čtvrtek 27. října 2016

Krabi na Krabi

27. října 2016: Dnes jsem se přesunul z Phi Phi na Krabi (กระบี่), lodí. Ten počet přesunů lodí mně jako suchozemci přestává dělat dvakrát dobře (mořskou nemoc, ale naštěstí nemám). Spíš jde o to, že když se potřebujete dostat z ostrovu na pevninu nebo na ostrov, jste kompletně závislí na lodivodech. Nedá se jít pěšky, nedá se z lodě vystoupit a jste jim vydáni na milost.


Rozloučení s Phi Phi

Během plavby z Phi Phi se udělalo krásně jasno. Vyšel jsem si na palubu a přečetl jsem si kus knížky a nádherně se při tom slunil a nechal se ovívat vánkem, který mi v Thajsku jinak dost schází. Díky tomu mi na palubě bylo příjemně.

Cestou na lodi jsem se rozhodl, že nebudu šplhat 1300 schodů k Tiger Templu nebo se mačkat na trhu v Krabi, ale že pojedu na Railey Beach (อ่าวไร่เลย์) se koupat (vzhledem k tomu, že jsem později zjistil, že na Krabi 2 hodiny pršelo, bylo to správné rozhodnutí).

Trochu mimo plán bylo, že mě menší náklaďák představený na minibus (tj. na korbě po stranách dvě lavice a přes kovovou konstrukci na hoře natažená plachta, mimochodem honosně tomu přezdívali minivan, převezl k jinému molu na další loď, která mě během půl hodiny dovezla na Railey Beach.

Ještě jednou jsem se podíval na pozici té pláže a říkám si "Super, sice je na pevnině, ale musí se tam lodí. Žádná silnice tam nevede a to potřebuji odpoledne na letiště a ještě sehnat další bathy z bankomatu."

Na Railey Bay je velký rozdíl mezi přílivem a odlivem.

Bankomat jsem v té Bohem zapomenuté pustině opravdu našel a na druhý pokus mi dal i bathy. Ten první údajně dával jen maximálně 30 bankovek po 100 bathech, což se při dvousetbathovém poplatku fakt vyplatí.Ten druhý umístěný hlouběji v zástavbě bungalowů u místního obchodu už byl přívětivější.


Počasí mi přálo. Bylo nádherně slunečno a dokonce se i trochu rozestoupil ten mlžný opar snižující viditelnost už den předtím na Phi Phi.


Railey Beach

Na pláži nebyl skoro nikdo, všude jemný písek, teplá voda a úžasné skály. To je Railey Beach. Jen obchůdků a možností jídla tam moc nebylo. Takže jsem teď trochu hladový. Sice jsem si dal z loďky bagetu, ale jak jsem na ni čekal, tak jsem se opekl jako ta bageta, protože na mě očividně zapomněli a musel jsem se připomínat.

Opičky vyskytující se přímo na Railey Beach

Nazpátek jsem chytl loď, co mě dopravila do přístavu a od přístavu jsem se s jednou Francouzkou podělil o taxíka na letiště. Hromadná doprava tu jaksi funguje hůř než v Itálii. Ona tu skoro žádná není a už vůbec nemá jízdní řády.

Teď jsem na letišti a čekám na letadlo do Chiang Mai (เชียงใหม่).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)