Michal na cestách: Jednodenní Londýn s British Airways

Před mnoha měsíci projíždím zimní letenky British Airways z Prahy do Londýna se vzpomínkou, že se daly najít velmi levné i jednodenní kombinace. Heathrow je poslední z velkých londýnských letišť, co mi stále uniká. Na lednové termíny se mi podaří najít shodu a ještě ji o dodatečných 1200 Kč zlevnit kupóny od MasterCard.

V krásných půl třetí se vydávám čekat na noční autobus, abych dojel na letiště, kam si mě aerolinka British Airways nahnala pro let směrem tam na přepážku. 50:50 mají buď binec/preventivní buzeraci pasažérů nebo overbooking. Letenku jsem nakonec dostanu, ale po dlouhé době jsem na letišti tak brzo, že ještě půlhodiny čekám na otevření salónku. Snídaňová nabídka je v MasterCard salónku klasická. Můj styl to úplně není. Pokud nepočítám zmršenou pizzu, vodovou polévku a vajíčka na tvrdo, chybí jakákoliv poživatelná teplá varianta. K tomu pečivo takto po ránu mají ještě včerejší.

Boardujeme načas nástupním mostem. Automat mi přidělil sedadlo u okna v 25. řadě. To znamená úplně poslední řadu, co se nedá sklopit, místa je tu jak u Wizzairu a jako bonus okno chybí. Bezplatný palubní servis je redukován jen na malou láhev vody. Zábavní systém ani informační displeje se nekonají. Na palubě je WiFi. V bezplatné variantě jen pro zprávy a jen pro členy mílového programu.

Window seat jako u Ryanairu

Jednodenní Londýn je příjemný a intenzivní, především ve znamení muzeí, protože počasí slibující každou chvíli sněhopršení nebylo moc lákavé a na bezplatné vyhlídky jsem si dopředu nevzpomněl, abych je mohl rezervovat předem. Namátkou Sky Garden nebo Horizon 22. V Londýně jsem už několikrát byl, tak nevymetám všechna must see místa.

Do Muzea přírodní historie jdu v Londýně najisto. Byl jsem tam už jednou a bylo to moc pěkné. Zejména dinosauří kostry se mi líbily a chtěl jsem si ho v klidu projít znovu. Stejně jako v jiných britských muzeích se ani tady nic za vstup neplatí. Avšak před vstupem se lidé třídí na ty se vstupenkami a ty bez. Pokud nejste ve VIP skupině s rezervací (možná placenou), můžete si dost dlouho počkat.

V&A je moje srdcovka. Leží naproti Muzeu přírodní historie. Expozice má krásné a je tam příjemné se jen procházet. Některé exponáty, zejména v těch ikoničtějších expozicích, bývají repliky, ale to vůbec nevadí. Posléze se metrem přesunuji k Buckinghamskému paláci. Střídaní stráží už skončilo, tak tu není ani hlava na hlavě.

Buckinghamský palác

Dále mám na programu Britskou knihovnu. Ta se nachází nedaleko nádraží a hotelu St. Pancras. Nabízí unikátní pohled na knihovnu a vstup opět zdarma. Za chvilkovou návštěvu rozhodně stojí, ale že bych jel zrovna a pouze sem, to ne, tak zajímavé není.

Tate Modern, ikonickou galerii moderního umění, dávám na zakončení mých dnešních návštěv muzeí. Nejvíc se mi na ní líbil ten výhled z ní. Půlka prostor bez výstav a půlka z aktuálních výstav placená. Jinak modernímu umění nějak nerozumím. Z galerie jdu pěšky přes Temži na Trafalgar Square. Tam bych býval stihl ještě na chvilku Národní galerii, ale venku se line obrovská fronta. Nechápu. Minule tu žádná řada nebyla. Příjemné je, že už opravili Big Ben a je bez lešení. Piccadilly Circus je ještě s lešením, ale jen z části. Tam trávím své poslední chvíle před nasednutím na metro směr Heathrow.

St. Paul

London Eye

Big Ben

Národní galerie na Trafalgar Square

Picadilly Circus

Ze salónku Club Aspire na Heathrow mám rozporuplné dojmy. Plný, čekací listina, teplá jídla taková bez jiskry, v studených minimum dalšího a velmi ořezané nealkoholické nápoje.

Nablýskaná bída

Z letu zpět se mi vybavuje jen zvláštní požadavek těsně před přistáním na vypnutí všech zařízení před přistáním. Ani letecký režim nestačil. Údajně kvůli mírné mlze. Stevard byl opravdu hodně snaživý. Techničteji znalejší pasažéři vědí, že současné mobilní telefony mají tak nízký výkon, že nic ovlivnit nemůžou, a jen rigidní letecké předpisy na tom stále trvají ve stylu, že to ničemu neublíží a třeba i pomůže. Stejně půlka pasažérů nic nevypíná, protože ani neví, že by něco vypnout měli...