čtvrtek 30. března 2017

Jak si prohlédnout Stockholm a neupsat při tom duši ďáblu

Mé švédské dobrodružství začalo už o dva týdny dřív. Tehdy jsem si všiml, že rezervační kód od Tripsty nesedí s rezervačním kódem, co mi později poslali s oznámením o změně letu (času přistání). Navíc mi ani s jedním kódem nešlo vstoupit do rezervace na webu ČSA.


Nic se nedalo dělat a víkend jsem zpříjemnil telefonátem na Tripstu. Dokonce měli i české číslo. To mě ale přepojilo do indického callcentra. Se slečnou na druhé straně drátu jsem se dobral výsledku, že správné číslo rezervace je to první.

Stadshus ve Stockholmu

Pak jsem ještě zavolal na ČSA. Kdy se mi znovu stane, že můžu aerolince i česky vyhubovat a optat se, co se to kurňa děje. Tam mě navedli na web na jinou podstránku, z které už šlo přihlášení provést. Proč ale webových check-in hlásí, že uživatel neexistuje, mi hlava nebere.

Let do Stockholmu

Kvůli odletu vstávám v sobotu ve stejnou dobu, jako bych šel do práce. Sice si už myslím, že dvě hodiny rezervy pro odlet v Praze stačí, ale pod ně nechci jít. Z domova mě vyprovází nádherné slunečné počasí, které drží až na Ruzyni.

Na Havlovi se ještě zastavím v Bile pro trochu proviantu. Sice mám už s sebou namazané rohlíky, ale ještě pro jistotu kupuji jednu XXL bagetu. Přeci jen Švédsko je drahé, ne? Pak už jen jdu ke kontrole. Protože letím z Terminálu 2 a kontrola v něm není až u gatu, kopnu do sebe na ex půllitrovku dobré vody.

Praha Ruzyně

Dojdu ke gatu, mám necelou hodinu k dobru. Koukám, že zase je to gate "Pojedeme autobusem". Jak čas plyne, začíná mi být nápadné, proč je v okolí gatu jen dvacet třicet lidí. Nicméně na displeji nad stolkem svítí informace o letu, počasí je bezchybné, tak se určitě poletí.

Na jednom displeji kousek vedle mě uhodí do očí informace o výhodných cenách občerstvení u ČSA. Např. nápoj (0,5 l láhev a 0,3 l plechovka), M&M buráky 45g a brambůrky Pringles Original 40g za výhodných 7 € čili 210 Kč NEBO kafe v plastovém kalíšku + tyčinka Marlenka Snack Honey 50g za ještě výhodnějších 4,5 € čili 135 Kč. Když pominu cenu, tak mě rovněž fascinuje ten výhodný směnný kurz 30 Kč / €. Je vidět, že ČSA je ještě o krok před ČNB.

Výhodné menu v podání ČSA

Ale na létání s ČSA mě nejvíc štve, že je možné se online odbavit jen 36 hodin předem. Při jakékoliv delší cestě bych musel k přepážce nebo shánět místo, kde mi vytisknou boarding pass. Tady to jen tak tak vyšlo. Ještě ráno jsem tiskl boarding pass pro zpáteční let.

ATR-72 ve službách ČSA

Při jízdě k letadlu se všichni vejdou do jednoho krátkého autobusu. Autobus nás odváží k malému letadélku s vrtulemi, jak pilot později oznamuje ATR-72. V letadle jsou jen dvakrát dvě sedadla vedle sebe (jen sedadla písmena A, C, D a F). Byznys sekce chybí úplně. Proto můžu sedět už ve čtvrté řadě.

Má radost z atypického letadla ovšem vydrží jen do zapnutí motoru. To ozve dupot žihadel stáda včel a letadlo se rozvibruje tak, jako když jsem jako malý držel stařičkou ždímačku aby neskákala. Na včelí bodnutí jsem alergický a tady mi bzukotem vibrují všechny kosti v těle.

Česká mírně zamlžená krajina a vrtule pár metrů ode mě

Na sobotním letu s ČSA kvituji, že jsem seděl u okénka a mohl se koukat dolů. Krajina pode mnou byla většinu času zamlžena, ať už to bylo mlhou, nízkými mraky nebo jen smogem. Půlka letu se odehrávala nad Baltským mořem a já jen mohl koukat na mlhavou modrou plochu pode mnou, kde se mihlo pár ostrovů.

Servis ČSA nestojí za řeč. Byl na stejné úrovni jako Ryanairu. Ceny občerstvení možná i vyšší. Na cestě shledávám pouze dva příjemné bonusy vůči Ryanairu - sedadla měly zadní kapsu a veškerá palubní hlášení byla i v češtině, tak jsem je z toho chrapláčku snadněji odchytil.

Pohled na Stockholm

Pohled seshora nad okolí Stockholmu byl nádherný. Desítky a stovky malých ostrůvků, poházených po jezeře Mälaren, nasvícených odpoledním sluncem. Bylo znát, že někde sotva stačil roztát sníh a na některých vodních plochách byly patrné ještě zbytky ledu.

Letadlo na letiště Stockholm Arlanda dosedlo v 15:17, tj.o 77 minut později, než mělo v době, když jsem si koupil letenku (nebo o 32 minut později než mělo letět v souladu se změnou letu). Strávit 3 a 1/4 hodiny ve vrtuláku už znovu opravdu nechci. Ještě teď se při vzpomínce na ten let klepu jako aspik. Cítím, že s tou změnou něco bylo špatně, ale bohužel nejsem úředník v Bruselu, abych se v tom mohl vrtat. Podle aktuálně platné legislativy bylo vše v pořádku.

Stanice Arlanda Expressu na letišti

Pro přejezd do Stockholmu jsem zvolil Arlanda Express. To je přímé vlakové spojení letiště Arlanda s centrem Stockholmu. Cesta mu trvá 20 minut a jezdí každých 15 až 30 minut. Bohužel, je dosti drahý. Zpáteční lístek kupovaný na místě by vyšel víc, jak má letenka do Stockholmu. Já si jeden jednosměrný lístek koupil v předprodeji více jak 90 dní předem a díky tomu vyšel ještě na jakž takž rozumných 154 SEK (45% sleva). Zpětně jsem za to rád, protože jsem díky tomu stihl vidět centrum Stockholmu ještě za světla. Jinak cesta do centra trvá přibližně hodinu.

Vlak si to po pláních jižního Švédska uháněl rychlostí 190 km/h. Do centra jsem se dostal ve čtvrt na pět. Jinak se nedá říct, že by vlak byl zrovna nějak vytížen. Jestli byla obsazena polovina sedaček, tak to bylo opravdu hodně. Asi i Švédové šetří.

Stockholm je hlavní město Švédska a spolu se svými 1,4 miliony obyvateli je i největší švédské město. Rozkládá se celkem na 14 ostrovech rozkládajících se v jezeře Mälaren nedaleko jeho ústí do Baltského moře. Dějiny Stockholmu sahají až do doby kamenné, ale samotné město bylo založeno až v roce 1252. Jeho původní jménem je Birger Jarl. Nejstarší část města Gamla Stan se nachází na ostrově Stadsholmen.

Vystoupím z vlaku, motám se nádražím směrem k východu. Na nádraží zažívám první cenový šok, když mrknu do blízkého supermarketu. V automatu na letišti to nebyla chyba, když za půllitrovku vody chtěli 22 SEK, tady to mají stejně. Jídlo stojí tolik jako bych vzal české ceny, něco málo k nim přidal, škrtl Kč a napsal SVK. Že Švédsko je drahé, jsem věděl, ale netušil jsem, že až o tolik (vůči jiným západoevropským zemím cca 2x tolik). Škoda, že jsem v Bile nezval ty bagety rovnou dvě. S těmito cenami raději začnu hubnout. Ne že bych na to neměl, ale s vědomím, kolik to tu stojí, by mi to stejně nechutnalo.

S:ta Clara Kyrka

Hned jak vyjdu z nádraží, opoutá moji pozornost pěkně nasvícený červený cihlový kostelík na protější straně. Jmenuje S:ta Clara Kyrka a je zavřen kvůli rekonstrukci. Jakmile si přečtu tuto milou cedulku, vracím se k původní plánu navštívit stockholmskou radnici Stadshus. Pěší záměr mírně komplikuje víceúrovňová křižovatka na nábřeží, ale nenechám se ji rozhodit a dostávám se k radnici.

Stadshus

Jdu nahoru, dolů, přešel most a už mě vítá budova Stadshusu z červených cihel. Stojí na ostrově Kungsholmen a byla postavena v letech 1911 až 1923. Nyní je oblíbeným místem pro svatby. Podle toho to na místě vypadalo. Fotila se tam několik párů novomanželů a zametaly zlaté konfety. Budovu jsem prošel kolem dokola, ale nikde jsem nenašel způsob, jak se dostat dovnitř. Když jsem byl dost ofoukaný svěžím větrem od vody namířil jsem si to k sousednímu ostrovu Stadsholmen, kde stojí i Královský palác. Odpoledne vrcholí a čas slunečního svitu se krátí.

Riddarholmskyrkan

K ostrovu Stadsholmen vede široké soumostí. Po pravé straně mě ještě zláká ostrov Riddarholmen s jeho dominantou kostelem Riddarholmskyrkan. Ačkoliv ještě nebylo pět, do kostela se nedá nijak dostat, ani nepostřehnu otevírací dobu. Celý ostrov takřka liduprázdný. Ale to téměř celý Stockholm. Na širokých silnicích téměř žádná auta, žádní cyklisté, žádní chodci.

Výhled z ostrova Riddarholmen

Další mostem nad tím původním, kterým jsem na Riddarholmen přišel, se dostávám na protější ostrov Stadsholmen. Během několika chvil se dostávám ke Storkyrkanu, dalšímu význačnému kostelu, do kterého se mi opět nedaří dostat a ani nenacházím vyznačenou otevírací dobu.

V pozadí vykukuje Storkyrkan

Nevědomky se i dostávám ke Královskému paláci Kungliga slottet. Ten je také zavřený, už od 16 hodin. Jako vstupné se tam platí 160 SEK. Zvenku hezký, pár stojících vojáků, kanóny s dětskými záslepkami, ale vlevo probíhající rekonstrukce kazí dojem.

Nobel Museet na náměstí Stortorget

Uličkami se protáhnu na náměstí Stortorget, který je lemováno barevnými baráčkami a jemuž vévodí Nobel Museet. Jen letmo zkontroluji na internetu cenu (120 SEK) a zkonstatuji, že si ho i vzhledem k pokročilému rád nechám ujít.

Stortorget

Zpoza okolních domů ještě vykukuje velkolepý Tyska kyrkan. U něj se opět dozvím, že má zavřeno a nevyluštím ani, kdy je otevřený. Jediné snadno dešifrovatelné informace jsou mše - že by byl otevřený jen na mše?

V jednom z krámku si koupím magnetku na lednici za 30 SEK a valím na tunnelbanu (stockholmské metro). Zalezu do ni ve stanici Gamla Stan. Kupování lístku mi dává zabrat. Suverénně si to nakráčím k automatu. Přepínám ho do angličtiny, vybírám 24 hodinový lístek, ale ztrácím se v nabídce. Můžu si vybrat lístek pro Stockholm plus Uppsalu za 270 SEK nebo jen pro Uppsalu (Uppsala county) za 120 SEK, ale už ne lístek jen pro Stockholm. Sice nevím, proč by v Stockholmu v metru prodávaly lístky jen do Uppsaly, ale je to peněz jak za dojnou krávu, tak hýbnu zadkem a stoupnu si do fronty k okénku. Tam mi za 120 SEK + 20 SEK za čipovou kartu prodávají 24 hodinový lístek na MHD ve Stockholmu. Chvilka pravdy nastává hned po koupi - a turnikety mě pouští dovnitř.

Gamla Stan

Stejně takhle si ten stát blahobytu nepředstavuji - drahá městská hromadná doprava a všechny veřejné záchody za 5 až 10 SEK. Kurňa, kde je tam ten socialismus?

V metru si dám tři stanice s jedním přestupem a mířím k mému hostelu. Ve Stockholmu mi bylo líto platit několik tisíc za noc ve špatném hotelu, když mohu být za pár stovek v kvalitním hostelu. Jen je třeba si dát pozor na příplatek za povlečení, které si většina hostelů účtuje ve výši 100 SEK (aspoň podle Booking.com).

Ostrov Skeppsholmen

Do hostelu, který jsem měl na ostrově Skeppsholmen, jsem dorazil těsně před západem slunce. Těsně naproti němu kotví velká loď sloužící jako ubytovna. Na ostrově Skeepsholmen a v jeho nejbližším okolí se nachází řada muzeí a galerií.

V prázdném pokoji, kde jsem ve dvou propojených místnostech, našel z pěti postelí jednu nepovlečenou, jsem ji povlékl, udělal rychlou reorganizaci a vrátil se zpět do města. V hostelu to stejně vypadalo jako v domě duchů. Nikde nikdo a všude až zlověstné ticho.

Vracet se hned zpátky na Gamla Stan se mi nechtělo, tak jsem si vzpomněl články o nádherných stanicích stockholmského metra, které jsem se vydal objevovat. Stanice velmi vzdálené od centra jsem hned ze začátku vyloučil a s definitivní platností po návštěvě první stanice, když jsem seznal, jaké jsou večerní intervaly metra. Postupně jsem navštívil stanice T-Centralen, Kungsträdgården, Solna Centrum, Stadion, Tekniska Högskolan a Rådhuset.

T-Centralen

Nasvícené eskalátory na stanice T-Centralen
 
Kungsträdgården
Rådhuset

Solna Centrum

Stanice Stadion. Mají tam taky Hnutí Duha?

Tekniska Högskolan

 Pak jsem spolu s přibývající délkou intervalů usoudil, že nastává čas vrhnout se na noční prohlídku města (přibližně v 20:45). Vystoupil jsem na stanici Slussen, přešel nedaleký most na Gamla stan, kde jsem znovu obdivoval náměstí Stortorget i královský palác a přes nedaleký ostrov Helgeandsholmen se kolem opery vrátil do hostelu. Celkově mě dost překvapilo, jak málo byla většina památek nasvícená, a to nebylo ještě deset večer, když jsem se vrátil.

Pohled na město od stanice Slussen

V hostelu mě příjemně překvapila celková čistota i vybavení sociálního zařízení. Akorát by si tam měli dokoupit pár sprchových závěsů. V místnosti se mnou byl ještě jeden Japonec, s kterým jsem prohodil pár slov anglicky, ale vůbec jsem nerozuměl jeho přízvuku.

Před spaním jsem ještě zagooglil, co zítra budu dělat. Věděl jsem jen, že se chci podívat do stockholmského Skansenu, prvního skanzenu na světě, po kterém mají všechny ostatní skanzeny své jméno.

Vzpomněl jsem na londýnská muzea a galerie zdarma a trochu jsem pohledal, jestli nějaké nemá také Stockholm. Objevil jsem, že ano (stockholmská muzea zdarma). Např. Národní muzeum (to je ale zavřeno kvůli rekonstrukci), Moderna Museet (pár metrů od hostelu) nebo Historiska (Muzeum švédské historie). Jedinou vadou na kráse je, že otevírají až v 11 hodin (a většinou zavírají v 17 hodin), a já se musím zítra v 14 hodin vydat na letiště.

Po o hodinu ošizené noci posunem času mě ráno vzbudil tiše balící Japonec, už jsem neusnul, tak jsem se sbalil a vydal se na cestu. Bohužel, počasí už nebylo tak dokonalé jako včera. Oblohu halila šedá oblaka, ale aspoň nebyla tak monotónní jako ta minulý týden v Bruggách.

Stortorget

Nejdřív jsem se vrátil na Gamla Stan a prošel centrum. 8 ráno, všechno je zavřeno, nikde ani noha. Jakoby ty lidi někdo vyluxoval. Na výlohách si přitom všímám pohádkové otevírací doby - většina restaurací na hlavním náměstí má otevřeno 16 až 23 hodin.

Ulička ve čtvrti Gamla Stan

Popojedu pár stanic metrem a pěšky se vydávám asi 2 kilometry ke skanzenu. Jezdí tam jen tramvaj nebo autobus, ale stejně si chci prohlédnout okolní domy, které jsem viděl z protějších břehů.

Nordiska Museet

Vasamuseet - z lodě koukají jen stěžně

Skanzen se nachází na ostrově Djurgården spolu s řadou dalších muezí (Nordiska, Vasamuseet aj.). Protože ještě mám hodinu čas (Skanzen otevírá už v 10 hodin), procházím okolí. Nordiska Museet je vznešeně působící muzeální budova, ale taky je zavřená (otevírá v 11 hodin a vstupné je 120 SEK). Vasamuseet mě překvapí ze všeho nejvíc - oni tu loď obezdili a z lodi koukají pouze stěžně. Otevírá také v 10 hodin a vstupné je 120 SEK. Čas se pomalu chýlí k desáté, tak se přesouvám ke skanzenu. Celou dobu zobu švédské gumáky, co jsem včera koupil za 18 SEK v supermarketu, tak hladu zatím odolávám.

Vchod do Skansenu

Skansen otevírá na čas, platím 120 SEK a vcházím dovnitř. S díky odmítám lanovku nahoru, která by stála dalších 20 švédských korun. Raději tu krátkou procházku zvládnu po svých. Jsem za to odměněn výhledem na Stockholm, o který bych jinak přišel.

Losi

Rendez vous s tuleněm

Ve skanzenu překvapivě nejdřív mířím za skandinávskou faunou. Přitom procházím kolem chajdy doslova na muřích nohou. Nejdřív mě přivítají ospalí sobi bez paroží, a pak mám soukromé dostaveníčko s tuleni. Nikde nikdo. Jen já a oni. Nejdřív si mě nevšímají, ale pak ke mně jeden připlave, z vody vykoukne přímo pod zábradlí a poprská mě troškou vody. Mohl jsem si ho i pohladit nebát se, že si mou ruku splete s rybou. Až tak byl blízko.

 
Medvídě

Potom se mihnu kolem medvědů, kde je medvědice s několika mláďaty. Ta byla roztomilá a, panečku, ti medvědi umí být neskutečně rychlí. Ne, jako ty ležící lemry, co jsem viděl v jiných zoo.

 


O hodinu později se dostávám do centrální části skanzenu. Na to, jak tam ukazovaly cedule s nápisem "Central Skansen", jsem byl překvapen, že je to rynek s rybníčkem, okolo kterého jsou dřevěné stánky s občerstvením, nyní z většiny zavřené.

 


Prošel jsem si okolí, kam mě dovedly různé další cedule a staveb tam mají docela dost, ale třeba kouřimský skanzen u nás nebo Pribylina na Slovensku mu s tím počtem můžou směle konkurovat, zas tolik jich tam není. Na druhou stranu, nemají zoo.

 


V některých domcích byly přístupné dobové expozice. U jiných byly hospodářská zvířata. Husy tam byly pěkně drzé. Na posledních půl hodiny ve skanzenu mi vysvitlo slunce. Čas mě už tlačil, tak jsem se podíval na opičky do africké expozice a zašel jsem do čtvrti se zděnými domy, kde byly expozice řemesel. Nejvíc mě zaujalo spřádání příze.

 


Po odchodu ze skanzenu jsem opět pěškobusem zamířil do muzea Historiska. To se nachází pár set metrů naproti ostrovu Djurgården. Ani ne za čtvrt hodinu jsem se už procházel v muzeu Historiska. To je známé svou velkou expozicí o Vikinzích. V přízemí je velká sbírka vikingských a pravěkých předmětů, v podzemí sbírka runových kamenů a šperků a v prvním patře expozice o středověku a raném novověku. Českou kapsu lowcostového cestovatele navíc potěší, že za vstup do tohoto kvalitního muzea nezaplatí ani jednu švédskou korunu. K tomu skříňky i toalety jsou také zdarma.

Pohled na Östermalm

Historiska Museet

 
 


Původně jsem se po návštěvě muzea chtěl ještě projít starým městem a možná si i ulovit jeden švédsky naceněný kebab. Na T-Centralem ale koukám na hodinky, hm, půl druhé, to sotva stíhám dojít tam a zpátky, natož si to vychutnat. Tak se pouze vydávám na pochod ke Coopu v nádražní hale, dělám rychlou sondu, co si tam můžu koupit k jídlu a přitom mi to příliš rychle nezhořkne v ústech, protože mi už jaksi došly zásoby.

I ve Švédsku už začíná jaro.

Plán koupit si pečivo a šunku rychle zavrhuji, protože u nás bych za to mohl chodit celý týden na obědy. Nakonec si kupuji 0,5 litru bio mléka (ale nejlevnějšího ze všech), kousek sladkého pečiva a zlevněné nachos. Tím se zároveň zbavuji i zbytku švédských korun v hotovosti.

Pro zpáteční cestu na letiště Arlanda jsem zvolil alternativní nízkonákladový způsob. Místní železniční linkou J36 jedu na stanici Märsta (asi 40 minut) a odtamtud mě čeká jízda autobusem 583 až na letiště (asi 20 minut). Nejlepší na této trase je, že na celou platí 24 hodinová jízdenka. Dá se tam jet i na přímo linkou J38. Za to se ale bohužel platí příplatek 120 SEK.

Bohužel, vlak během cesty dostává asi na 10 minut stop signál a nabírám menší zpoždění. Autobus z Märsty jede každých 15 minut a během 20 minut mě odváží až k Terminálu 5. Vzhledem k mé letence se potřebuji dostat na Terminál 2 (a jak rychle zjišťuji v autobuse, tam už nejede). Za 20 minut projdu na druhou stranu letiště a jdu ke svému gatu. U bezpečnostní kontroly jsem opět oblíbený a stírají mi ruce papírkem na střelný prach. S tím musím něco udělat do doby, než poletím přes USA.

U gatu jsem až tak včas, že na něm ještě trčí lidé na 40 minut zpožděné letadlo Airberlin. Na let ČSA začíná odbavovat až v době, kdy měla být brána už dávno zavřená. Tentokrát na mě čeká jakž takž normální letadlo, Airbus A319. Opět sedím u okénka. V letadle dokonce mají i pár informačních obrazovek. Asi jediná věc, čím překonali Ryanair.

Během letu na chvíli usínám. Nějak se na mě podepisuje můj víkendový výlet. Hodinky Pebble mi tvrdí, že v sobotu jsem ušel 23 kilometrů a v neděli rovnou 28 kilometrů. Nechce se mi tomu věřit, ale asi to sedí, protože se teď při psaní cítím jako přejetý parní válcovačkou.

Celou do dobu na mě skrz okénko praží slunce. Po probuzení se cítím jako kapr na suchu. Ani větráček seshora nepomáhá. To se cítím jako Harvey Dent v Batmanovi. Jedna část zmrzlá, druhá jako na rožni. Rezignuji a zatahuji okénko. Pode mnou stejně kvůli mlžnému oparu jsou stejně vidět jen hnědozemité pole Polska.

Do Ruzyně letadlo přilétá se zpožděním asi 20 minut. Z Terminálu 2 se hned se vydám občerstvit se do Bily, a pak jdu jako king na autobusovou zastávku u Terminálu 1. Sardinkování od Terminálu 2 se mi od minulého týdne omrzelo (pro neznalé: autobus nejdřív zastavuje u ne-schengenského Terminálu 1 a teprve poté přijíždí k schengenskému Terminálu 2, kde čekává násobně víc lidí).

Doma při vybalování ještě v peněžence naleznu jako bonus 10 neutracených švédských korun.

Náklady
Letenka ... 1357 Kč
Bageta 240g v Bile ... 59 Kč
Arlanda Express do Stockholmu (90+ dní předem) ... 154 SEK
Ubytování ... 300 SEK
Magnet na lednici ... 30 SEK
MHD po Stockholmu ... 120 SEK + 20 SEK za čipovou kartu
Vstupné do skanzenu ... 120 SEK
Vstupné do Historiska Museet ... zdarma

Ani ne za měsíc mě čeká Kodaň. Tuším, že ceny tam budou plus mínus nastejno a počasí snad vyjde podobně, ne-li líp jak ve Stockholmu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)