neděle 30. října 2016

Džungle v Chiang Mai

27. října 2016: Na letišti v Krabi při boardingu do Chiang Mai jsem jako jediný měl elektronickou letenku, kterou tam jaksi běžně nevyužívají a působil jsem tam zelený ekoterorista, který ve jménu ochrany lesů nemá papírový kód.

Let do Chiang Mai proběhl klidně. Jen jsem při přistání zjistil, že jsem si na mobilu nastavil režim letadla, tak kvalitně, že nebyl aktivní a mobil celou dobu vyhledával signál. Z letiště jsem chytl překvapivě levného taxíka (jen 150 THB) a zabydlel jsem se v hotelu.
28. října 2016
Druhý den jsem věnoval poznávání všech možných i nemožných chrámů, co tu jsou. Našel jsem i bleší trh se spoustou suvenýrů. Ochutnal jsem i durianovou zmrzlinu, která mi hned začala lézt z krku. Na samotný durian jsem odvahu neměl. Nabízeli ho jen pokoutní prodavači ve stáncích na ulici, bez chlazení, již vykuchaný na plastových táccích obalených fólií za nelidových 100 bathů porce. Podle mého na takto servýrovaný durian není evropský žaludek stavěný, a to ještě když vyjdu z předpokladu, že jinak je pro nás Evropany durian stravitelný...

Wat Chiang Man (วัดเชียงมั่น)



Svatá zvířata ve Wat Khuan Khama

Buddha ve Wat Rajamontean

Wat Lok Molee (วัดโลกโมฬี)

Wat Phra Singh (วัดพระสิงห์วรมหาวิหาร)


Wat Phra Singh 

Wat Chedi Luang (วัดเจดีย์หลวง)

Když jsem se vracel z odpolední procházky, sotva jsem doběhl na záchod (že by účinkovala durianová zmrzlina?). Navíc jsem při běhu městem Chiang Mai na záchod viděl i pár pořádných blesků a vypadalo to na parádní tropickou bouřku. Bouřka mě i město naštěstí minula.
Na druhý den jsem si sehnal výlet do džungle. Za slony, řekou a na motýlí farmu.

29. října 2016
Ráno jsem ani neměl hlad. Na odvoz jsem čekal, tak dlouho, až jsem si myslel, že na mě zapomněli. Asi s půl hodinovým zpoždění konečně přijel minivan. Dojel ještě pro několik lidí z dalších hotelů a vyrazil na cestu.
Nejdřív jsem dojel k motýlí / orchidejové farmě, pak k ElephantPooPoo (výrobně papíru ze sloních exkrementů nebo chcete-li hoven).

Orchideje

Motýlí farma





Elephant Poo Poo Park

Maetaeng Elephant Camp

Pak dojel ke slonímu kempu Maetaemg. Na začátku jsem se svezl na slonovi a nakrmil ho banány. Kousek na stejném místě byla i vesnice dlouhokrkých lidí. Řekl bych, že ona vesnice byla vysloveně postavená pouze pro turisty - byly to vlastně jen krámky se suvenýry obehnané kolem celé vesnice.

Vesnice lidí s dlouhými krky

Potom tam následoval oběd složený ze švédských stolů na thajský způsob. Oběd mi vůbec nesedl. Ještě hodinu potom mi lezly z krku melouny.

Plavba bambusovou loďkou

Následovala plavba bambusovou loďkou po kalné hnědé řece skrz džungli. Po vylodění na nás čekal  čekal džíp, co nás odvezl k vodopádům. Džíp samotný hodně pamatoval a opět se skládal vzadu z korby s lavicemi po stranách a plachtou na kovové konstrukci sloužící jako střecha. Evropská unie by ho už dávno zakázala. Z jeho výfuky se hnal takový dým a tak zapáchající, až se mi zvedal žaludek, a to na takové pocity normálně netrpím.
Vodopád byl asi 10 metrů vysoký. Cesta k němu byla skrz džungli, kudy vedla až podezřele civilizovaná cestička, které scházel jen asfalt.

Vodopád v džungli severně od Chiang Mai

Od vodopádů jsme se zpět do sloního kempu měli vrátit na raftu. Moc se mi na něj nechtělo. Nikdy jsem na raftu nejal a chtěl jsem u toho zůstat. Řeka pode mnou plná peřejí. Při koupi tohoto zájezdu jsem si ani informaci o žádném raftu nevšiml. Nakonec jsem tedy nastoupil a dojel jsem celý. První a poslední raft. Kdybych viděl, jak velké peřeje tam po pár metrech na mě čekají, tak bych opravdu raději šel pěšky.

Od té doby jsem měl žaludek jako na vodě. Smrad z džípu, co mě dovezl znovu ke slonímu kempu tomu moc neprospěl.
Ještě před Chiang Mai jsem hodil šavli do igeliťáků a byl jsem rád, že jsem jakž takž zvládl dojít na pokoj, kde jsem strávil zbytek dne pobíháním mezi postelí a záchodem, pod dekou jsem se klepal zimou i s mikinou.

Rada o slonech
Chiang Mai v Thajsku představuje pomyslné centrum výletů za slony. Avšak jednotlivé výlety mají velmi odlišnou úroveň. V okolí Chiang Mai existuje přes 30 různých sloních kempů, útulků a parků. Pokud chcete vyrazit odtamtud za slony, pečlivě plánujte a vybírejte předem. Ani místní nevědí, které jsou dobré. Kamarádka z Bangkoku mi poradila jeden z na TripAdvisoru nejhůře hodnocený kemp.

Můj výlet směřoval do Maetang Elephant Camp. Ani ten není na TripAdvisoru příliš dobře hodnocený. Blížil se už konec pobytu v Thajsku, v bankovním účtu už začínala být poznat prázdnota a tip od kamarádky se mi rozplynul přímo před očima. Na nové googlení na smartphonu jsem už neměl sílu. Obešel jsem několik stánků, které nabízely výlety za slony. Nakonec jsem si vybral tento kombinovaný výlet za 1300 bathů. Jak jsem později zjistil, výlet za slony do lépe hodnocených sloních svatyní stojí od 2500 bathů výše. Předem si udělejte vlastní žebříček sloních svatyň, protože někteří prodejci jsou vám ochotní prodat za tuto částku i mnohem horší kempy než Maetang.

Samotné prodejní stánky (záměrně nepíši obchody) jsou většinou umístěné ve vchodu domu na hlavní ulici. Před vstupem do nich vystavují stovky různých letáků a nepůsobí na mě moc seriózně. Vypadají jako vietnamské stánky u nás. Výlet se u nich dá koupit den předem.

Tiger Kingdom
Odolejte pokušení vydat se do Tiger Kingdom. Tygři tam jsou omámení, aby byli klidní a neublížili vám. Nebudete z tom mít dobrý pocit. Navíc je to pořádná past na vaši peněženku. 3000 bathů jsou tam teprve rozjezd.

30. října
Zřejmě otrava jídlem, případně alergie na durian nebo vedlejší účinky Malaronu. Přes noc se mi udělalo o trochu líp. Snad dnes zvládnu let zpět do Bangkoku.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)