úterý 25. října 2016

Phuket: Den plný pohrom s dobrým koncem?

25. října 2016: Jak by řekli v Jáchymu, hoď ho do stroje, dnešní den byl krizový plný "X", křížků. Nejdřív mě v půl páté ráno probudil déšť na plechové střeše hned pod oknem. Pak jsem nemohl usnout a přišla mi SMSka od mého českého operátora, že hned první den nového období vyúčtování vyskočilo o osm set korun. 



Měl jsem WiFi, tak jsem přes aplikaci zavolal do Prahy. Ukázalo se, že se jednalo o nechtěnou pozornost akce na zvýšení datového balíčku zdarma. To jsem onehdá dojel na Chodov, a protože už ho mám zvětšený v akci, přiklepli mi na měsíc zdarma 4 GB. Už se jaksi opomněli zmínit, že se samy nevypnou.

Čas vyzvednutí k výletu do Ao Phang Nga zálivu (อุทยานแห่งชาติอ่าวพังงา) přes krajana ve Phuketu se přiblížil tak rychle, že jsem ani pořádně nestihl znovu usnout. V hotelu jsem ochutnal zdarma poskytovanou snídani - neslané párky a šunka, různé druhy chleba s džemem, vařená vejce, směs s rýží a místní dezerty. Dvakrát zajímavá zkušenost vzhledem k mým ozývajícím se střevům.

Cesta k Ao Phang Nga byla pohodová až do zastávky u benzínky. Tam obsluha čerpací tak přelila nádrž, že benzín začal vytékat spodem. Nikdo nevěděl, co s tím autem je, ale naštěstí to po půl hodince to přestalo. Posléze během následující cesty odlétl kamínek na čelní sklo a udělal na něm důlek. 

Monkey Cave


Před cílem jsme zastavili u Monkey Cave (Wat Suwannakuha, วัดสุวรรณคูหา), chrámu, který se nalézá v jeskyni a před ním je řada opic, zřejmě makaků. Ty byly milé a roztomilé, protože jsou přecpané banány a kukuřicí. Bylo by to senzační, kdyby mi tam nevypověděl službu foťák a nezasekla se kamera na mobilu tak, že jsem musel v jeskyni vytáhnout baterku. Naštěstí po cestě dál k zálivu se mi vše podařilo oživit. Ten foťák mi vůbec nejde do hlavy. Kontrolka nabíjení svítila, ale nešel zapnout.

Plavba po Ao Phang Nga

Pak jsme dojeli k zálivu, kde jsme si pronajali loďku. Začalo být teplo, tak jsem si poprvé vzal žabky jako tu měli všichni ostatní. Ti se přece k vodě a plážím hodí daleko víc než boty. Projížděli jsme skrz mangrovy obsypané čouhajícími skalami z vody. I počasí docela vyšlo. Zamračeno až polojasno.

Naga Cave: Tady jsem si zahrál sám se sebou curling.

Lodivod nás vzal i do jeskyně Naga Cave. Vchod do ní po vratké lávce z prken a kmenů a přístup po kluzkých kamenných schodech. Přísahal bych, že tuto jeskyni jsem už viděl v pár cestopisech od Davida Attenborougha. Na cestě z jeskyně ven se mi ve vietnamkách rozjely nohy a sklouzl jsem se po kamenech o metr dolů, naštěstí relativně hladkých.

James Bond Island

Poté jsem v lodi improvizovaně vypláchl rány vodou a dál jsem poznával krásy v Ao Phang Nga. Lodivod nás vzal kolem řady ostrovů a směřovali jsme k James Bond Islandu (Khao Phing Kan, เขาพิงกัน). Z lodi vypadá nádherně, ale ne tolik, jak by člověk čekal.

Musí se uznat, že Thajci jsou vynalézaví. Ostrov je celý obklopen bójemi až na jedno místo, kde se za vylodění platí 300 bathů na člověka. Vzhledem k tomu, že jsem byl potlučen, jsem souhlasil s tím, že si projití po pár metrů písku necháme ujít. Na oběd jsme se zastavili v restauraci v tamější maurské vesnici. Jak jsem zjistil, tak velká porce tam byla opravdu pro několik lidí.

Maurská vesnice v Ao Phang Nga. Údajně mají výborný fotbalový tým.

Nyní po návratu od zálivu ležím v Phuket Townu (ภูเก็ต) v hotelovém pokoji s nohou s několika šrámy na rukou a nohou. Hned jak jsem se dostal na hotel, jsem rány vydezinfikoval betadinou, ale ta evidentně bude potřebovat ještě pomoc kamaráda peroxidu, který tu zítra musím sehnat v lékárně, a polepil náplastmi (ty ve zdejším klimatu na kůži naneštěstí moc nedrží, pokud je člověku teplo a potí se).

Pohled na Monkey Hill z Phuket Townu


Ještě je den mladý, tak se rozhoduji vydat na odpolední výlet na Monkey Hill. Podle Google map to je kousek. Ještě si říkám, že možná na zpáteční cestě se zastavím na pláži, tak si s sebou beru igelitku s věcmi k vodě. Nevím, jestli to udělala zastávka v hotelu nebo se tak rychle oteplilo, ale už po prvních pár set metrech jsem se vařil. Vodě-odolná náplast před hodinou kupovaná se postupně odlepovala až se zcela odložila a evidentně nebude tak voděodolná, jak na obalu píšou.

Cesta byla delší než předpovídal strejda Google - na místě, kam mě dovedl, teprve začínala 3,6 kilometru dlouhá stezka k vrcholu. Jak jsem stoupal, postupně jsem se víc a víc vařil a zadostiučinění mi dělalo, že jsem cestou zahlédl aspoň pár Asiatů jdoucích dolů s propoceným trikem, ale pravda viděl jsem i dost joggujících důchodců, na kterých nebyla ani kapička potu. Neuvěřitelné.

Opice po cestě na Monkey Hill (tyto byly jedny z milejších)

Postupně se začaly objevovat první opice. Zcela evidentně byly fascinovány mou igelitkou, v které nebylo ani ň k jídlu nebo něco pro opice. Navíc všude jsou cedulky - nekrmte opice - mohou být nebezpečné. Jenže ony jsou nebezpečně protivné, i když je nekrmíte. Stačí, že vidí igelitku. Při každé příležitosti mi ji chtěly sebrat a skákat na mě. Už chápu, proč je kamarádka nemůže vystát.

Opičí gang na vrcholku Monkey Hill

Výhled z Monkey Hill

Opice na vyhlídce už byly přátelštější, protože byly přecpané od turistů, kteří se s nimi fotili. Jen tu vyhlídku jsem čekal lepší. Doufal jsem, že bude 360° nebo aspoň uvidím moře. A ono ani jedno.Místo toho jsem viděl kousek město Phuket a vyhlídku z obou stran postupně zarůstají stromy.

Celý mokrý vrátil jsem se do hotelu, převlékl se a zamířil jsem do masážního salonu poprvé vyzkoušet thajskou masáž. Ještě nikdy jsem ji neměl, slyšel jsem samou chválu, avšak zatím žádné zázračné účinky na sobě nepozoruji. Zajímavá zkušenost to byla určitě. 

Na cestě zpátky jsem už nenašel žádnou otevřenou lékárnu pro koupi lepší dezinfekce, tak teď jsem jen rád, že mám vakcínu proti tetanu i žloutence. Jen jsem se zastavil v 7-11, kde jsem na minutu prožil šok, když jsem si myslel, že se mi z peněženky vytratila občanka a dvě platební karty. Naštěstí jsem je našel vysypané jen v brašně. Navíc jsem zjistil, že se mi mobil sám restartuje a mokré tričko mi rozmočilo mou papíru vytištěnou thajskou abecedu. Ale stále žiju a Ao Phang Nga Bay byl super!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)