 libry. To tak tak stačí na pití. Jsem rád za svůj meal deal ze Sainsbury's za 5 liber (sendvič, pití a sušenka). Na druhou stranu, na letišti mají komplet stejnou cenovku za meal deal, jen užší nabídku.

Konečně!

Kolem půlnoci se začíná nastupovat. Než se všichni usadí a vzlétne se, naskočí další půlhodina. Tentokrát je letadlo plné. Jsme vděčný za svou vyklikávací magii a místo do uličky. Kapitán se omlouvá za zpoždění, že toto letadlo mělo dneska udělat Londýn Stansted dvakrát a odpoledne nad ním byla mlha. Na Malpensu přilétáváme v půl čtvrté ráno. Parkujeme na dohled terminálu, se značným zpožděním, ale stejně musíme výstup provádět autobusem.

Na letišti jdu podle šipek na transfer gates. Tam nikdo není. Žádný zvonek ani žádné místo s obsluhou. Tak jdu na pasovou kontrolu. Bohužel se nešikovně zmíním, že dál pokračuji letecky a pošlu mě zpátky, že někomu zavolají. To odstartuje školení asertivity. Uplyne 10 minut a nic se neděje. Jdu zpátky. Prý zavolají znovu. Tentokrát se tam už někdo zjeví, jak slíbili.

Ale nikoho nenapadlo, že let do Prahy je z bran A ne z bran B. Tudíž potřebuji kontrolu pasu a ta je ve směru B > A zavřená. Co by tam kdo dělal ve čtyři ráno? Vnutím se tedy v opačném směru, protože tam několik budek funguje i teď. Další problém na sebe nenechá čekat dlouho. Ve směru k áčku mám projít duty free, ale to je zavřeno duty free. Vedle něj je otevřený průchod, kde je vzadu vidět ta správná směrovka, ale hned u vstupu se píše Staff only. Najdu staff a zeptám se jako blondýna, kudy mám jít. To je snad přece jasné, do toho vchodu jen pro zaměstnance... Nebýt všude kamery, tak bych šel rovnou.

Italské Vánoce

Usadím se u brány a čekám. Kolem páté se objeví zaměstnankyně a pomalinku se začíná něco dít. Do letadla se nastupuje opět autobusy, naštěstí v Miláně není nijak extra velká zima. Letadlo je plné skoro až po střechu. Odlétá se víceméně na čas v 6:10 a na Ruzyni jsem před osmou ráno. Ale komplet odrovnaný. Odrovnanější jak z desetidenního výletu na Velikonoční ostrov. Nedělejte to. V zimě to není dobrý nápad. Letět to tak, jak má, aspoň trochu, byla by to jedna náročnější noc, ale takhle...

Na kolik to přišlo?
PRG-LTN ... 360 Kč
ThamesLink do Londýna ... 17,3 GBP
Metro po Londýně ... 8,1 GBP
Skříňka v Queen's House ... 1 GBP
Suši ... 6,99 GBP
Meal deal ze Sainsbury's ... 5 GBP
Stansted Express ... 9,9 GBP
STN-MXP ... 21 €
MXP-PRG ... 9,99 €