V Alpách s kočárkem

Posun z letního na zimní čas je nejlepší strávit za kopečky. I my jsme se vydali na tento prodloužený víkend za humna. Protože mé asijské partnerce nedává Hallstatt spát, tak právě tam.

Alpy ve výšce 2000 metrů

Příprava
Včasné jízdenky z Prahy směrem na jih bývají vcelku široce dostupné, proto jsme se orientovali zejména podle dostupnosti a ceny ubytování v Alpách u Hallstattu. Jestli je něco drahé, tak ubytko právě tady. Nakonec jsme vybrali jakž takž cenově rozumný Seehotel v Obertraun 5 kilometrů od Hallstattu.

Na skok do Varny

V Bulharsku u moře jsem ještě nikdy nebyl. Šestisetkorunové kupóny na letenky od MasterCard mě to přiměly změnit byť na místě nebudu ani celých 24 hodin. Retardovaný výlet, jak se patří :)

Městská pláž ve Varně

V sobotu mě budí alarm v 2:30, abych stíhal Flixbus v 4:50 z Prahy do Vídně. Časně ranní okolí Florence pěkné není, navíc zde probíhá čilý stavební ruch. Zelený bus jezdí na lince Berlín-Praha-Vídeň bez zastávky v Brně. Kupodivu do Prahy přijíždí dokonce dříve. V Praze má dvě zastávky na Florenci a u Hlavního nádraží. U hlaváku tradičně nastupuje nejvíce lidí. Pokud nemáte místenku, doporučuji nastupovat u Florence.

Víkendové 3v1 aneb Göteborg, Malaga a Sevilla

Na začátku září podnikám víkendovou skládačku přes půl Evropy. Začínám v sobotu ráno. Není čas ztrácet čas. Čeká mě 3x let s Ryanairem, tři hodiny v autobuse a tři návštěvy salónků. Tentokrát downgraduji velikost příručního zavazadla, jelikož mě čeká jen 1 noc. Dobře jsem udělal, v Praze probíhá psychotická kontrola snad každého trochu většího zavazadla... 

Na pražském letišti poprvé navštěvuji Fast Track Lounge na Terminálu 1 a snižuji tak proruské RB ziskovost. Vstup na jejich zlatou VISA kartu je bezproblémový. Samotný salónek komornější než ostatní na letišti. Avšak nabídka jídla je shodná. Jen se hůře hledají příbory a pečivo. Samotná security je až za salónkem a pustí vás přes ni s extra papírkem, který vám dají při vstupu do salónku. Zvěsti o tom, že je v každou denní dobu naprosto prázdný, se nenaplnily. Chápu, sobota ráno, ale něco přes tucet lidí je už znát. Salónek má volně přístupné sprchy. Pro pány jsou dvě stejně jako dvě toalety, ale stříbrné reflexní dveře, v kterých je vidět váš odraz, jsou trochu overkill. Vidět se na záchodě v zrcadle, to jsem vždy chtěl a vůbec to není divné...

Poznat Poznaň

Slevový kupón od Pelikána přišel vhod a přihrál letenku do Poznaně za 77 Kč. Plán však měl jedinou slabinu - nutnost použít noční Flixbus pro cestu zpět, aby se to stihlo fakt za víkend. Jediná světlá stránka této slabiny je možnost zužitkovat dřívější voucher za zrušenou jízdu...

Starý Rynek v Poznani

V sobotu odpoledne v Česku vrcholí jedna z mnoha vln veder. Dopravuji na letiště v Praze Ruzyni. V autobuse na metro - vedro, ve stanici metra - jakž takž chladno, ve voze metra - po chvíli nepříjemně teplo, v novém trolejbusu na letiště s klimatizací - vedro jak sviň, protože je rozbitá nebo ji řidič nepovažoval za důležité zapnout... Na letišti - příjemný chládek. V 17:50 mě čeká odlet s Ryanairem směr Poznaň. Boarding se koná autobusy, tak svůj nástup nechávám až na poslední chvíli. Kupodivu i uvnitř nich funguje klimatizace. Letadlo dost plné a odlétáme na čas. Přílet se koná ještě před časem v letovém řádu. A tak to má být!

Jižní Korea se sádrou

Dva a půl týdne po osudném pádu na Stolové hoře a necelý týden po zasádrování lokte vyrážím do Soulu v duchu, že sádra přece není smrtelná nemoc. Po týdnu běhání na jihu Afriky se zlomeným loktem bez sádry a absolvování 7 letů se navíc dost špatně hledá důvod, proč teď zůstat doma.

Jistě je nabíledni ožehavá otázka, jaké je cestování se sádrou a jestli není lepší, než cestování bez sádry. V prvé řadě je člověk těžkopádný a skoro vše mu trvá mnohem déle než bez sádry a od nošení sádry ho dost bolívají záda a instinktivně se bojíte deště, že vám jí namočí a ještě ztěžkne nebo se rozmočí a rozpadne.

V Praze na letišti jsem kvůli sádře vyfasoval extra bezpečnostní kontrolu. To bylo ale taky jediné letiště s extra bezpečnostní kontrolou. Na všech letištích jsem mohl jít na prioritní bezpečnostní kontrolu nebo přímo do řady pro disabled passengers. Např. takhle jsem zvládl projít pasovou i bezpečnostní kontrolou na novém istanbulském letišti za méně jak tři minuty a ujít přitom méně než 100 metrů. K tomu jsem do letadla vždy nastupoval spolu s kartičkáři a business class. Příjemný bonus, ale asi nestojí za to si kvůli tomu lámat ruku.