čtvrtek 16. března 2017

Maroko: Rabat ve znamení toulavých koček

Pátek 24.2.2017: Odpoledne jsem se sdíleným taxíkem z Moulay Idriss vrátil zpět na nádraží v Meknésu a rozloučil se spolucestujícími z USA. Oni měli namířeno zpět do Fezu a já na večer mířil do Rabatu.


Lístek do Rabatu mě stál 69 dirhamů. Vlak přijel o pár minut později, ale přijel a další zpoždění už nenabral. Cesta do Rabatu trvala necelé 3 hodiny.

Trh v Salé u vstupu do mediny

Do Rabatu jsem dojel těšně před západem slunce. Vystoupil jsem na stanici Salé Ville a nejdřív zamířil do mého ubytování Dar El Mouhit (dar arabsky znamená dům). Těšil jsem se na to, že bude lepší kvality než ten předchozí a snad tam bude teplá voda. Podle mapy to do Dar El Mouhit bylo jen 1,5 kilometru a žádná kloudná MHD k němu nejede. Inu, co se dá dělat, tak jsem se vydal na cestu pěšky.

Šel jsem hlavní ulicí kolem hradeb mediny Salé. Provázelo mě světlo pozdně odpoledního slunce, které čas od času prokouklo skrz husté mraky. Po druhé straně ulice jsem míjel luxusní restaurace střídané slumy a příbytky nejchudších. To na mě nedělalo dojem zrovna nejpříjemnějšího a nejbezpečnějšího místa. Ale nevšímal jsem si jich, nefotil a oni si za odměnu nevšímali mě.

Příboj na pobřeží Salé


Když jsem měl odbočit k daru, uslyšel jsem volání moře, které hučelo půl kilometrů od pobřeží až sem. Na nic jsem nečekal a vyrazil moři vstříc. Pomalu se už začalo stmívat. Když jsem dorazil k pobřeží, uviděl jsem, že stojím na vrcholu asi 10 metrů vysokého skalnatého útesu, do kterého pode mnou s velkou silou naráží mohutné vlny, až mě čas od času skropila sprška mořské pěny. Už jsem věděl, že druhý den určitě nemá cenu jít hledat přilehlou pláž na druhé strany mediny. Nejen, že voda má podle webu necelých 17°C, ale k tomu je ještě takto rozbouřené moře.

Došel jsem podle mapy k poloze Dar El Mouhit. Opět v boční uličce nepřístupné autem a opět nijak značeno. Povzdechl jsem si, vyndal jsem smartphone a jal se studovat podrobně instrukce pro příchod. Pomohli mi tamější děti, které mě zavedly k jedněm dveřím. Kupodivu nic nechtěly jako odměnu.

Podle dětí číslo domu 8, podle instrukcí jsem měl najít číslo 12, ale dejme tomu. Po několika minutách se otevřely a přivítala mě paní, která nemluvila ani slovo anglicky, jen francouzsky (a to ještě hádám, že ne zrovna dobře).

Postel v Dar El Mouhit

S mírnou nedůvěrou jsem se nechal odvést do pokoje pamětliv na různé scamy a raději ještě jednou zkontroloval, jestli jsem na správném místě. Pokoj podle fotek na Booking.com odpovídal, ale jen ta poloha na mapě bych řekl, že byla zase aspoň o 100 metrů vedle.

Pokoj byl nádherný a vyvedený v maurském stylu. Konečně v něm nechyběla koupelna a tekla i teplá voda. Dokonce jsem vyfasoval na stěně i vlastní živou ještěrku. Umyl jsem se, vybalil nejdůležitější věci a vydal jsem se na prohlídku nočního Rabatu.

Město Rabat je od roku 1956 hlavním městem marockého království. Celá aglomerace je dvojměstím rozkládajícím se na pobřeží Atlantského oceánu u ústí řeky Bú Regreg. Na levém břehu Rabat, na pravém o trochu mladší město Salé. Obě dvě města mají vlastní mediny. Se svými necelými 600.000 obyvateli je Rabat až 7. největší město v Maroku.

Rabat ve mě zatím nezanechal dobrý dojem - slumy i v centru a k tomu vzduch v okolí hlavní silnice je silně prosycen výfukovými plyn aut, které už měly být dávno na smetišti - tak doufám, že večerní procházka můj dojem vylepší.

Dojdu na tramvajovou zastávku naproti nádraží Salé. Koupím si 2 lístky po 6 dirhamech a vydávám se do centra Rabatu na protější stranu řeky. Vystupuji hned na první zastávce za řekou, u které stojí Mauzoleum Mohhameda V.

Hassanova věž v noci, Rabat

Štěstí, že jsem si v noci udělal tuto generálku. Zjistil jsem, že jsem úplně mimo mísu, a stejně musím dojít o stanici dál, protože mauzoleum stojí na kopci a od této zastávky k mauzoleu nevedou žádné schody nebo dokonce lanovka nebo výtah.

medina, Rabat

Když už jsem byl v centru, tak jsem se vydal vstříc středověké medině Rabatu. Můžu říct, že v Maroku po osmé večer utichá jakýkoliv noční život. Lidé jsou snad jedině ještě v okolí typických marockých kaváren, které velmi rychle řídnou. Jinak téměř všechny obchody jsou už zavřené. Výjimečně je ještě otevřený nějaký obchod se suvenýry. Ale i tak bylo znát, že už pomalu zavírá.

Odvrácená tvář Rabatu, uprostřed souku v medině

Cestou jsem potkal menší drogerii, kde jsem si konečně po dvou dnech koupil žiletku. Tyto téměř vylidněné ulice, dost často dekorované odhozenými pytli odpadků, kterým se věnovaly toulavé kočky, ve mně nevzbuzovaly příliš velkou důvěru. Nicméně došel jsem až k severnímu pobřeží k pevnosti Kasbah of the Udayas a šel jsem zpátky. Cestou jsem potkával řadu policajtů se samopaly. Možná proto tam bylo tak bezpečně.

Pohled na přístav v Rabatu

Sobota 25.2.2017
Ráno mě v Dar El Mouhit čekala honosná snídaně (džus, pečivo, marmelády). Vše v tradičním marockém stylu v jinak úplně prázdné jídelně. Nějak tak se musí cítit milionář na opuštěném ostrově. Po snídani jsem se vyšplhal na střechu daru a odtamtud si užíval výhled na Salé, Rabat a rozbouřené moře v pozadí.

Výhled se střechy Dar El Mouhit

Při placení mě ale opět čekalo nemilé překvapení v podobě dohadování o ceně. Cena z Booking.com se opět o několik eura lišila od té, co jsem měl platit. Mám rád pořádek. Přiměřené dýško jim rád dám, ale ať si ho nevyžadují tímto způsobem. Ten nemám rád a nenechám si ho líbit.
Poznámka: Ne, nebyla to cena + poplatky - paní vzala o několik euro vyšší základní k cenu a k té se snažila ještě přičíst daně a poplatky.

Mauzoleum Mohammeda V.

Pohled na Hassanovu věž od Mauzolea Mohammeda V.


Využil jsem svých včera nabitých vědomostí o Rabatu a tramvají za 6 dirhamů vyrazil k mauzoleu. Prošel jsem kolem Hassanovy věže a stoupal do kopce k mauzoleu. Do Mauzolea Mohammeda V. se neplatí žádné vstupné. Před vstupem dva vojáci na koních drží čestnou stráž. Prostranství kolem mauzolea je obrovské. Táhne se několik set metrů od Hassanovy věže až k mauzoleu umístěném na vyvýšeném návrší přístupném po schodech. Budova mauzolea je celá bílá se sloupovím v maurském stylu. Smí se až dovnitř a dokonce se tam může i fotit. Uprostřed ve sníženém podlaží je umístěná pozlacená rakev Mohammeda V.

Tramvaje v Rabatu

 Po prohlídce bylo už pozdní dopoledne, tak jsem se rozhodl, že Rabat mi už stačil. Tramvají jsem vyrazil na nádraží (6 dirhamů) a tam si koupil lístek na vlak do Casablanky (37 dirhamů).

Náklady:
Vlak do Rabatu ... 69 dirhamů
Tramvaje v Rabatu/Salé … 4x 6 dirhamů
Ubytování v Salé … 38 euro

Zůstaňte naladěni, další části cestopisu přijdou. Už jsou sepsané, ale čekají na vybrání hezkých fotek. Na blogu by se měli objevit do týdne. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš komentář :-)