středa 2. listopadu 2016

Historka z Istanbulu aneb jak mě (ne)okradli

(Aktualizováno) 1. listopadu 2016: Cesta do Istanbulu nezačala už zrovna dvakrát šťastně. Na letišti šacovali ruksak a nenalezli tam sice 10 kilo koksu, ale moje nůžky na papír, co jsem koupil asi za 30 bahtů. Kulaté špičky, sotva stříhají nehty, ale mermomocí je museli vyhodit. Naprosto neekologické a zajímalo by mě, který šílený terorista útočí takovými nůžkami. Navíc jsem si našel nařízení amerického úřadu pro letový provoz a ten male nůžky povoluje...

Do Istanbulu jsem dorazil za tmy. Cestu do centra jsem už znal z posledního stopoveru. Do zasoby jsem si nakoupil žetony do turniketů a vyrazil ke svému hotelu kousek od Hagia Sofia.

Fontána před Modrou mešitou

Hotel jsem zjistil, že je v slepé uličce a v recepci nikdo není. Tak jsem počkal asi pět minut, než se někdo objeví. Pokoj sice malý a v druhém patře bez výtahu, ale nádherný.
Potom jsem vyrazil na prohlídku nočního města. Barevně nasvícená kašna na náměstí mezi Hagia Sofia a Modrou mešitou mi vyrazila dech. Nakonec jsem ochutnal turecké sladkosti a vydal jsem se k hotelu.
Turecké sladkosti

V tom jsem narazil na dva mladé a přátelské Turky. Nechtěl jsem, aby si mysleli, že Evropané jsou studené čumáky, tak jsem si s nimi povídal a nakonec jsme přes řeku skočili na jedno turecké (v historické části moc barů není).
Bar vypadal jako typická Česká menší diskotéka ještě než se začne plnit kolem půlnoci.
Už se mi nelíbily, stolečky, které tam byly - lavice u nich do U a já samozřejmě uprostřed. Žaludek se mi ozýval ještě z Chiang Mai, tak jsem si byl ochotný dát jen to jedno pivo, ačkoliv bych si radši dal vodu. Když jsem to okolo viděl, nechtěl jsem je urazit nebo naštvat a hlavně brzy vypadnout. Když jsme tam šli, viděl jsem, že je hned vedle metro.
Pak se vedle nás objevily tři holky. Nejdřív jsem si myslel, že to jsou nějaké známé nebo holky na party a že to takhle tady hodí, ale po pár chvíli jsem začal mít podezření, které se záhy potvrdilo. Barové holčiny. Ačkoliv ta vedle mě stále lhala, jak je tam na prázdninách a že za pár dní jede jinam... Mimochodem, ne Turkyně, ale Gruzínka.
Na to jsem si dal dohromady celkový obrázek - podezřele moc ruských písniček, bílí číšníci a vyhazovači, holky z bývalého SSSR, číšníci ptající se, co jim objednat, všichni kolem mě lžou, vyhazovači u východu... Nepříjemná situace a odejít šlo dost těžko. Nasadil jsem neutrál, že si to tam aspoň pěkně užiju. To holku jsem vzal na parket a protočil i otáčkami ze salsy a zouku. Mělo to výhodu, aspoň nemusel poslouchat ty lži okolo.
Pak, když jsem říkal, že se mi břicho bouří, že půjdeme zkontrolovat účet (opravdu "check the bill"). Turek s jednou ruskou gorilou mě vedli do malé vedlejší místnosti.
Na papírek vyčaroval sumičku přes 17.000 tureckých lir (jedna lira je 8 kaček). V tom snad muselo být aspoň kilo heráku nebo nájemná vražda. Prý jsme tam tři, tak to vydělíme třemi. Za to moje jedno a půl pivo - z nichž to první údajně bylo na ně a to druhé přinesli proti mé vůli slušný výkon.
Z Prahy znám různé triky - nikdy jsem nenechával své osobní věci bez dozoru a dával jsem si pozor, aby mi tam něco nenalili, ale toto překonalo má veškerá očekávání.
Gorila mi odmítla ukázat rozepsaný účet, jen na pár vteřin přede mnou pohodila jejich fake menu, kde jsem za těch pár okamžiků stihl si povšimnout, že stojí vše aspoň 150 turecký lir. I tak s tou částkou musel kouzlit.
Opáčil mi jen anglickou větou s ruským přízvukem, že přece nikdo nechce mít problémy. Turek vypadl na chvíli z role a spolu s gorilou mi říkal "Jestli nemáš peníze, tak najdeme řešení a půjčíme ti." Pak mi začal šacovat peněženku a s opovržením se podíval na mou hotovost - 30 tureckých lir, 14 dolarů a 200 českých korun - při pohledu na tuto bankovku udělal výraz největšího opovržení - co to ksakru je? Pak tam hledal karty. Našel jen dvě že čtyř. Že půjdeme k bankomatu. To jsem uvítal. Konečně na čerstvý vzduch.
Tak v této tříčlenné skupince já Turek a gorila jsme vyšli ven z toho zpropadeného podniku a šli jsme přes bulvár na jeho protější stranu k oranžovému bankomatu. Půl dvanácté v noci.
První nápad jsem okamžitě zavrhl - zdrhnout do metra - vždyť ani nevím, jestli ještě jezdí a navíc je stísněný prostor.
Tak jsem došel k bankomatu a nápad číslo dvě - nechám si sežrat kreditní kartu. Taky nefungoval. Nejdřív se záda PIN, pak částka a teprve potom zkoumá, jestli byl PIN správný.
Průběžně koukám kolem - vpravo vedle mě vchod do metra, do a z kterého nikdo nechodí, opírá se kolem něj asi desatero místních, kousek křižovatka, kde je plno taxíků.
Gorila mi teď říká, že podstoupí, abych mohl správně zadat PIN. V tom se zrodí nápad - zadám špatně PIN, počkám až vyjede karta, chňapnu ji, druhou mu nechám v pazouře a zdrhám kolem místních s křikem help k prvnímu volnému taxíku. Gorila byla tak překvapená, že se na nic nezmohla. Dokonce ani neběželi za mnou.
Na taxikáře křiknu "go go" a jedeme na policii. V půlce jízdy si to rozmyslím. "Jestli tady můžou fungovat takoví zmetci, tak o nich policie musí vědět a tolerovat je." Vystoupím, zaplatím, řeknu mu, že mě neviděl a pokouším se na policii aspoň zavolat. Jakmile uslyší angličtinu, okamžitě pokládají.
Tak dojdu k hlavní ulici a vidím, jak tam zastavil taxík řízený typickým muslimem - fez, dlouhé vousy, bílý hájit, tak k němu okamžitě naskakuji a jedu na druhou stranu zálivu k hotelu.
Tam se mi zdá, že tam na mě na vrcholu slepé uličky čeká bílé auto, protože jako blbec jsem jednou zmínil jméno hotelu. Nic jim neříkalo a vzhledem k tomu, že si potom nepamatovali mé jméno, bych si tipl, že neměli šajnu o jménu hotelu, ale proč riskovat? Přes telefon jsem si zjistil, že mají zadní vchod, tak jsem šel zadem.

2. listopadu 2016
Druhý den ráno jsem se vydal na prohlídku Istanbulu. Došel jsem si k Hagia Sofia, užil jsem si prohlídku s bezpečnostními rámy, to znamenalo žádní Rusáci (vstup 40 tureckých lir, cca 320 Kč). Pak jsem se prošel k TopkapiPaláci, kde bylo plno policajtů. 

Hagia Sofia a sotva 10°C

Hagia Sofia uvnitř (rekonstruuje se)

Vstup do Top Kapi Paláce

Potom jsem se už o chvíli dřív vydal na letiště. Tam na poslední chvíli prohodili gate. V letadle opět ledabylé letušky, jídlo nic moc, žádné obrazovky a opět pokud o černou hodinku se zatažením okének.


Aktualizováno

Doplňuji odkaz na dokument o podvodech v Istanbulu - Scam City S01E07.

Scam City S01E07 Instanbul

1 komentář:

Děkuji za Váš komentář :-)