Sedm transylvánských překvapení 2/2

V minulé části cestopisu jsem se z Brašova dostal vlakem do rodiště Drákuly, města Sighisoara. Z něj mě v neděli po poledni čeká odjezd zpět do Kluže, odkud poletím zpět do Bratislavy. V parku na náměstí Piața Hermann Oberth si sednu na lavičku, obědvám kebab, co jsem si před chvílí koupil v obchůdku pár metrů vedle. Když mi najednou zazvoní telefon a tam se ozve rumunský řidič autobusu, že je na místě skoro o hodinu dřív a že se neplánuje moc dlouho zdržet.

Piata Unrii, Cluj-Napoca

 

<<< Předchozí část o cestě do Rumunska plné změn, návštěvě Brašova, Branu a Sighisoary

Neděle 4. června 2017, Cluj-Napoca
Kebab zdlábnu za pochodu, k autobusu to mám kolem kilometru v řádném letním pařáku v pravé poledne. Dostat se k autobusu na parkoviště u Penny, odkud odjíždí, mi trvalo 15 minut a celý schvácený usedám do autobusu. Řidič na větu, že přece měl odjíždět o půl hodiny později jen pokrčí ramena a není ani 12:25, kdy se rozjíždí a odjíždí. I díky tomu dojede do Kluže místo plánovaných 17:00 už v 15:00 (oficiální čas odjezdu 12:45 a příjezdu 17:00). A to ani nemusel dělat kaskadérské kousky jako ten minulý řidič.

Rumunský venkov aneb momentka z cesty autobusem do Kluži.

V Kluži se ty dvě hodiny navíc hodily. Sice jsem se původně chtěl svézt do centra MHD. Jenže nikde v okolí nebyl žádný automat ani okénko, kde by se daly koupit lístky. Od posledně si pamatuji, že kousek je sportovní stadion, u kterého je moře stánků, tak se aspoň najím. Kupuji si tam zmrzlinu za 3 RON a jdu směrem k centru. Procházím skrz Centrální park. Ten je plný lidí, zřejmě kvůli oslavě dne děti. Různě kolem jsou rozestavěné tematické stánky. Parku dominuje jezírko, na kterém si můžete půjčit loďku a projet se po něm.

Cluj Arena nedaleko výstupu z autobusu

Jezírko v Centrálním parku (Parcul Central Simion Bărnuțiu)

Casino v Central Parku

O půl hodiny později dorazím do centra. Tam už jsou i automaty na lístky. Když už tam jsem projdu se ještě na hlavní náměstí Piața Unirii s katedrálou sv. Michala (Biserica Sfântul Mihail). Potěší, že je otevřená i po šesté večer a že se do ní neplatí žádné vstupné. Uvnitř zaujmou především krásné okenní vitráže. Hned za kostelem se nachází monumentální pomník Matyáši Korvínovi (Monumentul Matei Corvin). Ten je fotogenický hlavně odpoledne, kdy je krásně nasvícen. V době mé návštěvy se na náměstí zrovna připravovalo promítání v rámci Transylvánského filmového festivalu. Bylo zajímavé vidět přípravy v přímém přenosu. Na rozdíl od nás a akcí v centru, tady se muselo zaplatit vstupné.

Radnice města Cluj Napoca

Jedna z vedlejších uliček dodává nablýskané radnici patřičný kontrast.

Biserica Sfântul Mihail s pomníkem Matyáši Korvínovi na náměstí Piața Unirii

Biserica Sfântul Mihail uvnitř

Fontána na náměstí Piața Unirii

Jak je vidět, jde dělat branding fastfoodů citlivě i v Rumunsku...

 Z Piața Unirii procházím na Piața Avram Iancu, kde obdivuji tamější ortodoxní Catedrala Adormirea Maicii Domnului. Opět si žije svým vlastním duchovním životem. Je zavřené a na pódiu před ní nějaký pop (tj. pravoslavný kněz) sází monstrance na vyvýšený stoleček. Kousek vedle naskočím na autobus a dojedu ke svému dnešnímu penzionu. Ten je v blízkosti neutěšeného kruhového objezdu, kde jsem v pátek přestupoval. Samotný Pensiunea Texas vypadá fajn. Je to domek utopený mezi okolními paneláky. Přivítá mě v něm usměvavá mladičká recepční, která zároveň vyhrává cenu nejhezčí dívky v Rumunsku, kterou jsem na své cestě potkal. Pokoj fakt luxusní - velká místnost, velká postel, velká koupelna, klimatizace, ploché LCD a okna s výhledem na okolní paneláky. To vše stálo jen 20 € na noc.

Catedrala Adormirea Maicii Domnului

Národní divadlo v Cluj-Napoca naproti Catedrala Adormirea Maicii Domnului

Na pozdní odpoledne se vracím zpátky do centra. Je něco po páté, tak se chci podívat do místního etnografického muzea. Najdu ho, projdu dveřmi a u pokladny se dozvídám, že je zavřeno. Dole, když se podrobněji začtu do rumunské vývěsky, tak se dozvídám, že pouze od pondělí do soboty mají otevřeno do 18h, ale v neděli, že zavírají už v 17h. No, nic, tak se jdu projít aspoň zpátky na Piața Unirii, kde jsou už v plném proudu přípravy na promítání pod širým nebem. Se zájmem ten mumraj chvíli sleduji. Ale předpověď počasí pro ně moc povzbudivě nevypadá. Už za dvě hodiny hrozí bouřky.

Paneláky na předměstí v okolí Piața Mărăști

Projdu se až dozadu k Bazilice sv. trojice (Biserica Sfânta Treime) a bočními uličky se dostávám k Piața Avram Iancu, kde probíhá nějaká pobožnost pod širým nebem. O kousek dál u rozestavěného kostelu Capela greco-catolică Sfântul Iosif a zbytků opevnění se od jedné místní slečny dozvídám pár tipů, co tu ještě dělat - vyjít po schodech na kopec s vyhlídkou na město a na Piața Unirii navštívit galerii v Palatul Bánffy.

Rozestavěný kostel Capela greco-catolică Sfântul Iosif

Nejdřív jsem se zastavil v galerii. Bylo už po šesté a celý překvapený jsem zjistil, že je ještě otevřená kvůli filmovému festivalu. Poslali mě po schodech dolů. Tam se konala nějaká vernisáž výstavy fotek. Dal jsem si jednu skleničku růžového vína, pár křupek. Chtěl jsem tam chvilku zůstat a dát si třeba další, ale nedalo se to. Bylo tam vedro jako v pekle. Tak chtě nechtě jsem z toho kulturního doupěte vystoupal zpět po schodech nahoru. Všiml jsem si, že se dá jít i nahoru na nějakou výstavu. Dveře byly otevřené, tak jsem vstoupil. Tam jsem ale narušil nějakou rodinnou idylku v podobě výchovy dítěte. Jinak nikde ani noha. Potichoučku jsem se stáhl zpátky a šel jsem směrem ke kopečku s vyhlídkou. Ta je vzdálená asi 500 metrů od Palatul Bánffy. 

Dům Matyáše Korvína

Piața Muueului s Biserica Franciscană

Nádherné zdobení uvnitř Biserica Franciscană

Projdu centrem kolem domu Matyáše Korvína na Piața Muueului, po levé straně mě pozdraví Biserica Franciscană, uvnitř které je hezky zdobený altář. Pak se dostávám k tramvaji lemované novějšími stavbami a po pravé straně minu Piața Mihai Viteazu s velkou jezdeckou sochou stejnojmenného chlápka, přejdu přes most přes řeku Someșul Mic a po levé straně mě už vítá zeleň na úpatí kopečku a nekonečně dlouhé schody na 405 metrů vysoký vrcholek v Parcul Cetăţuia. Naštěstí už se slunce schyluje k obzoru a už je chladněji.

Jezdecká socha na Piața Mihai Viteazu

405 metrů vysoký vrcholek korunovaný křížem v Parcul Cetăţuia

Výhled na starou Kluž

Výhled na novou Kluž

Vydrápám se nahoru a mírně znavený s vrcholku pozoruji posledních minuty před západem slunce nad městem Cluj-Napoca. S vrcholku je pěkně vidět na staré centrum i na nové části města, kterým vévodí sportovní stadion.

Nočně nasvícená Piața Mărăști

  Vrátil jsem se k autobusu a dojel jsem zpátky na kruhový objezd kousek od penzionu. Tam jsem ještě zahlédl nonstop otevřený supermarket Profi, tak jsem tam udělal malý nákup. Je skvělé, že v Rumunsku se dá nakoupit i v neděli a ještě i pozdě večer.


Pondělí 5. června 2017
V penzionu se sbalím a na zítřek si připravím několik budíků. Spíš spoustu. Být včas na letišti na odlet v 7:50 rumunského času (oproti nám mají o hodinu víc), znamená vstávat mezi půl pátou a pátou a fakt mám strach, že bych mohl zaspat. Proto si nastavím asi 10 budíků v rozpětí 10 minut.

Ráno mě vzbudí už druhý budíky, během půlhodinky se dosbalím a vypravím na cestu. Klíč v souladu s instrukcemi nechávám v zámku dveří od pokoje. Ještě potemnělými ulicemi jdu na autobus. Po 10 minutách přijíždí asi první denní autobus jedoucí na letiště. Měl jen lidové zpoždění 10 minut. Skoro na žádné zastávce nestaví a díky tomu jede ukrutně rychle. Jak zjistím, když přejede letiště, staví pouze na znamení. Přes den jsem těch zařízení v autobusech a trolejbusech vůbec nevšiml. Tak mačkám a vystupuji zastávku za letištěm. Těch zbytečných pár set metrů využiji na letištní spotting a na ploše si všímám stojících letadel Wizzaiaru a jednoho vrtulníku.

Podexponovaný snímek letištní haly v Kluži se 4 gaty. Na foce je její půlka. O moc větší už není.

Na letišti jsem i tak dvě hodiny předem. V celém prostoru letiště nenajdu ani jedinou otevřenou směnárnu, abych se zbavil zbylých 40 RON (chce je někdo?). Tak si jdu stoupnout do fronty na security. U gatů jsou sedačky, tak se tam dá sednout, ale spát by se tam nedalo. Prostor samotný je velmi malý a mezi sedadly jsou všude opěrky. Mimoto na mezinárodní lety připadají 4 gaty, na vnitrostátní zřejmě jen 2. Nástup probíhá klasicky autobusem. Dveře ven jsou otevřeny dlouho a v zimě bude dovnitř docela táhnout.

Bratislava z nebeského oře

Bratislava
Let zpátky do Bratislavy probíhá bez překvapení a klidně. Opět sedím u okénka. Mraků je trochu víc než minule, ale dá se koukat i dolů. Nad Maďarskem si užívám pěkný výhled zřejmě na předměstí Budapešti. V Bratislavě letadlo přistává asi o 20 minut dřív. Rumunská SIM karta s daty samozřejmě nefunguje v roamingu. Tak se připojuji na data a dozvídám se, že před halou už na mě čeká slovenský kamarád.

Lukáš mě naloží do auta a povozí mě po celé Bratislavě. Dost se vyzná a každou kolonu objede. Začínáme na nábřeží Dunaje u obchoďáku Eurovea. V McDonaldu pár metrů od Slovenského národního divadla si dáme lehkou snídani. Projdeme podél obchoďáku a za chvíli jsme v centru u Univerzity Komenského. Kus od ní se zanořujeme do hlubin bratislavské pěší zóny. Míjíme místo, kde stála Laurinská brána, která byla z roce 1778 zbouraná. Nyní tu na její připomínku visí takové mříže s erbem. Být přímo pod nimi mi moc dobře nedělalo.

OC Eurovea

Most Apollo při pohledu od Eurovey

Univerzita Komenského

Místo, kde stála Laurinská brána.

Od ní jsem došli na Primaciálne námestie, na jehož konci mě zaujala Stará radnica s nezvyklými barevnými ornamenty na její zelené střeše. Ve dvoře se nalézá i docela pěkná kašna. Hned na druhé straně je i Hlavné námestie s Maxmiliánovou fontánou. Z něj jsme došli Michalskou až k Michalské bráně, kde se na chodníku nachází velká zlacená směrovka ukazující, kolik kilometrů to je do různých měst. To už jsme byli až u tramvaje a skoro pryč z historického centra. U Kapucínské, od které je mimochodem pěkný pohled na Bratislavský hrad, jsme se opět zanořili do uliček v pěší zóně. Lukáš mi ukázal i jednu, kde se točilo pár filmů. Bohužel, ani jeden z nich jsem neviděl. Došli jsme až k soše Čumila. Ten mi svým stylem trošku mi připomíná trpaslíky ve Vratislavi. Prý je tam ale dlouho.

Stará radnica

Hlavné námestie

Michalská brána v Michalské

Rozcestník na dlažbě pod Michalskou branou

Pohled na Bratislavský hrad z Kapucínské

Socha Čumila

Z Hlavného námestie jsme došli k Staré budově Národného divadla a kolem americké ambasády jsme pozvolně stoupali k Hradu. Po pravé straně jsme nechali Katedrálu svatého Martina a stoupali do dalších a dalších schodů. Žigmundovou branou jsme vstoupili do hradního areálu. Od vstupu do Bratislavského hradu je pěkný výhled na celou Bratislavu rozkládající se kolem Dunaje. Musím říct, že i počasí v Bratislavě perfektně vyšlo. Byl nádherný slunečný den, zase ale ne pařák, a to večer předtím se nad Blavou prohnala silná bouřka. Přímo před hradem stojí Socha Svatopluka, velkomoravského knížete vládnoucího na sklonku 9. století Velké Moravě. Asi všichni znáte pověst o knížeti Svatoplukovi a zlatých prutech pro jeho 3 syny?

Maxmiliánova fontána na Hlavném námestím

Stará budova Národného divadla

Síť fontán u americké ambasády, která prý slouží hlavně jako zábrany.

Katedrála sv. Martina

Svatoplukova socha před Bratislavským hradem

Bratislavský hrad ze známějšího pohledu

Pohled na Bratislvu od Hradu, kterému dominuje Most SNP s Ufo restaurací

Leopoldovou branou jsme sešli k budově Národné rady SR. Podél ní jsme začali stoupat ke Slavínu. Štreka to byla celkem dlouhá, ale pěkná. Prošli jsme kolem další americké ambasády a už jsme skoro byli nahoře. Nepředstavujte si Slavín jako ten, co je na Vyšehradě. Ten v Bratislavě je větší, velkolepější a zasvěcený hlavně sovětským vojákům. Na druhou stranu je od něj pěkný rozhled na celou Bratislavu.

Národná rada SR

Jiná americká ambasáda v blízkosti Slavína

Slavín

Rozhled ze Slavína

Výhled se Slavína

Z něj jsme sešli k Prezidentskému paláci a pár metrů od něj jsem si dal oběd za 3,6 € (pikantní vepřové plátky s pečenými bramborami). Odtamtud jsme se vrátil k autu kolem Modrého kostelu sv. Alžběty. Můžu říct, že kostel v takovém stylu jsem ještě neviděl. Pak mě ještě Lukáš povozil autem přes bratislavské mosty a vzal mě na jednu nepříliš známou vyhlídkou. Potom už byl čas vrátit se na autobusové nádraží, resp. jít do práce. Ještě jednou děkuji za pěknou prohlídku slovenského hlavního města.

Prezidentský palác

Modrý kostel sv. Alžběty

Šmoulí kostel je uvnitř opravdu modrý!

Most Apollo z okna limuzíny

Bratislava ještě jednou jinak

Tentokrát jsem měl v autobuse štěstí na lepší spolucestující než minule. Nikdo si na mě nesklápěl sedačku, dokonce jsem nedostal ani souseda. Možná to však bylo denní dobou - odjezd ve tři hodiny odpoledne. Tentokrát autobuse pro změnu nefungovala wifina. Hodila by se, jelikož rumunská datová SIMka, trochu nepřekvapivě, odmítla na slovensku roamovat. Do Česka to byl naštěstí kousek. Každý cestovatel má svůj zlomový jazykový moment. Ze zábavního centra jsem si vybral komedii Falešní policajti. Co čert nechtěl, dabing byl hrozný a v angličtině neměla titulky, a víte co? Vůbec mi to nevadilo a rozuměl jsem každé slovo. Jinak déjednička nezklamala a asi 100 kilometrů od Prahy vykouzlila půlhodinové zdržení. Naštěstí jen tak krátké. Kvůli tomu jsem na Florenc přijel v 19 hodin. Tím se zakončil můj červnový prodloužený víkend.

Brno z okénka Regiojetu

Na závěr si neodpustím srovnání - žlutého lowcostového autobusu a fialového lowcostového letadla. Letadlo Wizzairu je samozřejmě rychlejší a chodí v něm víc letušek, lístek vyjde na stejno. Naproti tomu u Regiojetu je řidič a jeden jediný steward. Ten roznáší teplé nápoje a noviny. Na zadní straně sedadla před vámi je umístěný displej se zábavním centrem. V tom jsou i docela fajn filmy a hudba. Zde vyhrává Regiojet na plné čáře. Na druhou stranu, neskonalým plusem letadla od Wizzairu je fakt, že sedačku před vámi nelze za žádných okolností sklopit.

Jako důkaz, že bylo možná až příliš nádherné počasí, může posloužit můj krk. Po příjezdu mě začíná svědit, kouknu do zrcadla a zjišťuji, že jsem si ho trochu spálil.

Největší zklamání cesty
Největším zklamáním a zároveň největší blbostí této cesty byl deodorant od Playboye ve spreji. Sice má super velikost do letadla, ale po nastříkání neuvěřitelně pálí. Druhý den jsem musel skočit do obchodu pro něco normálního a pro jistotu ne ve spreji.

Co příště udělat jinak?
Pro příští cestu svou výbavu vylepším o pohotovostní kabelu. Přeci jen v létě se toho do kraťas zrovna moc nevejde a tahat se s celým batohem? I když to tak občas nevypadá, masochista fakt nejsem. Dále mi silně chyběla lžička. Rád snídám mléčné výrobky a nějak se nedá spoléhat na to, že by je měli jako součást vybavení pokoje.

Náklady:
zpáteční jízdenka Praha-Bratislava ... 500 Kč
zpáteční letenka Bratislava - Cluj-Napoca ... 27,18 €
jízdné v Cluj-Napoca ... 4 RON
Mementobus Cluj-Napoca - Brašov ... 10,20 € / 47,34 RON
rumunská SIM s daty ... 27 RON
jízdné v Brašově ... 6 RON
jízdné Brašov - Bran ... 2x 7 RON
vstup do hradu Bran ... 35 RON
vlak Brašov - Sighisoara ... 19 RON
Mementobus Sighisoara - Cluj-Napoca ...  41,77 RON
jízdné v Cluj-Napoca ... 8 RON
ubytování ... 22,5 € + 20 € + 22,5 €

<<< Předchozí část o cestě do Rumunska plné změn, návštěvě Brašova, Branu a Sighisoary

Už brzy se můžete těšit na zážitky z neméně bláznivých cest. Připravuju cestu do Ruska, meditování u lam v Peru a jednodenní rychlovku v Bergamu. Sledujte mé RSS nebo Facebook, ať vám nic neuteče!