pondělí 24. října 2016

Přes Ayuthayu do Phuketu

23. října 2016: V neděli mě kamarádka vzala na návštěvu bývalého královského města Ayuthaya. Venku se udělalo krásné slunečno. 



Plovoucí trh Ayothaya v Ayutthaye (jméne jsem si nevymyslel)

Nejdříve jsme se zastavili na tradičním plovoucím trhu Ayothaya (อโยธยา). Na TripAdvisoru si lidé stěžují, že se tam platí vstupné 200 bathů. Vzhledem k tomu, že mě tam vzala thajská kamarádka ještě s jednou její thajskou kamarádkou autem z Bangkoku, žádné vstupné jsem neplatil a návštěva tohoto trhu byla příjemnou zkušeností (ani jsem tam neviděl nikoho vybírat vstupné). Je ale pravda, že když jsem se s ní ptal na to, kolik stojí tričko, prodavačka mi řekla 100 bathů, když jsem se tam po projití pár stánků vrátil sám, už chtěla 180 bathů...


Poté jsme postupně navštívili jednotlivé chrámy. Začali jsme v Wat Yai Chai Mongkhon (วัดใหญ่ชัยมงคล) a pokračovali přes Wangchang Lae Phanait (วังช้างแลเพนียด) k obrovskému komplexu Wat Phra Si Sanphet (วัดพระศรีสรรเพชญ์).


Wat Phra Si Sanphet s kamarádkami


Každý chrám byl svým způsobem unikátní a nádherný. Nejzajímavější byl archeologický park Wat Phra Si Sanphet pod patronátem UNESCa. Rozlehlé ruiny jsou podobné zbytkům Fóra romana v Římě. Jen větší s pagodami místo antických chrámu a s palmami okolo. 

Jízda na slonovi u Wangchang Lae Phanait


V Ayutthaye jsem se také poprvé setkal se slony. U Wangchang Lae Phanait jsem se poprvé svezl na slonovi. Sice turistický kasa podnik, ale sloni vypadali zdravě a spokojeně.

Výhled ze sloního hřbetu. Pohled na Wat Phra Ram


Vzhledem k tomu, že v celém Thajsku je vyhlášen státní smutek kvůli úmrtí krále, v památkách v Ayutthaye se neplatilo vstupné.

Typický pohled: hustá doprava blízko Victory Monumentu s nadzemkou po levé straně

Na závěr dne jsme si večer došel k Victory Monument. U něj je prima noční trh se spoustou pouličního jídla. Pokud nehovíte pouličnímu stravování, v okolí je i řada rozumně naceněných restaurací, kde jídlo seženete do 100 Kč včetně pití.

24. října 2016
Dnes odpoledne se přesouvám na Phuket. Sbalil jsem se, ruksak nechal na recepci v hotelu (kufr jsem den předtím nechal u kamarádky) a rozhodl jsem se využít čas, co mi zbývá před odletem, pro další průzkum centra Bangkoku. Měl jsem v plánu navštívit Trůní sál (Ananta Samakhom Throne Hall neboli พระที่นั่งอนันตสมาคม) a Vimanmek Mansion (พระที่นั่งวิมานเมฆ). Jenže, jak jsem později zjistil, byly v pondělí zavřené. To dokonce nevěděla ani kamarádka. Bylo nádherně slunečno, tak jsem tyto budovy viděl aspoň krásně nasvícené zvenku.

Ananta Samakhom Throne Hall, pozn. v pondělí zavřeno

Dusit Zoo v blízkosti Ananta Samakhom Throne Hall

Když už jsem byl v okolí, tak jsem aspoň navštívil místní zoo, Dusit Zoo (สวนสัตว์ดุสิต). Opět dvoje ceny - jedny pro místní (aby to nebylo příliš okaté napsané v thajštině včetně číslovek - jenže tu jedničku a nulu si pamatuji) a druhé pro ten zbytek. V zoo mě pozdravila jedna spící koala, pár slonů, medvědi, zvědavé žirafy, spící lev a pár opic. Zoo je opravdu rozlehlá, ale těch zvířat je tam daleko méně než byste čekali. Zbytek toho obrovského prostoru vyplňuji zahrady a jezírka.

Wat Benchamabophit

Sochy Buddy ve Wat Benchamabophit

Pak jsem zamířil pár set metrů na jih do Marble Temple (Wat Benchamabophit, วัดเบญจมบพิตรดุสิตวนาราม). V něm se mj stalo poprvé, že mě chtěli obrat v chrámu na vstupném. Při vstupném 20 bahtů mi chtěl na 100 bahtovou bankovku vrátit 60 bahtů. Na takové náhody tu nevěřím. Jinak chrám velmi rozlehlá a dost působivý. Ve sloupoví se skrývají desítky soch Buddhy. Dokonce s anglickými popiskami a vysvětlení, co která jeho pozice znamená, z jakého období a odkud pochází.

Stojící Buddha ve Wat Intharawihan

Dál jsem se docela prošel. Žádné metro, žádná nadzemka tamtudy nejede a ani žádné autobusy tam nejezdí. Došel jsem až k řece. Wat Thewarat Kunchorn Worawihan (วัดเทวราชกุญชร วรวิหาร) na břehu řeky Chao Praya je okouzlující, ale ještě více působivý je o kus dál vzdálený Wat Intharawihan (วัดอินทรวิหาร) s ohromným stojícím Buddhou. Kvůli světlu a focení by byla jeho návštěva lepší dopoledne.

Nazpět jsem chtěl jet po Chayo Praya lodí. Jenže kvůli státnímu svátku žádné lodě nejezdily. Nechtělo se mi tomu věřit. Spíš se mi zdálo, že se jedná o scam a snahu vlákat mě do tuktuku.

S taxikáři jsem udělal zkušenost už dnes ráno. Když mě chtěli svézt 3 km za 200 bahtů, poděkoval jsem jim a šel jsem na červený autobus jezdící zdarma.

Pak už byl čas se vrátit do hotelu vyzvednout si ruksak a vyrazit na letiště Don Mueang. Ačkoliv na něj už staví nadzemku, stále se na něj musí jet autobusem. A pozemní doprava je v Bangkoku věc krajně nejistá. Z nadzemky jsem vystoupil na zastávce Mo Chit (čte se "mo čit") a na chvíli se zastavil v blízkém Chatuchak parku, opravdu příjemném místě na relaxaci, v Bangkoku bych takové místo ani nečekal.

Pohled na Chatuchak Park

Nasedl jsem do expresního autobusu A1 (přes den jezdí cca každých 10 minut, jízdné 30 bathů) a do půl hodiny jsem byl na letišti Don Mueang. Takovou rychlost jsem ani nečekal. Ve špičce to někdy trvá i 2 hodiny. Díky tomu jsem se tu měl i čas projít. Existují tu dva světy. Nahoře spousta předražených fastfoodů a minimarketů (jídlo od 300 bahtů vyš) a pak dole u supermarketu 7-11 úplně jiný svět. V jídelním koutku je asi dvacet restaurací s cenami s nabídkou spousty druhů jídel s cenami mezi 40 až 60 bathy. Za jídlo se platí kupony, které lze získat u vchodu výměnou za peníze. To pravé thajské jídlo najdete až dole.

Nyní čekám u gatů na své letadlo. Ještě štěstí, že jsem si udělal check-in doma. Procházel jsem kolem přepážkou a namátkou jsem se chtěl ujistit, že můj ruksak není někde nepatřičně vyboulený a nebude vzbuzovat nechtěnou pozornost při nástupu do letadla. Dávám ho do připravené ohrádky označující povolené rozměry a zjistím, že dole má i váhu a zahlédnu na ní číslovku 8,5 kg a říkam si "Sakra, to není povolených 7 kg." Ani se mi tomu nechce věřit, že jsem si nabalil tolik zátěže. Na rychlo dělám rychlou reorganizaci. Vyndavám mikinu, tablet s powerbankou si dávám k dokladům do menší tašky s tím, že to bude snad stačit a těch půl kila nějak okecám. Naštěstí u gatu neměli nikde schovanou váhu a nikdo nic neřešil. Avšak se s tím chudák budu nosit celou dobu přes Phuket, Krabi a Chiang Mai zpět do Bangkoku...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)