Roky se učím anglicky a do Londýna jsem se chtěl vždycky podívat. Když měl SmartWings akci na letenky, tak jsem si udělal radost a zabookoval je na víkend na konci srpna.
Nikdy na výlety nejezdím jako hogo-fogo cestoval ani jako
pravověrný low-cosťák, ale letiště Gatwick se mi zpětně nejeví jako
nejekonomičtější volba - metro na něj nejezdí, autobusem je to dlouhé a nejisté
a vlakem je to drahé - 15 liber jedna cesta. A to jsem si myslel, že vlak z
letiště do Tokia je drahý (cca 400 Kč).
 |
| ... |
Pátek 26. srpna 2016
Do Londýna jsem přiletěl v pátek v noci (v 21h londýnského
času). To dost ztížilo výběr ubytování, které mě už na první pohled nemile
překvapilo - dražší, než jsem čekal. Nejdřív se mi podařilo sehnat za 500 Kč na
noc Tooting Rooms, ale jak jsem později zjistil, check-in pouze do 22h večer, a
to ještě s přirážkou. Majiteli se nedalo dopsat, podle hodnocení je ubytování
prý špinavé a hlučné, tak jsem hledal dál.
 |
| Letiště Gatwick |
Řada levnějších hotelů (mluvíme tu o 1000 až 1500 Kč na noc) měli check-in pouze do 21h až 22h a podobné hodnocení jako Tooting Rooms. Nakonec zvítězila varianta pronájmu Summer Accomodation v koleji od University of Arts London. Za 35 liber na noc, pěkně zařízený, skromný, ale čistý a novotou vonící pokojíček v zóně 1 stanici metrem od Tower Bridge s nonstop recepcí.
Vše, co se povídá o Travel Service alis Smart Wings je
pravda. Letadla ušmudlaná, co mají to nejlepší už dávno za sebou. Čekání na
boarding vizuálně vypadal jako scéna z indického nádráží. Když jsem se usadil
do letadla, říkal jsem si “Co všichni pořád proti tomu Travel Servicu mají?
Vždyť místa pro nohy je tu dost.” O chvíli později jsem zjistil, že je to místo
u nouzového východu. Když letadlo odstartovalo bylo to něco mezi zbíječkou a
vysavačem a ten kravál nepřestal až do samotného přistání. Příšerné. Ryanir je
vůči tomu jako limuzína.
Jakmile jsem přiletěl na Gatwick, zamířil jsem skrz letištní
bludiště k vlaku. Tam mě čekala první zkouška inteligence - jak narvat A4 s Q4
kódem do turniketu přijímajícího pouze běžné lístky s magnetickým proužkem -
rozuzlení bylo překvapující - opodál stojící Pákistánec pípající s čipem, když
se mu před nosem zamává papírem, co vypadá jako vytisknuté potvrzení o
zaplacení s QR kódem. Vědět to, tak si snad natisknu fake.
Cesta vlakem příjemná, ale výhled v noci nic moc.
Zkontroluji si svou španělskou SIM kartu pro datový roaming. Po chvilce
přemlouvání se přihlásí, ale jen k 3G síti. 4G síť se v Anglii bohužel konat
nebude.
U vstupu do metra mě čeká druhý test inteligence - vyřešit
si jízdenku na MHD - doma jsem četl o možnosti plateb bezkontaktní kartou.
Speciálně kvůli tomu jsem si nabil novou debetku od Air Bank, v metru si s ní
chci pípnout, a ejhle, ona hlásí chybu. Naštěstí jsem na to připraven poučkou
“čím víc karet, tím víc cestovatel” a trochu neochotně vytáhnu druhou kartu od
Equa, jejíž ztráta by mě o trochu víc bolela.
Večer se ještě zastavím na Westminster Station a podívám se
na Big Ben s London Eye za nočního světla, poté jedu rovnou na ubytko. Cestou z
metra se na chvilku vstavím do jednoho z všudypřítomných Tesek Express pro malé
občerstvení na ráno. Recepce fungovala, setkání s londýnskou angličtinou
dopadla v pořádku, dostal jsem klíč a magnetickou kartu a můžu se jít vyspat na
pokoj.
 |
| Big Ben |
Sobota 27. srpna 2016
Druhý den ráno vstávám brzo, abych stihl prohlídku Londýna.
Vydávám se k Tower Bridge za ranního sluníčka. V ranním světle vypadá opravdu
kouzelně. Cestou míjím poloodemčený Tower, do kterého teprv přicházejí
průvodci. Následně se projdu St. Kathrina Docks a zamířím k Tower Milenium Pier
na plavbu lodí. Ovšem nikoliv na klasickou, pro mě nesnesitelně nudnou
komentovanou plavbu s padesátkou německých důchodců a stovkou pilně fotících
Japonců, ale s Thames Clippers, plavební společností pro běžné Londýňany,
ačkoliv tomu cena 7,5 GBP za jednu plavbu stejně moc neodpovídá. Jinak lodě
jsou hezky prostorné, spolu s aplikací rovněž komentující. Nejpozoruhodnější na
nich je jejich tvar s dvěma záděmi na
vodě a uprostřed vyklenutým kýlem* (Mohl by mi někdo pomoci, jak správně popsat tento tvar lodě? Jako suchozemec to nedávám).
 |
| Tower Bridge |
Vystupuji u Big Benu a procházím přes most k London Eye. Přichází druhá zkouška. Směnit můj extra zlevněný voucher za vstupenku. Voucher jsem pořídil přes 365 tickets za 23 liber spolu se vstupem na Tower Bridge. Na londýnské ceny opravdu super deal. Jen běžná vstupenka na oko stojí přes 22 liber (ještě ke všemu bez možnosti volby času) a vstupenka na Tower Bridge nějakých 9 liber.
Směna proběhne úspěšně, ve frontě téměř nikdo není, tak se
jde svézt se na největší ruském kole v Evropě otagovaném červenými nápisy Coca-Cola.
Nikdy nemám potřebu jezdit na dovolenou na místa, kde je hodně Čechů a tady se
ocitnu uprostřed české skupinky.
 |
| Výhled z London Eye |
Výhled z oka parádní. Big Ben, Temže, Victora Station kousek pode mnou i hezky nasvícené. Cestou z oka přemýšlím “Stihnu střídání stráží u Buckinghamského paláce?”. Rozhodnu se to vyzkoušet.
Dorazím na přelidněný otevřený prostor a trošku lituji svého
rozhodnutí. Takovou chaotickou tlačenici jsem ještě neviděl, ale dorazil jsem
právě včas. Zástup stráží se promenuje dlouhou třídou lemovanou tisíci
zvědavců. V mezidobí neodolám, přejdu až k přelidněné kašně uprostřed. Zrovna v
momentě kdy chci už jít, se stráže vydávají zpět. Vystřídat se jim trvalo přes
půl hodinu. Hlavně, že policajti všude okolo byli tak nápomocní - místo toho,
aby řikali “nechoďte, střídání stráží ještě neskončilo, za 10 minut půjdou
zpět”, říkali “nemůžete jít, dokud to nepovolíme”.
 |
| Autentické střídání stráží u Buckinghamského paláce |
Pak jsem vyrazil odpočívat do Natural History Museum. Vzal jsem to zkratkou koulem Westminsterské katedrály. Do muzea jsem se těšil na velké kostry dinosaurů. To u nás nikde nemáme. Naopak vycpaniny zvířat mě zklamaly - vyšisované tak, že nejspíš ještě pamatují královnu Viktorii.
Londýn je vůbec zajímavé místo - platí se za vstupy do
katedrál a opatství, ale už ne za vstupy do muzeí a galerií.
 |
| National History Museum |
Z muzea jsem se chtěl jet podívat do Hyde Parku. Bohužel, zažil jsem jednu z neplánovaných výluk metra, v kterém je mimochodem překvapivě teplo, tak jsem použil vedlejší trasu a jel zpátky k Westminsteru, obešel budovu parlamentu, potkal cestou jednoho dudáka a sochu Winstona Churchilla, která snad vypadá na chlup stejně jako ta na Žižkově. Zastavil jsem se u Westminster Abbey. Podíval jsem se na něj zvenku, dovnitř se mi za 16 liber nějak zvlášť nechtělo. Obzvlášť, když kostely mívám prohlídnuté do půl hodiny včetně focení.
Posvačil jsem v St. James Park, došel jsem si k Downing
Street. To, že je oploceného už od čtvrtiny minulého století jsem nevěděl a
trošku mě to zklamalo, ale když jsem zjistil, že je to už x desítek let, tak to
zmírnilo mé trudné pocity.
Pro zlepšení nálady jsem nastoupil do doubledeckeru směr
Trafalgar Square, kde jsem si znuděně prošel národní galerii a dalším
doubledeckerem se přesunul přes Piccadill Circus na Oxford Circus.
 |
| Trafalgar Square |
Zkontroloval jsem čas a dívám se - to stíhám k St. Jamesovi na mši. Ano, nábožný nejsem, ale při pomyšlení na 18 librové vstupné se ze mě nábožný člověk stává. St. James mě uvítál krásně nasvícený odpoledním sluncem. Knězovi jsem rozumněl každé slovo, zpívajícím ani ň, ale zpívali krásně. Uvnitř bylo naštěstí víc zvědavců, než veřících, tak jsem v pauze mezi zpěvem zvedl.
Využil jsem naoranžovělých slunečních paprsků a vypravil se
k legendární ulici Abbey Road, kde se fotili Beatles na jejich stejnojmenné
album. Jednu fotku jsem si taky udělal.
Dalším cílem byl již mně jednou odepřený Hyde Park. Nádherný
rozlehlý park, kde jsem nenašel slavný Speaking Corner, ačkoliv stanice metra
se jmenuje Hyde Park Corner. Podle mapy bych od ní musel aspoň půl kilometru na
sever k jiné stanici.
Park jsem prošel k obchodnímu domu Harrods. Spolu se
zkracující se vzdáleností přibývalo Arabek zahalených od hlavy až k patě. Je
vidět, kdo teď v Harrods nakupuje. Plno luxusu, radši bez cen a většina
nakupujících z Evropy velmi pravděpodobně nebyla. Možná tím někoho naštvu - ale
jaksi nechápu k čemu je to nejluxusnější oblečení, šperky a doplňky schované
pod burkou. Vánoční oddělení jsem v srpnu také jaksi nepobral.
Na závěr dne jsem se vrátil na večerní Piccadilli Circus.
Svítící obrazovky a plno lidí jako o Vánocích. Z něj jsem se prošel k čínské
čtvrti. Pomalu se stmívalo. V šeru jsem před sebou uviděl výlohu plnou
barevných neonů jeden vedle druhého. Takto mě přivítal M&M World. Hezky
udělaný. Všude samé lentilky v možných i nemožných kombinací. Možné i nemožné
suvenýry. Jedno ale měly společné - nemožně drahé. Tak jsem se pokochal, velmi
pozorně, abych omylem něco neshodil a šel jsem o dům dál.
 |
| Piccadilly Circus |
V čínské čtvrti mě uvítalo Hare Krishna. Tady jsou opravdoví profíci - dokonce mají i mikrofony, aby je bylo slyšet. Inu, byznys je byznys, že? Jináč čínská čtvrť mě mile překvapila - je opravdu veliká a barevná. Největší z čínských čtvrtí, kde jsem zatím byl. Chybí jim tu ale chrám (nebo byl někde schován v průchodu).
 |
| Hare Krishna v Čínské čtvrti |
V Londýně jsem dlouho hledal, kde si dát ten legendami učitelů angličtiny pokrm jménem fish&chips. Většinou je jednodušší sehnat si pizzu se sushi a kebabem, než fish&chips. Už vůbec ho nejde sehnat od stáhnku jako rychlé občerstvení. Uspěl jsem až v čínské čtvrti v jednom zapadlém bistru, kde jsem si na něj stejně musel čtvrt hodiny počkat a vysypat 5 liber.
Před návratem na pokoj, jsem si ještě nedal pokoj a šel k
Tower Bridge. Zahnul jsem na stranu k Toweru, odkud je na most hezčí výhled,
jenže brána pro vstup na nábřeží byla už zamčená. Nábřeží totiž patří k Toweru.
Touto dobou by se dalo jít podívat se na zamykání Toweru, které probíhá každý den v 21:52, avšak musí se dopředu zdarma zaregistrovat a zaplatit registrační poplatek 1 libru. To bych i udělal, ale nesmělo by to být vyprodané půl roku dopředu.
Tato zacházka byla přece jen k něčemu dobrá. Když jsem se na
Tower Bridge díval z mola, všiml jsem si, jak se začíná zvedat.
Neděle 28. srpna 2016
Ráno jsem si ošetřil své bolavé dny po předchozím náročném
dni, sbalil jsem si všechny své věci do baťohu, odevzdal klíč s kartou a vydal
se směrem Victoria Coach Station, odkud mi pojede autobus na Stonehenge.
Plní se mi můj dávný sen podívat se na Stonehenge. Zájezd
byl kupovaný dopředu a podařilo se mi při jeho kupování přepsat v e-mailové
adrese, naštěstí jsem si ihned uložil PDFko. Den předem jsem ho měl potvrdit a
volal jsem tam z tiché části od dinosaurů z muzea.
Ačkoliv se nádraží jmenuje Victoria jako stanice vlaku a
metra, je od ní vzdálené dobrých 10 minut chůze a to mu ještě možná dost
lichotím. Evan Evans tam neměl vypsané časy odjezdu autobusů, natož jejich
perony, až později otevřel okénko. S tímto operátorem se jezdí z Gatu 0 a
pomocný personál postupně vyřvává jednotlivé zájezdy. Ani při tom nemá v ruce
žádnou ceduli, jen mluví. Můj zájezd měl odjíždět v 8:45, k autobusu jsem se
dostal v 9:10.
Cestu z Londýna řidič autobusu komentoval a dával k dobru
spoustu zajímavých informací. Projížděli jsme např. kolem Buckinghamského
paláce nebo Hyde Parku. O obchodním domu Harrods říkal, že když se otvíral,
jeden zákazník chtěl sloní sendvič. Prodavač se mu omluvil, že jim zrovna došel
chleba. V Harrodsu totiž seženete cokoliv.
 |
| Cesta ke Stonehenge |
Ke Stonehenge jsme přijeli hodinu před polednem. Uvítalo nás nové návštěvnické centrum a typicky britské počasí se slabým mrholením. Od návštěvnického centra jezdí kyvadlové autobusy až k Stonehenge.
Stonehnge jsem si představoval aspoň o třetinu větší. Místo
má opravdu magickou atmosféru, kterou trochu kazí autobusy, všudypřítomní
turisté a hlavně oplocení cesty od autobusů a blízká silnice.
 |
| Stonehenge |
Když jsem obešel Stonehenge kolem dokola a zrovna si chtěl vyzkoušet audioprůvodce, který jsem dostal v autobuse spolu se vstupenkou a o kterým si obecně myslím, jaká je to blbost, spustil se slejvák. Nasadil jsem si pláštěnkou a spolu s ostatními šel na autobus. Jinak k samotnému středu, mezi menhiry, pouští návštěvníky pouze při festivalech během slunovratů a rovnodenností.
V návštěvnickém centru se suvenýry byla kvůli tomu opravdu
velká tlačenice. Všechny suvenýry neuvěřitelně předražené. Slyšel jsem tam
Brity i říkat dětem “Zde nic nekoupíme, je to drahé.” Jako nejlepší suvenýr se
mi teď jeví “Build your own Stonehenge” v obyčejné škatulce za 6 liber.
Před návštěvnickým centrem je hezky zrekonstruovaná vesnička
z dobu stavitelů Stonehenge.
Po návratu do Londýna jsem se vypravil znovu na Tower
Bridge. Ještě přece mám druhou půlku svého multiticketu.
Dojel jsem tam metrem a šel už po důvěrně známé trase. U
pilíře s vchodem jsem se zastavil a vyndal jsem svůj voucher. Bolavé nohy mě
přemluvily, abych se nechal ochodit o zážitek stoupání schody, když přímo u
pokladen je i výtah. Sice jsem si chvilku počkal, ale byl jsem během minuty
nahoře.
Expozice v Tower Bridgi mají hezky udělaný, jsou
interaktivní a zároveň respektují i dobové interiéry. Největší magnetem na
Tower Bridgi jsou jeho dvě ramena s unikátní vyhlídkou a hlavně nově s
prosklenou částí podlahy.
Dojem trošku kazí fakt, že sklo má na sobě matici černých
bodů a nepůsobí zcela průhledným dojmem. V druhém rameni je nad skleněnou
podlahou i zrcadlo.
V případě prohlídky mostu by byla škoda vynechat prohlídku
jeho zázemi, která se nachází na protějším břehu a je součástí lístku. Lze si
tam prohlédnout dobové vybavení obsaluhující most stroji poháněnými párou a
hydraulikou.
Využil jsem své polohy a prošel se po protějším břehu Temže.
Užil jsem si nový pohled na Tower Bridge a samotný Tower, minul loď HMS Belfast
a mrakodrap Shard. U stanice metra jsem rovněž poctil svou návštěvou
Southwarskou katedrálu.
Aniž jsem to při bookování letenek tušil, natrefil jsem na
termín slavného nottinghillského karnevalu, údajně největšího v Evropě. Vědět
to a dělat to záměrně, asi bych si nechal odlet na pondělí. Karneval samotný mi
připomněly až bezplatné metro noviny, které jsem si vzal po příletu na nádraží
(mimochodem jsou pořádně tlusté, velkého formátu - naše Metro se má dost co
učit).
Tudíž jsem zamířil na podvečerní část karnevalu. V metru
kvůli tomu byly manévry - část stanic zavřená, část jich jen pro výstup a část
z nich jen pro nástup. Když jsem vystoupil na Bayswater - všude policajti a
vylidněná ulice plná odpadků a z dáli jsem slyšel znít hudbu. Vydal jsem se za
jejími tóny.
Lidí postupně přibývalo, jak hudba zesilovala. Zastihl jsem
i část průvodu. ruksakem na zádech to nebylo ono. Jako alegorické vozy posloužily
dodávky a autobusy. Kostýmy tanečníků jsem nezaznamenal. Přesunul jsem se o kus
dál mezi další hloučky lidí. Zaznamenal jsem jediný živoucí alegorický vůz a
jeho alegoričnost či jinakost spočívala jedině v tom, že na lidi stříkal černou
barvu. Hudebně dominovalo techno a electro.
 |
| Karneval v Notting Hillu |
Buďto jsem něco na tomto karnevalu minul, kostýmy proudí po
specifických trasách a ve specifickém času nebo je Notting Hill Carnival jen
velkou technopárty v ulicích Londýna.
Po tom, co jsem viděl, jak chrstají černou barvu, pochopil
jsem, že dnes tato zábava není kompatibilní s mou garderobou a účelem mé cesty
- obrátil jsem se a vyrazil směrem letiště Gatwick.
Cestou jsem pár set metrů od stanice metra Bayswater narazil
na obchůdek One Pound Shop, kde měly všechny suvenýry po jedné libře - je to
super místo, kde nakoupit dárky a cetky pro kamarády a známé, ačkoliv suvenýry
v Londýně jsou i tak dost levné (magnet na lednici běžně za 1,5 libry, tričko
pod 10 liber). Jako nejlepší kauf vidím broušený hranol s laserem vytvořeným
obrázkem za 1 libru včetně dárkové krabičky, a ten hranol nebyl zrovna malého
rozměru.
Opět mě u vstupu do vlaku nikdo nekontroloval QR kód, jen
při pohledu na papír pípli čipem pro vstup. Je mi až líto, že jsem jako blb
zaplatil 2x 15 liber za jízdní doklad, který nikdo nezkontroloval jinak než
pouhým pohledem.
Cestou na letiště jsem se pokochal výhledem z vlaku, nyní za
světla. Kolem mě ubíhala typicky anglická krajina plná neomítnutých cihlových
domků.
Let probíhal klidně, ale hlučně. To mi stejně nezabránilo v
letadle usnout. Nenechal jsem se vzbudit ani letuškami dělající letecký
teleshopping se zázračně levnými parfémy a neskutečně čerstvými bagetami od
Travel Servicu.
K plnému vědomí mě až přivedla pražská noční MHD s odjezd v
půl druhé z Letiště Praha-Ruzyně, pardon, Letiště Václava Havla. Na tento název
si nikdy nezvyknu. Je to dlouhé, natruc vytvořené komunistům a zkratka se
nepoužívá. Přestup na I.P. Pavlova byl zážitek, když tam nastupovala
neuvěřitelně zlýskaná bába, kterou do toho autobusu museli její kumpání vnést.
Při vystupování si dokonce musela přizvednout nohy. Scéna jako z filmu. To jsem
si vždy myslel, že tyto výjevy jsou vždy přehrávané a přibarvené pro diváky.
Náklady
2000 Kč … letenky Praha - Gatwick
2 x 15,6 GBP … zpáteční lístek Gatwick Victoria
2 x 35 GBP … letní ubytování na koleji / noc
6,5 GBP … maximální částka za MHD v zóně 1 až 2 na den
(počítá se 24 hodin od prvního pípnutí, ne po dnech 0:00 až 23:59)
23,17 GBP … London Eye + Tower Bridge
38,25 GBP … autobus na Stonehenge (nevyplatí se jet tam po
vlastní ose - za vlak, poté autobus a posléze vstupné dáte téměř stejně jako za
organizovaný výlet a ještě ke všemu to trvá déle)
Tipy
zdarma … muzea a galerie
zdarma … bohoslužby v St. Pauls a Westminster Abbey (obvykle
ráno nebo v 17h odpoledne, rozpisy mají na webu).
1 GBP … zamykání Toweru v 21:52 - nutno rezervovat čtvrt až
půl roku dopředu
obchod vše za 1 libru
7,5 GBP … svezení po Temži s Thames Clippers. Platí tam i Oyster Card. Bohužel mají vlastní tarif.
Elektrické zásuvky jsou v Británii jiné.
Bankomaty - Equa (9 Kč výběr)
 |
| wikipedia.org |